Jo, to máš pravdu, ale prostě náklady na samotnou archivaci asi nejsou až takovej problém, spíš ta emulace starého hardware.
Jinak samozřejmě dodnes vychází třeba itch.io nové hry pro staré platformy, tam to funguje přesně jak říkáš, autor vydá image hry a tak nějak se počítá, že kupec je schopnej tu image spustit v emulátoru. Je to samozřejmě extrémně malá nika, nula nula nic v kontextu herního průmyslu.   

Celý ten boj "ochránců práv" proti specializovaným trackerům a archivům her je IMHO prasárna.

     Dodnes mi leží v žaludku jak byl cca 11 let zpátky nenávratně policií smazán server legendárního Underground gameru. A bohužel boj stále pokračuje.

     Nešlo o klasický pirátský tracker, spíš to byl velmi propracovaný komunitní projekt jehož cílem bylo zachránit, zdokumentovat, zazálohovat a zpřístupnit veškeré hry starší 5 let, zejména tituly na raritní stroje z 70.-90. let takže šlo převážně o hry co se už dávno neprodávaly a jejich zveřejněním nevznikla žádná škoda. S jeho likvidací nenávratně zmizely prakticky nedostupné kousky včetně zdigitalizované dokumentace, které někdo na vlastní náklady zazálohoval i zemuloval.

Přirovnání k pálení knih ve středověku není daleko od pravdy, opravdu ostuda. A nějaký GOG je proti obsahu UG jen kapka v moři.

V podstatě sis odpověděl na to, jak velká zátěž pro majitele IP je zpřístupnění titulů veřejnosti. Zejména u her, které se nedistribuovaly online nebo na otevřených médiích (kazety, diskety a optické disky) musíš zajistit nejen přístup ke spustitelným balíčkům, ale i tu emulaci a možnost distribuce. I když majitelé vykradou komunitní emulátory, pořád je to dost práce na relativně malý zisk. Asi by bylo řešením vystavit a třeba i za malý poplatek distribuovat binárky her třeba pro NES, ale pak by to muselo být bez DRM a museli by i říct, že libovolná komunitní emulace je právně v pohodě. A to toho se jim samozřejmě nechce, protože by to pootevíralo vrátka i k emulátorům novějších konzolí.

U PC her je zase zajímavá role GoG. Na jednu stranu zpřístupnili solidní množství titulů, ale na tu druhou ukázali, že lidi jsou ochotní něco málo platit i za hry z osmdesátek. Majitelé si pak na své IP sedli ještě pevněji, protože zjistili, že pořád mají nějakou cenu. Jiní zase tolerují komunitu, ale z nějakého důvodu nechtějí dát hru do oficiální online distribuce. To je případ třeba mého oblíbeného Dungeon Mastera.

Fakt mi to nedá. Za každou retro platformou, kterou si dnes můžete emulovat opravdu stojí stovky až tisíce člověkoroků kvalifikované práce, v závislosti na složitosti platformy. Nejenže komunita dodala softwarové i FPGA emulátory, ale taky zdokumentovala různé quirky v hardware, které některé hry využívaly a obnášelo to obrovské množství testování a reverzního inženýrství. Když si vezmete, že kvalifikovaný člověk vůbec schopný něco takového dělat vás i v podmínkách ČR stojí minimálně milión ale spíš dva ročně, mluvíme tu o práci za miliardy. 
A pak jsou tu různé diskuse na redditu, kde je ta či ona společnost viněna z toho, že jejich emulátor je v podstatě překabátěný open source z komunitních kruhů. Nevím kde je pravda, z emulace se stal mainstreamový fenomén, který je fakt těžko pobrat v celé šíři. Ale i v případě, že píšete vlastní emulátor od nuly, většinou neaplikujete "clean room policy", nepředstíráte že žádný emulátor neexistuje, ale naopak pečlivé prostudujete dostupný open source, protože vám to ušetří opravdu spousty času a spoustu prozkoumávání slepých uliček.  Takže celkem věřím tomu, že v té placené emulaci nabízené Nintendem, Segou, Atari a atakdál je hromada kódu zkopírovaného z komunitního open source. 
Najednu stranu chápu, že ve firmě se kolikrát špatně obhajují náklady na archiv, na druhou stranu vidíme, že alespoň část toho archívu lze prodat stejnému člověku dvakrát, poprvé jako desetiletému, podruhé jako čtyřicetiletému.
 Bylo by fajn, kdyby se ke hrám konečně začalo přistupovat jako k součásti kulturního dědictví.

To je otázka jak moc otravné to doopravdy je, digitální kopie není žádnou velkou zátěží pro majitele IP.

Nejvtipnější je situace kolem knihoven software pro 8 bity, v podstatě vše bylo ditalizováno komunitou, včetně toho že komunita navrhla archivní formáty a vyvinula emulátory a za vlastní peníze udržovala digitální archívy. Pak někdy po roce 2000 děcka z 80desátek dorostla do věku, kdy jsou na ekonomickém vrcholu a v tom správném věku aby platila na dřevo za nostalgii a najednou se ozvali někteří majitelé IP, v podstatě si stáhli z komunitních serverů jak digitální kopie, tak emulátory a zkusili něco vydělat. Teď nemluvím o Nintendu nebo Taitu, ti si nejspíš udržovali vlastní archívy, ale o IP menších společnosti, které už zanikly nebo byly skoupeny konkurencí. Tam opravdu kolikrát byly zakoupeny práva, ale žádná archivace se při akvizici neproběhla a jediný způsob, jak se majitelé IP mohou dostat ke kopiím je díky komunitě. A pak hned samozřejmě zakázat distribuci. Aspoň "děkujeme" by bylo fajn.

Zajímavé, ale vzhledem k podmínkám (tedy dle práva čistá veřejná distribuce) to není až tak překvapivé. Asi není nutné archivovat úplně všechno, ale některých titulů je určitě škoda. Je to velký rozdíl třeba proti knihám, které dle zákona musí být archivované a přístupné veřejnosti (aspoň omezeně). Hry naopak od legálního veřejného vystavení autorské zákony odrazují a pro držitele práv je to něco takového spíš otravné, když jim z toho nepůjde pořádný zisk.