Statickou kamerou a prkenným pohybem ještě v prvním dílu otřesný dabing... ale jo jsem rád když se sem dají články z Levelu aspon se spustit diskuse.

resident evil je super serie, ale nikdy to nebyl horor a jediní lidi, co se u toho kdy báli, byli ti co první díl hrali v 10-15 letech... dospělý člověk se u hry prostě bát nemůže, stejně tak jako se nebojí u hororového filmu...

Hrál jsem to v patnácti, takže strach jsem měl spíš o život postavy. Ale ta hra byla zjevení a fakt jsme si jí užívali. Ty loadingy při otevírání dveří, kdy jste nevěděli co za novou potvoru tam bude čekat. První setkání s novým monstrem, kdy usekla hlavu jedním skokem. Prchání zpátky do vedlejší místnosti. Přechod z vily do laboratoří. Šetření municí, kdy každý zbytečný výstřel zabolel atd. A hlavně jsme nikdo neuměli anglicky, takže jsme o příběhu nevěděli nic. Fantazie pracovala naplno a plno věcí jsem si museli domýšlet. Taky ty záseky, kdy jsme se slovníkem v ruce snažili zjistit jak dál :)

Doba PSX pro mě byla zlatá éra hraní. Tolik nových titulů, věčně oči navrh hlavy. Super vzpomínky.

Před 17 lety mi rodiče koupili RE1 jako první plnou hru na ps1. po všech těch demíčkách z Playstation magazínu konečně plná hra! obálka s vyděšeným chlápkem, co drží brokovnici. Říkám si,"hmm to bude nějaká hustá střílečka". Po intru, když jsem se sžil s ovládáním, došel až do té první místnosti se zombím. A bylo to, jak se ta mrtvá sv1ně s nechutně vyběleným ksichtem pomalu otočila přes rameno, dětský šok a děsivý sny se staly součástí toho zážitku. Později RE2 a RE3 už jsem dohrál bez mrknutí oka, ale RE1 byl rest na několik dalších let. Tehdy nikdo neřešil ovládání ani dabing, ale ten strach, TEN STRACH. Pokaždý když někdo zmíní RE1, vybaví se mi ta scéna. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem se nechal někdy takto nachytat. Možná u prvního Vetřelce, ale spíš ne.