Můj bratr si našel taky takovou se dvěma dětmi v r. 1995. Než si jí můj bratr vzal, tak to ještě šlo, ale po svatbě a narození mé neteře se změnila a začala mně a mojí mámu považovat ani né tak za příbuzné jako spíš za sluhy. Její příbuzní a bývalá tchyně se zotročit dali, kvůli dětem. Moje máma a já jsme vycházely celkem vstříc, ale službě dle jejích (a postupně i bratrových představ) jsme odolaly a poté, co máma prodělala závažnou operaci, jsme byly odstřiženy od neteře, které je teď 15 let. Bratr, jinak dost inteligentní člověk, už taky zpohodlněl a vzal představu své manželky za svou, akorát všechno platí a nechává manželce volnou ruku při výchově mojí neteře.Takže 20 let života příbuzenských vztahů s touhle ženou-parazitem (hysterická porucha osobnosti, není to nemoc !!! ti lidé vědí co dělají) poznamenalo nás všechny. Ale nejhorší je, že neteř je tou osobou vychovávána k obrazu jejímu a roste z ní rozmazlený a vlastně nejistý jedinec okradený vlastními rodiči od lásky (ale kritické) svojí babičky a tety. A není dne, kdyby na to moje máma nemyslela, to je taky hrozné. A co s tím? Dnes si myslím, že jedině "deus ex machina" = boží mlýny, ale stejně už je pozdě

Nemám sice ještě důchod, ale rodinu ano. Ženatý skoro 30 let, tři děti, všechny vystudovaly, nebo ještě studují. V tomto okamžiku pohoda. Chápu ale, že ti kteří si "užívají života" (rozuměj nemají dost odvahy a zodpovědnosti založit trvalý vztah a rodinu), můžou mít v budoucnu problém. A víte co? Je mi to jedno. Je to jejich rozhodnutí a jejich samota v ústavech sociální péče.

Myslím,že i dnes má mnoho lidí funkční a soudržnou rodinu (i přes více generací) , která se pravidelně navštěvuje,občas vyrazí i na společné dovolené. Vidím to v rodině naší i u spousty našich známých. Samozřejmě to má každá rodina jinak a ovlivňěné je to jednak vztahy, které mezi sebou lidé v široké rodiě mají i např. tím, kam se dospělí potomci odstěhují za prací,kde založí rodinu...Ale i tak by to asponˇ trochu mělo jít.

Bohužel ale důchod stačí tak na obživu a nájem.Takže na vylepšení pouze pracovat ....

Všechno je o schopnosti hospodařit s tím, co máme. A opravdu nemáme všichni stejně.Taková je realita. Taky bych si jako důchodce představovala jiný příjem. Po odchodu do důchodu se situace radikálně změní.Ale nemyslím si, když procházím obchody, že by čeští důchodci byli takoví chudáci. Rovněž zvyk přispívat z důchodu svým potomkům je sice chválihodný, ale pokud peněz nezbývá, nelze si příbuzenstvo kupovat.Mám okolo sebe i řadu pracujících důchodců, kteří neustále hořekují, že nemají a jak jsou na tom špatně. Připadá mi to jako náš český zvyk.Není to sice ideální, ale že bych neměla na rohlík.....