-
Jeden z nejlepších jihokorejských filmu vubec, silný melodramatický a mysteriozní napínavý příběh plný nečekaných zvratu, silný do sebemenšího detailu skvěle vypointovaný osobitý velice sugestivní příběh s hodně velkou nadsázkou, ve kterém stejně tak překvapí i nápaditá a jinak skvělá kamera se skvělým hudebním doprovodem, kdy v české dystribuci se filmu ujal ArtCam na orig. DVD s plnou českou podporou.
-
Odkazy na Dostojevského díla aneb poučné v tom, že jakkákoliv msta je nesmyslná. Byl unesen, držen v zajetí a byl zhypnotizován a propuštěn ze zajetí s jediným cílem - aby se choval právě přesně pod vlivem post hypnostické sugesce a dopustil se incestu se svojí dcerou aneb každý jeho krok byl předem detailně nejlíp promyšleně naplánovaný aneb jak potrestat druhé tím, čím jsme se v životě sami provinily (incest) za to, že sama "obět" prozradila pravdu o incestu se svojí sestrou u unosce a také věznitele, jako učelová vítězná, ale nakonec neštastná msta pro oba dva. Zatímco se chce a potřebuje dozvědět kdo ho unesl a proč, unosce a věznitele jeho msta bude stát nakonec život, jeho svědomí neunese tíhu msty a zastřelí se. Pomsta se pro oba dva stala jediným smyslem života. Obět unosu si vyřízne raději jazyk, aby se neprozradila pravda o incestu s jeho dcerou a aby vztah mohl pokračovat dál. Nakonec se nechá opět zhypnotizovat, aby na to všechno otřesné co prožil v životě raději zapoměl a aby vztah s jeho dcerou pokračoval dál - a snad aby ani jeden z nich neznal pravdu. Hodně nadsázky, je to mysteriozní, je to thriller i melodrama zároven. Takový je Oldboy. Rozhodně mnohem lepší je puvodní jihokorejské filmové znění od Park Chan-wooka než jinak i známá americká předělávka tohoto filmu.
-
Jeden z nejlepších jihokorejských filmu, kultovní záležitost - filmy jihokorejce Park Chan-wooka jsou dnes pro náročné kinoARTové filmové diváky nejlíp v podvědomí podobně jako u jihokorejce Kim Ki-duka. Filmový klenot Jihokorejské kinematografie.
-
Tento puvodní jihokorejský film s napínavou s dramatickou mysteriozní
zápletkou plnou nečekaných dynamických zvratu "Oldboy" jihokorejského
mistra napínavého filmu Park Chan-wooka, který se dá přirovnat tolik už
právě ke svému americkému protějšku, jakým je právě jemu velice podobný
režisér Davidu Fincher ("Sedm", "Klub Rváču" "Ukryt" a atd...), je
skutečně mnohem dalece ve svém vizuálním ztvárnění svých filmu ("Nebohá
Paní Pomsta" a právě "Oldboy") lepší než právě David Fincher, oba dva
vycházeli přitom ze stejného filmařského vzoru žánru thrilleru, kterým
jim byl Alfred Hitchcock (omlouvám se tu za možné případné zkomolení),
ale zpět k filmu "Oldboy". V něm najdeme velice duležité, přínosné a
stále nadčasové, tolik stále aktuální už rozhodující odkazy k literárním
dílum rusa M.F. Dostojevského, který nás jeho myšlenkami nakonec vedou k
otázce smyslu lidské nenávisti a lidské msty i k jejímu plnému
zodpovězení - že lidská msta je vždy do jisté ještě do unosné míry
ospravedlnitelná, ale rozhodně většinou zákonitě končí už tragicky jak
pro samotného aktéra této vykonávané jeho msty, který v tomto filmu
zřejmě byl sám už bohužel neštastnou tolik nebohou jinak už bezmocnou a
tolik bezradnou obětí agresora lidské msty, která překročila všechny
unosné meze její možné tolerance, byl obětí svého unosce a věznitele,
pro kterého se jeho vykonávaná msta na své ponížené oběti už pak bohužel
nakonec stala už jediným smyslem svého života, to samé platí i u jeho
oběti, které se její oprávněná (v dusledku vítězná i neštastná) msta
stala také jejím jediným smyslem života s otázkou kým byl unesen a
vězněn a proč vlastně mu to už nebylo celá léta už řečeno a stejně tak
proč byl bezduvodně pak propuštěn na svobodu?, kdy právě jeho unosce a
věznitel mu připravil a detailně už naplánoval jeho mstu, jinými slovy
své oběti resp.rád už naplánoval její (po)mstu a východiskem jejich
společného neštastného prozření v jejich tragické katarzi, v jejich
rozhřešení viny a svědomí jim bylo společné bohužel už neštastné, ale
vítězné (hrdinské) poznání toho že jejich vzájemná osobní (po)msta už
neměla pro oba dva skutečně žádný smysl, jeho unosce a věznitel neunesl
tíhu svého svědomí a zastřelil se, a její obět přišla o jazyk jen proto
aby byla zamlčena už především těžká pravda o jeho incestu se svojí
dcerou. Lépe se to už asi napsat nedá, snad mé další divácké do celého
filmu už psychologicky tolik pronikavé mé (divácké) hodnocení celého
tohoto filmu "Oldboy", právě jehož americká verze, jehož americká
předělávka byla už neskutečně ubohá a nudná.. -
Skvělí film, jeden z vubec nejlepších jihokorejských filmových snímku všech dob, a ty odkazy na literární díla Dostojevského je prostě vyjímečné. Je to kultovní filmové dílo, podobně jako thriller "Sedm" Davida Finchera, se kterým snese dobré srovnání, jenže OldBoy je svým příběhem mnohem více sugestivní melodrama natočené coby thriller, poněkud prostě mysteriozní a psychologicky ke všemu precizně vystavěné do sebemenšího detailu. Toto puvodní korejské filmové znění je mnohem lepší než americký remake.
-
Rozhodně je mnohem lepší puvodní filmové znění jihokorejce Park Chan-wooka než druhořadá a příliš už nepovedená americká předělávkatohoto filmu, mysteriozní psychologický thriller srovnatelný dobře snad jen se s thrillerem "Sedm" režiséra Davida Finchera pro scénaristickou i vizuální naprosto originální režijně precizní vytříbenost a psychologickou sugestivitu filmu. Park Chan-wook přezdívaný tak trochu jako "Jihokorejský David Fincher", se kterým je i často režijně srovnávaný.
-
"Tento film má v sobě potenciál skutečně napravit samotné osobně ještě neuvědomělé filmové akční diváky. co musejí vidět a vyhledávat pro svoji osobní zábavu ve filmech nesmyslné "zážitkové násilí", které nemá ve filmnovém ději a ve svém filmovém zpracování už hlavu ani patu. Jihokorejec Park Chan-wook ukazuje samotný smysl násilí velice naturalisticky a explicitně ve svých filmových scénách odrazuje od jejich povrchního a velice dnes laciného filmového konzumu, upřímně a hluboce pravdivě autentickým zpusobem, aby se samotný filmový divák nesmyslným násilím sám osobně hluboce lidsky poučil a morálně napravil. Smysl samotného filmu "OldBoy" je v jeho pečlivě skrytém a v dukladně utajeném křestanském vyznění samotného skutečného násilí mezi lidmi ve společnosti. Proto se ve filmovém scénáři tolik nacházejí odkazy právě na Dostojevského myšlenky i jeho literární díla. Jihokorejec Park Chan-wook je tímto samotným svým osobním dramatem "OldBOy" možná zná a vystihl mnohem lépe pro dnešní dobu. Zamysleme se nad tímto filmem, už přesahuje hranice žánru thrilleru ke skutečně vysoce kvalitnímu a k divácky dnes ještě nedoceněnému melo dramatu." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové
-
Americká předělávka tohoto melodramatu je skutečně na hovn., korejská puvodní verze je už mnohem lepší o tom že vzájemná násilná citová msta je to nejhorší co muže být, je už nesmyslná, jsou zde tolik duležité přínosné odkazy na literární díla M.F. Dostojevského, díky nim je filmový scénař absolutně dokanalý plný tolik dějových nečekaných zvratu a vykoupení sebe sama ze svých hříchu svou katarzí, to filmový scénář s téměř dokumentární přesností tolik filmovému divákovy popisuje. Je stejně zbytečné se vracet k tomu co už jsem tu tolik k filmu napsal. Drama je o spáse, o vykoupení sebe sama, o katarzi... na tom je i právě založený scénář k filmu. kdo film neviděl, nikdy nepochopí o čem tu píšu.
-
Tento puvodní jihokorejský film s napínavou s dramatickou mysteriozní zápletkou plnou nečekaných dynamických zvratu "Oldboy" jihokorejského mistra napínavého filmu Park Chan-wooka, který se dá přirovnat tolik už právě ke svému americkému protějšku, jakým je právě jemu velice podobný režisér Davidu Fincher ("Sedm", "Klub Rváču" "Ukryt" a atd...), je skutečně mnohem dalece ve svém vizuálním ztvárnění svých filmu ("Nebohá Paní Pomsta" a právě "Oldboy") lepší než právě David Fincher, oba dva vycházeli přitom ze stejného filmařského vzoru žánru thrilleru, kterým jim byl Alfred Hitchcock (omlouvám se tu za možné případné zkomolení), ale zpět k filmu "Oldboy". V něm najdeme velice duležité, přínosné a stále nadčasové, tolik stále aktuální už rozhodující odkazy k literárním dílum rusa M.F. Dostojevského, který nás jeho myšlenkami nakonec vedou k otázce smyslu lidské nenávisti a lidské msty i k jejímu plnému zodpovězení - že lidská msta je vždy do jisté ještě do unosné míry ospravedlnitelná, ale rozhodně většinou zákonitě končí už tragicky jak pro samotného aktéra této vykonávané jeho msty, který v tomto filmu zřejmě byl sám už bohužel neštastnou tolik nebohou jinak už bezmocnou a tolik bezradnou obětí agresora lidské msty, která překročila všechny unosné meze její možné tolerance, byl obětí svého unosce a věznitele, pro kterého se jeho vykonávaná msta na své ponížené oběti už pak bohužel nakonec stala už jediným smyslem svého života, to samé platí i u jeho oběti, které se její oprávněná (v dusledku vítězná i neštastná) msta stala také jejím jediným smyslem života s otázkou kým byl unesen a vězněn a proč vlastně mu to už nebylo celá léta už řečeno a stejně tak proč byl bezduvodně pak propuštěn na svobodu?, kdy právě jeho unosce a věznitel mu připravil a detailně už naplánoval jeho mstu, jinými slovy své oběti resp.rád už naplánoval její (po)mstu a východiskem jejich společného neštastného prozření v jejich tragické katarzi, v jejich rozhřešení viny a svědomí jim bylo společné bohužel už neštastné, ale vítězné (hrdinské) poznání toho že jejich vzájemná osobní (po)msta už neměla pro oba dva skutečně žádný smysl, jeho unosce a věznitel neunesl tíhu svého svědomí a zastřelil se, a její obět přišla o jazyk jen proto aby byla zamlčena už především těžká pravda o jeho incestu se svojí dcerou. Lépe se to už asi napsat nedá, snad mé další divácké do celého filmu už psychologicky tolik pronikavé mé (divácké) hodnocení celého tohoto filmu "Oldboy", právě jehož americká verze, jehož americká předělávka byla už neskutečně ubohá a nudná.. napsal MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou.
-
Pohled do duše unosce, věznitele a mstitele v jedné osobě a jeho oběti coby anti-hrdiny na straně druhé aneb oba dva ,,mstitelé" neunesou nakonec akt své msty aneb jihokorejský režisér Park Chan-wook tím spíše ukazuje nesmyslnost a tragédii lidské msty. Jeden se pro zamlčení, zatajení pravdy o nevědomém incestu se svou dcerou potrestá sám uříznutím jazyka ke konci filmu a jeho unosce a věznitel sám po dokončení aktu své dukladné a rafinované pomsty, která se pro něj současně stala jediným smyslem jeho společensky poníženého života (dopustil se totiž incestu), neunese sám tíhu svého svědomí a umírá vlastní rukou zastřelením se. Aneb nabízí se otázka zda je vubec možné a přijatelné potrestat druhé lidi tím čím se sami ve společnosti tolik proviníme!! Tohle není ani tak mysteriozní akční drama, ale spíše už moderní tragédie. Tento vyjímečný film je považovaný za filmový klenot a za fenomenální záležitost současné jihokorejské kinematografie vedle filmových děl též již zesnulého jihokorejce Kim Ki-duka.
