-
Z deníku Romy...
Ač jsem nikdy mnoho filmů s touto mezinárodně uznávanou herečkou moc neviděla, přesto mě velmi zaujala, byla velmi výrazná osobnost, na kterou se jen tak nezapomíná. Když mi bylo asi 12 let, dostala jsem se k jejímu deníku, tedy ke knize "Já, Romy: deník mého života" (1996), její život byl velmi pestrý a bohužel i tragický. Romy byla sice uznávanou hereckou divou, ale začátky neměla vůbec lehké, musela nejprve dokázat, že není pouhopouhé protekční dítě. Dětství trávila u prarodičů nebo na školním internátu, který "přežila" jen díky své přátelské, společenské povaze, i tak se závisti ze strany svých "kamarádek" neubránila. Otec byl velká hvězda, navíc sukničkář, který na ní neměl čas, matka žila taktéž svou kariérou a tak Romy a jejího mladšího bratra vychovávaly chůvy. S bratrem se nikdy nesžila, s matkou se neustále hádala a otec byl pro ní zcela nedosažitelná osoba, snad proto byla přitahována k mužům, kteří jí velmi komplikovali život. Není divu, že manželství jejích rodičů nevydrželo, ani ta Romyina v pozdější době nebyla žádná sláva. Romy pracovala často s režiséry, kteří byli v hereckých kruzích známí jako velcí pedanti a tyrani, přesto je Romy dokázala vždy přesvědčit o svém nepochybném talentu. Měla mnoho obdivovatelů nejen mezi muži, Romy byla v 70. letech známá i svou občasnou bisexualitou. Byla obdivovaná, navenek veselá, ale uvnitř byla skoro celý život sevřená úzkostí a strachem, který "léčila" velkou dávkou alkoholu, utišujících léků a cigaret. K tomuto psychickému stavu jí samozřejmě neprospívaly její partnerské vztahy, manželství, vztahy s blízkými obecně, úmrtí milovaného syna, sebevražda bývalého manžela /synova otce/ či její vážná fyz. onemocnění, skandály a dluhy. Taktéž novináři se k ní chovali stejným způsobem, jako kdysi k princezně Dianě. Co se týče filmu, byl to celkem věrný opis knihy o Romy, kterou zmiňuji v úvodu. Škoda jen, že to pan režisér pojal stylem bulvárního plátku. Hlavní představitelka Romy, Jessica Schwarz - někdy mi Romy vskutku připomínala, ale co naplat, originál je originál. Postrádala to cosi, co dělalo Romy právě tou velkou evropskou herečkou a osobností. Maresa Horbiger alias matka Romy - ta do role nepasovala vůbec, ani vzhledem, ani projevem, velmi přehrávala, byla mdlá, unylá, nevýrazná. Guillaume Delorme alias Alain Delon - tak to byl opravdu hotový herecký /i vzhledový/ propadák,
skutečný pan Delon by asi zaplakal. Ten herec se vzmohl jen na arogantní grimasy, navíc postrádal veškerý sexappeal evropského hereckého sexsymbolu. Obludný výkon, obludný herec. Byla jsem však velmi spokojena s hereckým výkonem Thomase Kretchmanna, ve filmu Harry Meyen, ten chlápek jako by byl takřka věrohodnou kopií originálu, včetně toho sucharského, nadřazeného a intelektuálského projevu. Dál nebudu pokračovat, napsala jsem dost. Romy, doufám, že tam kde jsi tedˇ, máš už konečně klid. Kvůli poněkud bulvární formě filmu hodnotím 7/10. *5*
