-
Nemůžu si pomoci, ale původní zpracování se mi zdá mnohem působivější, a to navzdory dobové představě satana coby nechutného monstra. Toto nové zpracovnání se mnou v podstatě ani nehnulo, takové nemastné neslané, vyjma scén s Isaacsem, ale i u něj jsem si vlastně nebyla jistá, koho vlastně hraje, původně jsem myslela, že jednoho z rodičů Guye, že ne jsem pochopila až ve chvíli, když řekl, že napsal tu knihu. Černá kočka velmi laciná. No a temperamentní moderní černoška coby představitelka uťáplé novomanželky z padesátých nebo šedesátých let, co nesmí mít vlastní názor a před manželem v pozoru a ani pípnout, pro mne naprosto nevěrohodné. Scéna v nemocnici s mužem probouzejícím se z narkózy při operaci byla pro mne zmatečná, Rosemary, která ze sebe sype jména, aniž by znala historii taky nic moc. Raději jsem si znovu promítla původní verzi, kde jsem alespoň vnímala logiku a oceňuji hudební podkreslení ve stylu hodin.
