-
Já jen bych se chtěla zeptat jestli by někdo nevěděl jestli Claude Francois a Dalida byly jen kamarádi a zpívali s polu nebo byly něco víc ? U záznamů mě připadá že jen byly kamarádi že spolu tak hezky vycházeli .
-
vždyť je to balzám na duši!
-
Je mi 15 let , a už ji znám taky nemohu ani poslouchat ty nové s prominutím Ho , a Dalida to je něco super *4*
-
Souhlasím *3*
-
blog.cz
http://dalida-fr.blog.cz/ pěkný blog o NAŠÍ oblíbené Dalidě :) -
Re: Re: la Chanteuse
Ještě dodatek pro Ondru. Ano, já osobně také preferuji její tvorbu zhruba z konce let 60. do konce let 70. V té době, po zotavení se ze svého prvního pokusu o sebevraždu v roce 1967, byla na vrcholu svých tvůrčích a emocionálních sil a vydávala se ze sebe vše. Říkala že "představení je pro mne aktem lásky" a podle toho jednala. Toto období nazývali ve Francii jako "Dalida ala madonna" a to hlavně proto, že většinou vystupovala sama, bez jaohokoliv doprovodu tanečníků atd. ve svých pověstných bílých šatech. Např. její koncerty v 1974 či 1977 v pařížské Olympii byly nezapomenutelné. Měla také štěstí na skladatele a textaře, většina písniček z této doby jsou skutečné moderní ale hlubokomyslné šansony s nádhernými melodiemi a smysluplnými texty. Např. "Mamina", "Les clefs de l´amour", "Ta femme", "Je suis malade" a desítky dalších. *14* -
Re: Re: la Chanteuse
Pro Martu. I když jsem věnoval spoustu času a úsilí, nepodařilo se mi zjistit, proč byla Dalida u nás za minulého režimu na indexu. V Praze vystupovala v roce 1977 a i když se vedla jednání o vydání jejích desek v Supraphonu, resp. jeho exportní odnoži Artia, nikdy se tak, na rozdíl např. od Mireille Mathieu nestalo. Mimochodem její koncerty v roce 1977 byly také víceméně jen zásluhou jednoho skutečného nadšence který měl tenkrát tu možnost její vystoupení u nás zajistit. Vše je až neuvěřitelný příběh. její desky se k nám mohly dostat tak leda ze SSSR kde byla povolená a navíc dokonce ještě vystoupila v roce 1982 v tehdejší PLR. Nakonec ona sama vzpomíná na vystoupení v Praze jako na něco "ze sna". Doopravdy byla v Praze šťatná, publikum jí nadchlo a ona je, prošla se po Praze a chtěla se vrátit. To už se bohužel nestalo. *9* -
Re: Re: la Chanteuse
Pro Ondru. Dalida, či Yolanda (jak se jmenovala občanským jménem) se rozhodla odejít poté, co zjistila, že už nebude nikdy v životě asi šťastná. Ona dokázala to co nikdo před ní ale ve svých 54 létech zjistila že je v podstatě zcela sama odsouzena dožít svůj život ve velikém domě na Montmartru. Začaly se samozřejmě na ní i projevovat první známky stárnutí (i když vypadala jako když je nesmrtelná), kvůli jedné žhavé noci noci v mládí nemohla mít a nikdy neměla děti a vztahy s muži jí taky nějak nevycházely. Měl jsem možnost mluvit s lidmi, kteří ji znali osobně a ti mi potvrdili že byla jako člověk i umělkyně naprosto fantastická (nikdy, ani na vrcholu své slávy si nikdy nepotrpěla na manýry "hvězd") ale zřejmě, jak už to u takovýchto lidí bývá, osud k ní byl poněkud krutý. Ve Francii se stala legendou a na Montmatru v Paříži kde bydlela se stala dobrým duchem místa a "kmotrou" dětí Montmartru.
*4* -
Re: la Chanteuse
u nás ji zná kde kdo,ale starší ročníky.U nás byla železná opona a přesto ji kde kdo obdivoval *3* -
Re: vyznani
Dalidu obdivuji a plně souhlasím s Vašim názorem. -
škoda
Takových koček,kdyby v současné době chodilo po světě víc,hned by bylo lépe.Byla nádherná,ale přiznejme si,že díky ukončení života zůstala v paměti i očích veřejnosti nádherná.Nedala nám prostě možnost,stejně jako M.M. poznat ji coby stařenku.I když osobně si myslím,že M.M. ji nesahala ani po kotníky nejen půvabem,ale i osobním potenciálem. -
Re: vyznani
Dobrý den.Mám podobný názor-prosím kontaktujte mně na uvedeném mailu.Rád bych s Vámi konzultoval pár maličkostí ohledně D.Díky. -
Re: la Chanteuse
Souhlasím, dodnes si pamatuji její nekrolog v tehdejším časopisu Melodie v roce 1987. Jako by šlo o nějakou francouzskou provinční šansonovou hvězdu... Až později jsem se dozvěděl o jak významnou zpěvačku (světového formátu) jde. Česká masmédia však dosud nebyla schopna o ní dostatečně informovat. Nevím ani, proč si vlastně vzala život. Já ji obdivuji především pro její tvorbu v 70. letech, její verzi "J'attendrai" už asi nikdo nepřekoná. A není to šanson, je to disco švihnuté kankánem. -
la Chanteuse
Je škoda, že ačkoli byla tato zpěvačka ve Francii a ve světě tolik známá, u nás jí zná jen málokdo. Přitom jsou její písně velmi krásné, ať už zpívá v kterémkoli jazyce. A její italský přízvuk zní ve francouzštině moc zajímavě. *4* Osobně mám nejraději její písničky z padesátých a šedesátých let. -
Dalida
Pro mustang. Ano Gigi l´amoroso patří k jejím nejznámějším písním. Kromě toho taky třeba fantastická "Je suis malade" či např. "Que sont devenues les fleurs" atd., celkem jich nazpívala přes 1000 a patřila a patří k tomu nejlepšímu co evropská hudební scéna v druhé polovině 20. století měla. Byla i v Praze, v roce 1977 a její koncerty byly fantastické. Chcete-li se dozvědět více, navštivte moji stránku kterou jsem jí věnoval http://dalida.euweb.cz a dozvíte se další věci. Její sametový hlas a celkový projev je velice působivý a prakticky nezapomenutelný .... -
Nezpívala taky náhodou něco jako Gigi D´lamorso nebo tak nějak? *7*
-
vyznani
Už od svých dětských let mám rád Dalidu.Měla nádherný hlas,každá písnička v jejím podání byl podle mne přímo skvost.Podařilo se mi sesbírat téměř všechny její nahrávky.Přečetl jsem o ní několik životopisných knih a uvědomil jsem si,že ač světová superstar,přecejenom byla hodně citlivá,zranitelná a nedovedla se postavit čelem k nepříznivému životnímu osudu.Ale nepřísluší mi ji v žádném případě kritizovat.Je mojí nejoblíbenější zahraniční zpěvačkou amám ji rád.Zdravím všechny její obdivovatele.Zdeněk.
