-
Jedna z Merthových básní
Za úsvitu Každé ráno je lis Stéká jím mrtvá noc Každý večer je lis Stéká jím mrtvý den Proto vždy ztrácíme tolik krve Nežli se setkáme v ohnisku lásky Spíš strom si pamatuje náš pláč A věrně jej po léta střeží Až pro chvíli, kdy nám podává Klíč zavřené cely a zavřených dveří Proto jsme ztratili dětskou tvář Že nebyla dána rázem a napoprvé Co všechno dovede padnout až ke dnu Schodiště běžící výš a výš, až spodní schod není Dálky běžící dolů až v studnu Ukončení Stín těla, kahánek duše a mříž Na všech cestách a odevšad jen jediné horečné dál! A zatím do čtyř stran položen na zemi zůstává kříž
