-
No, nevím. Nejsem literární odborník, pouze čtenář. Řekl bych, že se Šalda stále přeceňuje (Frank Tetauer). Byl to obávaný kritik, málokoho měl rád (jeho nekrolog Arnošta Procházky je až mrazivě zlý, o špetce piety ani nemluvě), opravdu (i citově) snad jen dnes zapomenutou R. Svobodovou, kterou považoval za největší ženu v české literatuře, Boženu Němcovou nevyjímaje. Rozhodně neměl rád Ruchovce, Lumírovce, kdoví jestli Májovce. Z mladé české literární generace prý polemizoval s Karlem Čapkem, který kdysi prohlásil, že literární kritik je člověk, který autorovi radí, jak by dílo napsal on, kdyby to uměl; zlí jazykové tvrdí, že měl na mysli Šaldu. Šalda na př. zcela nepochopil Haška, Švejka považoval za bezduchou slátaninu.
Prof. V.V.Štech ve své autobiografii "V zamlženém zrcadle" vzpomíná na legendární kavárnu Union na Perštýně, kam počátkem 20. století chodili všichni, kdo v české kultuře a umění něco znamenali: spisovatelé, básníci, vydavatelé, kritici, hudební i výtvarní umělci aj. a vášnivě diskutovali o umění, jeho smyslu, roli v životě společnosti atd. Jediní dva, kteří tam nikdy nepřišli, byli Arnošt Procházka a F.X.Šalda. Šalda se lidí stranil, neb měl přezíravý vztah k české kultuře vůbec: vinil ji z provinciálnosti, srovnávaje ji s kulturou německou, francouzskou, anglickou a ruskou.
Šalda nicméně se neubrání soudu dějin: jeho kritiky a eseje znají jen literární odborníci a kunsthistorikové, jeho literární dílo možná ani ti ne. Je po něm pojmenovaná bezvýznamná ulice v Karlíně, v sousedství jiné, pojmenované po podobně polozapomenutém Antonínu Sovovi. -
-
celé špatně, Míla...běž do knihovny...
-
-
kdo z mladších autorů se věnuje O.Březinovi
