-
Thank you!
Thank you, this information is very comprehensive and probably true. The truth about me will be forever shrouded in mystery. -
fakta o králi
Vzhled:
Byl 4'-8 vysoký při jeho korunovaci v roce 1626.
Jeho nejvyšší výška byla 5'-4 , která byla poněkud malá za těch časů.
Měl kaštanové vlasy, což je jakýsi druh hnědočervené barvy.
Král nosil délku vlasů různou, někdy kratší, jindy delší, v určitém období dokonce po ramena, to v závislosti na druhu límců, které nosil od středních dvacátých let 17.st.
V levém uchu nosil náušnici už od dětství /někdy kolem 10 roku života/, náušnice byla perlová. Za mlada nosil hodně na ruce prsten.
Král si začal pěstovat bradku a knírek někdy od středních 20 let 17.st. až do jeho smrti.
Ze začátku v hradu Carisbrooke v roce 1647, král Charles odmítl být oholen, protože parlament odmítl jeho holičství. Nechtěl, aby ho oholil holič jmenovaný parlamentem. Ať už to bylo ze strachu, že by ho zavraždil nebo jen vzdor proti Parlamentu, je to nejasný.
Král nosil na krku hodně podvazek (s Medal of St George) kolem jeho ramen a krku. -
-
Re: fakta o králi
Poznámka o datech -
Upozorňuji, že data používaná v Anglii v době krále Charlese I. nejsou data, které my používáme v dnešní době. Oni používali juliánský kalendář. Anglie nepřijala kalendář, který my používáme nyní, Gregoriánský kalendář - až do roku 1752. Během panování krále Charlese I. byla data o 10 dní dříve než co my používáme nyní. Jeho poprava byla 30. ledna 1649 podle anglického nebo juliánského kalendáře, který byl používán pak. Podle dat, které my používáme nyní, založených na Gregoriánském kalendáří, poprava se vlastně uskutečnila 9. února 1649.
Tady je spojení k převodníku kalendářních dat:
http://www.fourmilab.ch/documents/calendar/
--------------------------------------
zdroj informací:
http://mikespassingthoughts.wordpress.com/2011/04/19/interesting-facts-about-king-charles-i/ -
Re: fakta o králi
Bratři a sestry
Král Charles byl v rodině sedmi bratrů a sester:
Henry (19. Února 1594 - 6. Listopadu 1612). Zemřel mladý na břišní tyfus.
Elizabeth (19. Srpna 1596 - 13. Února 1662). Vzala si Frederick V, kurfiřta Palatina, v r. 1613.
Margaret Stuartová (24. Prosince 1598 - Březen, 1600) .
Charles - Král Charles I. (19. Listopadu 1600 - 30. Ledna 1649). Popraven.
Robert Stuart (18. Ledna 1602 - 27. Května 1602). Vévoda Kintyre.
Mary Stuartová (8. Dubna 1605 - 16. Prosince 1607).
Sophia Stuartová (Červen 1607). Zemřela 2 dny po jejím narození.
Charles měl 2 bratry a 4 sestry. Jen on a Elizabeth žil do pozdní dospělosti. 4 děti zemřeli krátce po narození. Jeden syn zemřel v dospívání. -
Re: fakta o králi
Děti:
Král měl 9 dětí:
13. Března 1629 - Charles James. První dítě mrtvě narozené (rozené nohama nepřed)poté, když Henrietta byla vystrašená psy.
29. Května 1631 - Charles (budoucí král Charles II). Zemřel 6. února 1685. Ženatý, s žádnými legitimními dětmi.
4. Listopadu 1631 - Mary. Zemřela 24. prosince 1660. Vdaná s dětmi.
14. Října 1633 - James (budoucí král James II). Zemřel 16. září 1701. Ženatý s dětmi.
29. Prosince 1635 - Elizabeth. Zemřela 8. září 1650. Zemřela v mladém věku.
17. Března 1637 - Anne. Zemřela 8. prosince 1640. Zemřela v mladém věku.
29. Ledna 1639 - Catherine. Mrtvě narozená.
8. Července 1640- Henry. Zemřel 18. září 1660. Svobodný, bezdětný.
16. Června 1644 - Henrietta. Zemřela 30. června 1670. Vdaná s dětmi.
Dvě jeho děti byly mrtvé při narození, přeživších 7 živých dětí. Dvě děti byly budoucími králi Anglie. Čtyři vstoupili do manželství. Čtyři měli děti. -
Re: fakta o králi
Charakter:
Jeden z jeho prvních činů jako krále bylo zbavit se povalečů kolem paláce Whitehall. Soud musel přezkoumat etikety a změnit /březen 1629/.
Král se hodně zajímal o blaho a život soudu. Nastavil hodně pravidel, jak ho regulovat a choval se řádným způsobem. Předělal etiketu angl. královského dvora a jeho chování, např. vyžadoval, aby mu lidé sloužili na kolenou.
Král Charles měl velký zájem o blaho svých zaměstnanců a často dělal věci za ně.
Král Charles fungoval častokrát něco jako "dohazovač", často dával doporučení, kdo koho si má vzít.
Existovala spekulace, že Charles a vévoda z vévoda z Buckinghamu mohli býti homosexuály, ale není žádný důkaz, josu to jen drby královského dvora z té doby.
Neexistuje žádný důkaz, že král se sdružoval s jinými ženami, či měl milenky. Byl věrný své ženě, neexistuje žádný skandál.
V roce 1647, v hradě Carisbrooke , král Charles zdálo se, našel velký zájem v 30 let roků staré ženě jménem Jane Whorwhood. Jeho dopisy zdá se ukazují, že měl k ní choval velkou lásku. To je nejisté, že s ní měl poměr, i když se zdálo, že si na ni žehrá jako na 'platonické lásku'. To bylo období velkého stresu a osamělosti pro krále Charlese. Není pochyb o tom, že její přítomnost pomohla zmírnit jeho bolest a osamělost. -
-
Re: Re: fakta o králi
Říkalo se, že nebyl velmi dobrý co se týče sdružování se ženami.
Bohužel, to vypadá, že král Charles byl velmi lenivý co se týče vlády. Inklinoval nedohlížet tolik na jeho záležitosti jak on měl a nikdy opravdu tvrdě nepracoval pro vládní záležitosti.
John Milton říkal, že jediný zlozvyk krále Charlese bylo čtení příliš mnoho Shakespeara.
Král Charles inklinoval být plachý, zvláště v jeho raných létech.
On měl nepatrný skotský přízvuk.
Oni říkají, že on jedl velmi prostou stravu.
Mezi lidmi se hodně říkalo, že král Charles byl zdvořilý, ležérní a neprovokativní osoba. Jeho laskavé vznešené způsoby byly obdivované mnoha lidmi.
Král Charles byl velmi na rozdílný od svého otce, téměř jeho přesný opak.
Různé detaily o jeho životě:
Porodní asistentka u Charlesovo narození byla Janet Kinlock.
Charles měl křivici v dětství.
Charles musel nosit zpevněné vysoké boty (udělané Edwardem Stutevillem) které mu měli pomoci chodit.
Charles nechodil do věku 4 let.
Charles byl neduživé dítě ve svém dětství.
Charles nemluvil do svých 3 let.
On koktal. To ho dělalo ,,společensky nevhodným".
Charlesovo otec, král James I. a vévoda z Buckinghamu ho oslovovali "dítě Charles" /baby Charles/.
Charles preferoval se oblékat skromně, v tmavém oděvu bez nějakých ozdob. -
-
Re: Re: Re: fakta o králi
Zatímco šel přes park St. James paláce k jeho popravě, vojáci šli velmi pomalu, co obtěžovalo Charlese. On vykřikl až k vojákům v přední straně aby "uspíšili pochod", tak oni se rozešli rychleji.
Při jeho popravě byla kolem platformy a plošiny černá látka, která zakrývala samotný akt popravy, nikdo ji nemohl vidět.
Při jeho popravě, byli připojeny dva kruhy k podlaze platformy. To bylo pro případ, kdyby se bránil a oni ho museli spoutat.
Aktuální popravovací blok byl jen asi 12 cm tlustý /vysoký/. To mělo za následek, že Charles vlastně ležel na přední straně platformy při popravě. On neklečel, jak je někdy ukazováno.
Jeho poslední slovo nebylo " Nezapomeňte!", jak se často říkalo, ale " čekejte na znamení". Charles řekl popravčímu až on napřáhne obě ruce, že je připravený /k samotnému aktu popravy setnutím hlavy/. On chtěl říci modlitbu soukromě dříve než byl popraven. Co řekl v této modlitbě se nikdy nedozvíme.
Král Charles byl pohřben v hrobě určeném pro jiného člověka. -
Re: Re: Re: fakta o králi
Charles vytvořil svůj vlastní recept pro olej při pomazání, který on použil u jeho korunovace. Nejspíš se tento recept používá dodnes.
Poslední "Angel Noble medaile" byla ražená králem Charlesem. Tyto mince byly dotčené králem a dané osobě, která trpěla nemocí odvrátit 'zlo králů'.
Král Charles vytvořil jako první v Anglii vojenské vyznamenání za statečnost, jmenovala se medaile marné naděje. Na jedné straně je král Charles I. na druhé je budoucí král Charles II.
Den jeho popravy byl velice studený. Kvůli tomu, Charles si vzal zvláštní teplou košili. On nechtěl, aby si lidé chybně mysleli, že se třese od strachu. -
Re: Re: Re: fakta o králi
Blázen krále se jmenoval Archie.
Královo osobní kaplani byli Dr. Brian Duppa, John Hacket, Michael Hudson, Sheldon, Holdsworth, a Haywood.
Královnin 'trpaslík' se jmenoval Geoffrey Hudson.
Král Charles rád hrál tenis.
Král Charles rád hrál hru Bowls, obzvláště když zestárl.
Král Charles rád hrál v 'maškarádách'.
Král Charles miloval lov a často dával to nad většinu věcí. Bohužel, mnoho diplomatů a lidí si stěžovalo, protože on byl vždy pryč na lovu a nikdy nebyl dostupný.
Král Charles miloval obrazy a sbíral velké množství obrazů (snad jedna z největších sbírek pro monarchu). On znal mnoho detailů o obrazu v takovém rozsahu, že on mohl prozradit, jestliže obraz byl malován mistrem nebo učněm..
Ví se, že on namaloval několik obrazů ale byli ztraceni.
Král Charles uměl hrát na violu velmi dobře, učil se když byl mladý. Říkalo se, že on mohl být dokonalý violový hráč, kdyby nebyl králem.
Král Charles byl dokonalý koňský jezdec, ačkoli se říkalo, že on byl málo riskující.
Jeden z nejvíce oblíbených básníků krále Charlese byl Thomas Carew, jeho džentlmen záchodové komory.
On měl bílou barvu u jeho korunovace. To nebyla tradiční barva. Tradiční nachový samet který se oblékal při korunovacích nebyl dostupný v té době. Z tohoto důvodu byl často nazývaný "bílý král". -
Re: Re: Re: fakta o králi
Byl oddán v zastoupení za Henriettu Marii, sestru krále Ludvíka XIII. z Francie. Sňatek se udál venku u západních dveří u katedrály Notre Dam v Paříži. Jeho zástupcem byl byl vévoda Chevreuse, který byl Huguenot. Protože nebyl katolík, musel čekat několik hodin před katedrálou kdy francouzská královská rodina uvnitř dělala náboženské služby. Manželství muselo být uzavřeno venku před katedrálou.
Kardinál de la Rochefoucauld dělal služby u krále Charlese a Henrietty Marie když se ženil.
Sňatek byl uzavřen v zastoupení ve Francii, to znamená, že Charles se nikdy fyzicky přímo nezúčastnil svatebního obřadu s Henriettou Marií.
Král Charels byl tak netrpělivý když čekal na svou manželku až připluje do Anglie, že vylezl na střechu hradu Dover a vyhlížel jí až do západu slunce s vyhlídkou na moře.
Když si Charles vzal Henriettu,ona neuměla anglicky.
Dříve než se stal králem, Charlesovo tituly byly princ Walesu a hrabě z Chesteru, vévoda Cornwallský, vévoda Rothesay, vévoda Yorku, vévoda Albany, Markýz Ormondský, hrabě z Carricka, hrabě z Rossa, baron Renfrewský, lord Ardmannochu, Pán ostrůvků, princ a velký stevard Skotska.
-
-
-
-
Našla jsem další materiál o králi
Jakmile se Karel I. stal králem, dal jasně najevo, že bude vládnout jinak, než jeho otec. Mnohem více se věnoval státním záležitostem a zcela změnil povahu královského dvora. Byl na sebe tvrdý a určil si přesný časový rozvrh dne. Byl mnohem introvertnější, než jeho otec, ale také tvrdý, rozhodný a ve státních záležitostech mnohem aktivnější. Nový král opustil roli usmiřovatele, začal vést válku proti Španělsku a později i Francii. Také mnohem více využíval svých prerogativ (přednostní právo), čímž se stávala jeho vláda autoritativní, což zvyšovalo obavy „parlamentních tříd“. Rovněž jeho podpora náboženské skupině arminiánů (protikalvinisté, náb. tolerance s katolíky, odmítání predestinace), jejíž názory byly považovány za extrémní, vzbuzovala u veřejnosti značné obavy. Také neohrabaná a nepružná politika, kterou vedl ve Skotsku měla katastrofální následky.
Válka se Španělskem se vyvíjela špatně – bylo nutno uzavřít nepopulární mír s Francií a navíc neustále scházely peníze. Neshody mezi parlamentem a králem narůstaly, čemuž rozhodně neprospělo ani protěžování králova oblíbence vévody z Buckinghamu. Král vypsal mimořádné daně bez souhlasu parlamentu, vymáhal nucené půjčky a rozpoutal válku s Francií, aby podpořil hnutí hugenotů. Také sňatek Karla s francouzskou princeznou Jindřiškou Marií nebyl zprvu moc šťastný, takže příliš nepřispíval ke králově klidu. Pro nedostatek financí a neschopnost hlavního velitele Buckinghama však nebylo tažení na podporu hugenotů úspěšné. Na druhou stranu měla tato prohra ve spojení s Buckinghamovým zavražděním a mírem s Francií pozitivní vliv na Karlův soukromý život. Po uzavření míru s Francií v roce 1629 následoval o rok později mír se Španělskem, což trochu uklidnilo rozkolísanou mezinárodní politiku. -
-
Re: Našla jsem další materiál o králi
Literatura:
Barry Coward, Oliver Cromwell, Praha 2000.
Martin Kovář, Stuartovská anglie, Praha 2001. -
Re: Našla jsem další materiál o králi
Cromwell se mezitím stal důležitou postavou anglické politiky a získal si značný vliv v armádě. Ta se v této době stala politickou silou, jenž deklarovala svůj program v tzv. Slavné dohodě armády.
V roce 1647 byl učiněn pokus o narovnání s králem a byly mu předloženy tzv. Články návrhů, které obsahovaly požadavky na pravidelné svolávání parlamentu, volební reformu, parlamentní kontrolu armády a náboženské narovnání. Stejného roku byla vydána tzv. Dohoda lidu, která představovala alternativu k Článkům návrhů. Byla ovšem mnohem radikálnější a začala rozdělovat armádu na dva tábory. Král se pokusil využít rozporů v parlamentu i armádě a uprchl na ostrov Wight. V prosinci roku 1647 uzavřel dohodu se Skoty a odmítl veškeré návrhy parlamentu. Dolní sněmovna okamžitě přestala s králem vyjednávat a vyslala Oliwera Cromwella co by vrchního velitele armády zpacifikovat Skoty. To se mu záhy podařilo a spolu s armádou vyčistil parlament od všech odpůrců republiky a procesu s králem. Po tzv. Pridově čistce a faktickém převzetí moci armádou a Cromwellem byl uspořádán proces s Karlem I., který nemohl skončit jinak, než jeho popravou 30. ledna 1649. -
Re: Našla jsem další materiál o králi
Za její oficiální začátek je považován 22. srpen 1642, kdy Karel I. slavnostně vyvěsil svou vlajku v Nottinghamu. První válečné střety skončily většinou nerozhodně, zejména pro obecnou nezkušenost vojska. Je nutno podotknout, že zdaleka ne všichni Angličané se rozdělili mezi znepřátelené strany a mnoho jich zachovalo neutralitu, nebo podporovali obě strany. Byly zde i první pokusy o smír, ty ovšem díky převaze roajalistů rychle zkrachovali. Parlament uzavřel spojeneckou smlouvu se Skoty a anglický král Karel se dohodl s Iry na ukončení vzájemného nepřátelství.
Parlament byl po několika porážkách (během srážek s roajalisty) nucen provést fiskální, administrativní a vojenské reformy své armády, které se pozitivně odrazily na jejím prvním velkém vítězství. K tomu došlo 2. července 1644, kdy spojené vojsko Skotů a parlamentu zvítězilo nad roajalisty. V této bitvě se poprvé výrazně projevil také doposud řadový člen sněmovny, představitel venkovské gentry Oliwer Cromwell. Toto vítězství však zdaleka neznamenalo konec války, ta skončila až v květnu roku 1646 vítězstvím parlamentních armád za nemalého přispění Oliwera Cromwella. Král Karel se vzdal Skotům, ti ho však předali parlamentu, který ho „ukryl“ v Northantsu. V této době si ještě nikdo nemyslel, že dohoda s králem nebude možná. -
Re: Našla jsem další materiál o králi
Poslanci kteří se ve Westminsteru sešli, zasedali s jediným přerušením déle než 12 let a poprvé v historii země se stali rovnocennou alternativou ke královské vládě. Prvním krokem parlamentu bylo obvinění několika vysokých královských úředníků z velezrady a jejich následná poprava. Zákonodárci králi nedůvěřovali a zbavili ho množství jeho výsad, především těch, které zavedl v době své autoritativní vlády. K povstání ve Skotsku se přidalo i další v Irsku a tak král zůstal ve svém sporu s parlamentem prakticky osamocen. Žádal sice od sněmovny armádu, která by Irské povstání potlačila, ale poslanci mu nedůvěřovali natolik, že jeho požadavek odmítli. Král se pokusil získat podporu Skotů, se kterými mezitím uzavřel mírovou smlouvu, ovšem neuspěl.
Po návratu do Anglie (z jednání ve Skotsku) zjistil, že se jeho pozice značně posílila a on se rozhodl jednat. V lednu 1642 obvinil pět poslanců spolu s lordem Kimboltonem z velezrady. Pokusil se je zatknout, avšak neuspěl a po nenávistné reakci Londýňanů rychle uprchl. Názory parlamentu dále směřovaly k radikalismu a ten se začal pozvolna štěpit a rozpadat. Občanská válka se stala nevyhnutelným pokračováním této krize! -
Re: Našla jsem další materiál o králi
Oproti bouřím, které vzbuzovala Karlova politika lze postavit do protikladu jeho rodinný život, jenž byl ve 30 letech 17. století velmi harmonický. Jindřiška Marie porodila Karlovi mnoho dětí, v roce 1630 budoucího Karla II., v roce 31 princeznu Marii, prince Jakuba roku 33, princezny Alžbětu a Annu v létech 35 a 37 a konečně prince Jindřicha roku 1640. Když k tomu připočteme dva potraty, lze říci, že královna byla ve 30 letech prakticky stále těhotná.
Harmonický život však přerušila prudká reakce ve Skotsku na Karlovu uniformní náboženskou politiku. Vnutil presbyteriánským skotům (odmítali círk. hierarchii – usilovali o svobodnou vnitřní správu) tzv. Novou knihu modliteb založenou na „laudiánské“ církvi. Proti tomu a některým dalším Karlovým výstřelkům se rozhodla skotská opozice rázně zasáhnout a rozpoutala tzv. skotskou revoluci. Král ovšem neměl na válku peníze a jediný způsob jak je získat bylo svolat parlament. Krátký parlament, svolaný v dubnu roku 1640, mu je však neposkytl a když v srpnu téhož roku skotská armáda vtrhla do Anglie, král byl nucen svolat parlament znovu. Slavnostní zahájení Dlouhého parlamentu připadlo na 3. listopad 1640. -
Re: Našla jsem další materiál o králi
Králi však stále chyběly finance a bez pomoci parlamentu, kde se proti němu zvedla silná opozice, bylo těžké nějaké získat. Snažil se o to různými způsoby – obcházel zákony o monopolech, vybíral celní poplatky i lodní daň. To samozřejmě zvedalo vlny nespokojenosti v obchodních vrstvách, za zmínku stojí „demonstrace pradlen“, což byla vlastně jedna z prvních obdob reklamy. Potom co Karel I. udělil v roce 1632 monopol na výrobu mýdla syndikátu, s velkým zastoupením katolíků, vzbouřili se ostatní výrobci. Záhy na to pradleny vyrazili do ulic přesvědčovat lidi, že šaty vyprané papeženeckým mýdlem nejsou zdaleka tak bílé a svěží jako ty, které vyprala pradlena s jiným druhem mýdla. Každopádně jsou léta od uzavření míru s Francií až do svolání Dlouhého parlamentu 3. listopadu 1640 považováno za roky Karlovy osobní vlády. Karel během této doby přijal řadu nepopulárních ekonomicko-správních opatření, která dále vyostřovala situaci. Snažil se také konsolidovat církev a nastolit „pořádek“ nejen v Anglii, ale také ve Skotsku a Irsku. Snaha sjednotit církev za pomoci „laudiánů“ (alternativa ortodoxního kalvinismu – dle Williama Lauda – predestinace – člověk může aktivně přispět ke svému spasení), vyvolávala nelibé reakce, protože vnucovala věřícím přísnou uniformitu.
-
-
Můj životopis
Karel I. Stuart (1600-1649)
1. dětství:
Karel I. se narodil 19. 11. 1600 ve Skotsku.Byl od narození velmi slabé dítě. Snad jen málokdo předpovídal, že vůbec přežije…Naštěstí to tolik nevadilo. Král s královnou měli už dvě zdravé děti. Jindřicha a Alžbětu. Když se v roce 1603 stal Karlův otec Jakub VI. Skotský stal anglickým králem, celá rodina odjela do Anglie. Kromě Karla. Jeho rodiče měli totiž velké obavy, že Karel by cestu vůbec nemusel vůbec přežít… Naštěstí se o rok později jeho zdravotní stav trochu zlepšil a on mohl odjet do Anglie za nimi. Přesto byl na čtyřleté dítě velmi zaostalý. Neuměl chodit ani mluvit. V Anglii skoro měla jeho matka královna Anna Dánská problém, sehnat pro svého syna vychovatelku. Normálně by to byla veliká pocta a čest, ale nikdo nestál o to, kdyby nemocný a slabý Karel náhodou zemřel, aby vina za smrt králova syna padla na jeho hlavu. Tedy, téměř nikdo…Jistá lady Careyová na sebe to riziko vzala a vzala si malého Karla na starost. Moc dobře totiž věděla, že by mohla očekávat velký vděk krále i královny, kdyby se jí podařilo z Karla udělat normální zdravé dítě. Jenomže začátky byly hodně těžké. Jakub I. se dokonce obával toho, že jeho syn bude němým mrzákem. Za žádnou cenu to nechtěl dovolit, a proto navrhoval, aby nechali Karlovi nohy pro oporu sevřít do železných dlah a přeříznout mu šlachu pod jazykem, aby začal mluvit. Lady Careyová však rozhodně nebyla zastánkyní podobných drastických metod, a proto se králi odvážně vzepřela. Jelikož Jakub I. nikdy nezískal takovou autoritu a vážnost jako jeho tudorovští předchůdci a jen nerad se s někým přel, lady Careyová prosadila svou. Když ho roku 1605 jeho otec nechal jmenovat vévodou z Yorku, byl na něj žalostný pohled. Dva lordové ho museli při slavnostním obřadu podpírat… -
-
Re: Můj životopis
7. poprava:
Karel I. Stuart byl popraven 30. ledna 1649 popraven před Whitehallem. Na popravišti řekl tuto větu: "Kdybych dal přednost despotickému způsobu a změnil všechny zákony podle síly meče, nemusel bych se tu objevit. " -
Re: Můj životopis
6. soudní proces:
Král Karel byl z ostrova Wight svými nepřáteli převezen na pevninu. 20. ledna roku 1649 byl zahájen proces z králem. Byl prohlášen za tyrana, zrádce, vraha, nepřítele národa, … Proces byl bohužel téměř rozhodnut předem. I když se Karel I. Stuart před svými soudci celkem úspěšně obhajoval, byl rozdílem jednoho hlasu odsouzen k smrti. -
Re: Můj životopis
5. občanská válka:
Začala občanská válka. Většina lidí v Anglii si musela vybrat, na čí stranu se postaví. Na stranu Karla Stuarta nebo parlamentu? Králi se ani z evropského kontinentu nedostalo příliš velké podpory. Na pomoc mu přijel pouze jeho synovec Ruprecht Rýnský. Na začátku války přálo štěstí spíš králi. Král se ale pokoušel najednou vyjednávat se Skoty i Francouzi. To neměl dělat. Skotové i Francouzi se pouze přesvědčili o tom, že král zřejmě nebude příliš pravdomluvný, a že se mu nedá věřit. Roku 1644 zvítězil parlament ve spojenectví se Skoty v bitvě u Maston Moor. Mezi stoupenci parlamentu se objevil nový muž. Jmenoval se Oliver Cromwell a byl to zapřísáhlý puritán. Cromwell zavedl nový, modernější a lepší typ armády. Vyplatilo se mu to v bitvě u Nasseby (1645), kde parlament znovu krále porazil. Král utekl do Skotska. Jenomže Skotové ho zradili. Za tučné výkupné ho vydali parlamentu v Anglii. Když Karel viděl, jak se přiváži zlato za něj, údajně prohlásil: "Raději budu s těmi, kteří za mě tak draze zaplatili, než z těmi, kteří mě tak mrzce prodali!" Naštěstí alespoň královna Henrietta Marie byla v bezpečí ve Francii. Odjela tam po porodu dcery Henrietty Anny a ještě mělo trvat několik dlouhých let, než se vrátila zpět do Anglie. Král byl vězněn v Hampton Courtu, ale 11. listopadu 1647 se mu podařilo po řece uprchnout na zámek Carisbrooke na ostrově Wight. Za krále se postavili členové Horní i Dolní sněmovny, statkáři, kupci, City, venkov, biskupové, presbyteriáni, skotská armáda, Walesané i anglická flotila. Cromwellova armáda nového typu je porazila všechny. Koncem roku 1648 všechno skončilo. A na Karla Stuarta čekalo závěrečné vyúčtování… -
Re: Můj životopis
4. "dlouhý parlament":
Bez vojska, bez peněz, poražen Skoty, Karel nakonec přistoupil na nátlak svých poddaných a svolal nový parlament. Tento parlament vešel do dějin jako "Dlouhý parlament", protože jeho zasedání trvalo skoro dvacet let. Členové nového parlamentu v čele s Johnem Pymem se však mnohem víc obávali hraběte ze Straffordu než krále Karla. A po právu. Protože věděli, že když nad nimi Strafford zvítězí, zřejmě položí hlavy na popravčí špalek. Jako nejlepší řešení jim připadalo, že by se to mělo udělat obráceně. Aby zemřel Strafford. Rozhodli se ho obvinit z velezrady. Jenomže král Straffordovi slíbil, že "mu nikdo nezkřiví vlas na hlavě". Žalobci se rozhodli použít ten nejjednodušší způsob, jak se Strafforda zbavit. Použili tzv. "Zákon o ztrátě občanských práv bez soudního projednání" a Dolní sněmovna to schválila. Ještě však rozsudek smrti musel podepsat král. Karel váhal. Co jeho slib. který dal Straffordovi? Jenomže Londýňané se začali bouřit. Chtěli Straffordovu smrt! Nakonec král rozsudek smrti svého přítele podepsal…Do smrti si to však vyčítal. Strafford se na krále ani tolik nezlobil. Možná ho chápal…Prý si pro sebe pouze zašeptal: "Nevěřte knížatům ani jejich synům, protože nejsou zárukou spásy. " Král teď musel čelit parlamentu sám. 3. ledna roku 1642 nechal král obvinit pět členů parlamentu (mezi nimi i Johna Pyma) z velezrady. Město se však postaralo o jejich ukrytí. Král pokládal za nejmoudřejší opustit Londýn. -
Re: Můj životopis
Jenomže Karel I. udělal jednu velikou pošetilost. Chtěl vnutit Skotům anglikánské modlitby a obřady. Král toho o Skotsku moc nevěděl. Většinu svého života prožil v Anglii. Skotové totiž byli většinou zapřísáhlými presbyteriány a ani ve snu by je nenapadlo, že by na tom měli něco měnit. Karel se rozhodl, že to vyřeší zbraněmi. Jenomže jaksi pozapomněl, že jeho armáda rozhodně není na žádný boj připravena. Zato skotská armáda se měla čím pyšnit. Byla modernější, početnější a vycvičenější než králova. Král nakonec sehnal dvacet tisíc vojáků a jako velitele jednoho důstojníka švédského krále Gustava Adolfa. Oba vojenské tábory se však spolu raději dohodli bez boje. Zůstal už jen jeden člověk, na kterého se mohl král obrátit. Hrabě ze Straffordu. Strafford králi doporučil, aby svolal parlament. Karel tak tedy po dvanácti letech skutečně učinil. Jenomže parlament v žádném případě nechtěl odhlasovat králi peníze na nějakou válku, a dokonce začal vyjednávat se Skoty. Karel parlament rozpustil. Zasedání trvalo jen osmnáct dní (13. -31. duben 1640), proto vešel do dějin jako "Krátký parlament" -
Re: Můj životopis
3. hrabě Strafford nebo-li vláda Karla I. Stuarta bez parlamentu:
Karel I. začal vládnout sám. Rozhodl se vládnout bez parlamentu. Dokáže si však sehnat dostatek peněz, když mu nebude mít kdo odhlasovat daně? Dokázal to. Na pomoc si vybral především dva muže. Arcibiskupa Lauda a hlavně roku 1628 Thomase Wentwortha, kterého roku 1640 jmenoval hrabětem ze Straffordu. Ale stejně to neustále visela ve vzduchu otázka peněz… Kde je sehnat? Král musel začít šetřit. Žádné války, žádná drahá dobrodružství, žádné potíže- klid za každou cenu. Naštěstí výsadní královské právo Karlovi umožňovalo vybírat některé daně. Karel byl nucen zavést cla na různé výrobky, pokutoval všechny osoby, které neuposlechli výzvy při jeho korunovaci vstoupit do rytířského stavu, … Thomas Wentworth žil mezitím jako místodržící v Irsku. Dokázal tuto zemi přivést k poslušnosti k Anglii lépe než kdokoliv jiný předtím nebo potom. Urovnal vnitřní spory, nastolil pořádek a prosperitu, a dokonce postavil pro svého krále irskou armádu. Při tomto skromném systému se král dokázal bez parlamentu obejít. Šťastné bylo i manželství Karla I. s Henriettou Marií. Měli spolu šest dětí: Karla (1630), Marii (1631), Jakuba (1633), Alžbětu (1635), Jindřicha (1640) a Henriettu Annu (1644). Jediný problém byl v tom, že Henrietta Marie byla katoličkou a její poddaní v Anglii ji nikdy neměli moc rádi… -
Re: Můj životopis
2. vévoda z Buckinghamu:
George Villiers ovlivňoval krále Jakuba i v politice. Dokonce navrhl, aby se Karel oženil se španělskou infantkou. Karel pochopitelně souhlasil a ani Jakub by se tomu moc nebránil, kdyby… Španělská princezna přece byla katoličkou a Angličanům, kteří byli ve většině případů protestanty, se to moc nezamlouvalo. A i samotná infantka byla proti. Dokonce prý prohlásila: "Raději se stanu jeptiškou v klášteře, než abych měla ulehnout do lože kacíře!" Karel a George Villiers, kteří netušili nic o odmítavém postoji španělské infantky k případnému sňatku, se v únoru roku 1621 vydali do Španělska. Moc dobře však nepochodili. Španělé jim sice na uvítanou připravili různé slavnosti, ale to bylo asi tak všechno. K žádné svatební dohodě nedošlo. Karel a George Villiers se vrátili téhož roku v říjnu bez úspěchu do Anglie. Obyvatelé Londýna jim však přivítali slavnostní přivítání. Byli rádi, že se jim následník trůnu vrátil ze Španělska svobodný a pořád ještě protestant. Po nezdařeném španělském vyjednávání, navrhl Buckingham pro Karla nový sňatek. Tentokrát francouzský..Nevěstou se měla stát nejmladší dcera zavražděného francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského Henrietta Marie. Ke sňatku skutečně došlo, ale od Buckinghama to nebyl nejchytřejší politický tah. Protože katolická královna byla svým protestantským poddaným trnem v patě. Svatební smlouvu ještě podepsal roku 1624 Karlův otec Jakub I., který však v roce 1625 zemřel. Karel se stal anglickým králem… Pro Karla se stal obzvláště tragickým dnem 23. srpen 1628. Náboženský fanatik John Felton zavraždil vévodu z Buckinghamu. Pro Karla jistě muselo být velice trpké, když viděl dav vesele připíjet na zdraví vraha jeho nejlepšího přítele. George Villiers musel být tajně pohřben, protože panovaly velice oprávněné obavy, že by mohlo dojít ke zneuctění těla mrtvého vévody. -
Re: Můj životopis
Lady Careyová však udělala dobře, že neschválila královy drastické metody. Karel po čase začal sám chodit a trochu i mluvit. Po celý život však měl s řečí trochu potíže a při řeči se zadrhával. U dvora si ho však nikdy nikdo moc nevšímal. Vlastně ani není divu, když měl oslnivého bratra jakým byl Jindřich a krásnou sestru jakou byla Alžběta. Následník trůnu Jindřich byl Karlovým pravým opakem. Hezký, sportovně založený a všemi oblíbený princ. Ve svém životě udělal snad jen jednu "podstatnou chybu". Roku 1612 se nakazil tyfem a 6. 11. zemřel. Novým následníkem trůnu se stal právě všemi přehlížený Karel. Nikdy neměl moc přátel. Obdivoval svého bratra Jindřicha, ale ten zemřel. Měl rád svoji sestru Alžbětu, ale ta se provdala za falckého kurfiřta Fridricha a z Anglie odjela. Karel zůstal sám. Nejraději studoval. Nejvíce ho zajímalo umění a především malířství. Za svůj život shromáždil mnohem vzácných uměleckých děl, ale bohužel za vlády Cromwella a puritánů byly tyto vzácnosti většinou prodány nebo ukradeny. Ke dvoru však přišel mladík jménem George Villiers. Král Jakub si ho velice oblíbil a Villiers stoupal na společenském žebříčku nahoru. Dvorní číšník, komoří, rytíř Podvazkového řádu, baron, vikomt, markýz, lord Velkoadmirál, strážce Pěti přístavů a konečně vévoda z Buckinghamu. Rozhodně mu bylo co závidět. Karel zpočátku Villierse neměl moc rád a dvořané, kteří neměli vévodu z Buckinghamu moc v lásce, se těšili, že po smrti krále Jakuba, přijde o své privilegované postavení. Jenomže, co se nestalo…George Villiers se dokázal spřátelit i s melancholickým následníkem trůnu. Jenomže to přátelství se později stalo pro Karla Stuarta tragédií…
-
-
Byl good :-)
Pravda, poněkud nepraktický, ale jinak laskavý, mírný panovník - až moc. *5* Byl to takový staromilec, ale moc se mi líbilo jak se choval ke své manželce - královně francouzského a italského původu Jindřišce Marii z rodu Bourbonů a k jeho nemalému potomstvu. *4* Jejoich vztah byl naprosto neobvyklý na tu dobu (bohužel ve většině případů i na tu dnešní), číct o jejich společném soužití to bylo jako románový příběh z červené knihovny, vážně, zkuste si o tom něco najít na netu, tento král má zcela jinou tvář než jakou mu předkládají např. filmaři... *9* -
-
Re: Byl good :-)
INFO o jeho rozsáhlém potomstvu:
1. prvorozený syn Charles James, Duke of Cornwall - * 13.3.1629 - + 13.3.1629
(tento dlouho očekávaný potomek a takřka vymodlený žil jen pár hodin po předčasném a komplikovaném porodu, král s královnou se na prvního potomka velmi těšili, ale královna během cesty za králem náhle potratila v důsledku nějaké nákazy, málem přišla o život, neboť nebyl po ruce ani žádný lékař, ten jejich královský totiž kamsi zrovna odcestoval, takže museli narychlo shánět jiného, král byl velmi rozrušený z této události, byl u královny a zachránil jí vlastně život tím, že nařídil přivolanému lékaři že chce, aby zachránil život královny bez ohledu na na život dítěte, král byl sice smutný, že přišel s královnou o první dítě, ale brzy se oba zase radovali z dalšího těhotenství královny, které již dopadlo úspěšně).
2. Charles II. Stuart - * 29.5. 1630 - + 6.2.1685
(druhorozený a první přeživší potomek královského páru, tento syn se stal později králem po popravě svého otce Charlese I., měl poměrně na tu dobu dlouhý život, z jeho narození měl královský pár velkou radost, kterou dávali hodně najevo, což bylo proti královským předpisům, díky tomu je dvořané skrytě i otevřeně odsuzovali, malý Charles byl velmi rozmazlovaný, narodil se velmi velký a tlustý, což bylo k postavám jeho rodičovstva zvláštní, oba byli totiž malí a drobní, byl také velmi tmavý po svých italských předcích z matčiny strany a dvořané o něm říkali když se narodil, že je velmi ošklivý, jeho rodičové však byli zcela opačného názoru v té extázi z toho, že se stali konečně maminkou a tatínkem, jejich synáček byl ovšem velký jedlík po celý svůj život, proto byl poněkud mohutný ).
3. královská princezna Mary - *4.11. 1631 - + 24.12.1660
( prvorozená dcera královského páru, prý byla krásná, nedožila se ovšem moc vysokého věku a smrt měla krutou - zemřela na černé neštovice)
4. James II., král anglický - * 14.10. 1633 - + 16.9.1701
(v pořadí druhý budoucí král, panování převzal po svém starším bratru Charlesovi II., ze všech sourozenců byl co se týče zdraví nejodolnější, dožil se nejvyššího věku cca 68 let) -
-
Re: Re: Byl good :-)
http://mikespassingthoughts.wordpre ss.com/2011/04/19/interesting-facts -about-king-charles-i/
tahle stránčečka je o něm taky dobrá, ale já bych to poopravila s tím prvním mrtvě narozeným synem, Henrietta ho rodila nohama napřed poté když jí polekali psi..:-/ aspoň tady to tak píšou. -
Re: Re: Byl good :-)
5. Elizabeth, princezna anglická - * 29.12. 1635 - + 8.9. 1650
(druhorozená princezna měla nepříliš pěkný osud, její život byl poznamenaný hodně smrtí jejího otce, kterého zbožňovala a o moc déle ho nepřežila, po popravě Charlese I. byla násilím oddělena od sourozenců a od matky a byla vězněna na hradě, na kterém byl vězněn ještě před ní i její otec, než ho popravili, cestou na hrad se k ní chovali její věznitelé velmi necitlivě a při této cestě se sotva 15 -letá královská princezna nachladila tak, že ji to ohrožovalo na životě, ale její věznitelé na její zdravotní stav a její prosby, aby si mohla po cestě odpočinout nehleděli a ani jí nezajistili lékařskou péči, na hradě na kterém jí drželi moc dlouho nepobyla, druhý den po příjezdu ji nalezli ráno bez známek života sedící za stolem a držící v ruce otevřenou bibli, kterou jí věnoval jako památku těsně přes svou popravou její otec - král Charles I. Stuart ).
6. Anne, princezna anglická - * 17.3. 1637 - + 8.12. 1640
(v pořadí šesté dítě a třetí dcera královského páru zemřela přirozenou smrtí v pouhých 3 letech).
7. Catherine, princezna anglická - * 29.1.1639 - + 29.1. 1639
(čtvrtá královská dcera se narodila již mrtvá, byl to královnin druhý potrat).
8. Henry, Duke of Gloucester - * 8.7. 1640 - + 18.9. 1660
(čtvrtý a nejmladší syn královského páru, během občanské války a po popravě svého otce vyrůstal u své matky ve Francii, matka byla na něj velmi fixovaná a vedla ho ke katolicismu, za což byla v Anglii odsuzována, vrátil se s matkou po občanské válce zpět do Anglie, zemřel neoženěný a bez potomstva v pouhých 20 letech ).
9. Henrietta, princezna anglická - * 16.6.1644 - + 30.6. 1670
(poslední plod lásky - v pořadí devátý potomek a pátá dcera královského páru se narodila již v bouřlivém údobí anglické historie, svého otce si moc neužila, byl sťat dřív než dosáhla 5. roku života, byla provdána do Francie, měla 3 přeživší potomky a prodělala jeden potrat, měla velice záhadný konec života - jedni její současníci tvrdili, že zemřela na choleru, druzí po pitvě však prohlásili, že byla otrávena, sama Henrietta však předtím, než zemřela třicátého června 1670 ve dvě hodiny ráno prohlásila, že byla otrávena vodou, kterou vypila, zemřela velmi mladá, v pouhých 26 letech ).
-
-
-
Zadny blb
Karel I. byl podle kyvadelka dobrym kralem *3* A vite kdo byl Karlem I. v minulem zivote? Skotsky herec Hans Matheson *3* Ted je tu podruhe. *3* -
pravdička
blb jeden!!! *1* *1* *1* -
-
Re: pravdička
hele ty proč by jako měl bejt debil *8* *7* byl to oběť obč. války kterou on sám nerozpoutal ale Cromwell a podle historických zdrojů to byl velmi laskavý, plachý, slušný muž, pravda i dost nerozhodný a tvrdohlavý, poslouchající na slovo svou velice temperamentní katolickou manželku z Francie v Anglii pro její náboženské vyznání od začátku dosti neoblíbenou.. myslím, že ač svou manželku hluboce miloval a rozuměl si s ní, tedy až cca po 3 letech manželství, tak to byla zároveň jeho zkáza... neb ona ho podporovala v jeho nadměrných finančních výdajích z královské pokladny pro jejich osobní účely - oba byli milovníci umění, kupovali ve velkém obrazy od slavných malířů té doby, nechali se dosti portrétovat, pořádali na svých honosně zařízených sídlech maškarády.. to lezlo samo dost do peněz.. pro svoje děti chtěli taky jen to nejlepší a to měli velice početné potomstvo.. takže řekněme Charles I. Stuart byl do jisté míry obět, ale svým nepřátelům v mnoha věcech nahrál takže to že skončil na špalku se dalo předpokládat.. *5* -
-
Re: Re: pravdička
njn, není se co divit že ho popravili, ale já tu popravu určo neschvaluju, byla to královražda a na to neměli právo *13* ale nabíhal si chlapec, byl hodně špatnej hospodář a nepraktickej člověk s hlavou v oblacích a příliš hrdej na to, aby poslouchal rad druhých, neústupnej jako skála, nekomunikativní týpek. Působil dojmem, že druhýma tak trochu pohrdá, on byl až moc morálně a puritánsky založenej, otevřeně odsuzoval cizoložství a dokonce jednoho takovýho "řízka" /cizoložníka z vyšších kruhů/ veřejně vyřval na jakýchsi jezdeckých závodech a nechal ho vyvést se slovy, že si nenechá kazit závody takovým zkaženým člověkem, jo, to mu na popularitě taky moc nepřidalo, i když to myslel v podstatě dobře. za jeho vlády se poprvé zevedla veřejně reklama a propagace /myslím, že to bylo na mýdlo/, hodně peněz ale promrhal, horko těžko pak sháněl, vyvstala mi taková situace, kdy měl nedostatek financí v královské pokladně, vyhrabal jakési staré zákony které se už nepoužívaly a na základě toho si chtěl "vydělat", peníze slíbil poddaným, ale když část peněz skutečně přes všechny možné překážky získal, poddaným je nedal, tehdá totiž místo toho věnoval 12 000 liber své manželce k narozeninám, což lid dost pobouřilo, byl ale také velice statečný, což dokazujou spisy o jeho posledních dnech před jeho popravou, ale taky nesmírně ješitný, páč byl popraven v lednovém velmi chladném dnu, vyžádal si dvě bavlněné košile z důvodu, že kdyby se venku na lešení třásl zimou aby si lid nemyslel že se třese strachy, jo *5* -
Re: Re: pravdička
pokud mám přihodit ještě jeho popísek,byl velmi bledé pleti, měl prý krásný tmavý hustý vlasy, samo že dlouhý na ramena, jinak byl považován vedle svého staršího bratra jako podprůměr, byl nespolečenský, uzavřený, nedůvěřivý, těžká melancholie z jeho modrých očí se dá vyčíst z jeho portrétů dodnes, byl to outsider královského dvora, neb měl krásnou chytrou starší sestru Alžbětu, která se později provdala za českého krále a ještě populárnějšího, společenštějšího a chytřejšího pohledného bratra .., následníka trůnu který bohužel zemřel jako velmi mladý na tyfus.. to byla velká ztráta a rána pro tehdejší stuartovský dvůr.. Karel I. Stuart zanedlouho po smrti svého homosexuálního otce Jakuba I. byl nucen dosednout na trůn a chopit se královských povinností, kterých se vždycky bránil a nechtěl toto břímě na svá bedra převzít.., zajímalo ho náboženství, umění a rétorika, byl velmi pobožný muž.. V dětství byl velmi neduživý nikdo mu nedával naději na přežití , navíc se narodil s několika veozenýma tělesnýma vadama, do čtyř let neuměl chodit ani mluvit, celej život chodil velice špatně, kulhal a musel chodit o hůlce, navíc také celoživotně koktal.. se svou výškou 162 cm je považován za nejmenšího krále v celé hostorii.. -
-
Re: Re: Re: pravdička
jj, taky prý mluvil /koktal/ velice potichu.. , ani slyšet ho moc nebylo.. *9* ale svý děcka zbožňoval to je fakt, líbilo se mi na něm, že se choval v tomhle ohledu dost nekrálovsky, nedělalo mu problém vyjadřovat otevřeně city jak svým dětem, tak své manželce a další zajímavost a tehdejší skandál - se svou manželkou spal v jedné ložnici, v té době naprosto nevídaná věc, takže ho jeho dvůr za to odsuzoval.. *9* ale co, hlavně že se měli rádi, ne.. *3*
-
-
-
