Přejít na výpis diskuzí

Karel I. Stuart

OSOBNOST 27.1.2008 
37 příspěvků

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Thank you!

    Thank you, this information is very comprehensive and probably true. The truth about me will be forever shrouded in mystery.
  • Re: fakta o králi

    Poznámka o datech -

    Upozorňuji, že data používaná v Anglii v době krále Charlese I. nejsou data, které my používáme v dnešní době. Oni používali juliánský kalendář. Anglie nepřijala kalendář, který my používáme nyní, Gregoriánský kalendář - až do roku 1752. Během panování krále Charlese I. byla data o 10 dní dříve než co my používáme nyní. Jeho poprava byla 30. ledna 1649 podle anglického nebo juliánského kalendáře, který byl používán pak. Podle dat, které my používáme nyní, založených na Gregoriánském kalendáří, poprava se vlastně uskutečnila 9. února 1649.

    Tady je spojení k převodníku kalendářních dat:

    http://www.fourmilab.ch/documents/calendar/

    --------------------------------------

    zdroj informací:
    http://mikespassingthoughts.wordpress.com/2011/04/19/interesting-facts-about-king-charles-i/
  • Re: fakta o králi

    Bratři a sestry

    Král Charles byl v rodině sedmi bratrů a sester:

    Henry (19. Února 1594 - 6. Listopadu 1612). Zemřel mladý na břišní tyfus.

    Elizabeth (19. Srpna 1596 - 13. Února 1662). Vzala si Frederick V, kurfiřta Palatina, v r. 1613.

    Margaret Stuartová (24. Prosince 1598 - Březen, 1600) .

    Charles - Král Charles I. (19. Listopadu 1600 - 30. Ledna 1649). Popraven.

    Robert Stuart (18. Ledna 1602 - 27. Května 1602). Vévoda Kintyre.

    Mary Stuartová (8. Dubna 1605 - 16. Prosince 1607).

    Sophia Stuartová (Červen 1607). Zemřela 2 dny po jejím narození.

    Charles měl 2 bratry a 4 sestry. Jen on a Elizabeth žil do pozdní dospělosti. 4 děti zemřeli krátce po narození. Jeden syn zemřel v dospívání.
  • Re: fakta o králi

    Děti:

    Král měl 9 dětí:

    13. Března 1629 - Charles James. První dítě mrtvě narozené (rozené nohama nepřed)poté, když Henrietta byla vystrašená psy.

    29. Května 1631 - Charles (budoucí král Charles II). Zemřel 6. února 1685. Ženatý, s žádnými legitimními dětmi.

    4. Listopadu 1631 - Mary. Zemřela 24. prosince 1660. Vdaná s dětmi.

    14. Října 1633 - James (budoucí král James II). Zemřel 16. září 1701. Ženatý s dětmi.

    29. Prosince 1635 - Elizabeth. Zemřela 8. září 1650. Zemřela v mladém věku.

    17. Března 1637 - Anne. Zemřela 8. prosince 1640. Zemřela v mladém věku.

    29. Ledna 1639 - Catherine. Mrtvě narozená.

    8. Července 1640- Henry. Zemřel 18. září 1660. Svobodný, bezdětný.

    16. Června 1644 - Henrietta. Zemřela 30. června 1670. Vdaná s dětmi.

    Dvě jeho děti byly mrtvé při narození, přeživších 7 živých dětí. Dvě děti byly budoucími králi Anglie. Čtyři vstoupili do manželství. Čtyři měli děti.
  • Re: Re: Re: fakta o králi

    Zatímco šel přes park St. James paláce k jeho popravě, vojáci šli velmi pomalu, co obtěžovalo Charlese. On vykřikl až k vojákům v přední straně aby "uspíšili pochod", tak oni se rozešli rychleji.

    Při jeho popravě byla kolem platformy a plošiny černá látka, která zakrývala samotný akt popravy, nikdo ji nemohl vidět.

    Při jeho popravě, byli připojeny dva kruhy k podlaze platformy. To bylo pro případ, kdyby se bránil a oni ho museli spoutat.

    Aktuální popravovací blok byl jen asi 12 cm tlustý /vysoký/. To mělo za následek, že Charles vlastně ležel na přední straně platformy při popravě. On neklečel, jak je někdy ukazováno.

    Jeho poslední slovo nebylo " Nezapomeňte!", jak se často říkalo, ale " čekejte na znamení". Charles řekl popravčímu až on napřáhne obě ruce, že je připravený /k samotnému aktu popravy setnutím hlavy/. On chtěl říci modlitbu soukromě dříve než byl popraven. Co řekl v této modlitbě se nikdy nedozvíme.

    Král Charles byl pohřben v hrobě určeném pro jiného člověka.
  • Re: Re: Re: fakta o králi

    Charles vytvořil svůj vlastní recept pro olej při pomazání, který on použil u jeho korunovace. Nejspíš se tento recept používá dodnes.

    Poslední "Angel Noble medaile" byla ražená králem Charlesem. Tyto mince byly dotčené králem a dané osobě, která trpěla nemocí odvrátit 'zlo králů'.

    Král Charles vytvořil jako první v Anglii vojenské vyznamenání za statečnost, jmenovala se medaile marné naděje. Na jedné straně je král Charles I. na druhé je budoucí král Charles II.


    Den jeho popravy byl velice studený. Kvůli tomu, Charles si vzal zvláštní teplou košili. On nechtěl, aby si lidé chybně mysleli, že se třese od strachu.
  • Re: Re: Re: fakta o králi

    Blázen krále se jmenoval Archie.

    Královo osobní kaplani byli Dr. Brian Duppa, John Hacket, Michael Hudson, Sheldon, Holdsworth, a Haywood.

    Královnin 'trpaslík' se jmenoval Geoffrey Hudson.

    Král Charles rád hrál tenis.

    Král Charles rád hrál hru Bowls, obzvláště když zestárl.

    Král Charles rád hrál v 'maškarádách'.

    Král Charles miloval lov a často dával to nad většinu věcí. Bohužel, mnoho diplomatů a lidí si stěžovalo, protože on byl vždy pryč na lovu a nikdy nebyl dostupný.

    Král Charles miloval obrazy a sbíral velké množství obrazů (snad jedna z největších sbírek pro monarchu). On znal mnoho detailů o obrazu v takovém rozsahu, že on mohl prozradit, jestliže obraz byl malován mistrem nebo učněm..

    Ví se, že on namaloval několik obrazů ale byli ztraceni.

    Král Charles uměl hrát na violu velmi dobře, učil se když byl mladý. Říkalo se, že on mohl být dokonalý violový hráč, kdyby nebyl králem.

    Král Charles byl dokonalý koňský jezdec, ačkoli se říkalo, že on byl málo riskující.

    Jeden z nejvíce oblíbených básníků krále Charlese byl Thomas Carew, jeho džentlmen záchodové komory.

    On měl bílou barvu u jeho korunovace. To nebyla tradiční barva. Tradiční nachový samet který se oblékal při korunovacích nebyl dostupný v té době. Z tohoto důvodu byl často nazývaný "bílý král".
  • Re: Re: Re: fakta o králi

    Byl oddán v zastoupení za Henriettu Marii, sestru krále Ludvíka XIII. z Francie. Sňatek se udál venku u západních dveří u katedrály Notre Dam v Paříži. Jeho zástupcem byl byl vévoda Chevreuse, který byl Huguenot. Protože nebyl katolík, musel čekat několik hodin před katedrálou kdy francouzská královská rodina uvnitř dělala náboženské služby. Manželství muselo být uzavřeno venku před katedrálou.
    Kardinál de la Rochefoucauld dělal služby u krále Charlese a Henrietty Marie když se ženil.
    Sňatek byl uzavřen v zastoupení ve Francii, to znamená, že Charles se nikdy fyzicky přímo nezúčastnil svatebního obřadu s Henriettou Marií.
    Král Charels byl tak netrpělivý když čekal na svou manželku až připluje do Anglie, že vylezl na střechu hradu Dover a vyhlížel jí až do západu slunce s vyhlídkou na moře.
    Když si Charles vzal Henriettu,ona neuměla anglicky.
    Dříve než se stal králem, Charlesovo tituly byly princ Walesu a hrabě z Chesteru, vévoda Cornwallský, vévoda Rothesay, vévoda Yorku, vévoda Albany, Markýz Ormondský, hrabě z Carricka, hrabě z Rossa, baron Renfrewský, lord Ardmannochu, Pán ostrůvků, princ a velký stevard Skotska.
  • Re: Re: fakta o králi

    Říkalo se, že nebyl velmi dobrý co se týče sdružování se ženami.

    Bohužel, to vypadá, že král Charles byl velmi lenivý co se týče vlády. Inklinoval nedohlížet tolik na jeho záležitosti jak on měl a nikdy opravdu tvrdě nepracoval pro vládní záležitosti.

    John Milton říkal, že jediný zlozvyk krále Charlese bylo čtení příliš mnoho Shakespeara.

    Král Charles inklinoval být plachý, zvláště v jeho raných létech.

    On měl nepatrný skotský přízvuk.

    Oni říkají, že on jedl velmi prostou stravu.

    Mezi lidmi se hodně říkalo, že král Charles byl zdvořilý, ležérní a neprovokativní osoba. Jeho laskavé vznešené způsoby byly obdivované mnoha lidmi.

    Král Charles byl velmi na rozdílný od svého otce, téměř jeho přesný opak.

    Různé detaily o jeho životě:

    Porodní asistentka u Charlesovo narození byla Janet Kinlock.

    Charles měl křivici v dětství.

    Charles musel nosit zpevněné vysoké boty (udělané Edwardem Stutevillem) které mu měli pomoci chodit.

    Charles nechodil do věku 4 let.

    Charles byl neduživé dítě ve svém dětství.

    Charles nemluvil do svých 3 let.

    On koktal. To ho dělalo ,,společensky nevhodným".

    Charlesovo otec, král James I. a vévoda z Buckinghamu ho oslovovali "dítě Charles" /baby Charles/.

    Charles preferoval se oblékat skromně, v tmavém oděvu bez nějakých ozdob.
  • Re: fakta o králi

    Charakter:
    Jeden z jeho prvních činů jako krále bylo zbavit se povalečů kolem paláce Whitehall. Soud musel přezkoumat etikety a změnit /březen 1629/.
    Král se hodně zajímal o blaho a život soudu. Nastavil hodně pravidel, jak ho regulovat a choval se řádným způsobem. Předělal etiketu angl. královského dvora a jeho chování, např. vyžadoval, aby mu lidé sloužili na kolenou.
    Král Charles měl velký zájem o blaho svých zaměstnanců a často dělal věci za ně.
    Král Charles fungoval častokrát něco jako "dohazovač", často dával doporučení, kdo koho si má vzít.
    Existovala spekulace, že Charles a vévoda z vévoda z Buckinghamu mohli býti homosexuály, ale není žádný důkaz, josu to jen drby královského dvora z té doby.
    Neexistuje žádný důkaz, že král se sdružoval s jinými ženami, či měl milenky. Byl věrný své ženě, neexistuje žádný skandál.
    V roce 1647, v hradě Carisbrooke , král Charles zdálo se, našel velký zájem v 30 let roků staré ženě jménem Jane Whorwhood. Jeho dopisy zdá se ukazují, že měl k ní choval velkou lásku. To je nejisté, že s ní měl poměr, i když se zdálo, že si na ni žehrá jako na 'platonické lásku'. To bylo období velkého stresu a osamělosti pro krále Charlese. Není pochyb o tom, že její přítomnost pomohla zmírnit jeho bolest a osamělost.
  • fakta o králi

    Vzhled:

    Byl 4'-8 vysoký při jeho korunovaci v roce 1626.

    Jeho nejvyšší výška byla 5'-4 , která byla poněkud malá za těch časů.

    Měl kaštanové vlasy, což je jakýsi druh hnědočervené barvy.

    Král nosil délku vlasů různou, někdy kratší, jindy delší, v určitém období dokonce po ramena, to v závislosti na druhu límců, které nosil od středních dvacátých let 17.st.

    V levém uchu nosil náušnici už od dětství /někdy kolem 10 roku života/, náušnice byla perlová. Za mlada nosil hodně na ruce prsten.

    Král si začal pěstovat bradku a knírek někdy od středních 20 let 17.st. až do jeho smrti.

    Ze začátku v hradu Carisbrooke v roce 1647, král Charles odmítl být oholen, protože parlament odmítl jeho holičství. Nechtěl, aby ho oholil holič jmenovaný parlamentem. Ať už to bylo ze strachu, že by ho zavraždil nebo jen vzdor proti Parlamentu, je to nejasný.

    Král nosil na krku hodně podvazek (s Medal of St George) kolem jeho ramen a krku.
  • Re: Re: Byl good :-)

    http://mikespassingthoughts.wordpre ss.com/2011/04/19/interesting-facts -about-king-charles-i/

    tahle stránčečka je o něm taky dobrá, ale já bych to poopravila s tím prvním mrtvě narozeným synem, Henrietta ho rodila nohama napřed poté když jí polekali psi..:-/ aspoň tady to tak píšou.
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Literatura:
    Barry Coward, Oliver Cromwell, Praha 2000.
    Martin Kovář, Stuartovská anglie, Praha 2001.
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Cromwell se mezitím stal důležitou postavou anglické politiky a získal si značný vliv v armádě. Ta se v této době stala politickou silou, jenž deklarovala svůj program v tzv. Slavné dohodě armády.
    V roce 1647 byl učiněn pokus o narovnání s králem a byly mu předloženy tzv. Články návrhů, které obsahovaly požadavky na pravidelné svolávání parlamentu, volební reformu, parlamentní kontrolu armády a náboženské narovnání. Stejného roku byla vydána tzv. Dohoda lidu, která představovala alternativu k Článkům návrhů. Byla ovšem mnohem radikálnější a začala rozdělovat armádu na dva tábory. Král se pokusil využít rozporů v parlamentu i armádě a uprchl na ostrov Wight. V prosinci roku 1647 uzavřel dohodu se Skoty a odmítl veškeré návrhy parlamentu. Dolní sněmovna okamžitě přestala s králem vyjednávat a vyslala Oliwera Cromwella co by vrchního velitele armády zpacifikovat Skoty. To se mu záhy podařilo a spolu s armádou vyčistil parlament od všech odpůrců republiky a procesu s králem. Po tzv. Pridově čistce a faktickém převzetí moci armádou a Cromwellem byl uspořádán proces s Karlem I., který nemohl skončit jinak, než jeho popravou 30. ledna 1649.
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Za její oficiální začátek je považován 22. srpen 1642, kdy Karel I. slavnostně vyvěsil svou vlajku v Nottinghamu. První válečné střety skončily většinou nerozhodně, zejména pro obecnou nezkušenost vojska. Je nutno podotknout, že zdaleka ne všichni Angličané se rozdělili mezi znepřátelené strany a mnoho jich zachovalo neutralitu, nebo podporovali obě strany. Byly zde i první pokusy o smír, ty ovšem díky převaze roajalistů rychle zkrachovali. Parlament uzavřel spojeneckou smlouvu se Skoty a anglický král Karel se dohodl s Iry na ukončení vzájemného nepřátelství.
    Parlament byl po několika porážkách (během srážek s roajalisty) nucen provést fiskální, administrativní a vojenské reformy své armády, které se pozitivně odrazily na jejím prvním velkém vítězství. K tomu došlo 2. července 1644, kdy spojené vojsko Skotů a parlamentu zvítězilo nad roajalisty. V této bitvě se poprvé výrazně projevil také doposud řadový člen sněmovny, představitel venkovské gentry Oliwer Cromwell. Toto vítězství však zdaleka neznamenalo konec války, ta skončila až v květnu roku 1646 vítězstvím parlamentních armád za nemalého přispění Oliwera Cromwella. Král Karel se vzdal Skotům, ti ho však předali parlamentu, který ho „ukryl“ v Northantsu. V této době si ještě nikdo nemyslel, že dohoda s králem nebude možná.
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Poslanci kteří se ve Westminsteru sešli, zasedali s jediným přerušením déle než 12 let a poprvé v historii země se stali rovnocennou alternativou ke královské vládě. Prvním krokem parlamentu bylo obvinění několika vysokých královských úředníků z velezrady a jejich následná poprava. Zákonodárci králi nedůvěřovali a zbavili ho množství jeho výsad, především těch, které zavedl v době své autoritativní vlády. K povstání ve Skotsku se přidalo i další v Irsku a tak král zůstal ve svém sporu s parlamentem prakticky osamocen. Žádal sice od sněmovny armádu, která by Irské povstání potlačila, ale poslanci mu nedůvěřovali natolik, že jeho požadavek odmítli. Král se pokusil získat podporu Skotů, se kterými mezitím uzavřel mírovou smlouvu, ovšem neuspěl.
    Po návratu do Anglie (z jednání ve Skotsku) zjistil, že se jeho pozice značně posílila a on se rozhodl jednat. V lednu 1642 obvinil pět poslanců spolu s lordem Kimboltonem z velezrady. Pokusil se je zatknout, avšak neuspěl a po nenávistné reakci Londýňanů rychle uprchl. Názory parlamentu dále směřovaly k radikalismu a ten se začal pozvolna štěpit a rozpadat. Občanská válka se stala nevyhnutelným pokračováním této krize!
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Oproti bouřím, které vzbuzovala Karlova politika lze postavit do protikladu jeho rodinný život, jenž byl ve 30 letech 17. století velmi harmonický. Jindřiška Marie porodila Karlovi mnoho dětí, v roce 1630 budoucího Karla II., v roce 31 princeznu Marii, prince Jakuba roku 33, princezny Alžbětu a Annu v létech 35 a 37 a konečně prince Jindřicha roku 1640. Když k tomu připočteme dva potraty, lze říci, že královna byla ve 30 letech prakticky stále těhotná.
    Harmonický život však přerušila prudká reakce ve Skotsku na Karlovu uniformní náboženskou politiku. Vnutil presbyteriánským skotům (odmítali círk. hierarchii – usilovali o svobodnou vnitřní správu) tzv. Novou knihu modliteb založenou na „laudiánské“ církvi. Proti tomu a některým dalším Karlovým výstřelkům se rozhodla skotská opozice rázně zasáhnout a rozpoutala tzv. skotskou revoluci. Král ovšem neměl na válku peníze a jediný způsob jak je získat bylo svolat parlament. Krátký parlament, svolaný v dubnu roku 1640, mu je však neposkytl a když v srpnu téhož roku skotská armáda vtrhla do Anglie, král byl nucen svolat parlament znovu. Slavnostní zahájení Dlouhého parlamentu připadlo na 3. listopad 1640.
  • Re: Našla jsem další materiál o králi

    Králi však stále chyběly finance a bez pomoci parlamentu, kde se proti němu zvedla silná opozice, bylo těžké nějaké získat. Snažil se o to různými způsoby – obcházel zákony o monopolech, vybíral celní poplatky i lodní daň. To samozřejmě zvedalo vlny nespokojenosti v obchodních vrstvách, za zmínku stojí „demonstrace pradlen“, což byla vlastně jedna z prvních obdob reklamy. Potom co Karel I. udělil v roce 1632 monopol na výrobu mýdla syndikátu, s velkým zastoupením katolíků, vzbouřili se ostatní výrobci. Záhy na to pradleny vyrazili do ulic přesvědčovat lidi, že šaty vyprané papeženeckým mýdlem nejsou zdaleka tak bílé a svěží jako ty, které vyprala pradlena s jiným druhem mýdla. Každopádně jsou léta od uzavření míru s Francií až do svolání Dlouhého parlamentu 3. listopadu 1640 považováno za roky Karlovy osobní vlády. Karel během této doby přijal řadu nepopulárních ekonomicko-správních opatření, která dále vyostřovala situaci. Snažil se také konsolidovat církev a nastolit „pořádek“ nejen v Anglii, ale také ve Skotsku a Irsku. Snaha sjednotit církev za pomoci „laudiánů“ (alternativa ortodoxního kalvinismu – dle Williama Lauda – predestinace – člověk může aktivně přispět ke svému spasení), vyvolávala nelibé reakce, protože vnucovala věřícím přísnou uniformitu.
  • Našla jsem další materiál o králi

    Jakmile se Karel I. stal králem, dal jasně najevo, že bude vládnout jinak, než jeho otec. Mnohem více se věnoval státním záležitostem a zcela změnil povahu královského dvora. Byl na sebe tvrdý a určil si přesný časový rozvrh dne. Byl mnohem introvertnější, než jeho otec, ale také tvrdý, rozhodný a ve státních záležitostech mnohem aktivnější. Nový král opustil roli usmiřovatele, začal vést válku proti Španělsku a později i Francii. Také mnohem více využíval svých prerogativ (přednostní právo), čímž se stávala jeho vláda autoritativní, což zvyšovalo obavy „parlamentních tříd“. Rovněž jeho podpora náboženské skupině arminiánů (protikalvinisté, náb. tolerance s katolíky, odmítání predestinace), jejíž názory byly považovány za extrémní, vzbuzovala u veřejnosti značné obavy. Také neohrabaná a nepružná politika, kterou vedl ve Skotsku měla katastrofální následky.
    Válka se Španělskem se vyvíjela špatně – bylo nutno uzavřít nepopulární mír s Francií a navíc neustále scházely peníze. Neshody mezi parlamentem a králem narůstaly, čemuž rozhodně neprospělo ani protěžování králova oblíbence vévody z Buckinghamu. Král vypsal mimořádné daně bez souhlasu parlamentu, vymáhal nucené půjčky a rozpoutal válku s Francií, aby podpořil hnutí hugenotů. Také sňatek Karla s francouzskou princeznou Jindřiškou Marií nebyl zprvu moc šťastný, takže příliš nepřispíval ke králově klidu. Pro nedostatek financí a neschopnost hlavního velitele Buckinghama však nebylo tažení na podporu hugenotů úspěšné. Na druhou stranu měla tato prohra ve spojení s Buckinghamovým zavražděním a mírem s Francií pozitivní vliv na Karlův soukromý život. Po uzavření míru s Francií v roce 1629 následoval o rok později mír se Španělskem, což trochu uklidnilo rozkolísanou mezinárodní politiku.
  • Re: Můj životopis

    7. poprava:


    Karel I. Stuart byl popraven 30. ledna 1649 popraven před Whitehallem. Na popravišti řekl tuto větu: "Kdybych dal přednost despotickému způsobu a změnil všechny zákony podle síly meče, nemusel bych se tu objevit. "

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit