Diskuze OSOBNOSTI.cz

Re: Můj životopis

6. soudní proces:

Král Karel byl z ostrova Wight svými nepřáteli převezen na pevninu. 20. ledna roku 1649 byl zahájen proces z králem. Byl prohlášen za tyrana, zrádce, vraha, nepřítele národa, … Proces byl bohužel téměř rozhodnut předem. I když se Karel I. Stuart před svými soudci celkem úspěšně obhajoval, byl rozdílem jednoho hlasu odsouzen k smrti.

Re: Můj životopis

5. občanská válka:

Začala občanská válka. Většina lidí v Anglii si musela vybrat, na čí stranu se postaví. Na stranu Karla Stuarta nebo parlamentu? Králi se ani z evropského kontinentu nedostalo příliš velké podpory. Na pomoc mu přijel pouze jeho synovec Ruprecht Rýnský. Na začátku války přálo štěstí spíš králi. Král se ale pokoušel najednou vyjednávat se Skoty i Francouzi. To neměl dělat. Skotové i Francouzi se pouze přesvědčili o tom, že král zřejmě nebude příliš pravdomluvný, a že se mu nedá věřit. Roku 1644 zvítězil parlament ve spojenectví se Skoty v bitvě u Maston Moor. Mezi stoupenci parlamentu se objevil nový muž. Jmenoval se Oliver Cromwell a byl to zapřísáhlý puritán. Cromwell zavedl nový, modernější a lepší typ armády. Vyplatilo se mu to v bitvě u Nasseby (1645), kde parlament znovu krále porazil. Král utekl do Skotska. Jenomže Skotové ho zradili. Za tučné výkupné ho vydali parlamentu v Anglii. Když Karel viděl, jak se přiváži zlato za něj, údajně prohlásil: "Raději budu s těmi, kteří za mě tak draze zaplatili, než z těmi, kteří mě tak mrzce prodali!" Naštěstí alespoň královna Henrietta Marie byla v bezpečí ve Francii. Odjela tam po porodu dcery Henrietty Anny a ještě mělo trvat několik dlouhých let, než se vrátila zpět do Anglie. Král byl vězněn v Hampton Courtu, ale 11. listopadu 1647 se mu podařilo po řece uprchnout na zámek Carisbrooke na ostrově Wight. Za krále se postavili členové Horní i Dolní sněmovny, statkáři, kupci, City, venkov, biskupové, presbyteriáni, skotská armáda, Walesané i anglická flotila. Cromwellova armáda nového typu je porazila všechny. Koncem roku 1648 všechno skončilo. A na Karla Stuarta čekalo závěrečné vyúčtování…

Re: Můj životopis

4. "dlouhý parlament":


Bez vojska, bez peněz, poražen Skoty, Karel nakonec přistoupil na nátlak svých poddaných a svolal nový parlament. Tento parlament vešel do dějin jako "Dlouhý parlament", protože jeho zasedání trvalo skoro dvacet let. Členové nového parlamentu v čele s Johnem Pymem se však mnohem víc obávali hraběte ze Straffordu než krále Karla. A po právu. Protože věděli, že když nad nimi Strafford zvítězí, zřejmě položí hlavy na popravčí špalek. Jako nejlepší řešení jim připadalo, že by se to mělo udělat obráceně. Aby zemřel Strafford. Rozhodli se ho obvinit z velezrady. Jenomže král Straffordovi slíbil, že "mu nikdo nezkřiví vlas na hlavě". Žalobci se rozhodli použít ten nejjednodušší způsob, jak se Strafforda zbavit. Použili tzv. "Zákon o ztrátě občanských práv bez soudního projednání" a Dolní sněmovna to schválila. Ještě však rozsudek smrti musel podepsat král. Karel váhal. Co jeho slib. který dal Straffordovi? Jenomže Londýňané se začali bouřit. Chtěli Straffordovu smrt! Nakonec král rozsudek smrti svého přítele podepsal…Do smrti si to však vyčítal. Strafford se na krále ani tolik nezlobil. Možná ho chápal…Prý si pro sebe pouze zašeptal: "Nevěřte knížatům ani jejich synům, protože nejsou zárukou spásy. " Král teď musel čelit parlamentu sám. 3. ledna roku 1642 nechal král obvinit pět členů parlamentu (mezi nimi i Johna Pyma) z velezrady. Město se však postaralo o jejich ukrytí. Král pokládal za nejmoudřejší opustit Londýn.

Re: Můj životopis

Jenomže Karel I. udělal jednu velikou pošetilost. Chtěl vnutit Skotům anglikánské modlitby a obřady. Král toho o Skotsku moc nevěděl. Většinu svého života prožil v Anglii. Skotové totiž byli většinou zapřísáhlými presbyteriány a ani ve snu by je nenapadlo, že by na tom měli něco měnit. Karel se rozhodl, že to vyřeší zbraněmi. Jenomže jaksi pozapomněl, že jeho armáda rozhodně není na žádný boj připravena. Zato skotská armáda se měla čím pyšnit. Byla modernější, početnější a vycvičenější než králova. Král nakonec sehnal dvacet tisíc vojáků a jako velitele jednoho důstojníka švédského krále Gustava Adolfa. Oba vojenské tábory se však spolu raději dohodli bez boje. Zůstal už jen jeden člověk, na kterého se mohl král obrátit. Hrabě ze Straffordu. Strafford králi doporučil, aby svolal parlament. Karel tak tedy po dvanácti letech skutečně učinil. Jenomže parlament v žádném případě nechtěl odhlasovat králi peníze na nějakou válku, a dokonce začal vyjednávat se Skoty. Karel parlament rozpustil. Zasedání trvalo jen osmnáct dní (13. -31. duben 1640), proto vešel do dějin jako "Krátký parlament"

Re: Můj životopis

3. hrabě Strafford nebo-li vláda Karla I. Stuarta bez parlamentu:

Karel I. začal vládnout sám. Rozhodl se vládnout bez parlamentu. Dokáže si však sehnat dostatek peněz, když mu nebude mít kdo odhlasovat daně? Dokázal to. Na pomoc si vybral především dva muže. Arcibiskupa Lauda a hlavně roku 1628 Thomase Wentwortha, kterého roku 1640 jmenoval hrabětem ze Straffordu. Ale stejně to neustále visela ve vzduchu otázka peněz… Kde je sehnat? Král musel začít šetřit. Žádné války, žádná drahá dobrodružství, žádné potíže- klid za každou cenu. Naštěstí výsadní královské právo Karlovi umožňovalo vybírat některé daně. Karel byl nucen zavést cla na různé výrobky, pokutoval všechny osoby, které neuposlechli výzvy při jeho korunovaci vstoupit do rytířského stavu, … Thomas Wentworth žil mezitím jako místodržící v Irsku. Dokázal tuto zemi přivést k poslušnosti k Anglii lépe než kdokoliv jiný předtím nebo potom. Urovnal vnitřní spory, nastolil pořádek a prosperitu, a dokonce postavil pro svého krále irskou armádu. Při tomto skromném systému se král dokázal bez parlamentu obejít. Šťastné bylo i manželství Karla I. s Henriettou Marií. Měli spolu šest dětí: Karla (1630), Marii (1631), Jakuba (1633), Alžbětu (1635), Jindřicha (1640) a Henriettu Annu (1644). Jediný problém byl v tom, že Henrietta Marie byla katoličkou a její poddaní v Anglii ji nikdy neměli moc rádi…

Re: Můj životopis

2. vévoda z Buckinghamu:

George Villiers ovlivňoval krále Jakuba i v politice. Dokonce navrhl, aby se Karel oženil se španělskou infantkou. Karel pochopitelně souhlasil a ani Jakub by se tomu moc nebránil, kdyby… Španělská princezna přece byla katoličkou a Angličanům, kteří byli ve většině případů protestanty, se to moc nezamlouvalo. A i samotná infantka byla proti. Dokonce prý prohlásila: "Raději se stanu jeptiškou v klášteře, než abych měla ulehnout do lože kacíře!" Karel a George Villiers, kteří netušili nic o odmítavém postoji španělské infantky k případnému sňatku, se v únoru roku 1621 vydali do Španělska. Moc dobře však nepochodili. Španělé jim sice na uvítanou připravili různé slavnosti, ale to bylo asi tak všechno. K žádné svatební dohodě nedošlo. Karel a George Villiers se vrátili téhož roku v říjnu bez úspěchu do Anglie. Obyvatelé Londýna jim však přivítali slavnostní přivítání. Byli rádi, že se jim následník trůnu vrátil ze Španělska svobodný a pořád ještě protestant. Po nezdařeném španělském vyjednávání, navrhl Buckingham pro Karla nový sňatek. Tentokrát francouzský..Nevěstou se měla stát nejmladší dcera zavražděného francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského Henrietta Marie. Ke sňatku skutečně došlo, ale od Buckinghama to nebyl nejchytřejší politický tah. Protože katolická královna byla svým protestantským poddaným trnem v patě. Svatební smlouvu ještě podepsal roku 1624 Karlův otec Jakub I., který však v roce 1625 zemřel. Karel se stal anglickým králem… Pro Karla se stal obzvláště tragickým dnem 23. srpen 1628. Náboženský fanatik John Felton zavraždil vévodu z Buckinghamu. Pro Karla jistě muselo být velice trpké, když viděl dav vesele připíjet na zdraví vraha jeho nejlepšího přítele. George Villiers musel být tajně pohřben, protože panovaly velice oprávněné obavy, že by mohlo dojít ke zneuctění těla mrtvého vévody.

Re: Můj životopis

Lady Careyová však udělala dobře, že neschválila královy drastické metody. Karel po čase začal sám chodit a trochu i mluvit. Po celý život však měl s řečí trochu potíže a při řeči se zadrhával. U dvora si ho však nikdy nikdo moc nevšímal. Vlastně ani není divu, když měl oslnivého bratra jakým byl Jindřich a krásnou sestru jakou byla Alžběta. Následník trůnu Jindřich byl Karlovým pravým opakem. Hezký, sportovně založený a všemi oblíbený princ. Ve svém životě udělal snad jen jednu "podstatnou chybu". Roku 1612 se nakazil tyfem a 6. 11. zemřel. Novým následníkem trůnu se stal právě všemi přehlížený Karel. Nikdy neměl moc přátel. Obdivoval svého bratra Jindřicha, ale ten zemřel. Měl rád svoji sestru Alžbětu, ale ta se provdala za falckého kurfiřta Fridricha a z Anglie odjela. Karel zůstal sám. Nejraději studoval. Nejvíce ho zajímalo umění a především malířství. Za svůj život shromáždil mnohem vzácných uměleckých děl, ale bohužel za vlády Cromwella a puritánů byly tyto vzácnosti většinou prodány nebo ukradeny. Ke dvoru však přišel mladík jménem George Villiers. Král Jakub si ho velice oblíbil a Villiers stoupal na společenském žebříčku nahoru. Dvorní číšník, komoří, rytíř Podvazkového řádu, baron, vikomt, markýz, lord Velkoadmirál, strážce Pěti přístavů a konečně vévoda z Buckinghamu. Rozhodně mu bylo co závidět. Karel zpočátku Villierse neměl moc rád a dvořané, kteří neměli vévodu z Buckinghamu moc v lásce, se těšili, že po smrti krále Jakuba, přijde o své privilegované postavení. Jenomže, co se nestalo…George Villiers se dokázal spřátelit i s melancholickým následníkem trůnu. Jenomže to přátelství se později stalo pro Karla Stuarta tragédií…

Můj životopis

Karel I. Stuart (1600-1649)

1. dětství:
Karel I. se narodil 19. 11. 1600 ve Skotsku.Byl od narození velmi slabé dítě. Snad jen málokdo předpovídal, že vůbec přežije…Naštěstí to tolik nevadilo. Král s královnou měli už dvě zdravé děti. Jindřicha a Alžbětu. Když se v roce 1603 stal Karlův otec Jakub VI. Skotský stal anglickým králem, celá rodina odjela do Anglie. Kromě Karla. Jeho rodiče měli totiž velké obavy, že Karel by cestu vůbec nemusel vůbec přežít… Naštěstí se o rok později jeho zdravotní stav trochu zlepšil a on mohl odjet do Anglie za nimi. Přesto byl na čtyřleté dítě velmi zaostalý. Neuměl chodit ani mluvit. V Anglii skoro měla jeho matka královna Anna Dánská problém, sehnat pro svého syna vychovatelku. Normálně by to byla veliká pocta a čest, ale nikdo nestál o to, kdyby nemocný a slabý Karel náhodou zemřel, aby vina za smrt králova syna padla na jeho hlavu. Tedy, téměř nikdo…Jistá lady Careyová na sebe to riziko vzala a vzala si malého Karla na starost. Moc dobře totiž věděla, že by mohla očekávat velký vděk krále i královny, kdyby se jí podařilo z Karla udělat normální zdravé dítě. Jenomže začátky byly hodně těžké. Jakub I. se dokonce obával toho, že jeho syn bude němým mrzákem. Za žádnou cenu to nechtěl dovolit, a proto navrhoval, aby nechali Karlovi nohy pro oporu sevřít do železných dlah a přeříznout mu šlachu pod jazykem, aby začal mluvit. Lady Careyová však rozhodně nebyla zastánkyní podobných drastických metod, a proto se králi odvážně vzepřela. Jelikož Jakub I. nikdy nezískal takovou autoritu a vážnost jako jeho tudorovští předchůdci a jen nerad se s někým přel, lady Careyová prosadila svou. Když ho roku 1605 jeho otec nechal jmenovat vévodou z Yorku, byl na něj žalostný pohled. Dva lordové ho museli při slavnostním obřadu podpírat…

Re: Re: Byl good :-)

5. Elizabeth, princezna anglická - * 29.12. 1635 - + 8.9. 1650
(druhorozená princezna měla nepříliš pěkný osud, její život byl poznamenaný hodně smrtí jejího otce, kterého zbožňovala a o moc déle ho nepřežila, po popravě Charlese I. byla násilím oddělena od sourozenců a od matky a byla vězněna na hradě, na kterém byl vězněn ještě před ní i její otec, než ho popravili, cestou na hrad se k ní chovali její věznitelé velmi necitlivě a při této cestě se sotva 15 -letá královská princezna nachladila tak, že ji to ohrožovalo na životě, ale její věznitelé na její zdravotní stav a její prosby, aby si mohla po cestě odpočinout nehleděli a ani jí nezajistili lékařskou péči, na hradě na kterém jí drželi moc dlouho nepobyla, druhý den po příjezdu ji nalezli ráno bez známek života sedící za stolem a držící v ruce otevřenou bibli, kterou jí věnoval jako památku těsně přes svou popravou její otec - král Charles I. Stuart ).

6. Anne, princezna anglická - * 17.3. 1637 - + 8.12. 1640
(v pořadí šesté dítě a třetí dcera královského páru zemřela přirozenou smrtí v pouhých 3 letech).

7. Catherine, princezna anglická - * 29.1.1639 - + 29.1. 1639
(čtvrtá královská dcera se narodila již mrtvá, byl to královnin druhý potrat).

8. Henry, Duke of Gloucester - * 8.7. 1640 - + 18.9. 1660
(čtvrtý a nejmladší syn královského páru, během občanské války a po popravě svého otce vyrůstal u své matky ve Francii, matka byla na něj velmi fixovaná a vedla ho ke katolicismu, za což byla v Anglii odsuzována, vrátil se s matkou po občanské válce zpět do Anglie, zemřel neoženěný a bez potomstva v pouhých 20 letech ).

9. Henrietta, princezna anglická - * 16.6.1644 - + 30.6. 1670
(poslední plod lásky - v pořadí devátý potomek a pátá dcera královského páru se narodila již v bouřlivém údobí anglické historie, svého otce si moc neužila, byl sťat dřív než dosáhla 5. roku života, byla provdána do Francie, měla 3 přeživší potomky a prodělala jeden potrat, měla velice záhadný konec života - jedni její současníci tvrdili, že zemřela na choleru, druzí po pitvě však prohlásili, že byla otrávena, sama Henrietta však předtím, než zemřela třicátého června 1670 ve dvě hodiny ráno prohlásila, že byla otrávena vodou, kterou vypila, zemřela velmi mladá, v pouhých 26 letech ).

Re: Byl good :-)

INFO o jeho rozsáhlém potomstvu:

1. prvorozený syn Charles James, Duke of Cornwall - * 13.3.1629 - + 13.3.1629
(tento dlouho očekávaný potomek a takřka vymodlený žil jen pár hodin po předčasném a komplikovaném porodu, král s královnou se na prvního potomka velmi těšili, ale královna během cesty za králem náhle potratila v důsledku nějaké nákazy, málem přišla o život, neboť nebyl po ruce ani žádný lékař, ten jejich královský totiž kamsi zrovna odcestoval, takže museli narychlo shánět jiného, král byl velmi rozrušený z této události, byl u královny a zachránil jí vlastně život tím, že nařídil přivolanému lékaři že chce, aby zachránil život královny bez ohledu na na život dítěte, král byl sice smutný, že přišel s královnou o první dítě, ale brzy se oba zase radovali z dalšího těhotenství královny, které již dopadlo úspěšně).

2. Charles II. Stuart - * 29.5. 1630 - + 6.2.1685
(druhorozený a první přeživší potomek královského páru, tento syn se stal později králem po popravě svého otce Charlese I., měl poměrně na tu dobu dlouhý život, z jeho narození měl královský pár velkou radost, kterou dávali hodně najevo, což bylo proti královským předpisům, díky tomu je dvořané skrytě i otevřeně odsuzovali, malý Charles byl velmi rozmazlovaný, narodil se velmi velký a tlustý, což bylo k postavám jeho rodičovstva zvláštní, oba byli totiž malí a drobní, byl také velmi tmavý po svých italských předcích z matčiny strany a dvořané o něm říkali když se narodil, že je velmi ošklivý, jeho rodičové však byli zcela opačného názoru v té extázi z toho, že se stali konečně maminkou a tatínkem, jejich synáček byl ovšem velký jedlík po celý svůj život, proto byl poněkud mohutný ).

3. královská princezna Mary - *4.11. 1631 - + 24.12.1660
( prvorozená dcera královského páru, prý byla krásná, nedožila se ovšem moc vysokého věku a smrt měla krutou - zemřela na černé neštovice)

4. James II., král anglický - * 14.10. 1633 - + 16.9.1701
(v pořadí druhý budoucí král, panování převzal po svém starším bratru Charlesovi II., ze všech sourozenců byl co se týče zdraví nejodolnější, dožil se nejvyššího věku cca 68 let)

Byl good :-)

Pravda, poněkud nepraktický, ale jinak laskavý, mírný panovník - až moc. *5* Byl to takový staromilec, ale moc se mi líbilo jak se choval ke své manželce - královně francouzského a italského původu Jindřišce Marii z rodu Bourbonů a k jeho nemalému potomstvu. *4* Jejoich vztah byl naprosto neobvyklý na tu dobu (bohužel ve většině případů i na tu dnešní), číct o jejich společném soužití to bylo jako románový příběh z červené knihovny, vážně, zkuste si o tom něco najít na netu, tento král má zcela jinou tvář než jakou mu předkládají např. filmaři... *9*

Re: Re: pravdička

njn, není se co divit že ho popravili, ale já tu popravu určo neschvaluju, byla to královražda a na to neměli právo *13* ale nabíhal si chlapec, byl hodně špatnej hospodář a nepraktickej člověk s hlavou v oblacích a příliš hrdej na to, aby poslouchal rad druhých, neústupnej jako skála, nekomunikativní týpek. Působil dojmem, že druhýma tak trochu pohrdá, on byl až moc morálně a puritánsky založenej, otevřeně odsuzoval cizoložství a dokonce jednoho takovýho "řízka" /cizoložníka z vyšších kruhů/ veřejně vyřval na jakýchsi jezdeckých závodech a nechal ho vyvést se slovy, že si nenechá kazit závody takovým zkaženým člověkem, jo, to mu na popularitě taky moc nepřidalo, i když to myslel v podstatě dobře. za jeho vlády se poprvé zevedla veřejně reklama a propagace /myslím, že to bylo na mýdlo/, hodně peněz ale promrhal, horko těžko pak sháněl, vyvstala mi taková situace, kdy měl nedostatek financí v královské pokladně, vyhrabal jakési staré zákony které se už nepoužívaly a na základě toho si chtěl "vydělat", peníze slíbil poddaným, ale když část peněz skutečně přes všechny možné překážky získal, poddaným je nedal, tehdá totiž místo toho věnoval 12 000 liber své manželce k narozeninám, což lid dost pobouřilo, byl ale také velice statečný, což dokazujou spisy o jeho posledních dnech před jeho popravou, ale taky nesmírně ješitný, páč byl popraven v lednovém velmi chladném dnu, vyžádal si dvě bavlněné košile z důvodu, že kdyby se venku na lešení třásl zimou aby si lid nemyslel že se třese strachy, jo *5*

Re: Re: Re: pravdička

jj, taky prý mluvil /koktal/ velice potichu.. , ani slyšet ho moc nebylo.. *9* ale svý děcka zbožňoval to je fakt, líbilo se mi na něm, že se choval v tomhle ohledu dost nekrálovsky, nedělalo mu problém vyjadřovat otevřeně city jak svým dětem, tak své manželce a další zajímavost a tehdejší skandál - se svou manželkou spal v jedné ložnici, v té době naprosto nevídaná věc, takže ho jeho dvůr za to odsuzoval.. *9* ale co, hlavně že se měli rádi, ne.. *3*

Re: Re: pravdička

pokud mám přihodit ještě jeho popísek,byl velmi bledé pleti, měl prý krásný tmavý hustý vlasy, samo že dlouhý na ramena, jinak byl považován vedle svého staršího bratra jako podprůměr, byl nespolečenský, uzavřený, nedůvěřivý, těžká melancholie z jeho modrých očí se dá vyčíst z jeho portrétů dodnes, byl to outsider královského dvora, neb měl krásnou chytrou starší sestru Alžbětu, která se později provdala za českého krále a ještě populárnějšího, společenštějšího a chytřejšího pohledného bratra .., následníka trůnu který bohužel zemřel jako velmi mladý na tyfus.. to byla velká ztráta a rána pro tehdejší stuartovský dvůr.. Karel I. Stuart zanedlouho po smrti svého homosexuálního otce Jakuba I. byl nucen dosednout na trůn a chopit se královských povinností, kterých se vždycky bránil a nechtěl toto břímě na svá bedra převzít.., zajímalo ho náboženství, umění a rétorika, byl velmi pobožný muž.. V dětství byl velmi neduživý nikdo mu nedával naději na přežití , navíc se narodil s několika veozenýma tělesnýma vadama, do čtyř let neuměl chodit ani mluvit, celej život chodil velice špatně, kulhal a musel chodit o hůlce, navíc také celoživotně koktal.. se svou výškou 162 cm je považován za nejmenšího krále v celé hostorii..

Re: pravdička

hele ty proč by jako měl bejt debil *8* *7* byl to oběť obč. války kterou on sám nerozpoutal ale Cromwell a podle historických zdrojů to byl velmi laskavý, plachý, slušný muž, pravda i dost nerozhodný a tvrdohlavý, poslouchající na slovo svou velice temperamentní katolickou manželku z Francie v Anglii pro její náboženské vyznání od začátku dosti neoblíbenou.. myslím, že ač svou manželku hluboce miloval a rozuměl si s ní, tedy až cca po 3 letech manželství, tak to byla zároveň jeho zkáza... neb ona ho podporovala v jeho nadměrných finančních výdajích z královské pokladny pro jejich osobní účely - oba byli milovníci umění, kupovali ve velkém obrazy od slavných malířů té doby, nechali se dosti portrétovat, pořádali na svých honosně zařízených sídlech maškarády.. to lezlo samo dost do peněz.. pro svoje děti chtěli taky jen to nejlepší a to měli velice početné potomstvo.. takže řekněme Charles I. Stuart byl do jisté míry obět, ale svým nepřátelům v mnoha věcech nahrál takže to že skončil na špalku se dalo předpokládat.. *5*

Zadny blb

Karel I. byl podle kyvadelka dobrym kralem *3* A vite kdo byl Karlem I. v minulem zivote? Skotsky herec Hans Matheson *3* Ted je tu podruhe. *3*

pravdička

blb jeden!!! *1* *1* *1*