-
Je mi osmdesát let.Jako kluk si ho pamatuji v Braníku,kde bydlel.Tehdy byl o něco málo starší.
-
Vzpomínka
„Bohužel v Semaforu způsobil (snad i nechtěně) řadu konfliktů (např. prodával před divadlem vstupenky na už prodaná místa), díky čemuž byl nakonec po mnoha výhrůžkách z divadla propuštěn, čímž zcela zmizel z kulturního života.“
Nepamatuji si přesné datum, ale mohlo to být začátkem devadesátých let. Ocitl jsem se v Thomayerove nemocnici na plicním oddělení. Představil jsem se na pokoji svým spoluležícím a sušínka vedle mne řekla – já jsem Balcar. Následovaly potřesené rukou a otázka, zda bych si nešel do sprch zakouřit. Šel jsem a zjistil, že ten Balcar je Pan Balcar ze Semaforu. Byli jsme v nemocnici dost dlouho, on s rakovinou plic a vozili ho na ozařováni. Vracíval se. Nebylo mu do zpěvu, ale humor neztrácel. A tu se stalo, že s v nočních hodinách běžel záznam představení ze Semaforu. Seděli jsme na chodbě sami před televizorem a já jsem dříve než to řekl pan Balcar na scéně pronesl běžte s těma španělskýma rytmama do prdele.-Asi za týdean poté mě pustili domů a já jsem Panu Balcarovi slíbil, že se za ním pojedu podívat domů do Podolí. Bohužel jsem to neudělal. Mol
