-
Děkuji moc za krásné chvíle u DVD Proč bychom.....Pouštím si je dokola a točí se mi z té krásy hlava.Už se těším ,až si koupím knížky od Z.Šmída je to pro mě balzám v dnešní době honění se za ........Celý život jezdím za romantikou i když sám, ale o to intenzivněji.Proto děkuji Z.Šmídovi a režiséru Nikolaevovi za pěkný zážitek.5.1.2017
-
K uplynulým Vánocům jsem si nadělila Tanec lovců lebek - a s úděsem jsem zjistila , že je to kniha poslední ... Vím , že to nic nevyřeší a nikomu z blízkých nepomůže ...ale DĚKUJI za obrovskou radost z každého slova ! A slibuji , že budu dále "šířit slávu" - a lásku k poznání a životu samému !
-
...a drž nám místo v Melounkově hospodě
Milý Zdeňku! Tak jsem se dověděl, že jsi šel navštívit hospůdku do vodáckého ráje. Je smutné, že už tady dole nic nenapíšeš. Ale i to, co jsi stihl (a není toho málo) ti postavilo takový pomník, o jakém se málokomu jenom sní. Tak v tom vodáckém ráji pozdravuj Wabiho Ryvolu, Bůčka z Kamelotu, Michala Tučného i ostatní, jejichž písničky si zpíváme na všech možných potocích i loužích. Ne sbohem, nashledanou, protože se tam všichni dobří vodáci určitě jednou sejdeme. -
;-)
Pokaždé když si čtu o stvoření Chodů, tak mi ukápne slza na lem roucha. A možná i dalším čtenářům. A to je dobře. Díky! -
tak nevím,ale
Ježíšek mi přinesl knihu Mže/Berounka, kterou jsem s chutí otevřel a pak znechucen zavřel.Jak mohu věřit tomu,co je psáno,když autor si na fotografii plete Radbuzu se Mží/str.192/,když soutok nazývá špicí a obciznou a Kaceřov umisťuje na pravý břeh Berounky /str.203/.Když v Plzni řeknete Na špici,každý jde na Zavadilku/část Bolevce/. Soutoku se vždy říkalo " v cípu".A "obciznu" hledá plzeňák o trochu výše U Rocha,naproti "Husího plácku",kde byla v Plzni první manufaktura.
A tak mi část přečtené knihy přinesla jen poznání z každé druhé strany,že před rokem 1989 bylo vše špatné až zlé.Skoro mi to připadá,že bez tohoto konstatování by to nikdo dnes nevydal. *3* -
Ještě něco chybí k napsání
Dobrý den pane Šmíde!Četl jsem toho od Vás dost, ale stále mám pocit, že ještě něco chybí, že ještě něco nebylo napsáno.Ve svých knihách mluvíte z duše několika generacím které prožili to samé, co "Vaše" parta - počínaje vodou,přes hory a konče třeba prvními dost divokými poznávačkami zahraničí.Je tu ale ještě jeden fenomén, který naše generace poznamenal a to je "jachtění" - tedy činnost, kterou jsme si splnily naše sny o modravých dálkách,bělostných plachtách,slané tříšti.Na vlastní kůži zažít to co jsme zpívali u táboráku "... žaludek stoupá vejš a vejš na lodi všechno skřípá, do vočí jako mořská sůl, vostrej vítr tě štípá...".Myslím, že je už hezkých pár stovek vodáků, kteří si k moři čuchli z paluby nějakého toho křižníku.Nemám na mysli nějakou snobárnu na luxusní jachtě v Tichomoří, ale jen takovou "větší vodu" ve skromných podmínkách Jadranu.Tímto zpracovaným tématem bych považoval exkurs naším životem za ucelený.Máte zájem si na toto téma pohovořit?S pozdravem Miroslav Bruno Jarý,Tachov -
Vodní pánbů
Milý Zdeňku ,myslím že se Vodní pánbůh už cítí dost unavenej,jak mě tahá od všech louží v okolí ,šťouchám svědomitě do všech a naivně doufám ,že se v hladině přece jednou zjeví třeba pantáta Chosé ,nebo Maruška ,Hámička nebo Tobi.
Ale všichni zmizeli (i když snad ne pod hladinou louže ) rozprchli se a nezanechali stop.Je to k neuvěření,ale stačí odhlásit pevné linky a člověk léta vzdálený až do Frankfurtu zavanutý nemá šanci uslyšet hlasy časů minulých,protože čísla mobilů nedohledá.
Tak mi zbývá poslední potěšení,kupovat Tvoje knížky a luštit který z
vodáků je můj slavný kormidelník Béva ,nebo se ješitně domnívat ,že se tam snad vyskytuji taky.Bavím se při tom ohromně,davy se po mě pohoršeně obracejí.protože se raduju dost hlasitě,ale to mě nemůže odradit.Pátrám po dalších spisech,otravuji známé "kdyby zase něco vyšlo, tak mi to prosím kupte "ale stejně nestíhám!Jsi moc pracovitej autor.Někdy také organizace neklape,protože existují různá vydaní téhož,takže vlastním 3x Proč bychom se netopili.Ale nevadí,Jsou už salátový.
Je to možné,že je to už pětatřicet let,co jsem opustila Vary? Nad tvými knihami mi to připadá jako včera.
Potěší mě ,když se ozveš,zavzpomínáme.
Zatím se loučím ,doufám že vymyslíš ještě četné literární skvosty
drží Ti k tomu palce Helena. *3* *14* -
..aneb jak to bylo doopravdy
Vážený pane Zdeňku Šmíde! I když možná lépe: ahoj Zdeňku! Vodáci si vždycky tykali a taky jsem jen o mááálilinko mladší (doufám, že se neurazíš - te). Po přečtení knihy Proč bychom se nepřiznali..... bych malinko chtěl upřesnit jednu věc. Tvoje (Vaše) texty na Samsonovy melodie se sakramenstky chytly. Všichni moji vnuci, tři až třináct let, vyzpěvují Vodáckou holku, Frantu a pádlo atd., ale hlavně Modlitbu vodáka. Než sedneme do lodí, vždycky ji (někdy i kakofonicky, ale většinou čistě - dva z nich jsou synové folkového muzikanta) Melounkovi zazpíváme. A slyšíváme tyto písničky i v tábořištích. Spíše mizí staré vodácké. I když.. v srpnu na Ohři jsem slyšel Niagaru od party cca sedmnáctiletých tak super, že mi až trochu zvlhly oči. Možná nám náš národ vodáků a našich písniček navzdory půjčovnám přece jen nevyhyne.Moc se těším na další knihy, Starý Bobr -
Polední kámen
Dobrý den.
Nejsem zrovna velký čtenář knih, ale za to pokud se to tak dá říci „ sběratel „ rozhlasových her,povídek,pohádek a četeb na pokračování o které se dělím se svými přáteli. Za jednu z mých nejlepších považuji četbu Vašeho románu Cejch. Po každém novém poslechu mě připadají postavy a krajina skutečnější. Nakonec jsme se s přáteli rozhodli že musíme najít to co pro nás symbolizuje román, „polední kámen „ najít.
Loni jsem se vydal do údoly Rolavy kámen najít. Cesta nebyla zbytečná. Poznal jsem krásný kraj, plný smutných vzpomínek a zbytků domů hrdinů vašeho románu. Trochu nás „pobavilo„
že památník uprchlých vězňů spravuje místní organizace KSČ, šokovala nás zpustošenost Jáchymova, smutný konec lázeňských domů Kyselky ale polední kámen přesto že jsme se snažili údolí Rolavi pečlivě jsme nenašli. Musím říci že román jsme si přečetli až po návratu takž průvodní slovo a pokračování ságy které v četbě není nám nepomohlo. Nechci vypadat jak údajní čtenáři Sherlocka kteří věřili že je skutečný, ale polední kámen ….
Pokud si najdete čas a trpělivost, buďte prosím tak hodný a napište jak to je, případně jenom obrysově lokalitu (b´v. Rolava, Vys. Pec, Rudné, Chaloupky, Skalisko, býv. Jelení)
Pokud neexistuje tak nám nezbude než si ho určit sami.
Na každý pád Vám děkujeme za krásný román.
Huber, Svobodová, Růžičkovi, Moncman. -
smutek
Vážený pane Spisovateli, jsem šťastná, že "Vodácký průvodce pro Ofélii" byla moje byble dávno před tím, než došlo ke zfimování této knihy. Nyní bych si již netroufla ji někomu doporučit, film je o něčem jiném a těžko v něm hledat nadšení pro vodáctví. Film je realita, smutná; kniha je o poezie na vodě, o vodě, prostá všech zrad a bolestí. Jsem zaujatá a tak těžko posoudím kvalitu filmového zpracování. Jak jsm psala, jsem smutná a ráda, že jsem měla možnost dříve číst než vidět.
čtenářka (ps. za čtrnáct dní v Maroku po vlastní ose ;-) )
