Ono to je trošku jinak. Ta firma kterou žaluje má pod sebou jakousi síť "fast food kuchyní" po celé Americe a nabízí v podstatě komukoliv rozjezd vlastní značky.

Ten člověk vůbec nemusí nic s jídlem dělat, hádám že podepíšou smlouvu a potenciálně si vyberou jídla z nějaké sady existujících produktů. Oni pak za něj vygenerují virtuální restaurace na všechny služby doručující jídlo a jen na to jídlo plácají jméno dané značky, např. onen Mr. Beast Burger a nebo třeba Nascar Refuel a hromadu dalších. 

Na jedno a to samý jídlo. Taky se tomu říká "ghost kitchens". V appce jako uber eats (nebo u nás třeba wolt, bolt, fůdora) jde pak vidět třeba 10 "restaurací" na jedný a tý samý adrese. Jako business concept nechutné a trochu geniální, ale selhává to na tom, že ty kuchyně jsou maximálně průměr a dost často pěkně špatný, jakože i hazard se zdravím. Na YT je o tom řada videí, např. "The Deceptive World of Ghost Kitchens" (Eddy Burback). Týpek ve videu objedná to samé jídlo od 9 restaurací vč. Mr. Beast Burger a od všech je to zcela identický a zároveň podprůměrný jídlo.

Což je v článku více méně zmíněno. Ale třeba není pravda, že by šly kvalitou dolů až v nedávné době, o tom se ví už dlouho...