Rusové si za to můžou sami, říká ruska Masha Gessenová, autorka knihy o „muži bez tváře“ Vladimiru Putinovi

v Rusku nikdy žádná tradice demokratických politiků odpovědných veřejnosti nebyla.
Komunistický Experiment sedmdesáti let totalitního panování způsobil ve struktuře a psychice ruské společnosti rozsáhlé škody, které se dosud nepodařilo napravit.

Ve většině ostatních postsocialistických zemí se o nedávné minulosti vypráví poměrně srozumitelný příběh: „Byli jsme okupováni, provedl nám to někdo cizí.“ Jenže Rusko tohle říct nemůže. Nemůže tvrdit: „Provedl nám to někdo cizí.“ Protože Rusové to všechno způsobili druhým národům.

Ministr financí a vicepremiér Andrej Babiš (ANO) zpochybňuje význam investic čínských firem v Česku, o kterých mluví prezident Miloš Zeman i další politici. Zatím prý žádné čínské investice nevidí, protože peníze plynou do kapes soukromých vlastníků, ale stát z nich nemá nic.

"Pro mě samozřejmě ta skupina CEFC není moc transparentní, je to skupina, kterou tady vylobbovali lidé spjatí s ČSSD a investuje do soukromých společností. To samozřejmě výnos pro Českou republiku není žádný,"

Chao Pcheng-ťün byl stranickým bossem úřadu pro pozemky a přírodní zdroje v menším městečku Pchu v provincii Šan-si. Tato provincie je známá pro velké zásoby uhlí. Chao svého postu využíval k řízení uhelných dolů, jako by mu patřily. K nelegálním nákupům používal veřejné prostředky a přijímal úplatky od podnikatelů v uhelném průmyslu za to, že rozšiřoval těžební plochu do obytných oblastí a tím zvyšoval bezohledným podnikatelům ziskovost.

Za dobu, co byl ve své pozici, si Chao přišel svými nečistými praktikami na téměř 800 milionů jüanů (asi 2,4 miliardy Kč). Podle zpravodajství Sina také vlastnil 35 nemovitostí po celé zemi. I když působil na nízké úrovni, jeho korupční praktiky předčily mnohé nad ním.

Korupce v Číně ohrožuje tamní vládu. Čínští úředníci už propašovali 124 miliard dolarů
Podle Čínské centrální banky je míra korupce v zemi tak vysoká, že představuje nebezpečí pro vládní komunistickou stranu. Čínští úředníci totiž od poloviny 90. nelegálně ze země propašovali zhruba 124 miliard dolarů.

Aby komunistická strana udržela kádry jakžtakž na uzdě a motivované, nabízí jim celou řadu výhod požitků, které nejsou stanoveny v zákoně, a přimhouří oko nad početnými případy korupce. Neomezená moc funkcionářů se ale čím dál víc vymyká kontrole a s růstem internetu a sociálních médií se o všem dozvídají i rozhněvaní občané.

dokumentarista Vitalij Manskij natáčel v KLDR.

Severokorejci se rodí mrtví – žijí, ale život nemají, protože tam člověku nepatří vůbec nic, ani on sám sobě,
Byli jsme pod nepřetržitým a přísným dohledem tajných služeb a nemohli jsme ani vyjít z hotelu, natož se svobodně rozhodnout co, kde a kdy budeme točit. Zároveň si myslím, že podruhé už tam nikdo film jako my nenatočí - obávám se, že severokorejská strana z našeho případu vyvodila důsledky a nic podobného už nikomu dalšímu nepovolí.

jedním slovem to asi popsat nelze. Snad že... člověk tam vidí důsledek totální nesvobody. My si žijeme v našem svobodném světě a někdy mám pocit, že si svých svobod nevážíme a lehce se jich vzdáváme - nejspíš máme pocit, že nám je nemohou vzít všechny, že nám vždycky něco zůstane. V KLDR jsem viděl, kam může tahle cesta vést. Viděl jsem, jak vypadá, když člověka připraví o úplně všechno, včetně vlastního života

Se rozjel. Tak pracuj, pohůnku.

Dokumentarista Manskij: Nevěřím, že se v KLDR říkají politické vtipy
V Severní Koreji strávil rok. Dostal se do míst, kam nepustili ani zaměstnance ambasády. Mohl si je natočit,. Dokonce si s některými z nich promluvil…

Navštívil jsem obchod, kde čekala dlouhá fronta lidí. Evidentně si toužili něco koupit. V tom obchodě však nebylo nic jiného než rajčatová šťáva. Stála tam vyrovnaná v regálech a působila jako dekorace, jako tady ten obraz na stěně – nikde ani náznak, že by se dala koupit. Přitom nás vzali i do továrny, kde se ten džus vyráběl. Respektive kde se měl vyrábět – linky totiž stály, nic se neprodukovalo. A já teď nevím, jak si to dát dohromady. Existuje výrobek, existuje továrna a existují lidé, kteří čekají ve frontě na něco, co se neprodává a co je evidentně pouze dekorace.

Ve vojenském pekle se sešli Čingischán, Napoleon a Hitler a vyprávěli si.
Čingischán: „Já mít dnešní raketové zbraně, tak jsem byl pánem celého světa.”
Hitler: „Kdybych měl atomovou bombu, celý svět by mi ležel u nohou.”
Bonaparte: „Kdybych já měl tenkrát Rudé Právo cenzurované soudruhy z SSSR tak se dodnes nikdo nedozvěděl, že jsem to u Waterloo prošvihl.” *2* *2* *2* *2* *2*

Došly mi bláboly, neva, já sem pošlu jiný píčoviny!

Žádné jásání čeká se na větřík na okočení korouhviček ! *11*