Přejít na výpis diskuzí
Asad: Za krizi si může Evropa sama. Musí uprchlíkům pomoct s návratem
12.2.2016
1722 příspěvků
-
BTw! Ty StBácký howno jeden kop do držky a nejsi dědku s malým ptákem. *1*
-
Kreml raději platí vysoké pokuty u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku ( RF tímto zákonem porušuje nejen článek 29 ruské ústavy, ale i články 8,10, 11,13,14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv), jako např. v kauze Alexejev versus Rusko, než aby tento protiústavní zákon odvolal.
Z hlediska jeho „širšího“ použití je zásadní jeho nedefinování skutkové podstaty nezákonného chování, obsaženého v článku 6.21 tohoto zákona, který trestá propagandu netradičních sexuálních vztahů mezi nezletilými, aniž by právně definoval slovo propaganda či netradiční sexuální vztahy.
Tento Putinův zákon je v rozporu s ruským trestním zákoníkem, který neumožňuje kriminalizovat nekriminální chování ( novinářem, jenž toto kriminalizování má za úkol, je Putinův šéfnovinář Dmitrij Kiseljov, který svými nenávistnými výroky na adresu homosexuálů získal světovou prosluslost, taktéž svými útoky proti ruským demokratům) …
Další kremelskou taktikou boje proti kritikům režimu je, vedle vyrábění pseudokriminálních kauz, jejich natáčení na video poté, co je dostala do svých tenat „modelka“ placená FSB. -
To, že paní Zdenu Mašínovou oficiálně napadly dvě české KS poslankyně, zatímco její rodina a tisíce dalších se za komunistické totality nemohly proti vraždám , které příslušníci této strany beztrestně páchali na příslušnících jejich rodin, bránit , vypovídá ledacos nejen o těchto členkách parlamentu, které se nemusejí doma třást hrůzou, koho z rodiny STB odvede, koho umučí k smrti, koho pošle do uranových dolů – na rozdíl od Zdeny Mašínové tyto dvě ženy nepřetržitý strach, hrůzu a bezmezné zoufalství nikdy nezažily.
Jejich otce neumučilo Gestapo, které poslalo jejich matku do koncentráku, aby ji poté spolu s jejím bratrem zavraždila bolševická STB.
Také „ lidověbolševická“ mládež z 50.let měla jiné starosti, prosté juvenální či mládežnické, zatímco jiná mládež ve stejné době jejich proletářských radovánek bojovala o holý život a svobodu …
Zde výstižně platí, co řekl dle Bible Ježíš Nazaretský , „ ten, kdo nenesl můj kříž, nemůže být mým učedníkem/stoupencem “ …
Následující jsem již napsala do Militarií Leonida Křížka : -
-
Skutky bratří Mašínů z hlediska mezinárodněprávního nespadají pod kategorii terorismu ani náhodou, jeho pojem nebyl ani přesně definován pro jeho subjektivní elastičnost, existuje asi sto maximálně variabilních „ provozních“ definic, které teroristy subjektivně nálepkují, a z toho důvodu i všechny smlouvy (od roku 63 počínaje) o legálních/ilegálních kombatantech jsou dvojznačné, a prakticky neřeší kdo je kým, a to ani ženevská konvence o ochraně civilního obyvatelstva za války z roku 49, která poprvé civilní kombatanty uzákonila ( jednotlivce i nevládní organizace), které mají právo bojovat se zbraní v ruce nejen proti okupační mocnosti, ale i proti vlastní loutkové/utlačovatelské vládě …
Současné definice terorismu se zejména nevyslovují k tomu, že „politický“ terorista je stále pod ochranou Charty OSN a mezinárodního práva humanitárního …
Na rozdíl od občanů ČR, státního zastupitelství, které se rozhodlo činy této skupiny prohlásit za „ promlčené“, a to ještě až v roce 98, sousední státy, které byly zvyklé na zcela běžný protikomunistický odboj se zbraní v ruce, a taktéž západní státy, považují Mašínovu skupinu jednoznačně za odbojovou, a nechápou českou veřejnost, která na ozbrojený odboj proti útlaku ze strany režimu nemá již pár staletí genetickou výbavu (opak platí pro kolaboraci s totalistickými režimy), a je pro ni „ morálně“ nestravitelný, co řeší … -
-
Že členy této skupiny nikdo na Západě za teroristy nepovažoval, dokazuje i to, že ze Západu byli neextradovatelní/tj. žádný západní stát by je nevydal, protože je nepovažoval za „ vrahy a lupiče“ podle trestního práva, ale za legální kombatanty proti loutkovému režimu nastolenému z Moskvy, hrdiny odboje, kteří dokázali nemyslitelné – probít se z bolševického obklíčení …
Hollywood si již pohrává s myšlenkou jejich příběh filmově ztvárnit ( Le Figaro z 2.6.08) , což českou veřejnost jistěže nepotěší …
Definice loupežné vraždy k dokonání skutkové podstaty vyžaduje nejen „ kdo proti jinému použije fyzické násilí s úmyslem zmocnit se jeho věci „ , ale také podle forenzní psychologie u „ úmyslu zabít“ příslušnou„ stav mysli“ , tj. „naprostou lhostejnost vůči životu jiného člověka“ , a připravit jiného o danou věc „ z nízkých pohnutek jen proto, aby se pachatel obohatil“ , a to již od dob říše římské přes rakousko-uherský trestní zákoník až po současný – bratři Mašínové byli vychováni v hodnotách vlastenectví, odvahy a cti, byli to synové národního hrdiny, definice tudíž jistěže platí pro Džugašviliho, ale nikoliv pro činy Mašínovy skupiny …
Stejná definice platila i pro příslušný lidově bolševický paragraf o loupeži zákona č.86/1950, jehož do očí bijící vadou , která z tohoto „třídního“ zákona činí jen nehodnotný cár papíru , bylo upřednostňování výlučně mocenských zájmů lidověbolševického režimu, nikoliv ochrana základních lidských svobod, protože mezi tzv. nezadatelná /nezcizitelná práva, se kterými každý člověk již přichází na svět, patří nejen právo na život, ale i na svobodu a osobní bezpečnost, mj. znovu potvrzená Všeobecnou deklarací lidských práv z 12/48, k jejímuž dodržování byli právně zavázáni i lidově bolševičtí čsl. komunisté, která se promítla i do jejich třídní ústavy, kterou, bytˇ těžce nemocný po několika mrtvicích, prezident Beneš odmítl bolševikům podepsat, třebaže na něj vyvíjeli bohapustý nátlak (zakrátko zemřel, Jana Masaryka a Beneše si komunisté vskutku ponechat nemohli) … -
-
Mučitel STB velitel pankrácké věznice v letech 49-50 ( v roce 48 jeho bratr po nepřetržité třídenní službě usnul na stráži na hranicích, hajný mu vzal samopal,což mohl, protože německý ovčák hajného znal, a nechal jej přiblížit, a udal jej veliteli, takže byl z Pohraniční stráže propuštěn ), Václav Pešek, v roce 68 uvedl, že „ lituje, že byl takový stranický fanatik", přesto přiznal, že toto období bylo vrcholem jeho života, protože mu dalo moc nad lidmi – Pešek byl totiž mučen Gestapem, a to, co Gestapo dělalo jemu, praktikoval na svých obětech , sám přiznal, že „ nebyl nervově v pořádku“ , a že tato činnost byla pro něho „ duševní obrodou“ …
Pešek uvedl, že „po svém zatčení Gestapem již nepřišel do styku s normálními lidmi - po osvobození pracoval jen se stranickými soudruhy z bezpečnosti „ … „ Můj nadřízený Veselý ( známý mučitel) , do své „sebevraždy“ ředitel Muzea Klementa Gottwalda, mi stále říkal : “ Jestli se s nimi budeš bratříčkovat, skončíš jako oni“,,,
Jednu ženu Pešek seřezal řemenem do krve tak, že na ní visely kusy kůže, druhou rozmlátil tak, že jí musely amputovat prsa, třetí zkopal, když byla ve 4. měsíci těhotenství, takže potratila, přičemž ji poté nechal v korekci nahou , zcela vysílenou v horečce, přes noc ležet na betonové podlaze při mínus tři stupně Celsia bez lékařské pomoci ( dostala mj. zápal plic a zánět vaječníků ) …
-
-
-
-
Simone, nepotřebuješ nové baterky? *14*
-
-
Já jsem holka Simona a baterky do vibrátory jsem si koupila. *14*
Ale díky za nabídku dědku. *15* *15* *15* *15* *15*
-
-
Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová odmítla pozvání ruského prezidenta Vladimíra Putina na oslavu 70. výročí konce II. světové války. Právem! Litva opravdu nemá důvod slavit okupaci své země bolševickými hordami. Situace v rudými Rusy okupovaném Pobaltí byla horší než Protektorátu Čechy a Morava pod nacistickým útlakem. Ani Němci u nás nevraždili děti na táborech, kdežto Rusové v Litvě ano. Pobaltí nebylo v květnu 1945 osvobozeno, ale znovu okupováno, tentokrát rudou chátrou.
Osud nebohé Litvy pod moskevskými násilníky přesvědčivě dokládá spisovatel Jan Beneš v knize Zločiny genocidy, s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR.
Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.
Podle Dějin Ruska 20. Století, které editoval profesor Andrej Zubov, tvořili jednotky sovětského komunistického gestapa NKVD z 77% etničtí Rusové, čili svádění komunistických zločinů na neruské národnosti SSSR neobstojí.
Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil ud do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka. -
-
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.
Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.
Rudí zločinci tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.
Jen pro srovnání, v Estonsku se obětí stalinských represí stalo během jednoho roku na 60 tisíc obyvatel ze zhruba milionového národa. V tehdejším Československu se zhruba deseti milionů Čechů a Slováků zahynulo v letech 1939 až 1945 360 tisíc lidí. K tomu není co dodat.
Na krutost bolševiků vzpomíná i Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Jako cesta do Osvětimi, že.
Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem.
Pobaltské republiky se také staly obětí násilné rusifikace. V základních školách se děti musely většinu předmětů učit v ruštině a nikoliv v litevštině, estonštině a lotyšštině. Diplomové práce na univerzitách v Pobaltí musely být vypracovány v ruštině.
-
-
Krymu vládnou maskovaní bandité a mafiáni
Představte si, že máte firmu a přijdou k Vám ozbrojení zakuklenci, kteří Vám všechno zabaví. V civilizované společnosti je to nepředstavitelné, ale na Krymu pod ruskou vládou normální. Likvidována jsou nezávislá média a ukrajinští podnikatelé vyvlastňováni na základě úřednické svévole. Krymští Tataři, kteří tady žijí po staletí, jsou zastrašování a vražděni.
To, že by se úředníkovi zalíbila nějaká firma a on by si ji přivlastnil, je hrozná představa. Nicméně v Rusku je to běžná praxe. Má obvyklý scénář. Nejdříve za Vámi přijdou usměvaví pánové a navrhnou Vám, že by bylo dobré Vaší firmu prodat společnosti XY. Tu společnost samozřejmě skrytě vlastní onen vlivný úředník někdy třeba i s šéfem místní policie. Vy odmítnete, a pak mohou nastat dvě možnosti. První je rádoby legální, přijde na Vás kontrola z berňáku a najde daňové nedoplatky, na firmu je uvalena exekuce a koupí ji právě ona společnost. Druhá možnost je poněkud horší a to když vás na ulici zmlátí a zraní „neznámí útočníci“. Zkorumpovaná policie samozřejmě nic nevyšetří a vy raději tu firmu nakonec prodáte, samozřejmě společnosti XY. Ochrana soukromého vlastnictví v Rusku totiž prakticky neexistuje.
Takové praktiky se nyní objevily také na Ruskem okupovaném Krymu. Prostě do firmy vniknou zakulení ozbrojenci, ukážou Vám nějaký papír a nemáte nic.
Představitelé současné krymské vlády se hájí tím, že zabavují majetek Ukrajincům, kteří jej údajně získali nepoctivě. Tomu by se dalo rozumět, jenomže o tom, jestli jste k vlastnictví přišli legálně či ne, rozhodují v civilizované společnosti soudy, nikoliv úřednická zvůle. Vyvlastnění je v normální zemi možné pouze za přísně vymezených podmínek a ne jako součást znárodňovací kampaně cíleně zaměřené na určitou skupinu lidí.
Když ještě k tomu připočítáme, že se na Krymu za ruské okupační vlády nějak podezřele rozmohly únosy a vraždy původních obyvatel-krymských Tatarů, pak nezbývá než vynést verdikt. Krym ovládli mafiáni a bandité. -
Ramzan Kadyrov je se svoji 20.000 armádou všehoschopných pochopů za Putinova režimu vyňat z ruských federálních zákonů – on a jeho vrazi si mohou dělat, co se jim zlíbí ( ruské elity, včetně samotné FSB, tvrdí, že Čečensko je za Kadyrova samostatnější než byla Čečenská republika Ičkérie, jenže dnes navíc Čečensko/Kadyrov dostává štědré příděly z federálního rozpočtu ) - to byla cena, kterou musel Putin zaplatit za „ čečenizaci“ konfliktu, tj. za to, že teror proti obyčejným lidem povede v režii Kremlu Kadyrov mladší.
Ani Putinovi již nemůže vyhovovat „ nezávislý“ status kadyrovců, Kadyrov již svůj úkol Řezníka splnil, Putin jej bude chtít více kontrolovat, a jako nepřípustného svědka zlikvidovat ( v 9/010 bylo přímo v Kadyrově rodišti Centoroi v přestřelce zabito 18 lidí) …
Kreml dnes usiluje o přímou kontrolu nad Severním Kavkazem, kadyrovce jako prostředníky nepotřebuje.
Otec Ramzana Kadyrova Ahmad, čečenský velký muftí z boží milosti Kremlu, nejprve bojoval na straně Ičkérie, ale zradil ji, a přešel k Rusům, Ramzan byl brutálním šéfem jeho proruských milic, zmiňovaný jako mučitel v mnoha zprávách EU.
Poté, co se stal čečenským prezidentem, jeho komanda beztrestně střílela Kadyrovy kritiky za bílého dne nejen na ulicích v MOW, ale i v zahraničí, např. ve Vídni, v LON – pachatelé vražd vždy zůstali „ neznámí “, jak v 3/013 napsal list Novaja gazeta. -
-
Ruští novináři poukazují i na kult Kadyrova, jeho obrazy visí v Čečensku na každém rohu jako kdysi obrazy Stalina ( Kadyrov údajně Putinovi slíbil, že své portréty na veřejných prostranstvích omezí, přinejmenším při událostech, na kterých budou i ruští novináři) .
15.4.013 došlo k bombovému útoku na Bostonský maraton, ze kterého byli obviněni dva čečenští bratři, tato událost je na samostatný článek, ale napoví prohlášení Zbigniewa Brzezinského z roku 98, kdy v rozhovoru pro list Le Nouvel Observateur poznamenal, že „ cenou boje proti ruské okupaci v Afghánistánu bylo nasazení i některých „ řízených „ pseudoislámistických skupin“ ( cvičily se v táboře jménem al-Qajda ) …
K Bostonskému atentátu Putin s odznakem „ Je ne suis pas Charlie „ mj. prohlásil, že doufá, že „ atentát znovu spojí RF a US v boji proti islamistickému terorismu „ …
29.8.013 ruská generální prokuratura překvapivě zaútočila na své kolegy v Čečensku, a pokárala je, že nejenže nevyšetřili, ale ani nezahájili vyšetřování 60 únosů v letech 90-99 ( nikoliv za Putinovy války od roku 99, kdy k únosům docházelo v masovém měřítku ), např. zplnomocněnec Jelcina Valentin Vlasov byl unesen v roce 98 a po několika měsících propuštěn za vyplacení výkupného, vyšetřeny nebyly únosy 3 ruských novinářů, 20 policejních důstojníků, jednoho prokurátora, 2 příslušníků FSB, 7 cizinců, a dalších ruských občanů, celkem je z 1.války v Čečensku pohřešováno 3.000 lidí, prohlásil prokurátor Vasilkov z ruské gen. prokuratury v 8/013. -
-
Ramzan Kadyrov Putinovi odpověděl dopisem z 31.8.013 s požadavkem, aby bylo ruskou prokuraturou vyšetřeno tisíce případů, kdy byli ruskými důstojníky uneseni Čečenci, a aby tito důstojníci byli soudem potrestáni, a nechal svůj dopis podepsat 300 příbuznými těchto pohřešovaných …
8.9.013 v MOW v odpovědˇna Kadyrův dopis proběhly razie vůči severokavkazským migrantům.
V noci ze 4/5.12.014, zatímco byl Kadyrov v MOW, došlo v Grozném několik hodin před zahájením Putinova výročního projevu v Dumě, a v době 20. výročí zahájení 1. ruské války proti Čečensku, které vyhlásilo nezávislost na RF ( Putin se nechce vyjádřit k tomu, proč se Čečenská republika Ičkérie nemá právo od RF odtrhnout, ale Abcházie, JO, Krym a Donbas ano, a proč Putin mohl vést protiteroristickou operaci v Čečně, a Porošenko nemůže ) k nočnímu přepadení policejní stanice ozbrojenci, kteří vyskákali ze tří nákladních aut se samopaly, minomety a granáty.
Při akci bylo zabito 14 Kadyrových policistů, a 28 zraněno, a údajně všech 11 útočníků ( oficiálně jen 11) bylo jako vždy zabito, když se zabarikádovali v Domě tisku/Dom pečati, který vyhořel - obyvatelé Grozného museli mít pocit, že se vrátili o 20 let zpět, kdy tento dům vyhořel poprvé. Kadyrova speciální jednotka je zaházela granáty, majitel se udusil kouřem, a zemřel také zaměstnanec vedlejšího obchodu. -
-
Putin ( jenž nikdy nedokázal vyšetřit žádnou vraždu opozičního politika či novináře ), pronesl, že útok vyprovokovala „ šáhidská opozice sponzorovaná Západem, který chce RF zničit nejen sankcemi, ale i sponzorovaným návratem džihádistů do Čečenska „ ( ze syrské Kobani, kde bojovali za loutkový Islámský stát v Iráku a v Levantě ) …
Poté Putin pohladil Kadyrova po hlavě, a pronesl, že za útok v Grozném nemůže ( kdyby skutečně nějaké „nepředvídané“ komando v Grozném nečekaně zaútočilo, Kadyrov by nejen spěchal domů, ale ještě rok poté by prováděl v celém Čečensku razie a domovní prohlídky, a vyhlásil by stanné právo s popravčími četami ) ...
Navzdory Západem sponzorovanému šáhidskému hnutí, které chce dle názoru Putina zničit RF, Kadyrov 19.1.015 na příkaz Putina zorganizoval demonstraci antiCharlie ( v Ingušsku si to 15.000 lidí odbylo den předtím) , na kterou údajně přišlo 500.000 lidí ( Kadyrov původně tvrdil, že přišel milión lidí, Kreml uvedl, že jich bylo „ přes 800.000“ , tj. 80% obyvatel Čečenska, z nichž jen 270.000 žije v Grozném) …
-
-
-
-
Hvězdný byznysmen: K podnikání je nejlepší Amerika
V Reflexu číslo 44 vyšel rozhovor Miroslava Cvrčka s Václavem Muchnou, který vlastní brněnskou firmu Y Soft, jež je ve svém oboru světovou dvojkou. Mezi jeho klienty na software Správy a kontroly tisku patří renomované bankovní skupiny, velké automobilky a také společnost Boeing. Pan Muchna je důkazem toho, že když se chce, tak to jde.
Prorazit se svým výrobkem po celém světě není jednoduché, ale Václav Muchna to dokázal. Jeho snem byla firma, která bude světově úspěšná a globální. To se povedlo a Y Soft má pobočky v desítkách zemí světa, Americe, Číně, Japonsku, západní Evropě a dalších.
Nejlepší podnikatelské prostředí je podle něj v USA a to přesto, že Obama se snaží přebírat z Evropy to nejhorší. Amerika však stále nemá tisíce ochranářských zákonů a lidem se tam žije lépe. Jistě i v této zemi jsou chudí přistěhovalci, například z Mexika, ale pořád se tu mají lépe než ve své původní vlasti. Člověk, který vybudoval špičkovou společnost, jistě ví, o čem mluví.
Amerika je navíc dobrá i z hlediska referencí, protože když uspějete v tvrdé konkurenci v této zemi, tak Vám to otevírá dveře i jinde. Jistá česká společnost, která vyváží tramvaje také do Států, toho využila v Číně, kde nyní zakládá společný podnik s místními podnikateli.
V Číně se etabloval i pan Muchna a rozjel zde svůj byznys. K tomu dodal, že v této zemi a Japonsku je šílená byrokracie a bez místních pomocníků není šance uspět a všechny potřebné formuláře jsou v místní znakové řeči. -
-
Nejen Y Soft, ale i mnoho dalších firem je důkazem, že do Číny se dá dostat i bez prezidenta Miloše Zemana, ale dá to práci. Základem však je nabídnutí kvalitního výrobku, jinak Vám nepomůže ani sto cest Miloše Zemana do Číny. Je potřeba se také obrnit trpělivostí při jednání s čínskými úřady, ale jinak to nejde. A bylo by naivní si myslet, že se to nyní změní. Snahy dočasného nájemníka Pražského Hradu není nutné přeceňovat. Vzájemný obchod mezi námi a Číňany koneckonců rostl i éře minulých vlád.
Václav Muchna je důkazem toho, že, když se chce, tak to jde. Přitom to neměl jednoduché, a v začátcích spával v kanceláři a sprchoval se v restauraci. Problém je v tom, že mnoho lidí nechce. Raději budou hledat stovky výmluv, a nedělat nic. Jenomže my potřebujme podnikatele, jako je pan Muchna, kteří jsou úspěšní a dávají práci dalším lidem. Profesionální plačky naříkající nad nepříznivým osudem jsou k ničemu.
-
-
Chytili takhle jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: „Hele, Kohn, co tady dělají?”
„Utíkám do Sovětského svazu!”
„Ale, Kohn, tady jsou na západoněmecké hranici.”
Na to Kohn prohlásil: „Má láska k Sovětskému svazu nezná hranic!” *15* *15* *15* -
Pamětníci mají jasno, stejně takhle hrozili němečtí nacisté Československu na podzim 1938, kvůli údajnému útisku Němců v Sudetech. A že on český teror vůči svým soukmenovcům trpět nebude. Inu, ruští vládcové kráčejí ve stopách hákového kříže. Na Kremlu by mohl viset nápis: „Adolf Hitler, náš vzor.“
Scénář je to naprosto stejný, jak nacisté, tak nyní Rusové zneužívají národnostních menšin k hrozbám brutálního násilí vůči malým sousedním zemím. Je to stejné, jako kdyby násilník přepadl na ulici dítě, vyhrožoval mu, zmlátil ho, oloupil a přihlížející mu k tomu ještě zatleskali. Přesně tak se chovají Ti, kteří Putinovy násilnické choutky obdivují.
Rusové mají v Lotyšsku i Estonsku zajištěny standardní lidská práva, existují tam školy s vyučujícím ruským jazykem, neomezeně vychází jejich tiskoviny. Když jsem byl před časem v hlavním lotyšském městě Rize, tak ve stáncích bylo více ruských novin než lotyšských. Takže výmluvy na údajně potíže ruské menšiny jsou podlou lží a pouhou záminkou k násilí.
Z pro české dějiny neblahého roku Mnichovské dohody víme, že ustupování gaunerům k dobrým koncům nevede, protože tehdy němečtí nacisté a nyní Rusové berou slušnost jako slabost. Proto řešení musí být jasné, přesunout do Pobaltí další vojáky NATO a dát Moskvě jasně najevo, že její chování je v civilizované společnosti nepřípustné a jakákoliv ruská agrese proti Pobaltí narazí na rázný odpor.