Podnikání v Rusku se stává nebezpečnou záležitostí. Tamní firmy patří mezi největší dlužníky České exportní banky. A nezměnilo na tom nic ani setkání Miloše Zemana s Vladimírem Putinem. Dluhy stále nikdo neplatí.

Této problematice se věnoval výborný článek ve včerejší MF DNES, „Hora dluhů v exportní bance roste. Kvůli Slovákům a Rusům.“ Pravdou je, že na Slovensku je také jeden sporný projekt, nicméně hlavními dlužníky státní České exportní banky jsou Rusové. Ke kritickým odvětvím patří energetika a sklářství. Nejhorší je situace u výstavby paroplynové elektrárny Polarnaja, za kterou Rusové dluží české straně 5,5 miliardy korun, které nikdo nesplácí. Její stavba stojí už rok a půl, na dokončení jsou potřeba čtyři miliardy korun, které nikdo nechce dát. Otrokovická firma PSG International jako hlavní dodavatel už odstoupila od smlouvy a přestala udržovat staveniště, za což utopila 121 milionů korun.

Miliardové pohledávky zbyly také českým investorům do ruského sklářského průmyslu, který se nachází v těžké krizi. Nelze se tedy divit tomu, že Česká exportní banka silně omezila poskytování úvěrů českým společnostem na investice v Rusku.

Tato nezpochybnitelná fakta jsou důkazem z toho, že ruská ekonomika se nachází ve vážných problémech. Je třeba si poctivě přiznat, že současná kremelská říše není pro české podnikatele tím vysněným eldorádem. Prudký propad rublu (nedávno jsem v jedné pražské směnárně viděl realitu, tedy za sto rublů člověk dostane dvacet osm korun, a když by je chtěl, tak na sto rublů mu stačí pouhých čtyřicet korun). Pro ty, kdo by do Ruska chtěli jet, je to výhodné. Jenomže pro Rusy nikoliv, protože se jim silně prodražuje dovoz, na kterém jsou závislí. A když se k tomu přidá i nízká cena ropy, která se jen tak nezvýší, jelikož to Saudové nechtějí, a masivní korupce, tak známe důvody vážných ruských problémů.

Aktivní sovětská pomoc německým nacistům

Pobaltské republiky okupoval SSSR v roce 1940, kdy donutil tamní prezidenty jmenovat komunistické vlády připravené v Kremlu, Poté v Litvě, Lotyšsku a Estonsku nová komunistická vedení zorganizovala volby dle sovětského vzoru, které se vyznačovaly terorem vůči nezávislým nekomunistickým kandidátům a pro jednotnou kandidátku údajně hlasovalo ve všech třech případech více než devadesát procent voličů. Pravdou však bylo, jak uvádějí historici Luboš Švec, Vladimír Macura a Pavel Štol v knize Dějiny pobaltských zemí, že v Litvě dosáhla volební účast odhadem 18 – 32% registrovaných voličů. Tyto volby byly tak dokonale zmanipulované a chybějící domácí obyvatele nahradili sovětští vojáci. Čili k regulérnosti měly hodně daleko. Sovětská okupace znamenala prudké snížení životní úrovně Pobalťanů, nastal nedostatek spotřebního zboží a potravin, před obchody se objevily pro socialismus tak typické fonty. Nelze se tedy divit, že již v prosinci prvního roku okupace stávkovali proti drahotě, vynuceným přesčasům a zrušení nezávislých odborů dělníci v továrně Rudý Krull v Tallinu.

V Pobaltí také nastaly typické brutální komunistické represe, popravy, zatýkání nepohodlných lidí a jejich masové deportace na Sibiř. Nelze se tedy divit, že většina Litevců, Lotyšů a Estonců vítala v červnu 1941 německé vojáky jako osvoboditele a v protisovětských a protikomunistických partyzánských jednotkách bojovalo celkem na sto tisíc Pobalťanů. Pravdou tedy je, že velká většina obyvatel pobaltských zemí sovětskou nadvládu odmítala.
Byl to Sovětský svaz, který v roce 1939 podpisem tzv. smlouvy o neútočení se stal přímým spojencem nacistického Německa. Rudá armáda tak prostřednictvím svých vysílačů v okolí Minsku naváděla německé bombardéry na cíle při náletech na polská města. Bylo to sovětské vojenské námořnictvo, které při německém útoku na Norsko umožnilo plavidlům německé Kriegsmarine kotvit v ruských přístavech a výrazně tak napomohlo okupaci této skandinávské země. Její velitel velkoadmirál Erich Raeder za to poslal svým sovětským kolegům děkovný dopis.

Rusko letecky zaútočilo v Sýrii, i když s poněkud problematickými výsledky. Teroristy to příliš nebolelo, ale při náletech zemřelo přes třicet civilistů.

Krymští Židé považují Rusko za svou vlast
Jaakov Margi poděkoval vedení Krymu za to, jaké dobré podmínky vytvořilo pro život lidí a jak se starají a pomáhají místní židovské komunitě. Zdůraznil, že Krymští Židé se zde cítí jako doma, poloostrov je jejich domovem a Rusko je jejich vlastí. Zdůraznil, že z poloostrova odchází přeplněný těmi nejlepšími dojmy a zážitky.

„Viděli jsme, jak zde žijí Židé. Toto je skutečná pravda o Krymu. Viděli jsme to na vlastní oči a nikdy neuvěříme žádným lžím. Ano, před odchodem z Izraele nám líčili jiné obrazy. Nemůžete věřit všemu, co řeknou politici nebo co uvidíte na obrazovkách televizorů. Je to přesně jako s informacemi o Izraeli. Světové média také dost často ukazují vojáků s automaty a policisty v našich ulicích. Ale to není všechno, to je zkreslená představa o životě v Izraeli. Ještě více média zkreslují život na Krymu – to jsme viděli na vlastní oči. Realita na poloostrově je úplně jiná,“ zdůraznil izraelský poslanec.

„Víte, je to jako s propagačním letákem. Nedívejte se pouze na titulky a pěkné barevné obrázky, musíte se naučit přečíst si i to, co je napsáno nejdrobnějšími písmenky na poslední straně – právě tam je podstata, právě tam je pravda. A tu pravdu jsme si ‚přečetli‘ na Krymu. Na poloostrově jsme se cítili perfektně, komfortně. Řeknu to tak: když Žid se někde cítí dobře a komfortně, pro něj to znamená velmi mnoho,“ zdůraznil v závěru Jaakov Margi.

Statistiky jsou neúprosné, a lži Kremlu i jeho stoupenců jsou na ně krátké. Ruská ekonomika stále padá, a ve třetím čtvrtletí meziročně klesla o 3,4%. V zemi přibývá chudých a v minulém roce ji opustilo přes 300 tisíc lidí.

Vojenské operace na Ukrajině a v Sýrii, dále nízké ceny ropy, táhnou kremelskou říši prudce dolů. Rusko si bude muset brzy vybrat, buď válečná dobrodružství, nebo zhroucení ekonomiky, protože mu jinak dojdou peníze. To, že mu v příštím roce hrozí vyčerpání ropného rezervního fondu, potvrzují domácí i zahraniční experti.

Reálné příjmy ruských obyvatel klesly za poslední rok téměř o 10%, rubl atakuje hranici inflace třiceti procent. V brzké době budou ruské domácnosti vydávat více než půlku svých výdělků za potraviny. „Stáváme se znovu zemí chudých lidí,“ přiznává bývalý náměstek ruského ministra financí Ivan Starikov. A je pravdou, že počet těch nejchudších nyní v Rusku strmě roste.

Současný stav je rovněž důkazem zaostalosti Ruska, které minimálně 50% svých příjmů získává prodejem ropy a plynu. To proto, že není schopné ve větší míře vyrábět špičkové konkurenceschopné technologie. Ceny ropy se však stále udržují na relativně nízké úrovni.
Velkým problémem této země je také obrovská korupce, proti které je ta česká skoro neškodná. To je důvodem toho, že státní stavby jsou silně předražené a proto se v zemi moc nestaví. Důsledkem toho je, že dálnice dosud nespojují dvě největší ruská města Moskva – Sankt Petěrburg, natož centrální dopravní trasu země Moskva – Vladivostok. Jestliže jsem tedy už dříve kritizoval Česko za pomalou stavbu dálnic, tak v Rusku je situace ještě horší. Vysokorychlostní železnice jsou v Putinově carství snem nikoliv realitou. Rusové sice slibují výstavbu ca 700 km vysokorychlostní železnice mezi Moskvou a Kazaní k mistrovství světa ve fotbale v roce 2018, ale to se jim s velmi vysokou pravděpodobností určitě nepovede. Obecně dopravní infrastruktura je v Rusku v příšerném stavu.

největši frajeřina by byla kdyby Asad u Tureckých hranic udělal autonomní území pro Kurdy.

Kde se vzal, tu se vzal,
již vylezl z makaka roury,
Semjon Bukvič čapisral,
místní *12* diskuzí,
pro něj jsou všichni soudruzi.

Jen on má pravdu, on je Pán,
oponent krutě bude potrestán,
100 mínusů za vteřinu,
oponent ke zdi nebo do plynu.

Předseda izraelské parlamentní delegace o návštěvě Krymu: Viděl jsem tam klidný život Židů. Toto je skutečná pravda o Krymu.
SIMFEROPOL | Ruskou Republiku Krym navštívila izraelská parlamentní delegace v čele s poslancem a předsedou parlamentní komise pro vzdělávání, kulturu a sport Jaakovem Margiem. Hosté se zajímali o celkovou situaci na poloostrově a o život tamních Židů.
Jako první hosty z Izraele přijal pochopitelně krymský premiér Sergej Valerjevič Aksenov. V úvodu poděkoval hostům, že přicestovali na návštěvu. „Židovské společenství Republiky Krym spolu s lidmi jiných národností aktivně se účastní na obnově života na našem poloostrově, na veřejném a politickém životě, zapojuje se do všech občanských iniciativ, prožívá všechny procesy, které se konají na našem poloostrově – spolu se všemi obyvateli Krymu. Spolu budujeme vzkvétající a úspěšný Krym,“ zdůraznil premiér Sergej Valerjevič.

Na společné tiskové konferenci premiér Krymu zdůraznil, že poslanci izraelského parlamentu přijeli na Krym i přes negativní informační propagandě, kterou zahaluje dění na poloostrově mnohé evropské a zaoceánské média. Informační blokádu porovnají s blokádou, kterou na poloostrov uvalil Kyjev. Vyjádřil přesvědčení, že obě tyto blokády se zanedlouho podaří zrušit.

„Jsme vděční izraelským poslancům, kteří i přes lživou propagandu a výhrůžkám přicestovali na Krym. Nebáli se navštívit náš poloostrov navzdory všem lžím a upozorněním evropských politiků a médií. Vidíme, že ti chytřejší si nás všímají a poslouchají a dávají nám najevo, že nejsme odříznuti od světa. Děkuji izraelským poslancům a podnikatelům, kteří neuvěřili všem lžím, že na Krymu je nebezpečně a jim zde něco hrozí. Na vlastní oči se přesvědčili, jak zde žijí lidé a jak se zde daří židovské komunitě. Věříme, že po návratu do Izraele řeknou veřejnosti pravdu o tom, co tu viděli a jak se tu žije,“ zdůraznil Sergej Valerjevič Aksenov.

Škůdce člověk nepřesvědčí, ale musí je zastavit. V oblasti svobody podnikání si Česko nestojí úplně špatně, nicméně příklady má na Západě, nikoliv na Východě, a to přesto, že někteří neznalí jedinci tvrdí opak.

Renomovaný kanadský institut Fraser nedávno zveřejnil žebříček ekonomické a podnikatelské svobody za letošní rok. Mezi tři nejsvobodnější ekonomiky světa patří Hongkong, Singapur a Nový Zéland. Desátou příčku obsadila Velká Británie, USA jsou šestnácté, Německo je 29. a Česká republika drží 42. pozici ze 157 hodnocených ekonomik. To není nejhorší, ale ani k chlubení. Asi nemá cenu psát o překážkách, které u nás brání větší podnikatelské svobodě. Jistě k nim patří třeba poměrně zdlouhavé zakládání firem. Máme zkrátka, co zlepšovat.

Nicméně v tomto žebříčku obsadila Ruská federace 99. místo, čili se nachází ve spodní polovině. To jasně dokazuje, že podnikání v Rusku je rizikovou záležitostí. Proto je pro mě těžko pochopitelné, že někteří jedinci a to včetně těch ze Strany svobodných občanů, pro které je údajně svoboda jednotlivce tou nejvyšší hodnotou, vzhlíží s nadšením k Rusku, které prokazatelně svobodu lidské individuality dusí a slušné podnikatele likviduje.

Vysvětlení je několik. Buď jsou vážně tak neinformovaní, ideologicky zaslepení bývalým rudým režimem nebo šíří lži vědomě, a to je horší. Anebo jsou spjati s mafiemi, které likvidují slušné lidi, a tento styl jim vyhovuje. To je také vysvětlení.

Je obecné známou skutečností, že v Rusku dosahuje korupce tragických rozměrů, justice soudí podle příkazů mocných a právní ochrana podnikatelského prostředí de iure neexistuje. Pokud člověk nemá v kremelské říši za sebou starosty, gubernátory či šéfy místní policie, pak je jeho podnikání stejně rizikové, jako hrání si se sirkami na benzínové pumpě.

Je všeobecně známo, že stav ruského letectví je velmi špatný, což dokazují i mezinárodní instituce a statistiky. Letadla občas spadnou všude, ale v Rusku a u ruských strojů je tato pravděpodobnost vyšší.

Statistiky Úřadu pro civilní letectví hovoří jasnou řečí. Podle nich v USA na jednoho cestujícího, který zahyne při leteckém neštěstí, připadá 13 milionů bezpečně dopravených lidí, kdežto v Rusku je tento poměr 1 ku 370 tisícům!

Samotní ruští experti vystavili své zemi v letecké dopravě velmi nelichotivé vysvědčení. V odborné studii (viz link dole) mimo jiné napsali. „Rusko překonalo Černou listinu zemí pro leteckou dopravu. Lety civilních letadel v Rusku mají 2x větší pravděpodobnost, že skončí katastrofou než v Africe, a 13x větší než je světový průměr. Od roku 1953 měla letadla společnosti Aeroflot celkem 127 nehod, při kterých zahynulo 6895 lidí.“

I mnozí Rusové si neberou servítky a obviňují své papaláše, že letecký šlendrián jim nevadí, a pouze když se něco stane, tak je na okamžik křik. Putin a Medvěděv se krátce bijí v prsa, jak zakročí, jenomže za nějaký čas to dál pokračuje ve starých kolejích. A obávám se, že ani tato tragédie na tom nic nezmění.