Tohle už je velká hrůza, stát je v kremelské říši hlavním organizátorem dopinku. To je pádným důkazem mého tvrzení, že Rusko ovládají zločinecké gangy. Doufám, že tresty pro viníky budou velmi přísné.

Můžeme diskutovat o tom, jestli návrh na vyloučení Ruska z Mezinárodní lehkoatletické federace je adekvátní nebo nikoliv. Je třeba vzít v úvahu argument, že ne všichni ruští sportovci dopovali. Byli tam i stateční, kteří se vzepřeli dopování organizovanému z vysokých míst. Jenomže, jistému běžci, který se cukal, bylo naznačeno, že by mohl skončit v bouračce. Inu Rusko je skutečně velkým mafiánským státem.

Je to skandál obrovského rozměru, zveřejněné důkazy potvrzují, že dopování sportovců organizuje v Rusku nejvyšší vedení země, a netýká se to jen atletů, ale i dalších, třeba běžkyň na lyžích. Taková Kateřina Neumanová by toho o svých ruských soupeřkách mohla vyprávět. Jak vyplývá z dnešního článku v MF DNES, Rusové přísně sledovali dopingové komisaře, aby odevzdali vzorky ve správné moskevské laboratoři. Příběh jednoho z nich, který v Saransku nabral vzorky od sportovců, a byl hlídán policii, jež jej měla doprovodit k vlaku, a v Moskvě ho pak strážci zákona měli doprovodit do moskevské dopingové laboratoře, kde se ve velkém falšovaly výsledky testů, by byl vynikajícím námětem pro bondovku. Prostě to jak utekl z hotelu oknem a pak vzorky dostal do Švýcarska, je neskutečným příběhem. To, že čtyři z nich byly pozitivní, ani nepřekvapí. Rodina dotyčného hrdiny pak čelila hodně drsným výhružkám.

Do aféry jsou zapleteni i ruský ministr sportu Vitalij Mutko a tajná služba FSB, kteří se na organizaci tohoto zločinného spiknutí podíleli. Nyní už se zdá být obvinění estonské kriminální policie, že FSB se podílí na pašování drog, reálné.

Chaos, který vládne na v arabském světě, začal v režii Sovětského svazu a socialistických zemí a to jejich vývozem socialismu a podporou teroristů a zrůd všeho druhu. K moci se jejich zásluhou dostali zločinci, vrazi žen a dětí.

Europoslanec Jan Zahradil (ODS) přesně vystihl původce destabilizace arabských zemí. V žádném případě s ní nezačaly USA. „Už to musí zaznít. Mnohem dříve, než se Západ dopustil kritizovaného "vývozu" demokracie do muslimského světa, vyvezl tam Východ (ještě za studené války) panarabský socialismus (násirovský Egypt), a baasismus (Sýrie, Irák) - klan Asadů je toho produktem, odtud ta vazba na CCCP, nyní na Rusko. Nositel Řádu Bílého lva Kaddáfí nebo alžírští Boumedienne a Benjedid to také uměli dobře koulet s tzv. socialistickým táborem. Tyhle "sekulární" diktatury byly v arabském světě něčím nepřirozeným, držely se jen silou a podporou z východního bloku, po pádu železné opony už neměly dlouhodobě šanci. Tedy nikoliv západní export, ale ještě časnější export z Východu je prapříčinou dnešního chaosu.“

Jaká byla například cesta k moci alžírského Boumedienna a jeho tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN)? V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války na Ukrajině, ovšem komunistům a jejich stoupencům, kteří se tolik pohoršují nad bratry Mašíny, tohle nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují. Stejnou taktiku jako alžírští zabijáci přitom zvolili i další údajní národněosvobozenečtí bojovníci v afrických a asijských zemích.

„Politická linie Severoatlantické aliance ve vztahu k Moskvě zůstává nepřátelská a uzavřená“ Dmitrij Anatoljevič Medveděv, kdy západní propaganda tvrdí opak, ale jen pohlede na mapu je jasné, že SA se za více jak 20 let přesunulo ze střední Evropy na samotné západní hranice Ruské federace.

„Podle našeho soudu zůstává politická linie SA ve vztahu k Rusku nepřátelská a uzavřená. Můžeme to říci i ostřeji: dospěli jsme do časů nové studené války. Téměř každý den nás označují za největší hrozbu buď pro celé SA, nebo zvlášť pro Evropu, nebo pro Ameriku a jiné země. Točí hrůzostrašné filmy, v nichž Rusové začínají jadernou válku,“ vyčítal Západu ruský premiér jejich propagandu a závěrem se zeptal: „Někdy přemýšlím: Jsme dnes v roce 2016 nebo v roce 1962?“

Kdepak jste soudruzi? Držíte minutu ticha za umírajícího soudruha Rubla? *11* *15* *15*

Prej aby nás naštval, tragéd. To se natapetuješ, naším životním krédem totiž není smrdět nonstop u PC, nácku. *15*
To je krédem pro životní ztroskotance tvého typu, kteří na světě smrdí zbytečně a až půjdou pod zem, ani vořech po nich neštěkne, viz. Vašek v plechu. *15* *15* *15*

simčo jsi mladá krásná a chytrá. Jsi hezčí než ta nová Miss. Tupá s malýma prsama. Tss

Přesně před 25. lety 13. ledna 1991 se Moskva rozhodla potlačit touhu litevského lidu po svobodě. Jednotky sovětské armády brutálně zmasakrovaly civilisty ve Vilniusu, kteří bránili holými rukami svoji vlast.

Stalo se tak poté, co demokraticky zvolený litevský parlament vyhlásil v březnu 1990 nezávislost této největší pobaltské republiky. Na nátlak Moskvy a tehdejšího prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova jí v listopadu litevští poslanci pozastavili. Nicméně Kreml se tehdy rozhodl řešit situaci na Litvě silou. Proto v lednu 1991 se speciální jednotky OMON rozhodli dobýt Vilnius silou a přitom zavraždily třináct civilistů, 700 lidí bylo při těchto násilnostech zraněno.

Tuto brutální akci podpořili i ruští obyvatelé Litvy, kteří se tak prokazatelně opakovaně dopustili vlastizrady. Místní Rusové totiž aktivně podporovali okupační moc včetně jejich zločinů, kterou většina domácího obyvatelstva odmítala. Mohou tak děkovat jenom velkorysosti Litevců, že za ně nebyli po právu potrestáni, a ne si stěžovat na údajné porušování jejich lidských práv. Pouze v roce 1999 odsoudil vilniuský soud šest místních komunistických předáků za tyto hrůzné činy do vězení. Inu, Češi také měli své kolaboranty s německými nacisty.

Je ovšem nepochopitelné, že někteří Češi, kteří sami mají zkušenost s nacistickou okupací, srovnatelné ruské komunistické zločiny oslavují. Staví se tak na úroveň katů svého národa a sil zla.
Naštěstí sovětské speciální oddíly opustily Litvu už na konci ledna jednadevadesátého roku. O několik měsíců později se v zemi konalo lidové referendum. Z 84,7% registrovaných voličů jich přesvědčivá většina 90,47% hlasovala pro nezávislost.

Typický obrázek současného Ruska, země kvůli laciné ropě musí drasticky škrtat své výdaje. Odnáší to i regiony a města. A tak se ruší zlevněné jízdné v městské dopravě pro děti, studenty a penzisty, kteří mají nyní na výběr, buď si připlatí za plnou jízdenku, půjdou pěšky nebo zůstanou doma. Jelikož průměrné důchody dosahují v Rusku výše kolem čtyř tisíc korun, je to pro tamní staré lidi darda. A tak se nelze divit, že senioři vyrazili do ulic v Krasnodaru a Soči, kde dokonce zablokovali některé silnice.

Ve Velikém Novgorodě, kdysi bohatém kupeckém městě, se zase bouří studenti, protože také tamní vedení města jim zrušilo zlevněné jízdné, jelikož na ně jednoduše nemá v rozpočtu peníze a zástupce starosty už mladým lidem doporučil, ať si na městskou dopravu vydělají. Asi jim nic jiného nezbude, protože měsíční jízdné tam stojí víc, než dostávají na stipendiích.

Jisté české přísloví praví, kde nic není ani smrt nebere. A ruské radniční kasy zejou prázdnotou. Takže se takový krok vedení ruských měst zdá logický. Jenomže to může být i hodně krátkozraké řešení, protože senioři a studenti budou jezdit MHD co nejméně, takže nakonec dopravci získají méně peněz, než plánovali. A to ještě nemluvím o tom, že vozový park ruských dopravních podniků obsahuje desítky let staré historické kusy, které by u nás byly ozdobou technických muzeí.

Psychotik Semjon tu o5 smrdí nonstop. Co čekat od nácka. Tak zduř blbe.*15* *15* *15*

Každý národ by si měl připomínat své hrdiny z II. světové války, nejstrašnějšího konfliktu v lidských dějinách. Vždyť tito lidé riskovali své životy a v mnoha případech umírali v boji, v koncentračních táborech nebo na popravištích. Někteří protinacističtí bojovníci však byli za komunistického režimu nespravedlivě přehlíženi a mnozí dokonce i bolševickou bandou perzekuováni.

Mezi ty, kteří se od počátku okupace statečně postavili na odpor proti hitlerovskému Německu patří bratři Karel VI. a František Schwarzenbergové z orlické větvě rodu, otec a strýc současného předsedy TOP 09 Karla VII. Schwarzenberga. Ten na ně může být právem hrdý.

Karel VI. již na podzim osmatřicátého roku sepsal slavné prohlášení české šlechty, ve kterém vyzýval prezidenta Beneše, aby hájil staré historické hranice českých zemí. Nacisté to věděli a Karlu Schwarzenbergovi se pomstili v roce 1942, kdy na jeho majetek uvalili nucenou správu. Osobně jej také prezidentovi na Hradě předal.

V květnu pětačtyřicátého roku Karel VI. jako nadporučík v záloze velel protinacistickému povstání v Čimelicích a se svými lidmi odzbrojil a zajal posádku německého obrněného vlaku na čimelickém nádraží. Mezi místními se traduje historka, že někdo z horlivých Čechů zbil jednoho německého zajatce. Kníže pak dorazil na místo v sedle na bělouši v důstojnické uniformě a důrazně všem vzkázal, že váleční zajatci se nemlátí. „A kdo by tomu nechtěl rozumět, tomu, že dá osobně přes hubu,“ vzkázal svým bojovníkům.
Později vyrazil se svými muži z Čimelic do sousedních Mirotic, kde byla podle čimelického pamětníka Václava Vlčka silná německá jednotka, kterou povstalci chtěli odzbrojit. „Došlo tam k boji, kníže Schwarzenberg byl raněn do nohy a zůstal asi tři týdny v nemocnici. Pak ho u nás udělali předsedou národního výboru,“ vzpomíná Vlček.