kvíík kvíík klik klik dědku *15*

To je tedy zpráva. To psal asi nějaký učeň. Heslo posledních 25 let: "Odborníci na svá místa". Vše vypadá jako kdyby celou zprávu opsal ze zprávy kontrarozvědky o USA a západní propagandě před rokem 1989. Bylo to úplně stejný, jen s tím rozdálem, že teď jsme prý na té správné straně. Vždyť američan je pouze umytej rusák.

V mnoha zemích tzv. třetího světa to vypadá strašně, rasové, kmenové nebo náboženské války, statisíce mrtvých lidí, hladomory, obrovská bída. Viníkem této hrůzy jsou stoupenci tzv. politické korektnosti, mezi nimi hlavně komunisté, kteří neustále viní Západ z všech možných chyb a vymysleli si tzv. právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti však Těm, kterým chtěli pomoci, hrozně ublížili a na svém kontě mají miliony mrtvých. Pravdou je, že domorodci by měli Evropanům za kolonizaci spíše trvale děkovat.

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou teorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být chaos. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a nový stát se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutil.

Rozpad Svazu sovětských socialistických republik v prosinci 1991 můžeme považovat za jednu nejšťastnějších událostí 20. století. Je děsivé a zločinné, že někteří zdejší proputinovští fanatici zašli tak daleko, že litují rozpadu této americkým prezidentem Ronaldem Reaganem trefně řečeno říše zla. De facto tak schvalují masové vraždy desítek milionů lidí, které má gangsterský bolševický režim na svědomí. Sovětský svaz také nebyl ničím než pokračovatelem agresivní ruské dobyvačné politiky.

Na jednu stranu se sovětští bolševici oháněli humanitou a lidskostí, jenomže v SSSR došlo k masovému vyvražďování lidí z třídních důvodů a daleko horším zločinům, než kterých se dopustili nacisté. Sovětský vůdce Stalin má na svědomí životy zhruba 20 – 25 milionů nevinných lidí, jak píše v knize Rusko plné křížů bývalý přední sovětský komunista Gorbačovovy éry Alexandr Jakovlev, který důkladně prostudoval i tajné sovětské archivy, takže jeho číslům můžeme věřit. Kromě komunistické Číny se žádná jiná země na světě v dějinách lidstva nedopustila tak otřesné genocidy na vlastním obyvatelstvu.

Stalinova hrůzovláda tak zavraždila víc obyvatel Sovětského svazu, než kolik jich údajně zahynulo za nacistické okupace. Dokonce někteří historici tvrdí, že údaje o 20 milionech sovětských obětí nacistické okupace jsou nadsazené, aby Stalin zakryl své vlastní zločiny. Bolševik a masový vrah Josef Stalin byl stejným a možná ještě horším zločincem než nacista Adolf Hitler! SSSR dále podněcoval pod rouškou tzv. národně osvobozeneckého boje mezinárodní terorismus a jeho vinou vznikly z bývalých kolonií tzv. nezávislé státy, které ovšem svoji nezávislost nezvládají a jsou zdrojem potíží. Viz Uganda, Sýrie, Somálsko a další.

Tak šup nulo.

klik klik, kvíík, kvíík *15*

Předání materiální pomoci bylo dosaženo na základě iniciativy lidí, pro které není internacionalismus prázdným pojmem. Troufáme si předpovědět, že v brzké budoucnosti budeme moci společně s dalšími podobně solidárně smýšlejícími lidmi, kterých v České republice není málo, udělat pro obyvatele Donbasu a především tamní děti ještě mnohem více, neboť připravujeme posunout naše aktivity v tomto směru na vyšší úroveň. Pokud i vám není osud obyvatel Donbasu lhostejný a sympatizujete se spravedlivým bojem lidových republik proti fašismu a oligarchům, neváhejte nás kontaktovat. Vaše pomoc bude více než vítaná!

Ať žije mezinárodní solidarita!

Dějiny Ruska 20. století, Sovětský svaz poslal v roce 1940, tedy v době kdy Spojené království bojovalo o holou existenci, do nacistického Německa 52 % veškerého exportu a výrazně tak pokrýval německou válečnou produkci. U fosfátů to činilo 50%, u chromu 62%, u ropy 75%, a u obilí 75% celkové německé spotřeby. SSSR tehdy rovněž nakupoval zboží pro Německo v třetích zemích. Jeho dodávky především barevných kovů pak oslabovaly britskou námořní blokádu a výrazně umožnily vést nacistům útočnou válku, tedy i proti československým vojákům a letcům bojujících na straně protihitlerovské koalice, kteří tak rovněž vinou Stalinova Ruska umírali v boji za svobodu své vlasti.

Co se týče sovětské agrese v Maďarsku v roce 1956, tak tehdejší legitimní maďarská vláda sovětskou invazi odmítla, vyhlásila neutralitu Maďarska a jeho vystoupení z Varšavské smlouvy. Čili šlo opět o typické komunistické násilí. Stejně tak v roce 1979 neměla Sovětská armáda v Afghánistánu co pohledávat. Na počátku invaze zastřelily sovětské speciální jednotky afghánského prezidenta Hafizulláha Amína a na jeho místo byl z vůle moskevského politbyra dosazen tehdejší velvyslanec v Československu Babrak Karmal. Jednalo se tedy o hrubé vměšování do vnitřních záležitostí suverénní země. Sovětský vpád znamenal rozvrácení Afghánistánu, který se z něho nevzpamatoval dodnes.

Můžeme to tedy shrnout: Díky obětavosti českých přátel lidových republik Donbasu z okruhu radikální levice, ale především díky velkému osobnímu nasazení a aktivitě Jaromíra Vaška se podařilo předat školní aktovky, sešity a psací potřeby osmi nejpotřebnějším dětem z alčevské školy číslo 13 a dále byly pro tuto školu na místě pořízeny dvě nové školní tabule a zásoby papíru na kreslení a kopírování. V neposlední řadě dostaly děti drobné upomínkové předměty na Českou republiku a všech 179 žáků také obdrželo sladkosti.

Jaromír pokračoval v návštěvě školy ještě druhý den, v pátek 2. září, kdy zároveň probíhaly oslavy 73. výročí osvobození Alčevsku rudou armádou. Ve škole se hovořilo o Velké vlastenecké válce, ale i o současné válce na Donbase, o tisících obětech kyjevské agrese z řad civilistů, o fašismu na Ukrajině i o vojácích lidových republik. I na slavnostech v parku Komsomolu u památníku Velké vlastenecké války vlála na počest ctěné návštěvy česká vlajka. A místní lidé doslova překypovali pohostinností

Program ještě pokračoval: byla dána chvilka pro roznášení květin. Děti nosily kytky učitelům a ředitelce. Já dostal jednu od dětí a jednu od třídní 9. třídy. Moc milé! Nakonec deváťáci předali prvňáčkům balónky a dárky a odvedli je do třídy. Tím slavnost skončila a všichni šli do tříd. Ale neskončila překvapení dne! Přišly za mnou obdarované děti a rodiče a moc děkovali! Krásné! I další rodiče mně děkovali, co pro jejich zemi a děti děláme. Do 5. třídy přišel mladý voják a říkal dětem, že se nemusí bát, že vojáci brání svou zemi i je, děti, a že je ubrání! Pak voják odešel do další třídy a hovořila třídní. Také mluvila o válce na okrajích země a o tamních dětech, jak žijí a spí ve sklepích. Slzy jí vstoupily do očí. Ale vyjádřila naději, že to vše brzy skončí a bude mír… ´