Chtěl bys mladou kočičku Simonku? To bys musel jinak vypadat a především Simonku zabalit do peněz. Na to nemáš dědečku, zapomeň kašpárku. *15*

Pravým důkazem o bídě na Kubě se stalo fotbalové utkání o postup na mistrovství světa, které se bude konat v roce 2014, v Kanadě. Kubánci museli odehrát celý zápas pouze v jedenácti, protože náhradníci emigrovali za lepším životem.

Byl to neobvyklý pohled na lavičku fotbalového mužstva, kde seděli pouze členové realizačního týmu. Přesně to se stalo kubánskému reprezentačnímu mužstvu v Kanadě. Náhradníci se rozhodli žít v lepších podmínkách a ve svobodě a oslabený tým tak prohrál 3:0. Za relativně mírný výprask vděčí Kubánci jenom vynikajícímu brankaři.

Kubánský trenér o této aféře zpočátku nechtěl vůbec mluvit, protože měl strach z případných komunistických represích, a teprve po delším naléhání kanadských novinářů připustil, že kubánských sportovním výpravám do zahraničí se to stává pravidelně.

A nejen jim, je známou skutečností, že ročně riskují mnozí Kubánci, tzv. balseros neboli „voraři, plavbu na chatrných plavidlech přes Mexický záliv na Floridu, aby unikli z Castrova „ráje“. To je zkrátka nezpochybnitelný fakt. A jestliže stovky tisíc lidí takto utíkají, tak Kuba není tím ideálním místem pro život. Sám současný kubánský vůdce Raul Castro připustil, že z oficiálního kubánského průměrného měsíčního platu se přežít nedá.

Ať žije prezident Putin. Jeho strana vyhrála volby s velkou převahou. Půjdeme do ulic slavit..Vivat

Ještě ostřeji se kubánského zdravotnictví obula Dania Virgen García, která jako Dobrovolná zdravotní sestra denně navštěvovala staré a nemocné lidi, a tak věděla, že skutečnost se hodně liší od castrovských komunistických výmyslů. Když toho měla dost, stala se blogerkou, a na svých blozích zveřejňovala pravdu o chronicky nemocných, který by k vyléčení stačil dostatečný příjem vitamínů a minerálů, jenomže ty na Kubě nejsou k dispozici. Nebála se také psát o podvyživených dětech, které už ale nemají nárok na mléko, Dále zveřejňovala pravdu o kubánských psychiatrických léčebnách, ve kterých pacienti umírají hlady a zimou. Přiblížila rovněž realitu kubánských nemocnic, ve kterých se pacienti svíjí bolestí, protože nemají potřebné léky.

To samozřejmě nemohl komunistický režim jen tak nechat být. A tak ji jednoho dne odsoudili k dvaceti měsícům vězení, které tráví v jednom z nejtvrdších kubánských kriminálů. , to by bylo řevu rudých paviánů, kdyby některý ze zdejších levých blogerů šel za kritiku Kalouska na necelé dva roky na Bory mezi nejhorší kriminálníky. Ale komunisté, kteří se schizofrenně ohánějí demokracii a přitom schvalují teror na Kubě, by měli jít také za své žvásty do basy, aby si užili praktik vrahů a násilníků.

Lži českých komunistů tak opět dostaly pořádně na frak.
Pro normálně myslícího člověka je otřesné, když slyší o tom, že diktátor musí obyvatelům země povolovat tak běžné věci jako jsou mikrovlnné trouby a mobily. Navíc mobily nebudou moci mít všichni Kubánci, ale jenom ti, kteří mají přes své příbuzné v zahraničí přístup k dolarům anebo jiným tvrdým měnám. Když připočtu skutečnost, že i Raúl Castro uznal, že z normálního platu, který na Kubě činí 400 až 700 pesos se v této zemi nedá přežít, tak to s kubánskou realitou dopadá hodně bledě. Jen tak pro srovnání, půl kila slaniny či kilo fazolí tady stojí na černém trhu kolem dvaceti pesos. Na Kubě je totiž nedostatek potravin, které jsou navíc na příděl. A to už pomíjím stovky vězňů svědomí, kteří tráví deset i více let v tvrdých káznicích třeba jen za to, že si dovolili vydávat nepovolené noviny nebo jim přátelé přivezli z ciziny zakázanou literaturu. To ale mimochodem naši rudokožci považuji za normální. Možná by nebylo od věci, kdyby čtenáři Haló novin chodili za trest tak na deset let do pořádně ostrého kriminálu, nejlépe na Bory či do Valdic. Ovšem asi největší nebezpečí komunistů spočívá v tom, že lež povýšili na pravdu a vůbec se za to nestydí. Krásně to bylo ukázáno v nádherném filmu Bílá paní, který dávala v pondělí ČT a zrůdnost tzv. reálného socialismu ukazuje v plné nahotě. Tam stupidní komunističtí funkcionáři a lidé zblblí bolševiky oslavovali nový most, který ve skutečnosti nestál. Davy se brodily řekou a křičely „sláva hurá, ať žije nový most.“ A tady lháři z KSČM oslavují na Kubě ony pomyslné mosty, které ve skutečnosti nestojí. Kuba není žádným ostrovem svobody, ale utiskovanou zemí, kde jsou lidé věznění názory a bez povolení nesměli mít ani počítače či mobily. Kubánci nyní doufají, že časem budou mít i neomezený přístup k internetu. To je strašné! Komunističtí podvodníci ale mají v sobě tolik drzosti, že si dovolují Kubu a její tyranský režim oslavovat. Oni se řídí goebelsovským heslem „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.“ A je na nás slušných lidech, abychom tyto darebáky rázně odkázali do patřičných mezí.

Ať žije Ondráček..Vivat.. Simone chcípni..Vivat..Teplý prase Simone, půjdeš do jitrnic. *1* *1* *1* *1* *1* *1*

klik klik kvíík kvíík staříku. Simonka se baví. *15*

Především však Putin pláče na špatném hrobě a milionům slušných lidí ho není v žádném případě líto. Sovětský svaz nebyl ničím jiným, než říši zla, jak jej trefně pojmenoval americký prezident blahé paměti Ronald Reagan. Toto zločinné komunistické impérium vzniklo pomocí teroru a násilí. Po říjnovém bolševickém puči v roce 1917 se okrajové země od carského impéria v rámci práva národů na sebeurčení odtrhly, podobně jako Československo od Rakouska-Uherska. Rusko ovšem vojensky proti vůli místních obyvatel znovu anektovalo kavkazské země, státy ve střední Asii a později v roce 1940 rovněž pobaltské republiky. Na konci roku 1922 vznikl místo komunistického Ruska Svaz sovětských socialistických republik. To však nic neměnilo na podstatě zla, kdy v zemi vládl komunistický teror s miliony mrtvých na kontě a mnohé neruské národy, například Litevci, Lotyši a Estonci byli vystaveni brutální rusifikaci. SSSR se proto v roce 1991 rozpadl zásluhou vnitřní slabosti a také proto, že už jeho národy dále nechtěly snášet ruské jho.

Ruská dopravní infrastruktura je v katastrofálním stavu, dálnice téměř neexistují, silnice i na hlavních tazích, třeba mezi Petrohradem a Moskvou, připomínají tankodrom. Na klíčovém úseku mezi Moskvou a Vladivostokem je asi tisícikilometrový úsek, který je vlastně širokou hliněnou polní cestou, kde auta za deště zapadají do bahna. Pětina ruských železnici potřebuje okamžitou rekonstrukcí a o ruské letecké dopravě raději nemluvit. V počtu obětí leteckých neštěstí je na tom Rusko stejně jako Demokratická republika Kongo. Nelze se divit, když na regionálních linkách lítají zoufalé zastaralé Antonovy a některá letiště mají navigační zařízení na úrovni II. světové války. Pro srovnání v Rusku připadá jeden mrtvý při leteckém neštěstí na 370 tisíc bezpečně přepravených cestujících, v USA je tento poměr 1 : 11 milionům.

pane Ondráček, jste kus chlapa. Simonka je Vaše. *3*

*14*