Na krutost bolševiků vzpomíná i Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Jako cesta do Osvětimi, že.

Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem.

Důkazem genocidní likvidace Pobalťanů jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%. Rusové se v Pobaltí dopustili zločinů systematického vyhlazování místních obyvatel.
Pobaltské republiky se také staly obětí násilné rusifikace. V základních školách se děti musely většinu předmětů učit v ruštině a nikoliv v litevštině, estonštině a lotyšštině. Diplomové práce na univerzitách v Pobaltí musely být vypracovány v ruštině.

Sovětský komunistický režim v Pobaltí v ruské režii byl stejně zločinný jako nacismus jinde v Evropě. Nikdo rozumný nebude Rusům předhazovat kolektivní vinu. Problém však je v tom, že Německo se s nacismem vypořádalo a Hitlerovy památníky jsou v něm nemyslitelné. Rusové se však k socialismu hrdě hlásí. Sochy netvora a masového bolševického vraha Lenina jsou v každém ruském městě, jeho mumie stále nezmizela z Rudého náměstí.

Nevtírej se, to že tu na tebe všichni kálí je tvůj problém. *3*

Koho zajímají tvoje chvisty... *15*

jednou to pochopíš, snad *5*

za to můžou tvý rodičové, že zplodili parchanta a připoutali ho na vozejk