Tak prezidentská kancelář žádá na příští rok za pohoštění 1,4 miliony korun, na tom nebylo nic divného, kdyby to nebylo téměř o milion korun víc, než ročně utrácel Zemanův předchůdce Václav Klaus. Takové zvýšení se nedá zdůvodnit ničím, leda, jak naznačil předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura, zvýšenou konzumací alkoholu.

Dočasný obyvatel Pražského hradu se hezky vysmál svým voličům. Vy jste mě holenkové zvolili, a já teď budu hezky roztáčet vaše peníze. Jak již říkával soudruh Lenin, jste takoví moji užiteční idioti. Vy jste si nijak nepolepšili, a já si nemůžu stěžovat.

Teď poněkud vážněji. To, že Zemanova prezidentská kancelář utratí za pohoštění trojnásobně víc než ta Klausova, které stačila pro stejné účely přes 400 tisíc korun, nejde zdůvodnit ničím. Je to plýtvání peněz daňových poplatníků. Já vím, nabízí se námitka, že z hlediska státního rozpočtu je to „malá kapka v moři“. Když je ovšem ve státní kase takových kapek v moři víc, pak z milionů jsou najednou miliardy a to už bolí. Prezident Miloš Zeman se rád chlubí svoji lidovostí, zdůrazňuje, že mu stačí pivo, slivovice a tlačenka s cibulí. Ve skutečnosti je to taková ta klasická levicová vábnička na voliče. Navenek se zdůrazňuje skromnost a sepětí s lidem, ale skutečnost je jiná. Typickým příkladem takového přístupu byla soudružka Marta Gottwaldová, manželka masového vraha a komunistického šéfa Klementa. Ta si z Belgie nechala v padesátých letech v době obecné bídy vozit drahé krajky a v jednou v Brně vyndala pořadatelům nějaké recepce, že jí nesehnali nejlepší francouzské koňaky.

Slova poslance Stanjury, že takové nehorázné utrácení peněz nás všech se dá zdůvodnit pouze Zemanovou oblibou alkoholu, a to ostatní, že jsou jen výmluvy, jsou zřejmě pravdivá. Nyní je řada na poslancích, aby při schvalování státního rozpočtu, prezidentskou kancelář naučili šetřit.

Rusům v Pobaltí nikdo neubližuje, problém je v tom, že si nemohou zvyknout na to, že podobně jako kdysi Němci v Protektorátu Čechy a Morava, tak i oni už nejsou panskou rasou, která může beztrestně terorizovat Litevce, Lotyše a Estonce.
Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu ještě v roce 1987! Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.

Rusové se v komunistické éře totiž vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.
Nelze se tedy divit opatrnosti Pobalťanů vůči ruské menšině. Pan Huml ale opravdu lže, když napsal, že v Narvě patří 93 % tamních obyvatel ruské národnosti k neobčanům, kteří nemají volební právo. To jednoduše není pravdou, protože ne všichni Rusové v Estonsku stejně jako v sousedním Lotyšsku patří k tzv. neobčanům.
Rusové v Pobaltí mají zaručena standardní menšinová práva obyvklé i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompaktibilní s právem Evropské unie, což se stalo.

V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky nikdo mluvit nezakazuje. V hlavním lotyšském městě Rize jsem viděl na stáncích více novin v ruštině než v lotyštině. V Litvě jsem s lidmi normálně mluvil rusky a tamní policie mě za to opravdu nezatkla. Zákaz ruštiny tady fakt neexistuje. Čili pan Huml si zase něco, i když s odkazem na wikipedii, vymyslel.

Všechno má své příčiny a následky. Podívejme se tedy na to, kde jsou kořeny pobaltské opatrnosti před Ruskem. Chtělo by se s klasikem říci, jak prosté milý Watsone, On každý normální človek se má před násilníky na pozoru.

Na každé Putinovo prase se vaří voda a brousí vojenská kudla

umřel Mach a Šebestová, 85let

Rossija - těším se na ruskou hymnu a medaili. *14*

Amík pofrčí s BRAMBOROU. *15*

6:2 *14*

a mám tiket na 6:2 *14*

Tak už konec, pls. *15*

Až na to že Čr neničí žádná pravice ale stále jen komouši kteří si tu na podnikatele a pravicové politiky jen hrají. od roku 1989 nám stále vládnou členové KSČ - Dlouhý, telička, Babiš, Grégr, Lánský, Fischer, Zeman... i většina pravičáků má rudou knížku.
V Rusku je to stejné. proto přeci to divadlo v roce 1989 KGB připravila - rudá šlechta dosadila k moci politiky které si vypěstovala v prognostických ústavech, podle schválně špatných zákonů legálně rozkradla stát v tzv. privatizaci ( zlodějně století) a přes noc se z komunistické bohaté smetánky změnila na ještě bohatší tržní smetánku.

Jedná se o mimořádně skvělou knihu, kterou všem doporučuji. Dějiny Ruska 20. století – díl. I 1894 – 1939, na níž se podílely pod vedením editora profesora Andreje Zubova desítky špičkových ruských historiků.

Tato kniha vyvrací některá sice již překonaná, ale o to více hlavně komunisty a jejich stoupenci omílaná klišé o údajné zaostalosti carského Ruska. Pravdou je, že tato země výrazně hospodářsky rostla a to zvláště v tzv. éře dumské, tedy po roce 1905. Velkou zásluhou na tom měl premiér Pjotr Arkaďjevič Stolypin, který prosazoval potřebné společenské a ekonomické reformy. Ten třeba umožnil rolníkům kupovat pozemky, což do té doby nebylo možné. Tím se výrazně zvýšila výkonnost zemědělství. Do té doby totiž v Rusku platilo, že půda patřil venkovskému společenství – občině, které ji přidělovalo jednotlivým členům. Nesmyslné je také často používané tvrzení, že Rusko se z feudálního stalo ihned socialistickým státem a přeskočilo tak kapitalismus. Nevolnictví a robota však byly v Rusku zrušeny za cara Alexandra II. v roce 1861a od té doby bylo Rusko klasickou kapitalistickou zemí.

Několik příkladů pro srovnání, v předrevolučním Rusku se stavělo zhruba pět tisíc kilometrů železnic ročně, později za socialismu zhruba dva tisíce kilometrů za rok. Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se dalo z platů koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty. Samozřejmě ani carské Rusko nebylo dokonalé a při hladomoru v letech 1891 – 92 zemřelo na 375 tisíc lidí. Jenomže za komunistů se počet hladových obětí počítal na miliony.

Ruský prezident Vladimír Putin se vůči Pobaltí chová naprosto stejně jako Adolf Hitler k Československu v roce 1938. Začíná to rádoby starostí o postavení vlastních národnostních menšin v jiných zemích. Pák se přitvrdí, následuje křik, že Němci v Československu, respektive Rusové v Litvě, Lotyšsku a Estonsku jsou utlačováni a nakonec se přechází k provokacím k hrozbám ozbrojeného zásahu. Viz německé noviny z podzimu 1938, které mimo jiné palcovými titulky hlásaly, že Češi stříleli v Sudetech z tanků do žen a do dětí. A ruská propaganda je na stejné úrovni.

Oba vládcové mají společné ještě velkou míru pokrytectví, když sami svým menšinovým národům upírají jejich práva. V případě nacistického Německa to byli Poláci a Lužičtí Srbové, v Rusku to jsou tvrdě diskriminovaní Ukrajinci a krymští Tataři.

Obvinění Čechů z jakéhosi útisku Němců v Sudetech bylo nesmyslné a lživé, stejně jak je tomu nyní v případě ruské menšiny v Pobaltí. Rusové mají v pobaltských republikách zajištěna všechny práva v souladu s mezinárodními standardy. Mají svoje školy, vlastní noviny, divadla apod. V obou případech se jedná o to, že oba dříve vládnoucí národy Němci a Rusové se nemohli smířit s tím, že už po roce 1918 respektive po roce 1991nejsou „herrenvolkem“, ale Češi, Litevci, Lotyši a Estonci si nyní vládnou sami.

Mocnosti, které nás na podzim onoho osmatřicátého roku předhodily Hitlerovi, si za svůj čin zasloužily právem opovržení slušných lidí. Stejně tak je ale nutné pohrdat těmi, kdo v Pobaltí provokují agresora vůči tamním malým domácím národům. Litevci, Lotyši a Estonci mají právo na nezávislost a určovat si ve svých zemích pravidla, podle kterých se bude žít. A pokud je Rusové budou ohrožovat, musíme jim jako jejich spojenci v NATO přijít na pomoc.
Rusko se dlouhodobě nemůže smířit s tím, že Pobaltí jim nepatří a plánují vojenský útok na jejich území. Jedním z důkazů je fakt, že už v roce 2007 uspořádala ruská armáda manévry, na kterých nacvičovala agresi a okupaci nezávislých pobaltských republik. Čili dávno před vypuknutím ukrajinské krize.

Ruský teplouš semjon BTW z redakce Tiscali už je v řiťi.
Rozdal 20 stopek ale Simča je tu stále.
na její americký program na odblokování stopek ten ruskej čůůrák nestačí *1* *1*
Jeho bezmocnost je nádherná.

Těma 6 bodama co si za vteřinu prdne to nezachrání. *1* *1*