Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Tak prezidentská kancelář žádá na příští rok za pohoštění 1,4 miliony korun, na tom nebylo nic divného, kdyby to nebylo téměř o milion korun víc, než ročně utrácel Zemanův předchůdce Václav Klaus. Takové zvýšení se nedá zdůvodnit ničím, leda, jak naznačil předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura, zvýšenou konzumací alkoholu.

    Dočasný obyvatel Pražského hradu se hezky vysmál svým voličům. Vy jste mě holenkové zvolili, a já teď budu hezky roztáčet vaše peníze. Jak již říkával soudruh Lenin, jste takoví moji užiteční idioti. Vy jste si nijak nepolepšili, a já si nemůžu stěžovat.

    Teď poněkud vážněji. To, že Zemanova prezidentská kancelář utratí za pohoštění trojnásobně víc než ta Klausova, které stačila pro stejné účely přes 400 tisíc korun, nejde zdůvodnit ničím. Je to plýtvání peněz daňových poplatníků. Já vím, nabízí se námitka, že z hlediska státního rozpočtu je to „malá kapka v moři“. Když je ovšem ve státní kase takových kapek v moři víc, pak z milionů jsou najednou miliardy a to už bolí. Prezident Miloš Zeman se rád chlubí svoji lidovostí, zdůrazňuje, že mu stačí pivo, slivovice a tlačenka s cibulí. Ve skutečnosti je to taková ta klasická levicová vábnička na voliče. Navenek se zdůrazňuje skromnost a sepětí s lidem, ale skutečnost je jiná. Typickým příkladem takového přístupu byla soudružka Marta Gottwaldová, manželka masového vraha a komunistického šéfa Klementa. Ta si z Belgie nechala v padesátých letech v době obecné bídy vozit drahé krajky a v jednou v Brně vyndala pořadatelům nějaké recepce, že jí nesehnali nejlepší francouzské koňaky.

    Slova poslance Stanjury, že takové nehorázné utrácení peněz nás všech se dá zdůvodnit pouze Zemanovou oblibou alkoholu, a to ostatní, že jsou jen výmluvy, jsou zřejmě pravdivá. Nyní je řada na poslancích, aby při schvalování státního rozpočtu, prezidentskou kancelář naučili šetřit.
  • Rusům v Pobaltí nikdo neubližuje, problém je v tom, že si nemohou zvyknout na to, že podobně jako kdysi Němci v Protektorátu Čechy a Morava, tak i oni už nejsou panskou rasou, která může beztrestně terorizovat Litevce, Lotyše a Estonce.
    Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu ještě v roce 1987! Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.

    Rusové se v komunistické éře totiž vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.
    Nelze se tedy divit opatrnosti Pobalťanů vůči ruské menšině. Pan Huml ale opravdu lže, když napsal, že v Narvě patří 93 % tamních obyvatel ruské národnosti k neobčanům, kteří nemají volební právo. To jednoduše není pravdou, protože ne všichni Rusové v Estonsku stejně jako v sousedním Lotyšsku patří k tzv. neobčanům.
    Rusové v Pobaltí mají zaručena standardní menšinová práva obyvklé i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompaktibilní s právem Evropské unie, což se stalo.

    V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky nikdo mluvit nezakazuje. V hlavním lotyšském městě Rize jsem viděl na stáncích více novin v ruštině než v lotyštině. V Litvě jsem s lidmi normálně mluvil rusky a tamní policie mě za to opravdu nezatkla. Zákaz ruštiny tady fakt neexistuje. Čili pan Huml si zase něco, i když s odkazem na wikipedii, vymyslel.

    Všechno má své příčiny a následky. Podívejme se tedy na to, kde jsou kořeny pobaltské opatrnosti před Ruskem. Chtělo by se s klasikem říci, jak prosté milý Watsone, On každý normální človek se má před násilníky na pozoru.
    • Rudí zločinci tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.
      Nelze se tedy divit, Litevcům, Lotyšům a Estoncům, že nechtěli být součástí SSSR a v lidových referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47% hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7%., v Estonsku z 82,9% 77,8%. Poté získaly všechny tři pobaltské republiky nezávislost.

      Pan Huml byl kdysi členem komunistické strany a komunisté toho mají s nacisty hodně společného, což je historicky doložitelný fakt. Jeho evidentní lži o útisku Rusů v Pobaltí totiž připomínají nacistickou propagandu vůči Československu o údajném brutálním českém útisku zdejší německé menšiny. Současné vedení v Kremlu podporované lidmi jako pan Huml používá tuto rétoriku Adolfa HItlera s cílem vyvolat v Pobaltí teror vůči domácímu obyvatelstvu, stejný jakým se na podzim roku 1938 předvedli němečtí nacisté vůči Čechům v Sudetech. Tehdy nás bohužel spojenci zradili. Nyní dalo NATO Pobaltí záruku, že je před případným násilím zelených mužíků podle krymského scénáře ochrání. A to je dobře.
  • Na každé Putinovo prase se vaří voda a brousí vojenská kudla
  • umřel Mach a Šebestová, 85let
  • Rossija - těším se na ruskou hymnu a medaili. *14*

    Amík pofrčí s BRAMBOROU. *15*
  • 6:2 *14*

    a mám tiket na 6:2 *14*

    Tak už konec, pls. *15*
  • Až na to že Čr neničí žádná pravice ale stále jen komouši kteří si tu na podnikatele a pravicové politiky jen hrají. od roku 1989 nám stále vládnou členové KSČ - Dlouhý, telička, Babiš, Grégr, Lánský, Fischer, Zeman... i většina pravičáků má rudou knížku.
    V Rusku je to stejné. proto přeci to divadlo v roce 1989 KGB připravila - rudá šlechta dosadila k moci politiky které si vypěstovala v prognostických ústavech, podle schválně špatných zákonů legálně rozkradla stát v tzv. privatizaci ( zlodějně století) a přes noc se z komunistické bohaté smetánky změnila na ještě bohatší tržní smetánku.
    • Hlavně ji ničí taková paka a nevzdělanci na vedoucích místech jako jsi ty.
    • Až umře Castro tak se na Kubě stane to stejné.
      Země se otevře turistům a obchodu. a kdo na tom bude vydělávat?
      Kdo se stane bohatým podnikatelem?

      Ne obyčejný kubánec který toho po komunistické vládě moc nemá ale komunisté co mají kontakty moc a prachy. Ti se jako tady kariérista Babiš přes noc promění v majitele heren, restaurací a hotelů a budou vítat americké i jiné bohaté turisty.
  • Jedná se o mimořádně skvělou knihu, kterou všem doporučuji. Dějiny Ruska 20. století – díl. I 1894 – 1939, na níž se podílely pod vedením editora profesora Andreje Zubova desítky špičkových ruských historiků.

    Tato kniha vyvrací některá sice již překonaná, ale o to více hlavně komunisty a jejich stoupenci omílaná klišé o údajné zaostalosti carského Ruska. Pravdou je, že tato země výrazně hospodářsky rostla a to zvláště v tzv. éře dumské, tedy po roce 1905. Velkou zásluhou na tom měl premiér Pjotr Arkaďjevič Stolypin, který prosazoval potřebné společenské a ekonomické reformy. Ten třeba umožnil rolníkům kupovat pozemky, což do té doby nebylo možné. Tím se výrazně zvýšila výkonnost zemědělství. Do té doby totiž v Rusku platilo, že půda patřil venkovskému společenství – občině, které ji přidělovalo jednotlivým členům. Nesmyslné je také často používané tvrzení, že Rusko se z feudálního stalo ihned socialistickým státem a přeskočilo tak kapitalismus. Nevolnictví a robota však byly v Rusku zrušeny za cara Alexandra II. v roce 1861a od té doby bylo Rusko klasickou kapitalistickou zemí.

    Několik příkladů pro srovnání, v předrevolučním Rusku se stavělo zhruba pět tisíc kilometrů železnic ročně, později za socialismu zhruba dva tisíce kilometrů za rok. Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se dalo z platů koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty. Samozřejmě ani carské Rusko nebylo dokonalé a při hladomoru v letech 1891 – 92 zemřelo na 375 tisíc lidí. Jenomže za komunistů se počet hladových obětí počítal na miliony.
    • Hrůzné zločiny komunistů

      Přesvědčivě jsou také doloženy zločiny rudé sebranky, a jejíž zločiny byly s nacistickými srovnatelné. Ruští bolševici vedeni zločincem Leninem dokonce neváhali nasadit i bojové plyny proti vlastním civilistům. V květnu 1921 vypuklo v Tambovské gubernii rolnické povstání proti rudým a mnozí vesničané i s rodinami se před jejich terorem ukrývali v lesích. Rudé armádě, která byla proti odbojným rolníkům nasazena, velel pozdější maršál a oběť Stalinových čistek Michail Tuchačevskij. A ten právě podepsal rozkaz, který nařizoval použití otravných dusivých plynů proti ukrývajícím se lidem, které by zlikvidovaly vše živé. A jen u vsi Pachotnyj Ugol bylo plynem otráveno na sedm tisíc lidí včetně žen a dětí.
      • Bída a hlad za Stalina

        Ze lži také ruští historici usvědčili blogera Jaromíra Petříka, který tady už dříve opakovaně tvrdil, že prý se Rusové měli za Stalina dobře a jídla bylo dost. Opak je pravdou. V knize jsou uvedeny osobní zážitky spisovatele Ivana Soloněviče z třicátých let minulého století, který popisoval sovětský lístkový systém. Na příděl bylo prakticky všechno včetně základních potravin. Ale v podstatě nárok měl člověk pouze na chleba a 800 gramů cukru měsíčně. Ovšem jak popisuje Soloněvič, bylo to zařízeno tak, že každý lístek platil pro určité výdejní místo. V jeho rodině on, žena a syn měli každé jiné takové místo v různých a do sebe daleko čtvrtích Moskvy. Navíc se i tak stály dlouhé fronty a člověk neměl jistotu, že na něj něco dostane. Po třech čtyřech hodinách čekání se dověděl, že chleba už došel nebo, že cukr přivezli včera, ale vy stejně máte smůlu, protože platnost Vašich lístků na cukr dnešním dnem končí a je to vaše vina, že jste otálel. Nic nedokazuje zrůdnost komunistů jako fakt, že více než deset let po skončení občanské války, kterou svým nezákonným pučem sami zavinili, neuměli dát lidem ani najíst.
  • Ruský prezident Vladimír Putin se vůči Pobaltí chová naprosto stejně jako Adolf Hitler k Československu v roce 1938. Začíná to rádoby starostí o postavení vlastních národnostních menšin v jiných zemích. Pák se přitvrdí, následuje křik, že Němci v Československu, respektive Rusové v Litvě, Lotyšsku a Estonsku jsou utlačováni a nakonec se přechází k provokacím k hrozbám ozbrojeného zásahu. Viz německé noviny z podzimu 1938, které mimo jiné palcovými titulky hlásaly, že Češi stříleli v Sudetech z tanků do žen a do dětí. A ruská propaganda je na stejné úrovni.

    Oba vládcové mají společné ještě velkou míru pokrytectví, když sami svým menšinovým národům upírají jejich práva. V případě nacistického Německa to byli Poláci a Lužičtí Srbové, v Rusku to jsou tvrdě diskriminovaní Ukrajinci a krymští Tataři.

    Obvinění Čechů z jakéhosi útisku Němců v Sudetech bylo nesmyslné a lživé, stejně jak je tomu nyní v případě ruské menšiny v Pobaltí. Rusové mají v pobaltských republikách zajištěna všechny práva v souladu s mezinárodními standardy. Mají svoje školy, vlastní noviny, divadla apod. V obou případech se jedná o to, že oba dříve vládnoucí národy Němci a Rusové se nemohli smířit s tím, že už po roce 1918 respektive po roce 1991nejsou „herrenvolkem“, ale Češi, Litevci, Lotyši a Estonci si nyní vládnou sami.

    Mocnosti, které nás na podzim onoho osmatřicátého roku předhodily Hitlerovi, si za svůj čin zasloužily právem opovržení slušných lidí. Stejně tak je ale nutné pohrdat těmi, kdo v Pobaltí provokují agresora vůči tamním malým domácím národům. Litevci, Lotyši a Estonci mají právo na nezávislost a určovat si ve svých zemích pravidla, podle kterých se bude žít. A pokud je Rusové budou ohrožovat, musíme jim jako jejich spojenci v NATO přijít na pomoc.
    Rusko se dlouhodobě nemůže smířit s tím, že Pobaltí jim nepatří a plánují vojenský útok na jejich území. Jedním z důkazů je fakt, že už v roce 2007 uspořádala ruská armáda manévry, na kterých nacvičovala agresi a okupaci nezávislých pobaltských republik. Čili dávno před vypuknutím ukrajinské krize.
    • Číně došla s ruskou neschopností stavět dálnic trpělivost a hledá náhradní dopravní trasy do Evropy přes Kazachstán, Azerbájdžán a Turecko. Rusko za celou putinovskou éru nepostavilo jediný kilometr vysokorychlostní železnice.

      Právě budování moderních dopravních komunikací je důležitým atributem vyspělého státu. Na Číně se mně mnohé nelíbí. Ale tato země se modernizuje neskutečně rychlým tempem. Mezi Pekingem a Šanghají vede místy i osmiproudá dálnice v každém směru a obě města spojuje vysokorychlostní železnice, po které uhání vlaky až třísetkilometrovou rychlostí. Číňané dobře vědí, že kvalitní moderní dopravní komunikace jsou jedním z klíčových předpokladů pro zařazení mezi vyspělé státy světa a proto je zkrátka masivně staví. Čína je pro nás skutečně perspektivním státem z hlediska zahraničního obchodu a musíme jí věnovat velkou pozornost. To ovšem neznamená, chovat se vůči Číňanům poníženě a servilně. Když nějací čínští podnikatelé měli jít v Praze na diskusi s českými vysokoškolskými studenty, tak chtěli, aby odpovídali jen na jimi dopředu schválené otázky. Na to česká strana správně nepřistoupila, protože to už je za hranou. Číňanům je třeba v takových případech slušně ale důrazně říci, že u nás takové způsoby nejsou zvykem.

      Ale zpátky k Rusku, které ne rozdíl od Číny akorát řeční, ale nestaví. Od roku 2000, tedy po příchodu Putina do Kremlu, nebyl v této zemi postaven jediný kilometr vysokorychlostní železnice.
  • Ruský teplouš semjon BTW z redakce Tiscali už je v řiťi.
    Rozdal 20 stopek ale Simča je tu stále.
    na její americký program na odblokování stopek ten ruskej čůůrák nestačí *1* *1*
    Jeho bezmocnost je nádherná.

    Těma 6 bodama co si za vteřinu prdne to nezachrání. *1* *1*

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit