Já bych na UA poslal všechny automaty z heren ,co byly zavřený. Někde ty prachy co tam posíláme musí skončit :D

To je to co tady nepotřebujeme.Podlézat do Kyjeva a nahněvat si atomovou velmoc. V našem zájmu je chodit do restaurací barů a za zábavou. Dělat si výlety kopat se v zahrádce, vyrazit na letní dovolené do světa.

V našem zájmu není sledovat naše nebe jestli už letí stihačky nebo rakety.V našem zájmu není kupovat válečným štváčům střelivo. Jejich bojování, existence, neexistence je nám tady úplně fuk. A též máme důsledný zájem na repatriaci mladých bojovníků tam k nim d do Kyjeva.Upozorňovat je na všechny vlaky i autobusy jedoucí tím směrem.

Žaloby jsou podány. Například na Černochovou, Lipánka. Paragrafy se týkají především podněcování války. U nás je toto zakázané. Ale myslím že by guma Pávek použil abolici.

Rusko má velké zásoby MiG-21. Myslím, že by po vítězství svět ohromilo tímto triumfálním krokem: Třeba 50 těchto MiGů by se prolétlo nad Oděsou, Kyjevem a Charkovem. Případně i nad Lvovem. Aby se nedalo říci, že se nepodílely na bojovém vítězství, tak je použít, kde by to dobře zvládly. A možná by mohly obdržet i základní modernizaci... Mohlo by jich být třeba 10 sestřeleno, resp některé by mohly být upraveny na kamikadze drony - pilot by se včas katapultoval. Proč ne. Jsou to starší káry, ale už nadzvukové. MiG-21 (V kódu
NATO „Fishbed“) je sovětská nadzvuková víceúčelová stíhačka používaná od
začátku 60. let dodnes. Byla používána letectvy více než 30 zemí a v
několika z nich je stále ve službě. Bylo jich vyrobeno přes 10 000 ks,
což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun.  Má delta křídlo výhodné při stoupání. Je porovnatelný s americkým F-104 Starfighter, či francouzskou Dassault Mirage III. Modernizace na druhou generaci s označením MiG-21P - zejména o nový radar TSD-30T (RP -21M Safír). Kromě obvyklé výzbroje sestávající z dvojice raket, mohly být na podtrupové závěsníky upevněné kontejnery s kanónem GŠ-23, ráže 23 mm a se zásobou 200 nábojů.

Třetí generace, vyráběná od roku 1968 začala produkcí verze MiG-21S.
Šlo o instalaci palivové nádrže za kabinou (s kapacitou 340 l), překryt kabiny
otevírající se do strany, čtyři pylony pod křídly, určenými k instalaci
dvou 490 l odhazovatelných nádrží a dvou protiletadlových raket. Byla
instalována nová pohonná jednotka – motor R-11F2S se systémem SPS a
autopilot AP-155. Navíc byl instalován nový radar RP-22S Safír, spolu s
optickým zaměřovačem ASP-PF, který nahradil starší PKI-1. Následoval MiG-21SM (M-modernizovaný), který byl poháněn motorem Tumanskij R-13-300 a vybaven palubním kanónem GŠ-23L,
který byl uložen v trupu, na rozdíl od předešlých verzí, které ho měly
uložené ve výstupku pod trupem. Tato verze vznikla především na základě
zkušeností získaných během bojů na blízkém východě,
kde se MiGy-21 vybavené pouze raketovými střelami neosvědčily. Byl
instalován nový zaměřovač ASP-PDF, se zrcadlem zabudovaným do krytu
kabiny.

MiG-21M byl verzí odvozenou od MiGu-21SM, ale se slabším
radarem RP-21MA, méně výkonnými motory R-11F2S-300. Kanón byl stejně tak
zabudován do trupu a tak mohla být pod trupem nesena přídavná nádrž. Až později byl typ nahrazován novými stroji MiG-23 a MiG-27.

Poslední generace: MiG-21SMT (Fishbed-K) byl první verzí této generace. Ve
skutečnosti šlo o křížence modelů MiG-21M a MiG-21MT. Tato verze byla lehčí díky použití titanových součástí, ale
byla považována za přechodnou verzi dokud nebude dostupný motor Tumanskij R-25-300. Vyráběl se v závodě v Gorkém v letech 1971–1972. Po ukončení bojů na středním Východě
bylo jasné, že se všechny vzdušné boje odehrály v malých výškách. Byla
tedy zapotřebí silná, obratná a dobře vyzbrojená stíhačka s velkou
zásobou neseného paliva. Tyto požadavky vyústily do nové verze MiGu-21
určené k boji v malých výškách ve velké rychlosti. MiG-21 bis (Fishbed-L)
byl vybaven novým motorem R-25-300. Změny se dotkly i avioniky, přičemž
byl nainstalován nový radar, čímž letadlo získalo schopnost působit i
za nepříznivého počasí. Výzbroj se skládala z kanónu GŠ-23L, raket R-55 (AA-1 Alkali) a R-60M (AA-8 Aphid),
která měla dvojnásobný dolet ve srovnání s dříve používanou R-3S.
MiG-21bis se vyráběl v závodě Gorkém v počtu 2 030 ks a do služby začal
být zařazováním v roce 1972. Existovala i upravená verze MiGu-21bis s označením „Fishbed-N“, která měla zabudovaný motor R-25 s nižší spotřebou a vylepšenou
avionikou. Novým byl i palubní systém přistávání podle přístrojů (ILS) „Poljot“.

MiGy-21 jsou i přes své stáří stále všestrannými letadly, omezení
jejich použití v moderním leteckém boji je způsobeno zejména zastaráním
jejich palubní elektroniky. Dodnes se používá okolo 3 300 kusů těchto
letadel, které existují asi ve 30 variantách. Několik zemí, které je
vlastní se proto pokoušejí o jejich modernizaci.

• MiG-21-93: tato verze byla navržena v rámci Ruska. Rozdíl spočívá v instalaci stejného dopplerovského radaru jako má MiG-29. Díky novému radaru a nové avioniky mohou být neseny moderní zbraně a rakety. Novinkou je i instalace inovovaného řízení, head-up displeje a přilbového zaměřovače.
• MiG-21 Bison: je nejvyšší verzí modernizace MiGu-21. Je vybaven
  radarem „Kopyo“ od společnosti Fazotron, který umožňuje sledovat 8 cílů
  současně. Podle informací z prostředí výrobce této verze – společnosti
  „Sokol“ z Ruska – je MiG-21 Bison srovnatelný s prvními modely
  amerických stíhaček F-16A. Tedy vida - šanci by dnes měly.