Pokud nyní očekáváte drastické vyprávění o hrůzách, pláči a stresu malého dítěte z vybičované atmosféry dospělých, pak vás zklamu. Zvláště ty mladší, kteří si rok 1968 nemohou pamatovat. V podstatě je 21. srpen 1968 mojí první vzpomínkou z dětství. Před tím už si na nic nepamatuji, pak ještě nějaké střípky, první den ve škole … Ale na to středeční ráno si pamatuji docela zřetelně.
Bylo krásně slunečno, když jsem se probudil, a v tu chvíli vběhla do pokoje moje tehdy 12 letá sestra. „Přijeli sem cizí vojáci!“ Oznámila mi a odběhla. Lekl jsem se – co to znamená? Znal jsem vyprávění rodičů a prarodičů o tom, když přijeli „cizí vojáci“ a vypadalo to děsivě.
Ale rodiče ani prarodiče se vcelku nevzrušovali. „To jsou Rusové,“ řekli, a nijak žádné emoce neprojevili.Ten týden měli rodiče dovolenou a tak jsme ihned vyšli do ulic. Hned ve vedlejší ulici, na rohu s hlavní třídou, stál tank. Byl obsypaný lidmi. Neviděl jsem, že by lidé vojákům nějak nadávali – mluvili s nimi a podávali vojákům děti, a ti je brali do tanku. A tak i já poprvé prolezl celý tank, tahal jsem za všechny páky …
Podivná okupace, že? Přesto jsem to slovo slyšel tehdy mnohokrát a ptal jsem se na jeho význam. A rodiče i prarodiče říkali – „My zažili skutečnou okupaci, ale TOTO není okupace.“
A já si to myslím dodnes. Okupanti by se těžko chovali tak, co jsem viděl. Bydleli ve stanech za městem, a místní omladina za nimi v poklidu chodila hrát volejbal. A já chodil s nimi.
Později jsme ale viděli, co se dělo v Praze – vybičovaná atmosféra, lidé v ulicích, i útoky na vojáky a tanky. Ti však nezačali střílet do lidí, jen do vzduchu. Ano, odražené kulky trefily několik kolemjdoucích. Musím říci, že se vojákům divím – ani po útocích zápalných lahví na tanky se nijak víc nebránili, což je vidět i nyní na dobových záběrech, které dodnes ČTV vysílá jako „důkaz odporu československého lidu proti okupaci.“ Zajímalo by mne, co by se stalo, kdybyste v Iráku nebo kdekoli jinde na světě hodili byť jen obyčejný kámen na americký tank, natož zápalnou láhev. Rád bych se podíval, co by z vás zbylo. Nic takového se v našem městě nedělo.
Ano, je pravda, že Český rozhlas šli „bránit“ místní aktivisté. Nevím proč. Rozhlas v poklidu vysílal co chtěl, vojáci a tanky stály okolo. Nikdo mu v provozu nebránil. Vím, jak se lidé tehdy smáli sousedovi, který byl také mezi „obránci“. Všem bylo jasné, že kdyby vojáci chtěli zabránit rozhlasu v provozu, stačilo by jednou vystřelit z kanónu. Nic takového se nestalo.
Aktivisté nakonec pronikli až dovnitř, odkud je pak museli násilím vyvést – ne Rusové, ale normální esenbáci, povolaní rozhlasáky, kterým cizí lidé vadili při práci. A vcelku oprávněně.
Přesto se šířily různé fámy – a od té doby vím, že se dá lhát úplně nestydatě. Rodiče o tom často mluvili. Například – vojáci prý rozbili veškeré zařízení místní televizní věže, fotografie té spoušti přinesly noviny na první stránce. Jak se však bylo možno přesvědčit, televizní příjem fungoval pořád a bez problémů. Rodiče nad těmi povídačkami kroutili hlavou. Ty noviny jsem si tehdy schoval a mám je dodnes.

O "humánní" úrovni ruského dob.tka svědčí i následující fakt. Jeden z ruských vojáků dostal zánět slepého střeva. Tak ho jeho tovarišči svlékli do naha a pohodili do příkopa. Tam ho ve vážné stavu, snad dokonce i v bezvědomí našli naši lidé a zavolali záchranku. Poté co se v nemocnici po operaci uzdravil, umožnili mu naši lidé emigrovat do BRD.

Rusáky v ČR nechceme

Pravdu o roce 1968 zatím nikdo na rovinu neřekl ! Brežněv zvolil ten nejblbější způsob, který zničil naše vztahy s Ruskem na dlouhá léta. Dubček to měl ve svých rukou, ale nedokázal přesvědčit Brežněva , že nepřipustí vliv západu na ČSSR, přehodnocování dějin a dodržení vojenských dohod ( umístnění již budovaných skladů jaderných hlavic jako odpověď na umístnění jaderných zbraní v SRN.) Dubček byl bohužel diplomatický amatér . Co se týče socialismu s lidskou tváří o to tady Rusům vůbec nešlo. Prostě již nechtěli za žádných okolností ani náznakem připustit znehodnocení jejich obětí ve II. sv. válce i ve prospěch našeho národa. Zatím se na to každý dívá jen našima očima nikoli. Ruskýma.
Dobyvatelem v dnešní době Rusko rozhodně není !
Mrzí mě zbytečné oběti na lidských životech kolem 70 nikoliv přes 100 jak udává úřad dokumentace zločinů komunismu , veškeré oběti zahynuli nepřímou palbou odražených střel viz pitevní protokoly. Tak se dnešní četníci světového míru rozhodně nechovají a o zločinech ani slovo.

asi taková lež, jako lež jednoho pracovníka prognostického ústavu v Technickém magazínu o tom, že úroveň našeho školství je někde za Nepálem.... kdepak je teď úroveň našeho školství když tehdy naše děti patřily k nejvzdělanějším v Evropě a dnes ve stejných žebříčcích k těm nejblbším?

Tak v tom se Zemanem do puntíku souhlasím. Přiznám se, že tak jednoznačnou a ostrou reakci bych od něho nečekal. *14*

PP by si měl zjistit jak to bylo s tou dohodou Brežněva s Johnsonem... a měli by to dát ven - to by byl fičák