Nedávno tomu bylo sedmdesát let, co nacisté popravili v Berlíně Julia Fučíka, kdysi komunisty glorifikovanou vymyšlenou modlu. Ve skutečnosti to byl průměrný novinář, lhář, krátkodobý odbojář a nakonec spíše zbabělec. Když měl bojovat, nebojoval, a kvůli němu gestapo zatklo další lidi. Náš odboj měl přitom skutečné hrdiny, kteří si naši úctu zaslouží daleko víc.

Toto výročí přešla veřejnost prakticky bez povšimnutí, z médií se mu věnoval ve velmi zajímavém článku v časopise Týden č. 36 Ivan Motýl. Ten správně připomněl, že fanatický komunista Fučík ve svých pracích o Sovětském svazu dvacátých a třicátých let minulého století sprostě lhal, když nehorázně zkresloval tamní skutečnost. Za to si to s ním právem vyřídily dvě prvorepublikové literární hvězdy - Ferdinand Peroutka o něm napsal, že je příkladná nula a Karel Čapek ho v Přítomnosti nazval drzým lhářem. Fučík oběma zmíněným pánům nesahal ani po kotníky.

Pravdou rovněž je, že Fučík v situaci, kdy byl přistižen gestapem v bytě manželů Jelínkových na Pankráci 24. dubna 1942, se vzdal nacistům bez boje, přestože u sebe měl dvě pistole.

Přitom nepsaný zákon odbojářům nařizoval bojovat do poslední chvíle, jak jen to bude možné. On však obě pistole schoval do postele a dokonce je odmítl vydat Mirkovi Klecanovi, který se bránit chtěl. Ano, to byl ten Mirek Klecan, o kterém Fučík ve své Reportáži psané na oprátce píše, že zradil a na gestapu vypovídal. To však na základě této události zpochybňuje profesor Václav Černý v II. díle svého stěžejní knihy Paměti 1938 – 1945 s podtitulem Křik koruny české.

Představte si, že by některý vrcholný německý politik prohlásil, že Osvětim byla nutným zlem pro rozkvět Německa. Ještě ten den je donucen podat demisi! Jestliže však to samé tvrdí současný vládce Kremlu, nic se neděje.

Přitom sovětské respektive ruské komunistické lágry byly horší než nacistické koncentrační tábory. To například potvrzuje Němka Margarete-Buber Neumannová, původně německá komunistka, která na své kůži zažila oboje. V rámci stalinských čistek jí zatklo v roce 1938 NKVD, což bylo gestapo v sovětském provedení a později ji v roce 1940 Stalin v rámci paktu Ribbentrop- Molotov předal hitlerovskému Německu. Svým spoluvězenkyním v nacistickém koncentráku řekla jasně: „Ravensbrück je proti gulagům zotavovnou.“ Píše o tom ve vlastní knize Zajatkyní Stalina a Hitlera s podtitulem Svět v temnotě, kterou vydalo brněnské nakladatelství Barrister&Principal.

Při svém ruském putování ch jsem se před pěti lety dostal až na Solovecké ostrovy, kde byl jeden z nejhorších komunistických lágrů. Průvodkyně nám tehdy řekla, že za sovětské éry v něm bylo vězněno na milion lidí, z toho půl milionů tam zemřelo, tedy spíše se hodí napsat zavražděno. Na svědomí je má hlavně Naftalij Aronovič Frenkel, který byl sám nejdříve vězněm v soloveckém táboře, poté se však vetřel do přízně vládnoucích bolševiků, když jim navrhl některá „vylepšení“ na fungování gulagů, a brzy se stal táborovým dozorcem s právy svobodného zaměstnance. Jeho kariéra pak stoupala strmě vzhůru a proslul tímto děsivým heslem: „Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.“

Ano, ruské gulagy byly peklem na zemi. To, že v nich nebyly plynové komory, na tom nic nemění. I v nich komunisté zavraždili nebo utýrali k smrti miliony lidí. Nicméně v současném putinovském Rusku vládne tendence tuto smutnou kapitolu ruských dějin zlehčovat nebo rovnou zamlčovat. A tak dochází k rušení muzeí, které byly zřízeny jako památníky na utrpení obrovské masy vězňů v místech bývalých gulagů. Je jasné, že se to nemůže dít bez souhlasu samotného Putina. Ostatně co čekat od bývalého důstojníka ruské tajné komunistické policie, který řídil únosy lidí z bývalého západního Německa. Ruský prezident sám byl oporou zločinného bolševického režimu, tak nelze čekat, že by mu jeho zločiny vadily. Koneckonců se na nich podílel.

semjone BTW! Zameč a vyskoč ty líná kůže. dělej otroku, Za co tě platíme,
Veškerou pravdu o zločinech našeho Ruska musíš zmínusovat stylem mínus 20 za vteřinu.