Albert Hamilton Fish (19. května 1870 – 16. ledna 1936) byl americký natěrač, otec 6 dětí a kanibal. Tento sériový vrah byl také znám jako Gray Man (Šedý muž), Werewolf of Wysteria (vlkodlak z Wysterie), Brooklyn Vampire (Brooklynský vampýr) a The Boogeyman. Tento pedofil a kanibal se chlubil, že měl děti na každý způsob. Není však jasné, zda mluvil pravdu. Fish byl podezřelý nejméně z pěti (až patnácti) vražd během svého života. Jeho oběti byly děti, které mučil (bičování, kastrování) a pak je jedl. Takto zavraždil 400 dětí a vepsal se tak do historie. Přiznal se ke třem vraždám. Nakonec byl odsouzen za únos a vraždu Grace Buddové. Matce této dívky poslal dopis, co vše její dceři a dalším dětem dělal. V roce 1936 byl popraven na elektrickém křesle.

Generál Rudé armády Čerňachovskij je přímo zodpovědný za zajetí a deportaci do sibiřských lágrů osmi tisíc polských protinacistických bojovníků se Zemské armády. Čili soudruh generál-velitel 3. běloruského frontu, který zemřel v únoru 1945 po zásahu střepiny německého granátu, byl válečným zločincem.

Starosta Pieniežna Kazimierz Klejdo řekl, že odstranění generálovy busty bylo skvělou příležitostí, jak uctít oběti sovětské agrese. Naprostý souhlas, navíc když k demontáži došlo v den výročí zákeřného vpádu Rudé armády do Polska 17. září. Proti této akci protestovalo ruské ministerstvo zahraničních věcí, když si kvůli ní předvolalo polskou velvyslankyni v Moskvě. Čili samo Rusko se hlásí k temné minulosti Sovětskému svazu a není to tedy tak, že bylo něco jiného než Stalinova říše zla.

Poláci dokázali, že jsou hrdými vlastenci a na rozdíl od čecháčků, kteří vůči Rusku provozují rektální alpinismus, mají koule.

Jeffrey Dahmer (21. května 1960 – 28. listopadu 1994) byl americký sériový vrah, kanibal a nekrofil, který v letech 1978 až 1991 zavraždil sedmnáct mladých mužů.

Polská obec Pieniežno, která se nachází nedaleko litevských hranic, dala odstranit ze svého náměstí bustu sovětského generála Ivana Čerňachovského. Rusko se rozčílilo do nepříčetnosti, avšak Polákům za to tleskám.

Chápu, Poláky, že neslaví 8. května, jako den osvobození. Nemají k tomu totiž důvod. Polský politolog Maciej Ruczaj připomněl v čísle 5 letošního ročníku časopisu Dějiny a současnost, že toho dne v roce 1945 vypálily jednotky sovětské komunistické policie NKVD vesnici Kurylówku v jihovýchodním Polsku a zavraždili přitom osm lidí. Ano, i nacisté vypalovali v Polsku vesnice a je tedy patrné, že nacisté a komunisté patří ke srovnatelným zločineckým gangům.

Když k tomu připočítáme katyňský masakr a nezpochybnitelná fakta, že Sověti v Polsku dosadili k moci komunistickou vládu, kterou tam nikdo nechtěl, že tzv. sovětští osvoboditelé zajímali a deportovali do gulagů a v mnoha případech dokonce vraždili hrdiny polského protinacistického odboje z nekomunistických složek, a zahájili masovou perzekuci polského obyvatelstva, pak nelze mluvit o osvobození, ale o nové okupaci, která sice byla mírnější než ta nacistická, ale okupací byla. Význam slova osvobození znamená dát druhému svobodu a ne ho zotročit.

přéééééésně
vivat Stalin







YEAH !!!

Zodiac Killer je přezdívka amerického sériového vraha, který řádil na konci šedesátých let 20. století v okolí Severní Kalifornie. Znám je především díky svým dopisům policii a také tím, že nebyl nikdy dopaden, i když bylo více než 2 500 podezřelých. Zodiac je dodnes vyšetřován FBI, policií Vallejo, šerifem Napa okresu, šerifem Solano okresu, sanfranciskou policií a policií města Benicia, dále také policií města Riverside.

Ačkoliv se ve svých dopisech chlubil více než 37 vraždami, policie mu přisuzuje sedm vražedných útoků, z toho pět dokonaných vražd. Sanfranciská policie případ v roce 2004 uzavřela a začátkem roku 2007 opět otevřela. V roce 2013 ohlásila, že bylo zajištěno dokonalejší částečné DNA Zodiaca než to, které bylo zajištěno v roce 2002.

Sovětské Rusko, které nám v roce 1945 uloupilo Podkarpatskou Rus a unášelo československé občany do sibiřských gulagů, nebylo našim osvoboditelem!

V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Edvard Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Těžko však může být přítelem někdo, kdo mně okrade a teorizuje mé blízké. A přesně tak se choval bolševický SSSR, který se za II. světové války ztotožnil s velkoruským šovinismem. Viz Stalinovo vystoupení na začátku války s nacistickým Německem z června 1941, ve kterém se dovolával ruských válečných tradic a příkladu Suvorova, Kutuzova, Nachimova a dalších. Nejde tedy jen tak oddělit Sovětský svaz a Rusko, které bylo navíc jeho největší součástí.

Skutečný přítel poskytne nezištnou pomoc v nouzi. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To ruští bolševici brutálně porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na které po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k Sovětskému svazu, jež navíc historicky k carskému Rusku nikdy nepatřilo, ale od 11. století bylo součástí uherského království. Sovětská tajná policie NKVD (obdoba nacistického gestapa) v této nejvýchodnější části Československé republiky vraždila a zavírala do gulagů všechny, kteří chtěli obnovení předválečných poměrů.

Ze strany sovětské moci tak došlo k porušení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo a ruští komunisté prohlásili, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR, i když o jejich skutečný názor nikdo nestál. Podkarpatsko se za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení.

Aileen Carol Wuornosová (29. února 1956, Rochester, Michigan – 9. října 2002) byla americká sériová vražedkyně, která v letech 1989–1990 na území Floridy zastřelila sedm mužů. Jako důvod těchto činů uvedla, že ji dotyční znásilnili nebo se ji pokusili znásilnit, a to v době, kdy pracovala jako prostitutka. K jejímu zadržení došlo v roce 1991 a v následném procesu byla shledána vinnou a za šest vražd odsouzena k trestu smrti. Poprava smrtící injekcí proběhla 9. října 2002 ve floridské státní věznici okresu Bradford County.

Ricardo „Richard“ Muñoz Ramirez (29. února 1960 – 7. června 2013) byl americký sériový vrah, násilník a zloděj, který zemřel zatímco čekal na popravu v Kalifornii v cele smrti. Zabil 13 lidí a z toho znásilnil 11 lidí a pokusil se zabít dalších 5 lidí a vyloupil 14 domů. Byl zadržen 31. srpna v roce 1985. Ramirez se narodil 29. února v roce 1960 v El Pasu v Texasu, ale vyrůstal v Los Angeles v Kalifornii. V roce 1996, když byl ve vězení, si Ramirez vzal za manželku Doreen Lioyovou. Dne 7. června ráno roku 2013 Ramirez zemřel ve věku 53 let na lymfom v Marin General Hospital v Greenbrae. Ramirez byl v cele smrti již více než 23 let a čekal na popravu ve státě Kalifornie.

Kategorie:

jen zoufalec jako ty tráví silvestra na Tiscali

jsi prostě smradlavé ruské lejno bez přátel *15*

Poslední vražda a soud[editovat | editovat zdroj]
Roku 1979 potkal Alcala dívku Robin Samsoeovou. Vzal ji sebou do křoví a řekl jí, že jí dá bonbóny. Vytáhl však nůž a zabodl jí ho do břicha. Vyndal jednotlivé orgány, které promačkával a poté dívku znásilnil. O měsíc později ho našli agenti FBI a zatkli ho.

Soud neměl na Alacalu mnoho důkazů, navíc Alcala používal během vražd různá jména. Nakonec však byl roku 1980 Alcala odsouzen za vraždy čtyř žen a dívky Robin Samsoeové k smrti. Případ se však kvůli odvolání protahoval dál.

Teprve 9. března 2010 byl Alcala usvědčen a potřetí (tentokrát pravomocně) odsouzen k trestu smrti.[3] Rozsudek zatím nebyl vykonán.

Vladimír Putin se coby zdatný následovník Adolfa Hitlera chystá tuto říši zla obnovit. Ujišťuje, že po Krymu nemá žádné další územní nároky. Ale vůdce také tvrdil, že připojením Sudet k Německu jeho požadavky končí. A jistý Neville Chamberlain mu věřil. Ovšem ti, co mu jako Winston Churchill nevěřili, byli považováni za válečné štváče. Stejně jako novodobí Chamberlainové Streit, Matějka, Fojtík a další věří Putinovi. To já rád budu válečným štváčem.

Troufám si říct, že Putin se pod záminkou ochrany tamních ruských menšin zaměří nyní na Estonsko a Lotyšsko, které jsou ovšem členy NATO. Pobaltí by proto mělo vypracovat nový plán obrany svých zemí před ruskou agresí a pozvat do země natrvalo silné americké jednotky. Ty by ruské násilníky zchladily.

teplouš prohrál, už nemůže








.

Smutnou sovětskou skutečnost drsně a bez příkras vystihuje rovněž Zvláštní zpráva 4 z šedesátých let minulého století od českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kteří tuto zemi poznali dokonale. A ti otevřeně napsali o tom, že produktivita práce v SSSR je oproti USA ani ne poloviční. Jinak to být ani nemohlo, když například v Kazachstánu zůstávaly nesklizeny i dvě třetiny obilnin, atak tomu bylo i jinde v celé zemi.

Dále oba cestovatelé viděli na vlastní oči, jak na cestě mezi Alma-Atou a Taškentem potkali 84 kombajnů, z čehož jich v akci bylo jen 14, ostatní ve dne a ideálním počasí stály.

Další zápisy jsou rovněž tristní. „V roce 1950 byl otevřen železniční most přes Angaru na tamní nové trati. Ale o pět let později byla trať i s mostem odsouzena k zaplavení. Překotně se postavilo 240 km trati Bratsk-Železnogorsk, po níž však rychlík nemůže jet rychlostí větší než 25 km/h....

Holou skutečností je, že až na některé výjimky je úroveň služeb obyvatelstvu na úrovni a často i pod úrovní některých rozvojových zemí. V SSSR se nechodí kupovat, ale shánět...“
V šedesátých letech se v SSSR stavělo 100 až 500 km asfaltových silnic ročně, v Brasilii mnohonásobně víc. V důsledku nedostatku kvalitních silnic přicházel SSSR o 3 miliardy rublů ročně. Tak třeba z jistého kolchozu vedla k nádraží třicet kilometrů daleko jen blátivá polňačka, a za dešťů kolchozní nákladní auta doprovázel pásový traktor, který je vytahoval z bahna. Kolchoz za třicet let existence tak zaplatil pětkrát víc, než kdyby k němu vedla normální asfaltka.

Koktejlové variace na silvestrovskou párty
Bujaré oslavy a míchané nápoje k Silvestru jednoduše patří. Připravili jsme pro vás hned několik tipů, jak si ozvláštnit večer a zároveň si doslova vychutnat příchod nového roku 2017.

Co nás čeká v roce 2017? Vyšší daňové slevy na děti i úřední kontroly kotlů
Zvýšení minimální mzdy, větší daňové zvýhodnění těch, kdo mají děti, nebo úřední kontroly kotlů. To vše obyvatele České republiky čeká v roce 2017. Novinky.cz pro vás připravily přehled důležitých změn pro následující rok.

Obyčejní chudí lidé v komunistickém ráji hladověli a po milionech umírali. Otřesné svědectví podává bývalý vězeň gulagu Ivan Soloněvič, autor vynikající knihy Koncentrační tábor Rusko. Hned v úvodu píše: „Vzpomínám si na strašnou moskevskou zimu v letech 1929 – 1930, kdy Moskva, samozřejmě ta obyčejná, neoficiální Moskva umírala hladem a umírala zimou.“
Asi nejděsivější horor popisuje Soloněvič v kapitole Děvčátko s hrncem zmrzlé polívky. „Hned od samého rána, ještě před odchodem trestanců do práce, a večer, během jídla, postávaly před našimi stany desítky otrhaných vesnických děcek, žebrajících o zbytky. Bylo to absurdní vidět děti „svobodných občanů“ žijící ještě ve větší nuzotě a chudobě než my, vězni na nucených pracích, kteří jsme přece jen každý den dostávali svých půl funtu (1 funt = asi 400g) chleba, zatímco vesničané neměli ani těch půl funtu.“
Autor dále popisuje scénu jak malá holčička po něm muklovi zoufale žadonila o hrnec zmrzlé polévky, který se pokoušela zahřát na holém podvyživeném těle s ostře vyčuhujícími žebry. „...najednou mně došlo, že děvčátko chce teplem vyhládlého těla rozehřát půlpudovou (1 pud = 16,38 kg) kouli zmrzlé odporné polívky, a i když to bylo spíše žrádlo pro prasata, pro ni představovalo alespoň nějaké jídlo....Ne, ani kdyby se opravdu podařilo vybudovat takový ráj na těchto kostřičkách, tak tento ráj nechci“

Pec zachraňovali před silvestrovským dopravním kolapsem strážníci
Pec pod Sněžkou zachránili před silvestrovským dopravním kolapsem městští policisté, kteří museli oblíbené lyžařské středisko v Krkonoších okolo deváté hodiny ráno téměř hermeticky uzavřít. Stovky vozů zakrátko zaplnily záložní parkovací plochy při krajnici z Velké Úpy do Pece.

Sovětský svaz byl ve skutečnosti zemí, kde Rusové vládli a zotročovali ostatní obyvatelstvo, které navíc uvrhli do chudoby. Jak se trefně říkalo, Se Sovětským svazem přišla bída na zem.

Jako jeden z prvních dekretů vydali ruští bolševici Deklaraci práv národů Ruska, což byl kolosální podvod, protože SSSR, který sloužil ve skutečnosti jako nástroj rusifikace, byl také žalářem národů a koloniální mocností, ve které Rusové utiskovali neruské národy a ty jakmile mohly, daly ruským bolševickým násilníkům rázné sbohem, nejdůrazněji pak Pobalťané.

Již ve dvacátých letech minulého století Rusové násilím obsadili Kavkaz a zlikvidovali tamní nezávislé státy včetně Gruzie, dále pak dobyli i tehdy samostatné středoasijské země. Ruské komunistické agrese dále pokračovaly. A tak Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Pobaltí a ruští bolševici se v Litvě, Lotyšsku a Estonsku chovali stejně brutálně jako němečtí nacisté v Protektorátu Čechy a Morava.
O hrůzách sovětské okupace v Pobaltí vypovídají nejen pamětníci, ale lze se o nich dočíst i v seriózních publikacích, například v knize spisovatele Jana Beneše Zločin genocidy s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR nebo ve výborné práci Dějiny pobaltských zemí renomovaného českého historika Luboše Švece.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.

Ty zprávy








.