Námluvy pokračují. Po vánočním přání poslal Putin Trumpovi novoroční vzkaz
Mocenské námluvy mezi pánem Kremlu a nadcházejícím šéfem Bílého domu neberou konce. Po vřelém vánočním přání ruský prezident Vladimir Putin poslal svému budoucímu protějšku Donaldu Trumpovi blahopřejný vzkaz, v němž znovu vyjádřil naději, že se po jeho nástupu do funkce vzájemné vztahy obou zemí stabilizují.

Je to jeden z nejhorších zločinů ruských komunistických zločinů v Polsku. V červenci 1945 oddíly rudé policie NKVD povraždily v okolí městečka na polsko-litevských hranicích téměř 600 lidí.

O této kauze se zmiňuje polský historik Grzegorz Motyka v článku s příznačným názvem Osvobození nebo nová okupace v sobotní příloze Lidových novin Orientace. K tomu není co dodat. Zatímco v případě Československa se dá ještě s přivřenýma očima přijmout teze, že Rudá armáda nás osvobodila, kdežto Sovětský svaz okupoval. U našich severních sousedů panuje shodný názor, německou nacistickou okupaci vystřídala ruská komunistická.

Rusové se v Polsku chovali jak v dobyté zemi, rabovali, ale především zabíjeli, zatýkali a deportovali do gulagů hrdiny polského nekomunistického odboje ze Zemské armády. Násilím byla Polsku vnucena komunistická vláda, kterou nikdo nechtěl.

Proto také z Polska nemohly odejít sovětské ozbrojené síly. Sám Stalin varoval polské komunisty. „Vy teď máte takovou sílu, že když řeknete dva krát dva je šestnáct, tak vám to vaši protivníci odsouhlasí. Nicméně jakmile by se stáhla sovětská vojska, tak Vás postřílí jako koroptve.“
Ruští komunisté pokračovali v roce 1945 v Polsku v nacistické politice teroru. Důkazem tomu byly tzv. protipartyzánské akce oddílů hrdlořezů s NKVD. Proti polským nekomunistickým odbojářům sice rudý režim zpočátku nasazoval jednotky Polské armády, ale tyto akce končily fiaskem, protože polští vojáci odmítali bojovat v lesích proti svým krajanům. Tak do toho museli jít Rusové.

Přestože matka bratrů Mašínů byle nevinná, od zatčení ji to neuchránilo. StB si pro ni přišla 26. listopadu 1953 do nemocnice v době, kdy už byla velmi těžce nemocná. To, co ji pomohlo před gestapem, neplatilo na jejich komunistickou obdobu.
Jednalo se o obyčejnou podlou mstu rudé sebranky. Když se jí nepodařilo dopadnout jejich syny, vylívala si zlost na matce, která v té době trpěla mimo jiné i rakovinou tlustého střeva. Ani vážný zdravotní stav neuchránil Zdenu Mašínovou před vykonstruovaným procesem, ve kterém ji Nejvyšší soud v roce 1955 odsoudil k 25 letům vězení, což pro ní byl trest smrti. Zdůvodnění rozsudku je typické pro komunistické bezpráví padesátých let. Prý byla nepřítelem k dělnické třídy a své syny vychovávala k nenávisti k socialismu.

Trestání za provinění příbuzných je ovšem taktikou barbarů, ale nikoliv civilizovaných lidí. Je příznačné, že to kromě komunistů dělali i nacisté, ačkoliv oni v případě paní Mašínové nebyli tak krutí jako rudohvězdáři.
Vězněné ženě nepomohlo ani to, že její matka napsala žádost o milost manželce prezidenta Marii Zápotocké, která s ní byla za války v nacistickém kriminále. Ve své pomstychtivosti šli rudí zločinci tak daleko, že jí zbavili veškerý majetek a z práce ve vězení musela smrtelně nemocná paní Mašínová splácet náklady soudního řízení 9500 korun, což tehdy byly po měnové reformě velké peníze.
Zdena Mašínová se milosti nedočkala a nakonec zemřela 12. června 1956 v pankrácké vězeňské nemocnici.
Další hanebností komunistů bylo, že urnu s popelem zemřelé odmítli vydat rodině a pohřbili ji do hromadného neoznačeného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích, což teprve o mnoho let později zjistila dcera Zdena, která podplatila tamního hrobníka.
V roce 1990 pak Nejvyšší soud rozsudek nad Zdenou Mašínovou zrušil jako nezákonný a plně ji tak rehabilitoval. Statečná žena si to po prožitých útrapách zasloužila.

Současné Rusko se hlásí k nástupnictví po naštěstí zaniklém Sovětském svazu, takže se nemůže zbavit odpovědnosti za tato zvěrstva. Navíc v represivních sovětských složkách etničtí Rusové převažovali. V knize Dějiny Ruska 20. století editovaných profesorem Andrejem Zubovem se uvádí, že v NKVD jich bylo asi 77%.

Je hodně nebezpečné, že současné putinovské Rusko se snaží tyto otřesné komunistické zločiny proti lidskosti zlehčovat. Dokonce ruský prezident Vladimír Putin řekl něco v tom smyslu, že gulagy byly nutnou daní za rozvoj Sovětského svazu. No nevím, co by se stalo, kdyby jeho německý kolega Joachim Gauck prohlásil, že koncentráky byly sice zlem, ale nutným k rozvoji Německa.

Já jsem rád, že první Československá republika poskytla azyl desítkám tisíc Rusů, kteří ze své země utekli, aby si zachránili holé životy před běsnící krvežíznivou rudou sebrankou. Rusové u nás měli své školy, divadla, kulturní centra atd. Mám dojem, že po bolševickém puči utekla z Ruska elita a zůstala tam převážně spodina. A s tím má tato země problémy dosud.

Zdejší rádoby moralisté roní krokodýlí slzy nad zmařenými životy v cause Mašínové. Odpovím jak kdysi Pavel Tigrid Jiřině Švorcové, nejsem dojat. Daleko horší je, že komunisté uštvali k smrti nevinnou ženu - matku obou bratrů, která nikomu neublížila.

Přehlídka ubohostí z čecháčkovských řad vůči Ctiradovi Mašínovi ani nepřekvapuje. Dokonce jsem se dozvěděl úžasnou perlu, že nejlepším hrdinstvím je držet hubu a krok, kdežto boj proti zločincům je zbabělostí. Důsledkem těchto jistě zásadových postojů pak bývají mnichovské dohody a kapitulace před zlem. Ale již Kristus nás varuje, že nemáme házet perly sviním.

Strašnou obžalobou rudého teroru v padesátých letech je rovněž tragický osud matky obou bratří Zdeny Mašínové. Ta o činech svých synů a jejich útěku neměla ni tušení, protože Josef a Ctirad dodržovali zásadu, že jejich nejbližší nesmí nic vědět a chtěli tak ji a sestru Zdenu chránit před hněvem mocných. Bohužel se jim to nepodařilo.

Kvůli manželovi, statečnému odbojáři ze skupiny Tří králů, zavřeli Zdenu Mašínovou za války i nacisté. Ovšem když se jim nepodařilo dokázat, že věděla o činech svého muže a vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu ji gestapo propustilo.
Paní Mašínová věděla, že ji Němci úplně nespustili z očí, přesto však se dále činila v odboji. V březnu pětačtyřicátého roku pomohla rodina Mašínova uprchlému sovětskému zajatci poručíku Rudé armády Stěpánu Sannikovovi, kterého schovávala doma. Jak uvedl ve své knize Mašínové historik Jan Němeček v děkovném dopise nazval Sannikov Zdenu Mašínovou sestrou. „Drahá sestro, zachránila jste mi život, když jsem utíkal od nepřítele. Pomohla jste mi v nejtěžším okamžiku, když jsem byl skoro zničen. Děkuji vám za poskytnutou pomoc. Nikdy na vás nezapomenu, jako na vlastní sestru, na dobrého člověka a spasitele mého života...“

... rychle si užívám zdegenerovaného internetového magora, který má být izolován :)))

prostoduché








.

V mnoha zemích tzv. třetího světa to vypadá strašně, rasové, kmenové nebo náboženské války, statisíce mrtvých lidí, hladomory, obrovská bída. Viníkem této hrůzy jsou stoupenci tzv. politické korektnosti, mezi nimi hlavně komunisté, kteří neustále viní Západ z všech možných chyb a vymysleli si tzv. právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti však Těm, kterým chtěli pomoci, hrozně ublížili a na svém kontě mají miliony mrtvých. Pravdou je, že domorodci by měli Evropanům za kolonizaci spíše trvale děkovat.

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou teorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být chaos. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a nový stát se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutil.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy.

... bože, jak se těším, že nejpozději za 22 hodin přestanu řešit duševní trosky na netu :)))

Aileen Carol Wuornosová (29. února 1956, Rochester, Michigan – 9. října 2002) byla americká sériová vražedkyně, která v letech 1989–1990 na území Floridy zastřelila sedm mužů. Jako důvod těchto činů uvedla, že ji dotyční znásilnili nebo se ji pokusili znásilnit, a to v době, kdy pracovala jako prostitutka. K jejímu zadržení došlo v roce 1991 a v následném procesu byla shledána vinnou a za šest vražd odsouzena k trestu smrti. Poprava smrtící injekcí proběhla 9. října 2002 ve floridské státní věznici okresu Bradford County.