Zneužívání ruské menšiny v Pobaltí

Pravdou je, že ruský prezident Vladimír Putin se zhlédl v Adolfu Hitlerovi a v případě pobaltských republik kopíruje nacistického diktátora v jeho agresivitě vůči Československu na podzim roku 1938. Zásadním shodným znakem je v obou případech zneužívání národnostní menšiny. Je známou skutečností, že hitlerovské Německo mohutně šířilo nesmysly o útlaku Němců v Sudetech a teroru vůči nim ze strany české většiny. Současná putinovská propaganda si počíná naprosto stejně ohledně Rusů v Pobaltí.

V dalším kole začaly ze strany Německa výhružky vůči naší vlasti. K tomu samému už sáhli také Rusové, kteří rovněž hrozí Litevcům, Lotyšům a Estoncům násilím.

V českém pohraničí později začala hybridní válka, kdy jednotky tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu (něco jako dobrovolnické sbory, v nich sloužili i němečtí vojáci z Říše bez označení) útočily na čs. ozbrojené složky a terorizovaly místní české obyvatelstvo. K tomu ještě v Pobaltí nedošlo, nicméně vynikající světový šachista a zásadní oponent současného Kremlu Garri Kasparov ve výborném rozhovoru pro Reflex tuto možnost připustil. Podle něj si Putin přímý vojenský útok na členské státy NATO nedovolí, nicméně vyslání nějakých těch zelených mužiků u něho vyloučit nelze. Tomu je ovšem třeba zabránit i za cenu drastických opatření vůči Rusům v Pobaltí.

Obyčejní chudí lidé v komunistickém ráji hladověli a po milionech umírali. Otřesné svědectví podává bývalý vězeň gulagu Ivan Soloněvič, autor vynikající knihy Koncentrační tábor Rusko. Hned v úvodu píše: „Vzpomínám si na strašnou moskevskou zimu v letech 1929 – 1930, kdy Moskva, samozřejmě ta obyčejná, neoficiální Moskva umírala hladem a umírala zimou.“
Asi nejděsivější horor popisuje Soloněvič v kapitole Děvčátko s hrncem zmrzlé polívky. „Hned od samého rána, ještě před odchodem trestanců do práce, a večer, během jídla, postávaly před našimi stany desítky otrhaných vesnických děcek, žebrajících o zbytky. Bylo to absurdní vidět děti „svobodných občanů“ žijící ještě ve větší nuzotě a chudobě než my, vězni na nucených pracích, kteří jsme přece jen každý den dostávali svých půl funtu (1 funt = asi 400g) chleba, zatímco vesničané neměli ani těch půl funtu.“
Autor dále popisuje scénu jak malá holčička po něm muklovi zoufale žadonila o hrnec zmrzlé polévky, který se pokoušela zahřát na holém podvyživeném těle s ostře vyčuhujícími žebry. „...najednou mně došlo, že děvčátko chce teplem vyhládlého těla rozehřát půlpudovou (1 pud = 16,38 kg) kouli zmrzlé odporné polívky, a i když to bylo spíše žrádlo pro prasata, pro ni představovalo alespoň nějaké jídlo....Ne, ani kdyby se opravdu podařilo vybudovat takový ráj na těchto kostřičkách, tak tento ráj nechci“

Zajímalo by mě, kolik takový ruský provokatér a aberant Simon bere z Kremlu čistého. Nevím, zda je vyplácen přes Pražský hrad, ale má určitě tady za ty své žvásty 50x více než mají učitelé. Tak jsme dopadli, že nula, která tady hází špínu na vládu, je placena nejlíp.

Sbližování komunistů s nacisty pokračovalo pak v roce 1939 po uzavření neblahého paktu Ribbentrop- Molotov. Jednotky Rudé armády vpadly po uzavření tzv. smlouvy o neútočení (ve skutečnosti spojenecké smlouvy) mezi komunistickým Sovětským svazem a nacistickým Německem 17. září 1939 zákeřně do zad Polákům statečně bojujících s nacisty. Čtvrté dělení Polska se stalo skutečností. Rudá armáda se též podílela na deportacích nepohodlných obyvatel z východních polských území, které byly násilně připojeny k SSSR. V nelidských podmínkách bylo v letech 1940 až 41 vyvezeno na Sibiř více než milion Poláků včetně žen a dětí, mnozí z nich zahynuli. Situace na polském území okupovaném nacisty a bolševiky byla srovnatelně hrozná, obě diktatury si v teroru vůči polským civilistům nezadaly. Stalin v té době dokonce veřejně obdivoval Adolfa Hitlera, kterého považoval za svůj vzor. Sovětský svaz také až do vlastního napadení nacisty v roce 1941 ostře kritizoval státy, které s Německem vedly válku o holou existenci.

Rovněž ruští bolševici vydali v té době nacistům stovky německých komunistů, kteří v Sovětském svazu hledali ochranu před Hitlerem.

Od podzimu roku 1939 až do června 1941 tedy byli na příkaz ruských bolševiků nejhoršími nepřáteli lidstva angličtí imperialisté, kteří prý chtějí pouze uchovat své kolonie a proto vedou válku, kdežto Hitlerovo Německu touží po míru. To popisuje ve svých pamětech významný agrární politik Ladislav Feierabend, jenž se velmi tvrdě opřel do českých komunistů. Ti totiž podle něj v roce 1940, kdy nacisté popravovali a mučili české lidi, deportovali vlastence do koncentráků a zavřeli vysoké školy, agitovali proti vstupu do československé vojenské jednotky ve Velké Británii, která měla bojovat se státy Osy.

Svého německého spojence si masový vrah Stalin tehdy velmi hýčkal. Souhlasil s uzavřením hospodářské smlouvy na podzim roku 1939, podle které bolševické Rusko dodávalo Německu důležité suroviny, jako ropu, plyn, železnou rudu atd. To činilo opravdu důsledně a poslední nákladní vlak projel ze SSSR do Hitlerovy říše 22. června 1941 ráno asi jen dvě hodiny před zahájením německého útoku.
Takže důkazů o hojné kolaboraci komunistů s nacisty je víc než dost.

Z vraždy řeckého velvyslance v Brazílii je podezřelá manželka a její milenec
Devětapadesátiletého řeckého velvyslance v Brazílii Kyriakose Amiridise podle úřadů zavraždil brazilský policista, který měl poměr s jeho čtyřicetiletou manželkou. Ta se prý na vraždě rovněž podílela

musí neustále mít na talíři že je celosvětovým odpadem. Viz akce olympiáda. Rusáci se svolením státu podváděli.A nyní se mrskají a mlží. Nemá obdoby podvraťáctví rusa. Rus je houževnatý a drzý. Ovšem nejlépe je mu 20 verst pod zemí. Tam neškodí drží hubu neprudí a nenadělá škodu.

Nositelé Nobelovy ceny za mír kritizují Barmu kvůli násilí na muslimské menšině
Jedenáct nositelů Nobelovy ceny za mír odsoudilo násilí páchané úřady v Barmě na muslimském menšinovém etniku Rohingů. V otevřeném dopise naléhají na OSN, aby krutosti zastavila. Obviňují také z laxnosti faktickou vůdkyni Barmy a nositelku Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij.

... mám radost, že existují primitivové, ale moc nudí, zloděj mého nicku na prvním místě :)))

Sovětský komunistický režim v Pobaltí v ruské režii byl stejně zločinný jako nacistická nadvláda nad českými zeměmi. Češi, kteří problém s německou menšinou vyřešili odsunem, nemají morální právo radit Pobaltí, jak má zacházet s tamními Rusy. Kdyby nějaký místní Beneš prohlásil, že ruský problém je třeba vylikvidovat, nedalo by se nic namítnout. Estonci, Lotyši a Litevci se tedy ke svým Rusům, zachovali ještě velkoryse, když je nevyhnali z jejich domovů a nesebrali jim majetky.

Těžko však lze chápat Čechy tedy, kteří v minulém století zažili dvojí okupaci své země, nepřátelské tanky v ulicích svých měst v březnu 1939 a v srpnu 1968, ale přesto v Pobaltí fandí potenciálním agresorům a zločincům, kteří chtějí přepadnout cizí země. Normální člověk přece přeje úspěch obětem, nikoliv násilníkům. Naštěstí takových bezcitných sobeckých gaunerů moc není. O nich také platí, že by potřebovali ještě zažít nějakou tu okupaci a minimálně pár zavřených ze svých rodin, na vlastní kůži, aby se probrali.

Na jaře roku 1945 zaútočili partyzáni na trati Vizovice-Zlín na německý vojenský transport. Při akci zahynuli též strojvedoucí s topičem, oba Češi. Podle logiky odpůrců bratrů Mašínů byli partyzáni zločinci, protože způsobili smrt nevinných lidí.
Do konce II. světové války zbývaly dva měsíce, když partyzáni u Želechovic na Zlínsku zaútočili na německý vojenský vlak. Mezi mrtvými byli bohužel i dva Češi. Po strojvedoucím zůstala dvě malá děvčátka, pětileté a dvouleté. Nicméně rodina strojvedoucího nikdy nevinila z jeho smrti partyzány. I když se určitě najdou čecháčci, kteří řeknou, že to bylo zbytečné, poněvadž partyzáni tímto činem nijak neovlivnili děj II. světové války a Němci by bez tak prohráli. Ne! Tato akce měla smysl! Každý úspěch v boji s nacisty pomáhal osvobozovat Evropu. Při odboji bratrů Mašínů zemřel pokladník Rošický. Podle svědectví jejich kolegy Milana Paumera došlo k náhodnému výstřelu z pokladníkovi pistole, který namířil zbraň na Josefa Mašína a následnou potyčku zaplatil životem. Každý nezávislý soud by musel tuto událost posoudit jako zabití, nikoliv jako vraždu! Bratří Mašínové prokazatelně Rošického zabít nechtěli! Je smutné, že pokladník, po kterém rovněž zůstali malé děti, zemřel. Za normálních okolností jistě není správné přepadat a zabíjet pokladníky s penězi určenými lidem na výplaty, tak jak jistě není správné útočit na vlaky a zabíjet strojvedoucí. Jenomže v padesátých letech tady nebyl normální režim. Tady vládli komunisté, kteří mají na svědomí tisíce nevinných lidských životů. Ti brutálně likvidovali své oponenty a posílali je do nelidských podmínek koncentračních táborů jako byly Bytíz, Jáchymov apod. Z tohoto úhlu pohledu je nutné posuzovat čin bratrů Mašínů, kteří chtěli získat peníze na protikomunistický odboj. Skutečným viníkem smrti pokladníka Rošického byli komunisté, a jejich nelidský režim. Tak, jako hlavními původci smrti strojvedoucího a topiče byli nacisté, kteří uvrhli Evropu do tyranie.