blábol

minulé století nudááááá

Tady někdo zešílel.

Sovětský svaz byl ve skutečnosti zemí, kde Rusové vládli a zotročovali ostatní obyvatelstvo, které navíc uvrhli do chudoby. Jak se trefně říkalo, Se Sovětským svazem přišla bída na zem.

Jako jeden z prvních dekretů vydali ruští bolševici Deklaraci práv národů Ruska, což byl kolosální podvod, protože SSSR, který sloužil ve skutečnosti jako nástroj rusifikace, byl také žalářem národů a koloniální mocností, ve které Rusové utiskovali neruské národy a ty jakmile mohly, daly ruským bolševickým násilníkům rázné sbohem, nejdůrazněji pak Pobalťané.

Již ve dvacátých letech minulého století Rusové násilím obsadili Kavkaz a zlikvidovali tamní nezávislé státy včetně Gruzie, dále pak dobyli i tehdy samostatné středoasijské země. Ruské komunistické agrese dále pokračovaly. A tak Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Pobaltí a ruští bolševici se v Litvě, Lotyšsku a Estonsku chovali stejně brutálně jako němečtí nacisté v Protektorátu Čechy a Morava.
O hrůzách sovětské okupace v Pobaltí vypovídají nejen pamětníci, ale lze se o nich dočíst i v seriózních publikacích, například v knize spisovatele Jana Beneše Zločin genocidy s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR nebo ve výborné práci Dějiny pobaltských zemí renomovaného českého historika Luboše Švece.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.

Na jatkách to také vypadalo dost hrozně. „Kvičící vyděšená zvířata se mačkala v klecích, opožděným kusům se zapíchnul hák do řiti, přizvedl zadek a ubožák byl takhle dotlačen k ostatním. Prasata před omráčením viděla své podříznuté druhy, mrskající se na hácích, protažených po omráčení za šlachami. V místě, kde se strhávala kůže z ještě teplého hovězího, bylo slizu po kotníky a smradu až na půdu, občas pod nohama křuplo nějaký to oko. Když se přivezla kvalitní prasata od malých soukromníků, byla označena a jejich maso rozhodně neskončilo v běžné distribuci, ale u velmi pravděpodobně u komunistických papalášů. Samozřejmě, i zaměstnanci si přišli na své. Všichni jsme kradli, od ředitele po poslední uklízečku. Sem tam se někdo naoko chytnul, aby jako byla ostražitost. Výše platů s tím tak nějak počítala, kdo by taky za 1400 stovek měsíčně tahal coby závozník denně na hřbetu desítky metráků masa, že... Denně se na zlínských jatkách prý tzv. vypařily 7 prasat a 1 kráva,“ tvrdí Merhaut.

Čili osobní svědectví bývalého pracovníka socialistického masného průmyslu dokazuje, že povídačky o kvalitních potravinách za komunistů jsou pouhou lží a chemii se na nich také nešetřilo.

To, že komunisté de facto nutili lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou. Tak tomu bylo třeba na hospodách, kde platy výčepních a číšníků činily cca 1400 až 1600 Kč měsíčně s tím, že oni si dokáží přilepšit. Normálně se s takovými výdělky nedala uživit rodina. Výsledkem pak byly podměrečná piva a malé porce, po kterých měly hlad i děti. A podobně tomu bylo u lékařů (on si pomůže úplatky) a také na jatkách, kde se na nějaké ztráty také nehledělo. Tento systém byl soudruhy více méně tolerován, pouze sem tam byl někdo odsouzen, to, aby se neřeklo. Většinou šlo o toho, který začal zlobit nebo z nějakého důvodu začal být soudruhům nepříjemný.

Chápu, že stoupencům rudé totality se můj příspěvek nebude líbit, ale to je tak jediné, co s tím mohou dělat.