obamgután se chystá zpět do pralesa, huhahu

Tragické důsledky mělo bombardování letadly s rudými hvězdami v obci Hrotovice na Třebíčsku. Tam kvůli omylu dopadly bomby již na osvobozené území s vojáky Rudé armády a místními občany, kteří je vítali. Výbuch jedné z tříštivých bomb zabil uprostřed jásajícího davu 114 zdejších obyvatel a 36 rudoarmějců.

Tyto nálety byly zdůvodněny ničením nepřátelské obrany a urychlením postupu. Tomu se samozřejmě nedá nic vytknout, byla válka a tyto důvody jsou zcela legitimní. Horší to už bylo se sovětskými nálety na česká města 9. května 1945, tedy už v době platnosti německé kapitulace, kdy zbraně již měly utichnout. Ty odnesla města Mělník, Mladá Boleslav, Roudnice nad Labem a další. Ruské velení je zdůvodnilo tím, že německá armáda nedodržela kapitulační podmínky, podle kterých měla zůstat v místech, kde se nacházela, ale ustupovala k americkým liniím. Bombardování je mělo zastavit. Je otázkou, zda cena za ně, tedy stovky mrtvých českých civilistů a miliardové škody, byla přiměřená?

Stupidní také bylo to, že Rusové a po válce i čeští komunisté se tyto letecké útoky snažili připsat Němcům. Lhát se ovšem nedá pořád, sovětská operační hlášení ve vojenských archivech odkazují na jejich pravého původce.

Jestliže kdysi komunistická propaganda vytýkala Američanům zbytečnost jejich náletů, pak je na místě se ptát, co to ruské bombardování těsně před koncem války a někdy dokonce i po něm? Rozhodně výsledek války nijak neovlivnilo. Ale jak už jsem napsal, byla válka, a ve válce se děje moc ošklivostí. Od komunistů však bylo ubohé, že ruské letecké útoky zamlčovali a navíc je lživě přisuzovali německé armádě.

Za komunistů do nás Rudé Právo cpalo horem dolem zkazky o údajných sovětských ekonomických úspěších. Ve skutečnosti však sovětské hospodářství po celou dobu trvání SSSR charakterizovala bída, chaos a trvalý nedostatek většiny druhů spotřebního zboží.

Nevýkonné zemědělství bylo příčinou opakovaných hladomorů, přičemž se nejednalo jenom o předválečné období. Ještě v šedesátých letech za Chruščova panoval v SSSR v některých oblastech hlad.

Smutnou sovětskou skutečnost drsně a bez příkras vystihuje rovněž Zvláštní zpráva 4 z šedesátých let minulého století od českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kteří tuto zemi poznali dokonale. A ti otevřeně napsali o tom, že produktivita práce v SSSR je oproti USA ani ne poloviční. Jinak to být ani nemohlo, když například v Kazachstánu zůstávaly nesklizeny i dvě třetiny obilnin, atak tomu bylo i jinde v celé zemi.

Dále oba cestovatelé viděli na vlastní oči, jak na cestě mezi Alma-Atou a Taškentem potkali 84 kombajnů, z čehož jich v akci bylo jen 14, ostatní ve dne a ideálním počasí stály.
Další zápisy jsou rovněž tristní. „V roce 1950 byl otevřen železniční most přes Angaru na tamní nové trati. Ale o pět let později byla trať i s mostem odsouzena k zaplavení. Překotně se postavilo 240 km trati Bratsk-Železnogorsk, po níž však rychlík nemůže jet rychlostí větší než 25 km/h....

Dalším důkazem přibližování Ruska stalinistické a komunistické éře je videoklip, který oslavuje ruský komunistický imperialismus za pomocí hnusných rudých lží. Myslím si, že Němci by se rovněž mohli inspirovat. Náměty by mohly být třeba takové, Jsem německý okupant a Polsku pomohl k masivnímu rozvoji chemického průmyslu, Jsem německý okupant a Češi točili za Protektorátu vynikající filmy.

Naštěstí Ukrajina vyrazila do rázného protiútoku a výsledkem je vynikající klip Jsem ruský okupant a seju jen bolest a nenávist. To je svatá pravda. Stačí si připomenout například osudy Pobaltí. Výsledkem roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo 170 tisíc komunisty zvražděných lidí, a také prudký pokles průmyslové výroby i zemědělské produkce. Pobalťanům se za ruské nadvlády razantně snížila životní úroveň, obchody dříve plné zboží začaly být prázdné a objevily se pro socialismus typické fronty. I když za nedostatek zboží v Pobaltí mohly i komunistické špičky z jiných míst Sovětského svazu, které zde skupovaly to, co u nich doma kvůli předchozí komunistické devastaci už nebylo k dostání.

Každopádně tak Rusové dokazují, že se dědictví sovětské éry stále nezbavili.

Zrůdný režim syrského diktátora Bašára Asada tolik protěžovaného komunisty a dalšími stoupenci zla, který brutálně a cílevědomě masakruje vlastní obyvatelstvo, jak se zdá některým „bojovníkům za pravdu“ nevadí. Za to když v Libyi NATO omylem zasáhne nějakého civilistu, je oheň na střeše. Jak odporný dvojí metr.

Symbolem protestů syrského obyvatelstva proti zločinné Asadově vládě se stal teprve třináctiletý Hamzá Chatíb, zavražděný vládní tajnou policii, který byl ještě před svou smrtí brutálně mučen. Jak uvedla MFDNES, hoch byl mučiteli pálen, řezán, vystavován elektrošokům, sexuálně zneužíván, navíc ho sadističtí vrazi zbavili penisu a vykastrovali. Otec, když v márnici uviděl jeho zmučené tělo, omdlel.

Celkem bylo už při protivládních protestech zabito v Sýrii na jedenáct set lidí, z toho třicet dětí. Ale pokrytcům, a bohužel i některým blogerům jako je jistý Čumpelík takové zločiny nevadí. Není se co divit, protože pro bolševiky a podobnou pseudohumanistickou lůzu jsou vraždy v podstatě ušlechtilou záležitostí, když se zabíjí ve jménu jejich ideologie, aby se rudí soukmenovci udrželi u moci za každou cenu.

Jste bez šance. Všechnu pravdu překlikáme!

U soudruha předsedy KSČM už nemůže nic překvapit, nicméně tato zcela drzá lež je hodně za hranicí. Je smutné, že někoho takového si naši poslanci zvolili za místopředsedu Poslanecké sněmovny.

V jednom rozhovoru pro Parlamentní listy šéf českých komunistů Vojtěch Filip prohlásil, že SSSR nikdy nikoho vojensky nenapadl. To, že náš vrchní soudruh je usvědčeným lhářem, je známou věcí. Už dříve mu redaktoři MF DNES dokázali, že jeho řečí o tom, že za komunistické vlády u nás nebyl nedostatek toaletního papíru, jsou pouhými výmysly a doložili to zprávou ze zasedání předsednictva ÚV KSČ, které se tímto problémem zabývalo.

Nyní si ovšem dovolil dost. To, co řekl, je tak nehorázným výmyslem, za který by měl být citelně potrestán. Kdyby někdo řekl, že hitlerovské Německo nikdy nikoho vojensky nenapadlo, ale bylo vyprovokováno k válečným akcím, asi by si vykoledoval přesun do psychiatrické léčebny. A soudruh Filip v podstatě řekl něco hodně podobného.

Komunistické Rusko (SSSR vznikl až v roce 1922) hned zkraje své existence začalo válku proti pobaltským republikám a Polsku, v tomto případě však nakonec bylo v roce 1920 chvála Bohu poraženo. Dále vojensky napadlo Ukrajinu, Gruzii a některé země ve střední Asii, které násilím opět připojilo ke své říši. Sovětský svaz v září 1939 jako spojenec hitlerovského Německa společně s ním napadl Polsko bez vyhlášení války. O něco později rovněž bez řádného vypovězení nepřátelství vojensky přepadl Finsko. To, že v obou případech navíc hrubě porušil mezinárodní právo, je jasné.

roce 1956 napadli Rusové Maďarsko, kde pomocí brutálního násilí svrhli zákonnou vládu. V roce 1979 pak za Brežněvovy éry vpadli do Afghánistánu, kde se zbavili nepohodlného prezidenta a dosadili svoji loutku. Při této agresi zahynulo během následujících deseti let na milion lidí. Dále nesmíme zapomínat na ruskou podporu tzv. národněosvobozeneckých hnutí v Asii a Africe, ve skutečnosti se ovšem jednalo vrahy a teroristy. Dokazuje to i příklad alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali a pokládají za zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Nicméně pro komunisty jsou jakékoliv zločiny legitimní, pokud slouží jejich zvrhlým cílům a tak se Vojtěchu Filipovi nelze tolik divit. Jenomže tolerování lháře na vysokém postu v Parlamentu, který podle tvrzení některých obyvatel Českých Budějovic, kde žije, udával jako podnikový právník Sfinxu StB lidi za tři stovky měsíčně, rozumné není.

Lépe pozdě než nikdy. Na Rusa platí jedině pořádný klacek, vyprášit kožich a zahnat zpátky do stepi.

Nedávno vyšel v jistém bolševickém plátku článek, který se údajně bral za právo Rusínů na sebeurčení. To samozřejmě rudí nemyslí vážně a lžou, jak je pro ně typické. Od komunistů, kteří tyto lidi zradili a vydali je do područí bolševického teroru, jenž na Podkarpatské Rusi začal hned po obsazení Rudou armádou v roce 1944, se jedná o hnusnou podlost.

Podkarpatská Rus neboli nyní Zakarpatská Ukrajina by mohla mít v rámci „velké“ Ukrajiny nějakou formu autonomie, ale to je věc místních lidí. Oni ať si vyřeší svoje vnitřní uspořádání sami. Ostatně komunisté vždy hlásali, že se druzí nemají vměšovat do vnitřních záležitostí jiného státu. Jenomže to právě oni nejvíce porušovali masivní podporou mezinárodního terorismu, kterému říkali národněosvobozenecký boj.

Komunisté měli hlavní podíl na tom, že Československá republika nebyla po II. světové válce obnovena v předmnichovských hranicích, což slibovaly všechny mocnosti včetně Sovětského svazu, který nám však uloupil tuto východní část naší země proti vůli většiny tamních obyvatel. Rusům se zkrátka nedalo a nedá věřit. Rudá banda je také zodpovědná za to, že na Podkarpatské Rusi začali sovětští bolševici s politikou teroru včetně vražd a deportací nepohodlných lidí.