Sbližování komunistů s nacisty pokračovalo pak v roce 1939 po uzavření neblahého paktu Ribbentrop- Molotov. Jednotky Rudé armády vpadly po uzavření tzv. smlouvy o neútočení (ve skutečnosti spojenecké smlouvy) mezi komunistickým Sovětským svazem a nacistickým Německem 17. září 1939 zákeřně do zad Polákům statečně bojujících s nacisty. Čtvrté dělení Polska se stalo skutečností. Rudá armáda se též podílela na deportacích nepohodlných obyvatel z východních polských území, které byly násilně připojeny k SSSR. V nelidských podmínkách bylo v letech 1940 až 41 vyvezeno na Sibiř více než milion Poláků včetně žen a dětí, mnozí z nich zahynuli. Situace na polském území okupovaném nacisty a bolševiky byla srovnatelně hrozná, obě diktatury si v teroru vůči polským civilistům nezadaly. Stalin v té době dokonce veřejně obdivoval Adolfa Hitlera, kterého považoval za svůj vzor. Sovětský svaz také až do vlastního napadení nacisty v roce 1941 ostře kritizoval státy, které s Německem vedly válku o holou existenci.

Rovněž ruští bolševici vydali v té době nacistům stovky německých komunistů, kteří v Sovětském svazu hledali ochranu před Hitlerem.

Od podzimu roku 1939 až do června 1941 tedy byli na příkaz ruských bolševiků nejhoršími nepřáteli lidstva angličtí imperialisté, kteří prý chtějí pouze uchovat své kolonie a proto vedou válku, kdežto Hitlerovo Německu touží po míru. To popisuje ve svých pamětech významný agrární politik Ladislav Feierabend, jenž se velmi tvrdě opřel do českých komunistů. Ti totiž podle něj v roce 1940, kdy nacisté popravovali a mučili české lidi, deportovali vlastence do koncentráků a zavřeli vysoké školy, agitovali proti vstupu do československé vojenské jednotky ve Velké Británii, která měla bojovat se státy Osy.

Svého německého spojence si masový vrah Stalin tehdy velmi hýčkal. Souhlasil s uzavřením hospodářské smlouvy na podzim roku 1939, podle které bolševické Rusko dodávalo Německu důležité suroviny, jako ropu, plyn, železnou rudu atd. To činilo opravdu důsledně a poslední nákladní vlak projel ze SSSR do Hitlerovy říše 22. června 1941 ráno asi jen dvě hodiny před zahájením německého útoku.
Takže důkazů o hojné kolaboraci komunistů s nacisty je víc než dost.

Rudými ideology dlouhodobě budovaná lež se hroutí jak domeček z karet. Julius Fučík byl všechno možné, jen ne hrdinou protinacistického odboje. Průměrný novinář, lhář, rudý ideolog rádoby odbojář a nakonec zbabělec a zrádce. Když měl bojovat, nebojoval, a kvůli němu gestapo zatklo další lidi. Důkazů je proti němu víc než dost.

Kniha Ve znamení Temna s podtitulkem Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918 – 1969 od autorů Františka Augusta a Jana Beneše přesvědčivě dokládá Fučíkovu zradu. Pan August byl významným špionem komunistického Československa, který později utekl na Západ i s mnoha cennými informacemi. On ví dobře, co říká.

Spolupráci Julia Fučíka s gestapem potvrdili nezávisle na sobě při výsleších u čs. policejních vyšetřovatelů dva agenti Gestapa Johan Siebert a Rudolf Nachtmann. „Spolupracoval s komisařem Gestapa Josefem Boehmem a zrazoval své přátele z komunistického odboje a intelektuálních kruhů,“ vypověděl

Lži o údajných








.

Simon teplomet tu zase smrdí? Tak to už je asi leden co :D
Moula neužitečný.

Lži o údajných kvalitních potravinách za komunistů rozbíjí napadrť svědectví bývalého pracovníka zlínských jatek Jaromíra Merhauta. Kulinářské speciality v nich nevznikaly a pracovníci museli krást, aby uživili své rodiny.

Jaromír pracoval v mrazírnách a zlínských jatkách v letech 1979 – 1986 a to, co popisuje, se dá nazvat jedním slovem hrůza, přesněji dvěma slovy příšerná hrůza.

"Tak strategické zásoby zamraženého masa se po několika letech, v některých případech dokonce až po šesti, odesílaly do Vitany, kde se z nich vyráběla hotová jídla. Jenom ze Zlína tam posílali desítky tun masa ročně. Hovězí svíčková bývala za bolševika úzký profil a v masnách většinou nebyla k dostání. Není divu, když 90% produkce se vyváželo do SRN, za rok jen ze Zlína to bylo cca. 60-80 tun. Vepřová svíčková se v podstatě na pulty našich obchodů skoro vůbec nedostávala. Největší část se vyvezla, zbytek zůstal na místě, a skončil u kotlety s kostí jako přívěsek, u nasekaných kotlet coby medailonek."

Otřesná byla také výroba uzenin. K tomu Jaromír Merhaut vysvětluje. „Jeden zaměstnanec byl vyhrazen na zpracování tzv. vratek (= vrácené zplesnivělé uzeniny). To nejhorší se oškrabalo, ořízlo, a většina se vracela zpět k pomletí a přidání do uzenin. Měkké uzeniny se vařily a v pecích víceméně jen očoudily dýmem z pilin. O žádné uzení nešlo. Od potkanů ohryzaný kousky se jednoduše odřízly. Všechno se nacpávalo solí a dusičnany (sanitr) a dolívalo kýbly vody – do každého metráku suroviny na šunku nejmíň jeden. Pod černou vrstvou moravskýho uzenýho se ukryla kdejaká prošlá lhůta. Stačilo na nějaký ten den zaházet dusičnanem draselným, propíchat česnekovým extraktem, víc proudit, napatlat „asfaltem“. Trvanlivé salámy (selský, vysočina, poličan) se expedovaly jedenkrát týdně v pátek, čabajky a uherák pak čtyřikrát do roka, cca. 300 + 300 kilo na celý okres čtvrtletně.“

Za zmínku








.

přééésně








YEAH !!!

Za zmínku stojí dopis, který v roce 1967 napsali italští komunisté po návštěvě Československa tehdejšímu prvnímu tajemníkovi KSČ a prezidentu Antonínu Novotnému. „Když jsme viděli zanedbaná šedivá historická centra vašich měst, bylo nám smutno a byli jsme zklamaní. To se týkalo nejen Prahy, ale ještě ve větší míře Brna, Plzně a Českých Budějovic. Před několika lety mi pro změnu první dáma české country Věra Martinová říkala, jak za ní v roce 1977 přijeli kamarádi z USA, kteří byli zděšeni z toho, jak Praha, takové krásné historické město je zanedbaná, jak domy měly oprýskané fasády a ve výkladech, kde mohly být krásné obchůdky, trčely železné rolety. Je to tak, historická centra našich měst byla za komunistů v hrozném stavu, převažovaly oprýskané fasády a ze zchátralých domů odpadávaly kusy omítek i římsy, které ohrožovaly chodce. Komunisté, kteří všechno zestátnili, neměli peníze na údržbu. Stát se ukázal jako špatný hospodář. Dalším velkým problémem byly zanedbané technologie.

Výsledek byl takový, že naše telefonní ústředny byly vybaveny přístroji, které na Západě zdobily jen muzea. Když si přidáme zastaralost strojních vybavení mnoha továren, markantní to bylo zvláště v textilním a obuvnickém průmyslu, pak je jasné, že komunisté po sobě zanechali stamiliardové dluhy.

Nedávno vyšel








.

Nedávno vyšel v jistém bolševickém plátku článek, který se údajně bral za právo Rusínů na sebeurčení. To samozřejmě rudí nemyslí vážně a lžou, jak je pro ně typické. Od komunistů, kteří tyto lidi zradili a vydali je do područí bolševického teroru, jenž na Podkarpatské Rusi začal hned po obsazení Rudou armádou v roce 1944, se jedná o hnusnou podlost.

Podkarpatská Rus neboli nyní Zakarpatská Ukrajina by mohla mít v rámci „velké“ Ukrajiny nějakou formu autonomie, ale to je věc místních lidí. Oni ať si vyřeší svoje vnitřní uspořádání sami. Ostatně komunisté vždy hlásali, že se druzí nemají vměšovat do vnitřních záležitostí jiného státu. Jenomže to právě oni nejvíce porušovali masivní podporou mezinárodního terorismu, kterému říkali národněosvobozenecký boj.

Komunisté měli hlavní podíl na tom, že Československá republika nebyla po II. světové válce obnovena v předmnichovských hranicích, což slibovaly všechny mocnosti včetně Sovětského svazu, který nám však uloupil tuto východní část naší země proti vůli většiny tamních obyvatel. Rusům se zkrátka nedalo a nedá věřit. Rudá banda je také zodpovědná za to, že na Podkarpatské Rusi začali sovětští bolševici s politikou teroru včetně vražd a deportací nepohodlných lidí.