v ústavu maj blbce češtináře, chcíplY







.

Simona je prostituce

Dalším důkazem přibližování Ruska stalinistické a komunistické éře je videoklip, který oslavuje ruský komunistický imperialismus za pomocí hnusných rudých lží. Myslím si, že Němci by se rovněž mohli inspirovat. Náměty by mohly být třeba takové, Jsem německý okupant a Polsku pomohl k masivnímu rozvoji chemického průmyslu, Jsem německý okupant a Češi točili za Protektorátu vynikající filmy.

Naštěstí Ukrajina vyrazila do rázného protiútoku a výsledkem je vynikající klip Jsem ruský okupant a seju jen bolest a nenávist. To je svatá pravda. Stačí si připomenout například osudy Pobaltí. Výsledkem roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo 170 tisíc komunisty zvražděných lidí, a také prudký pokles průmyslové výroby i zemědělské produkce. Pobalťanům se za ruské nadvlády razantně snížila životní úroveň, obchody dříve plné zboží začaly být prázdné a objevily se pro socialismus typické fronty. I když za nedostatek zboží v Pobaltí mohly i komunistické špičky z jiných míst Sovětského svazu, které zde skupovaly to, co u nich doma kvůli předchozí komunistické devastaci už nebylo k dostání.

Každopádně tak Rusové dokazují, že se dědictví sovětské éry stále nezbavili.

prej "chcíplY"








.

Simone, ty teplej kretééne, chcípni..

starej Lotrando umřel








.

Rusové se v Pobaltí vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům rovněž dopustili genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%. Rusové se v Pobaltí dopustili zločinů systematického vyhlazování místních obyvatel.

Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu v roce 1987. Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.

Nelze se tedy divit, Litevcům, Lotyšům a Estoncům, že nechtěli být součástí SSSR a v lidových referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47% hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7%., v Estonsku z 82,9% 77,8%. Poté získaly všechny tři pobaltské republiky nezávislost.

Je rovněž logické, že po smutných historických zkušenostech s výbojným ruským medvědem vstoupily pobaltské republiky podporované drtivou většinou svých obyvatel v roce 2004 do NATO,

Osmašedesátý rok ovšem přinesl i pozitivní momenty, lidé si uvědomili, že komunisté jsou velkými lháři a mistři podvodů. Na jednu stranu prosazovali právo národů na sebeurčení, ale na příkladu okupace Československa dali světu jasně najevo, že jej respektovat nebudou. Ono Rusové přece v rámci Sovětského svazu okupovali a porobili si jiné národy Litevce, Lotyše, Estonce, Ukrajince a další. Těm všem upřeli svobodu. Proto je směšné, když někdo tvrdí, že stejně jako Rusy bychom měli za osmašedesátý „nenávidět“ i další národy tehdejšího Sovětského svazu, které se rovněž obsazení naší vlasti zúčastnili. Jenomže ony samy byly v pozici podmaněných a nemohly se svobodně rozhodovat. A v tom je ten velký rozdíl.

Jednalo se tedy především o vpád v režii Rusů a prorusky orientovaných komunistů jiných národností ve vedení Komunistické strany Sovětského svazu. Koneckonců i vrchní sovětský komunista Leonid Brežněv byl po rodičích Rus a na přípravě okupace Československa v roce 1968 se významně podílel tehdejší šéf sovětské tajné policie KGB Rus Jurij Andropov.

už to vzdal slaboch








.

slaboučký








chichi