Masarykovo rozhodnutí

Bylo to - ne, mohlo to být - počátkem roku 1900 ve vile s příznačným názvem Osvěta, nad údolím potoka Botiče, kdy u okna stál padesátiletý profesor a díval se někam dolů. Byl již večer. Ven bylo vidět málo. Mráz sice dělal na okně své ornamenty, ale v pokoji bylo od kamen teplo. Někde v údolí dole prosvítala světla, odrážela se od sněhu a v těsné blízkosti potoka, kde byla cesta, občas projel osvětlený kočár, kopírující nepříliš vzdálenou železnici na Benešov a České Budějovice. Muž stál a díval se. Snad však ani nevnímal světla či kočáry dole. Stál před jedním z velkých rozhodnutí svého života. Hledal odpověď na otázku: Opustit Prahu, zemi, kterou tak miloval, a vrátit se zpět do Vídně, či zamířit úplně někam jinam? Snad do vzdálené Ameriky, odkud pocházela jeho žena, či do Německa, kde spolu studovali, do Paříže, k níž měl pro její humanismus blízko? Snad. Jenže ta Paříž... Vždyť přece tady začal před několika lety pro moderní Evropu podivný proces a s ním i hony na čarodějnice známé svým názvem, jež přešel do dějin jako Dreyfusova aféra. Židovský důstojník byl ­obviněn ze špionáže. Důkazy nebyly. Stačilo, že byl Žid.

LEHOTSKÝ Alexander


Lukanovo

automechanik

věznice Praha Pankrác

29.03.1955

Týýývole Sajmonovi hráblo, zřejmě plní plán keců pro Tiscali!

LEDNICKÝ Augustin


Malé Lednice

věznice Bratislava

10.10.1950

LAZAR Jaroslav


Litoboř

řidič

věznice Praha Pankrác

10.06.1952

V zájmu koho?

Již 2. či 3. května dal velitel 7. střeleckého pluku Radola Gajda příkaz při­pravit protisovětskou vojenskou akci. Jsou známy styky s esery, bývalými důstoj­níky, jež vedle Gajdy měl jeho zástupce kapitán Kadlec, který také později na Gajdův pokyn obsazoval z hlediska zásobování důležitý Marijinsk. Tak po 25. květnu vystoupení Čechoslováků umožnilo vytvoření Zatímní sibiřské vlády v Novonikolajevsku a verbování do její vlastní armády. Kadlec s vědomím Gajdy a Vojcechovského však mírové návrhy sovětských úřadů, podporované ame­rickým zmocněncem plk. Emersonem, odmítl, a to i přesto, že představitelé ČSNR Girsa, Hurban a Houska doporučili zastavení boje, který - podle nich - »jenom zdržuje pohyb a hrozí velkými zápletkami« (Pichlík). Podle nich jsou sovětské úřady přátelské a vstřícné, což se, budou-li pokračovat boje, může změnit.

Jak napsal Zdeněk Kárník, »tak se shodou okolností staly legie první protibolševickou jednotkou počínající občanské války...« Pravicové velení uzurpované dobrodruhem Gajdou, ruským důstojníkem Vojcechovským, jenž měl své účty se sověty a pravicovými veliteli Kadlecem, Čečkem, Syrovým a dalšími, se proti vůli Československé národní rady a profesora Masaryka stalo strůjcem jedné z velikých intervencí první světové války.

Autor Světové války z roku 1924 A. Žípek to ovšem vidí jinak. Podle něj tato akce směřovala ke znemožnění návratu domů tisícům německých, rakouských a maďarských vojáků, aby byli znovu nasazeni do boje. Na Sibiři však těchto zajatců už bylo minimum. Většinu se podařilo přesunout buď úplně do svých zemí, anebo alespoň do centrálního Ruska. Jeho argumentace byla účelová.

LANČARIČ Rudolf


Greenvile

věznice Praha Pankrác

17.02.1951

Dne 23. května

Velitel 6. československého pluku, člen Prozatímního výkonného výboru zvoleného na sjezdu, bývalý ruský důstojník podplukovník Sergej Vojcechovský vydal rozkaz části pluku vydat se na Omsk a o dva dny později ovládl celý Čeljabinsk.



Dne 25. května

Velitel 7. střeleckého pluku kapitán Radola Gajda, taktéž člen Prozatímního výkonného výboru, ze svého obrněného vlaku vydal rozkaz, jak přiznává ve svých pamětech, obsadit stanici Marijinsk. Následovalo obsazování Novonikolajevska (Novosibirsk), Penzy, Syzraně, Petropavlovska..., během června pak Kurganu, Omska... Kostky byly vrženy. Čechoslováci postupně ovládli magistrálu a namísto na východ se některé části obrátily dokonce na západ. Moskva se cítila ohrožena. Za zmínku stojí vzpomínka plukovníka Švece, jenž se později zastřelil. Prý se v době boje legionářů o Kazaň místní elita bavila na dostizích.

LACO Ludevít


Liptovská osada

konstruktér

věznice Praha Pankrác

14.07.1958

Sjezd

Sjezd delegátů jednotlivých vojenských částí, který se uskutečnil právě v Čeljabinsku, měl rozhodnout o dalším směřování vojsk. Propaganda vedená důstojníky hrajícími svou hru směřovala proti přesunu do Archangelska či jinam na sever. Část legionářů v tom ovšem viděla i snahu rozdrobit sbor, a dokonce tak jeho členy předat německo-rakouské straně. Levicová skupina se sice pokusila legionáře převést na stranu Rudé armády - zvláště v Penze, neuspěla však. Uspěli však pravicově ­orientovaní důstojníci. Sjezd cestu na sever odmítl a schválil tu na Vladivostok. Napomohl tomu i zachycený nevhodně koncipovaný Trockého telegram o odzbrojení Čechoslováků (viz Gajdovy Moje paměti), který Lenin však následně odsoudil. Tak se sbor vymknul politické kontrole Československé národní rady. Na dotvrzení toho tři nejvíce antisovětští velitelé pluků byli zvoleni do jedenáctičlenného Zatímního komitétu (Prozatímní výkonný výbor), jenž měl politicky nadále vést legie - šlo o plukovníka Čečka, podplukovníka Vojcechovského a kapitána Gajdu.

Protisovětské vystoupení - začátek intervence

Po incidentu v Čeljabinsku už další bojová akce nebyla náhodná.