KLDR, rusko a Kuba jsou nejsilnější ekonomiky světa!

Já tedy považuji za normální brát si vzory z těch, kteří jsou úspěšní a v životě něco dokázali anebo se přičinili o to, aby život měl ten správný řád a nezvítězilo zlo nad dobrem. To je přece přirozené. Takže si například umím představit, že začneme stavět sochy a památníky ministerskému předsedovi úřednické vlády v roce 1920 Janu Černému, prvorepublikovým četníkům a dalším, kteří se zasloužili o potlačení komunistického puče v prosinci téhož roku.

Nevidím důvod, proč by se měli oslavovat komunisté Gottwald, Zápotocký a další podobní vrazi, zloději, flákači. Oba zmínění soudruzi nikdy pořádně nepracovali, mají na rukou krev nevinných lidí, a hlásali, že je možné vraždit a krást lidem majetky. Normální je respektovat úspěch a bohatství, a nikoliv hlásat nenávist vůči šikovným lidem a podněcovat jednu z nejhorších lidských vlastností, kterou je závist. „Podívej se, on má vilu, auto, jachtu, a co máš ty?“ Ale ani slovo o tom, že dotyčný si své bohatství zasloužil, a ten druhý se fláká a všechno prochlastá v hospodě.

Je proto smutné, že v Hodoníně mají dosud rudé sousoší prosincové stávky v roce 1920. Ten by měl zmizet a místo něj by měli hodonínští postavit památník vojenské jednotky Čs. armády, která tuto komunistickou vzpouru potlačila.

... chápu, že nejprimivnější ubožák na netu může mít pocit, že svým dementním hlasováním je nad věcí, ale takovou tupost nelze takovému srááči vyvrátit, nejlepší je na blba ignorance :)))

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou terorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být totální rozvrat. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a tato země se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutila.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy. Dokazuje to i příklad

alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali za fašistickou zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.
V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům, kteří se tolik pohoršují nad bratry Mašíny, tohle nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Lži o údajných kvalitních potravinách za komunistů rozbíjí napadrť svědectví bývalého pracovníka zlínských jatek Jaromíra Merhauta. Kulinářské speciality v nich nevznikaly a pracovníci museli krást, aby uživili své rodiny.

Jaromír pracoval v mrazírnách a zlínských jatkách v letech 1979 – 1986 a to, co popisuje, se dá nazvat jedním slovem hrůza, přesněji dvěma slovy příšerná hrůza.

"Tak strategické zásoby zamraženého masa se po několika letech, v některých případech dokonce až po šesti, odesílaly do Vitany, kde se z nich vyráběla hotová jídla. Jenom ze Zlína tam posílali desítky tun masa ročně. Hovězí svíčková bývala za bolševika úzký profil a v masnách většinou nebyla k dostání. Není divu, když 90% produkce se vyváželo do SRN, za rok jen ze Zlína to bylo cca. 60-80 tun. Vepřová svíčková se v podstatě na pulty našich obchodů skoro vůbec nedostávala. Největší část se vyvezla, zbytek zůstal na místě, a skončil u kotlety s kostí jako přívěsek, u nasekaných kotlet coby medailonek."

Otřesná byla také výroba uzenin. K tomu Jaromír Merhaut vysvětluje. „Jeden zaměstnanec byl vyhrazen na zpracování tzv. vratek (= vrácené zplesnivělé uzeniny). To nejhorší se oškrabalo, ořízlo, a většina se vracela zpět k pomletí a přidání do uzenin. Měkké uzeniny se vařily a v pecích víceméně jen očoudily dýmem z pilin. O žádné uzení nešlo. Od potkanů ohryzaný kousky se jednoduše odřízly. Všechno se nacpávalo solí a dusičnany (sanitr) a dolívalo kýbly vody – do každého metráku suroviny na šunku nejmíň jeden. Pod černou vrstvou moravskýho uzenýho se ukryla kdejaká prošlá lhůta. Stačilo na nějaký ten den zaházet dusičnanem draselným, propíchat česnekovým extraktem, víc proudit, napatlat „asfaltem“. Trvanlivé salámy (selský, vysočina, poličan) se expedovaly jedenkrát týdně v pátek, čabajky a uherák pak čtyřikrát do roka, cca. 300 + 300 kilo na celý okres čtvrtletně.“

U nás v zemích Koruny české na to máme krásné přísloví, kážou vodu a pijí víno. V Rusku jsou na to specialisté Putin a spol., jak to krásně popsal v Reflexu č. 35 Petr Vavrouška v článku Naše děti do západních škol. Ruská věrchuška posílá své děti a příbuzné na Západ se slovy v Rusku Vás nic dobrého nečeká. Jenomže obyčejným Rusům tvrdí, že svoji vlast milují nade vše a totéž musí činit všichni kremelští poddaní.

Není to nic neobvyklého, už v padesátých letech minulého století manželka komunistického ober zločince a masového vraha Klementa Gottwalda soudružka Marta Gottwaldová zvaná též Marta prde.atá si nechala dovézt z Belgie krajky za osmdesát tisíc korun a v Brně seřvala organizátory jisté bolšánské recepce za to, že nesehnali nejlepší francouzské koňaky. To vše v době, když tehdejší rudé ministerstvo zdravotnictví odmítlo uvolnit devizy na lék pro malé dítě, které umíralo na tuberkulózu. Jinak soudružka Gottwaldová samozřejmě na veřejnosti chválila vše socialistické a haněla kapitalistické.

A našla zdatné následovníky v současné vládnoucí kremelské tlupě. Ti také navenek chválí vše ruské, jak je to nejlepší, jací jsou správní vlastenci a následníci Petra Velikého, kdežto prohnilý Západ je fuj, fuj a v žádném případě to není a nemůže být náš vzor. Jenomže jsou to pouze lživá prázdná slova, protože jejich příbuzní masově opouštějí Rusko a žijí na Západě.