Povede nedostatek učitelů k tomu, že bude moci učit téměř kdokoli?
-
Bývaly doby, kdy ve škole byl Pan Učitel a později také Paní Učitelka. To bylo ovšem v dobách, kdy vzdělání a úsilí o pochopení světa kolem nás patřilo k nejvyšším hodnotám. Pak přišli komunisti, kteří preferovali "dělnické ruce", tj. lidi manuálně pracující a především nedostatečně vzdělané a tudíž nesamostatné a poslušné. Lidé vzdělaní a tedy s přehledem a samostatně uvažující byli označováni za "příživníky tyjící z práce dělnické třídy". Takže to jsou ty důsledky: hrubý materialismus, hlavní úsilí vydělat do nejvíc peněz a mít se požitkářky dobře.
-
-
A zase šup o padesát až sedmdesát let zpátky.
Tyhle vzpomínky moc to vzdělání, které se realizuje dnes a pro zítřek moc nevyřeší. Jestli to někdo nějak a něčím vůbec řešit může.
-
Dokážete stručně a srozumitelně uvést pramen a důvod svého žvanění?
Čtu zdejší diskuse jen krátce, nicméně prvek zábavnosti, který bylo lze ve vašich příspěvcích nalézt, se vytratil již dávno. I když s výjimkami, protože hovořit o "úsilí o pochopení světa" v době, v níž bylo povinné náboženství, oddělení mužského a ženského školství a existoval systém úlev z povinné školní docházky, legrační je, a to velmi.
Pro dokreslení: „Pro většinu žen byl ještě v 19. století charakteristický omezený obecný rozhled a nízká úroveň vědomostí. To pravdivě reflektovalo ženiny společenské pozice. Ženě nepříslušelo podílet se na rozvoji celkové duchovní atmosféry. Ženin život byl integrován do úzkého rámce rodinných problémů“ (Jana Burešová, UPA Olomouc, 2001, s.28). K tomu lze poukázat na omezený přístup dívek a žen k středoškolskému a vysokoškolskému vzdělání ještě na počátku dvacátého století.
Dále, cituji: "hrubý materialismus, hlavní úsilí vydělat do nejvíc peněz a mít se požitkářky dobře.", to jsou hlavní hodnoty euroatlantické civilisace. Pravda, rozdíly mezi protestantským a katolickým pojetím existují.
-
-
Synu, zdrojem mých názorů jsou vlastní životní zkušenosti a poznatky z četby, dobový rozhlas, televize, noviny, vyprávění mých blízkých i vzdálenějších spoluobčanů a také to, že jsem na universitě byl nucen skládat zkoušky z tzv. marxismu-leninismu.
A důvod mých příspěvků? Využívám práva občana svobodné demokratické země (stále ještě!) vyjadřovat svobodně své názory. Mohu se samozřejmě mýlit, pak se nechám rád poučit. Nepopírám, že někdy si pro odreagování nedopustím jisté "rýpnutí" do jiného pisatele, s nímž nesouhlasím.
Pokud však mé názory považuješ za "žvanění", nebudu Ti to vyvracet, máš na to své právo. Uvítal bych však poučení, pokud se v něčem mýlím. 🙂
P. S. To tykání nepovažuje za urážku, je to spíš přátelský projev. Nečiní mi těžkosti tykat si s kýmkoli. Ostatně byly doby, kdy se i panovníkovi říkalo "pane králi ty". 😉
Nepopírám, že rovnoprávnost mužů a žen, tedy lidí je samozřejmostí a že tomu tak nebylo vždy. I když se to dnes často převrací ve feminismus.
Víra v Boha a náboženství nemusí být v rozporu se "zdravým rozumem". I takoví velikáni jako Newton, Einstein... byli věřící lidé. Náboženství stanovuje pravidla morálního chování mezi lidmi (Desatero) a dává také odpovědi na otázky přesahující chápání prostých, ale i vzdělaných lidí (Big bang - Velký třesk) a tím vlastně dodává klid a jistotu.
Poznal jsem řadu zemí i osob z euroatlantické oblasti a rozhodně tam neplatí, že jediným smyslem a cílem by byl "hrubý materialismus, hlavní úsilí vydělat do nejvíc peněz a mít se požitkářky dobře." To nám naopak hlásali "budovatelé šťastných rudých zítřků" ve snaze pomluvit svobodný demokratický svět a učinit z nás pouhé "pracující", kteří budou plnit příkazy novodobé "rudé" rádobyvrchnosti.
-
-
Tvrdím, že:"hrubý materialismus, hlavní úsilí vydělat do nejvíc peněz a mít se požitkářky dobře." "budovatelé šťastných zítřků" nehlásali a předpokládám, že jste chtěl původně říci: "ideologové šťastných zítřků", protože budovateli byli právě ti pouzí "pracující", jak je nazýváte. Atd.
Náboženství jistě stanovuje pravidla chování lidí ve společnosti, a to od libovolného animismu přes islám po morální kodex budovatele komunismu. S vírou v boha pak má libovolné náboženství společné jen jméno téhož. Ostatně, co míníte náboženstvím?
Co se týče vaší věty "hrubý materialismus...dobře", tvrdíte, že v zemích euroatlantické oblasti a u osob žijících tamtéž neplatí? Zajímalo by mě tedy, co je podle vás kapitalismus, který činí z občanů pouhé "pracující", kteří musí plnit příkazy novodobé skutečné vrchnosti.
-
-
Připouštím, že termín "ideologové šťastných zítřků" je přesnější. Oni sami nic nebudovali, to museli odřít ti obyčejní "pracující", zatímco ti ideologové se považovali za jejich "vůdce", "Führery", "voždě".
Existují nesporně různé druhy náboženství a záleží na tom, jak ten termín budeme definovat. I komunistickou ideologii lze považovat za jistou formu "náboženství".
V daném případě jsem měl samozřejmě na mysli křesťanství, a to ve své základní podobě bez ohledu na různé křesťanské církve, které ve svém učení více či méně liší.
Jistě i v zemích euroatlantické civilisace jsou jedinci, kteří hledí na jiné jako na "pracující", kteří jim umožní tvorbu zisku. Ale jsou omezeni zákony, morálkou, pravidly platícími ve svobodné demokratické zemi, což je zejména zajištěno dělbou moci a vzdělanostní úrovní obyvatel.
Pokud jde o tzv. "kapitalismus", to je termín, který používal Marx a stoupenci jeho učení. Ten vychází z evolucionistické teorie založené na materialismu 19.století, podle níž vývoj lidské společnosti prý probíhá od tzv. prvobytné společnosti přes feudalismus, kapitalismus, socialismus až po jakýsi komunismus.
Tyto představy jsou dnes překonané, lidské společenství je třeba klasifikovat podle jiných hledisek a na různé formy. Takže hovořit dnes o jakési kapitalistické společnosti je nesprávné, protože redukuje člověka na pouhého jedince, jehož jediným smyslem života by byla pouze výroba hmotných předmětů.
Státy je třeba klasifikovat podle různých hledisek, např. podle formy vlády (království, císařství, republika...), podle faktické míry svobody a demokracie na demokratické a totalitní, podle úrovně vzdělanosti obyvatel, vědy, techniky atd. na vyspělé a zaostalé atd.
-
-
Kapitalismus je termín, který se užívá dodnes a v ekonomické oblasti za něj není náhrada. Jedná se o způsob zacházení s kapitálem a získávání renty (v moderním smyslu slova, nikoli v původním antickém).
Hovořit o kapitalistické společnosti není překonané, ale správné, je-li společnost kapitalistickám, což ve většině rozvinutých zemí platí. Zcela správně, i když asi nevědomky, jste zmínil liberalismus, ale nesprávně ho s kapitalismem ztotožnil.
O státech a jejich klasifikaci nebyla diskuse vedena a netřeba ji tímto směrem rozšiřovat.
-
-
-
-
-
Ovšem teď se materialismus a rozmělnění morálních hodnot občanům ještě více vrylo pod kůži, než před rokem 89.
-
-
Ano, jsou důsledky půlstoletí "vymývání mozků" tzv. "rudou" ideologií vnucovanou nám poskoky koloniální správy CCCP.
-
-
Teď se vymývá ve jménu EU :D
-
-
-
-
.
-
Na pedak odjakziva chodili ti co chteli titul zadarmo a sportovci co chteli sportovat dal a vejska je zajímala jenom jako prostredek ke sportu (jo a udelat si behem skoly trenera).
Pak tam chodi ti, kterym se ve stavajicich skolach libi ( vetsinou cloveka pro praci motivuje vlastni zkusenost).
Ti co studuji pedagogiku s Tim ze pak nastoupi do skolstvi a to bude ten prelom a udelaji revoluci to jsou jen naivisti, kterym casem holt pochopi ze to bylo najivni, ze nejsou na svete jedini ktery napadlo ze by to chteli zmenit..
Praxe behem skoly je velka past na nove ucitele, tam je nechají se realizovat, nikdo jim nerekne:na tohle se vyprdnes AZ bude s MIT vlastni starosti, vlastni zivot, vlastni deti, tohle se ti taky casem Vrati AZ si za tebou dojde rodic. Tohle se dozvi AZ po par letech.
Jasne ze mladej clovek bez osobnich zivotnich problemu dospelaka, ktery ma najivni predstavu o tom s cim vlastne bude pracovat Casto prijde o idealy... Verejne skolstvi je Proste verejne skolstvi. Pokud chce clovek delat neco lepsiho nez verejne skolstvi narazi na to, ze konkutovat skole zdarma je setsakra tezky.
-
Po první světové válce řada vysloužilců - zvláště invalidů - zastávala místo učitele prvního stupně základní školy (tehdy zvané škola obecná) - a ty poskytovaly tzv. triviální vzdělání - mateřský jazyk, počty a čtení, které se zabývalo i vlastivědou. Historie žákům byla zprostředkována i během výuky náboženství - ještě v padesátých letech minulého století (t.j. za bolševika) povinné součásti výuky.
A není mi známo, že by naši prarodiče a u některých i rodiče, trpěli nedostatkem vzdělání!
-
-
Pane Janáku, dovolím si Vás opravit. Po první světové válce už byly tzv. Učitelské ústavy, které připravovaly učitele pro obecné školy, případně měšťanky. Ty poskytovaly osmileté základní vzdělání. Učitelé pro střední školy (gymnazia), tzv. profesoři, museli mít univerzitní vysokoškolské vzdělání.
Pokud jde o vysloužilé vojáky, tak ti učili v tzv. triviálních školách, které od r. 1774 zavedla povinně Marie Terezie od 6ti let věku dítěte. Trvaly 6 let a byly určeny pro nejnižší vrstvy obyvatelstva. To bývalo ve třídách 60 i více žáků všech věkových skupin. Mimochodem, děti nastupovaly do školy v den, kdy dosáhly 6 let věku, a to i v průběhu školního roku. Vyučovalo se trivium = čtení, psaní, počty. Marie Terezie potřebovala, aby rekruti z nízkých vrstev nebyli negramotní.
-
-
V tom se nerozcházíme - popisoval jsem zkušenosti mých prarodičů, kteří mi vyprávěli, jak chodili do vesnické malotřídky, kde učil vysloužilec z 1.světové války.
Ale pokuď vím, první republika podporovala výuku mateřského jazyka žáků na triviu - nikoli pouze češtiny, ale byly i malotřídky německé, maďarské a polské. Třeba děda chodil v Novém 'Boru (tehdy též Haida) do školy s vyučovacím jazykem německým, stejně jako prababička za Rakousko-Uherska (ale za R-U byla znalost němčiny např. pro uplatnění se ve státní službě nezbytností). Od třetí třídy se pak učili i jazyku českému - něco jako "cizí jazyk", i když byl jejich jazykem mateřským a doma i mezi kamarády tímto mluvili. A na prázdniny často jezdívali "na výměnu" do německých rodin, německé děti pak do českých...
-
-
Reagovala jsem na Vaši větu " Po první světové válce řada vysloužilců zastávala .......". To se mně zdá málo pravděpodobné. Poměry v tehdejším pohraničním území s německým obyvatelstvem mně nejsou dobře známy. Jen vím, že podle počtu německy mluvících obyvatel tam byly zřizovány německé školy s vyučovacím jazykem německým.Obecné školy neposkytovaly pouze trivium (t.j. čtení, psaní počty), ve vyšších ročnících se žáci učili kromě českého jazyka a počtů i předměty jako přírodověda. vlastivěda a samozřejmě výchovy hudební, tělesná, kreslení a ruční práce Učitelské ústavy pro obecné, resp. měšťanské školy byly čtyřleté střední školy. Pokud váš praděd byl Čech a žil v tehdejším pohraničí s převahou německého obyvatelstva, tak asi musel chodit do německé školy. České školy v těchto územích vznikaly postupně, a to za velkého odporu tamějších Němců.
-
-
-
"...a v diktandu měl pět slov zcela bez chyby."
Tento úryvek ze závěru výběrového řízení na učitele obecné školy je natolik známý, že odkaz neuvádím.
Výuku náboženství ovšem zajišťoval katecheta nebo velebný pán.
-