Jeden z nejznámějších amerických televizních moderátorů Larry King zahájil práci v televizi Russia Today, sdělila šéfredaktorka RT Margarita Simonjanová. Pořad se má jmenovat Larry King Now.
Číst všechno: http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2013_05_29/Larry-King-je-moderatorem-Russia-Today/

horší je když ti vládnou lidi napojený na USA

Moldavsku dlouho vládli komunisté orientovaní na Rusko. Výsledkem bylo, že tato země patří k nejchudším v Evropě. Je tedy logické, že Moldavané chtějí změnu, tu jim nabízejí prozápadní strany svoji orientaci na Evropskou unii. Celkem se jim dařilo a HDP vzrostl za jejich vlády v minulém roce o 9%, to je například výrazně víc než ruský ekonomický růst.

Chování Ruska k Moldavsku je jasným důkazem, že Kreml se dal na cestu konfrontace a chce násilím ovládnout jiné země, které s ním nechtějí mít nic společného. Hrozí nebezpečí, že se bude snažit vyvolat násilí mezi některými skupinami obyvatel, tak jak to převedl na východní Ukrajině.

Moldavsko přitom v historii Rusku většinou nepatřilo. Moldavské knížectví bylo pod vlivem Uher, Polska a nakonec se stalo součástí Osmanské říše. V roce 1829 získalo od Cařihradu autonomii. Moldavané jsou ve skutečnosti Rumuni, píši latinkou a jsou románského původu. K carskému Rusku patřila pouze část Besarábie a to jenom v relativně krátkém časovém úseku letech 1812 – 1918. Poté se Moldavsko stalo součástí Rumunska a Moldavané se většinou hlásili k rumunské národnosti. V roce 1944 pak Moldavsko anektoval Sovětský svaz a jeho obyvatelé byli často násilím nuceni přihlásit se k tzv. moldavské národnosti. Mnoho Moldavanů se stalo oběťmi stalinských represí.

Současné Rusko tak svými hrozbami navazuje na neblahou éru bolševického násilí, kdy Rusové si tehdy pod praporem rudé revoluce pomocí brutálního teroru podrobili střední Asii, Kavkaz, Pobaltí, Halič a také Moldavsko.

Rusové pokračují v politice stalinského násilí vůči Moldavsku

Kreml podal další důkaz o tom, že Rusko se snaží diktovat bývalým postsovětským republikám, co mají či nemají dělat. Nerespektuje výsledek svobodných demokratických parlamentních voleb v Moldavsku, ve kterých zvítězily prozápadní strany, jež prosazují těsnou spolupráci své země se západní Evropou, protože předchozí východní orientace se neosvědčila. A čeští komunisté opět dokázali, že jsou lokajové Moskvy.

Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil peni do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.

Rudí zločinci tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.

Rusko začalo dodávat Egyptu zařízení protiletadlového raketového systému S-300VM Antej-2500, oznámil vysoce postavený zdroj na ruském ministerstvu obrany.

Ruští komunisté řádili v Pobaltí hůř než u nás nacisté

Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová odmítla pozvání ruského prezidenta Vladimíra Putina na oslavu 70. výročí konce II. světové války. Právem! Litva opravdu nemá důvod slavit okupaci své země bolševickými hordami. Situace v rudými Rusy okupovaném Pobaltí byla horší než Protektorátu Čechy a Morava pod nacistickým útlakem. Ani Němci u nás nevraždili děti na táborech, kdežto Rusové v Litvě ano. Pobaltí nebylo v květnu 1945 osvobozeno, ale znovu okupováno, tentokrát rudou chátrou.

Osud nebohé Litvy pod moskevskými násilníky přesvědčivě dokládá spisovatel Jan Beneš v knize Zločiny genocidy, s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.

Podle Dějin Ruska 20. Století, které editoval profesor Andrej Zubov, tvořili jednotky sovětského komunistického gestapa NKVD z 77% etničtí Rusové, čili svádění komunistických zločinů na neruské národnosti SSSR neobstojí.

Rusku vládne Voloďa Velkohubý

Ruský prezident Vladimír Putin by si zasloužil přezdívku Voloďa Velkohubý, protože hlavně slibuje, ale skutky za ním jaksi nejsou vidět. A opět to přesvědčivě dokládá Jefim Fištejn. Realita je totiž tristní, terorismus hrozí Rusku dále (například ve stejný den, kdy byla v Paříži přepadena redakce časopisu Charlie Hebdo, zavraždili muslimští extremisté na Kavkaze dva ruské policisty), zdvojnásobení HDP se za Putinovy éry nekonalo, prudký rozvoj Dálného východu zůstal jenom na papíře a základy velkolepých staveb ruského Silikonového údolí ve Skolkovu zarůstají plevelem. Slibované vymýcení korupce nemá cenu ani komentovat. Cena za kilometr ruské dálnice u Soči se vyšplhala v přepočtu na tři miliardy korun (V ČR cena za kilometr činí 416 milionů Kč a je trvale pod palbou kritiky) a tak se nelze divit, že v Rusku se nové dálnice se prakticky nestaví

Drazí čtenáři! Chtěli bychom Vás upozornit na to, že Hlas Ruska mění svůj název a změní se i jeho webová stránka. Ode dneška se budeme nazývat zpravodajská agentura a rozhlas Sputnik. Všechny nové příspěvky můžete najít na následující adrese: http://cz.sputniknews.com. Obnovte Vaše záložky a zůstaňte s námi!

Nedávno Židy hodně popudila rusko-iránská spojenecká smlouva. Nelze se tomu divit, Irán je totiž fanatický islámský stát, který platí a vyzbrojuje teroristickou organizaci Hizballáh. Jejím hlavním cílem je likvidace židovského státu a za tím účelem páchá teroristické útoky, při kterých vraždí izraelské civilisty včetně žen a dětí. Je sice pravdou, že moskevsko-teheránské spojenectví má zatím trhlinu, když kvůli velkému tlaku USA a Tel Avivu, Rusko neslíbilo Iráncům dodání špičkového protileteckého systému S-300 (to už by Izrael považoval za vyhlášení války), a zdá se, že Putin má stále ze Západu respekt, ale i tak nutí Židy k opatrnosti.

Ti proto mají velký důvod dávat si na současného kremelského vládce pozor a rozhodně ho nepovažují za ochránce před antisemitismem. Fakta jsou zkrátka i přes řev jeho nohsledů fakta.

Proč Židé Rusům nevěří

Hodně židovských institucí odmítlo ruského prezidenta Vladimíra Putina na oslavách v Osvětimi u příležitosti osvobození tohoto vyhlazovacího tábora. Na první pohled to vypadá divně, ale je potřeba se nad tím zamyslet v širších souvislostech. Je známo, že současný kremelský vládce je náruživým obdivovatelem Stalina, který byl ovšem také velkým antisemitou a v letech 1939 – 41, kdy se Sovětský svaz přátelil s nacistickým Německem, vydal Hitlerovi stovky německých komunistů včetně Židů.

Po válce se potom Sovětský svaz, k jehož nástupnictví se současné Rusko hrdě hlásí, stal hlavním nepřítelem židovského státu, podporoval a vyzbrojoval Egypt za prezidenství Gamála Násira, který mimo jiné vyhrožoval Izraeli zničením a Židy chtěl naházet do moře.

Byli to Rusové, kteří rovněž pomáhali další arabské zemi Sýrii. Ta se pod vedením klanů Asadovců stala útočištěm pro nacistické válečné zločince. Asi nejvýznamnější z nich byl hlavní pomocník Adolfa Eichmanna Alois Brunner, kterému se kvůli jeho fanatickému antisemitismu říkalo „krvavý pes“. Podílel se mimo jiné na vyhlazení židovských komunit ve Vídni, Berlíně, Francii, na Slovensku a v řecké Soluni. Má na svědomí smrt minimálně 140 tisíc Židů. Za své zločiny byl několikrát souzen v nepřítomnosti a ve Francii dostal v roce 1954 trest smrti. Do smrti svých zvěrstev nelitoval, jenom toho, že v Evropě stále žije tolik Židů. Místo na šibenici však zemřel v klidu v Damašku pod ochranou Asadova režimu. Nad ním zase drží patronát Putin a je velmi nepravděpodobné, že by o této skutečnosti nevěděl. Koneckonců, více arabských států se z důvodu protižidovské nenávisti stálo útočištěm nácků.

Obzvlášť podlým činem bylo zatčení špiček představitelů polského nekomunistického odboje, mezi kterými byl i generál Leopold Okulicky, poslední vrchní velitel Zemské armády. Opět typická ruská zákeřnost. Jak tuto událost popisuje Černá kniha komunismu, díl I., celou akci řídil generál Ivan Serov, který velel všem represívním akcím NKVD v Polsku. Rusové podle své zvrácené taktiky opět vylákali šestnáct Poláku jakoby k jednání. Ti na ně přišli zcela dobrovolně, ale byli okamžitě zatčeni a následně převezeni do Moskvy, kde je v červenci 1945 rudí katani odsoudili jako německé kolaboranty k mnohaletým trestům vězení v gulazích. Hrdiny polského protinacistického odboje!

Je dobré si také připomenout ještě události roku 1939, kdy Sovětský svaz přepadl spolu s nacistickým Německem Polsko a až do června 1941 okupoval jeho východní část. Výsledkem byla nejen brutální surová vražda polských důstojníků v Katyni, ale rovněž deportace velké části polského obyvatelstva za nelidských podmínek do sibiřských gulagů, při kterých umřely tisíce lidí včetně žen a dětí.

Logicky se tak nelze divit tomu, že Poláci příchod Rudé armády na své území nepovažují za osvobození a v květnu 1945 konec II. světové války neslaví. Pravda, nová okupační moc byla mírnější než ta předchozí, ale o svobodě si Polsko mohlo nechat jen zdát.

Brutální násilí „osvoboditelů“ v Polsku

V lednu 1944 překročila první jednotka Rudé armády předválečné polské hranice stanovené Rižským mírem z ledna 1921. Toho využila největší ozbrojená antinacistická nekomunistická ozbrojená formace tzv. Zemská armáda (ZA, polsky Armia Krajowa), zahájila boj s nacisty a spolu s Rudou armádou osvobodily její jednotky litevské hlavní město Vilnius. Mimo Varšavu na západ od tzv. Curzonovy linie pak zmobilizovala ZA na 40 000 vojáků, a ti sami dokázali osvobodit některá menší města a vesnice.

Zemská armáda, přestože by k tomu měla pádné důvody, nikdy vojensky nevystoupila proti Rudé armádě. To jim však nepomohlo, jednotky ruského komunistického gestapa kříženého se SS, tedy NKVD začaly likvidovat oddíly ZA. Scénář byl většinou takový, její důstojníky nejdříve vylákali enkávéďáci k sobě pod záminkou jednání na svůj štáb. Pak je postříleli, mužstvo odzbrojili a deportovali, prakticky ve stejně hrůzných podmínkách jaké měli ubožáci v nacistických transportech, do gulagů. Odhaduje se, že takto byly násilím odvlečeny z Polska desítky tisíc lidí.

Samostatnou kapitolou je varšavské povstání, které vypuklo v srpnu 1944. To masový bolševický vrah Stalin nechal na pospas nacistickému teroru. Jelikož ho nevedli komunisté, ale velitelé Zemské armády, tak Rudá armáda, která stála na pravém břehu Visly, dostala rozkaz zastavit útočné operace, nejít povstalcům na pomoc a jen nečinně přihlížela, jak jsou nacisty zvěrsky masakrováni obyvatelé polského hlavního města, kterých bylo zavražděno na 200 tisíc. Nicméně Stalinovi nikdy na lidech nezáleželo a na jeho kontě je více obětí než na tom Hitlerově, takže mu to nijak moc nevadilo.

Rudá armáda neosvobodila, ale okupovala Polsko

Nikdo rozumný nebude zlehčovat hrůzy holocaustu a normální lidé si váží hrdinství obyčejných vojáků Rudé armády, kteří před sedmdesáti lety osvobodili vyhlazovací tábor Auschwitz - Osvětim. Ostatně především oni se stali oběťmi idiotských rozkazů svých velitelů, kteří je často hnali proti dobře opevněným německým pozicím na jistou smrt. Jenomže příchod Rusů neznamenal pro Polsko svobodu, ale další utrpení, masové vraždy polských odbojářů a novou okupaci. A to vlastně platí i pro ostatní země východní Evropy.

Význam slova osvobodit znamená dát svobodu, přišli jsme vás zbavit krutého nepřítele, nyní si tedy dělejte, co chcete a žijte, jak umíte. To se však v Polsku v letech 1944 – 45 nestalo. V Sovětském svazu vznikl z polských komunistů nikým nezvolený tzv. Polský výbor národního sjednocení, který byl v červenci 1944 v Lublinu proti vůli drtivé většiny polského národa dosazen Rusy za tamní vládu. Stalin a jeho bolševická banda tak vnutili Polsku vedení, o které místní lidé nestáli. Přitom komunisté byli v této zemi marginální silou, a jak píše ve svém výborném díle Polsko britský historik Norman Davies, v roce 1937 měla polská komunistická strana v roce 1937 necelých čtyři tisíce členů.

vivat Gagarin

vidíš Lukašenko náhle kamarád západu.Dokonce Amerika odsouhlasila nedávné jeho znovuzvolení.Když řekla že to bylo v demokratické.

absolutně brilantní *3*

Vivat Komunistická strana USA - Communist Party of the United States of America

Pokud jste neviděli, stojí to za to…guru pražské kavárny a jeho názory proti ostatním…kam se hrabou Moravcovy povrchní polední plky.

http://play.iprima.cz/partie/partie-15112015

Já jsem hoka takže TA ne TEN. Jdi se léčit HOLKOFOBE.

Komunistu Jelcina vystřídal u moci agent komunistické KGB Putin.
Bělorusku vládne agent KGB Lukašenko.

A ty budeš tvrdit že na východě už komouši nevládnou? I ty vtipálku