Přejít na výpis diskuzí
Proč se zrovna Francie stala terčem teroristických útoků
14.11.2015 | Dalibor Olšanský
252 příspěvků
-
Komunisty oběti drážních katastrof nezajímaly
Ráno na Štědrý den roku 1953 rychlík jedoucí z Prahy do Bratislavy narazil ve stanici Šakvice na Břeclavsku zezadu do osobního vlaku. Výsledkem bylo 103 mrtvých a více než osmdesát zraněných. Tehdejší noviny však několik dnů o tragédii mlčely. A mlčel i prezident Antonín Zápotocký zvaný též ušaté torpédo a předseda vlády Viliam Široký. To, že by se oba politici vypravili na místo neštěstí, tak to ani náhodou. Soudruh Zápotocký tenkrát na Hradě přijal korejské děti, ale české děti, sirotci po obětech obrovského neštěstí, ho tak jako Širokého nezajímaly. Tyto komunistické zrůdy se o této události nezmínily jediným slovem. Zranění a pozůstalí po zabitých bývali v takových případech odbiti maximálně směšně nízkým odškodným.
Nakonec, když už lidová šeptanda, nafoukla šakvickou katastrofu do obřích rozměrů, vyšel v novinách kdesi na stranách čtyři a dál o této tragédii maličký článeček. Komunisty lidské tragédie nezajímaly. Jim se totiž takové zprávy nehodily do jejich falešného obrazu o „nadšeném budování socialistické společnosti" a proto o takových záležitostech mlčeli. Bolševici se ve skutečnosti starostmi obyčejných lidí jenom propagandisticky oháněli, ale jinak se jimi nezabývali, protože ani nemuseli. Oni jako diktátoři lid k ničemu nepotřebovali a také pro něj nic nedělali. -
Dejme rusofilům ruskou (ne)demokracii
Demokraté to v Rusku nemají jednoduché. Takové právo shromažďovací tam dostává pořádně na frak. Zkuste si třeba na moskevské radnici zažádat o povolení k demonstraci proti válce na Kavkaze. Jak doložila Petra Procházková v Lidových novinách, s protivládními protesty nemáte šanci.
Zdůvodnění zákazů, která v takových případech posílají moskevští proputinovští byrokratičtí ratlíci žadatelům, jsou vážně „originální". „Dotyční nepochopili cíle vládní politiky Ruské federace na Kavkaze," dozvíte od úředníků. Samozřejmě provládní demonstrace před gruzínskou ambasádou jsou povolovány jako na běžícím pásu.
To je dalším důkazem toho, že Rusko má ke standardní demokracii opravdu daleko. Je to stále obyčejná orientální despocie, kde cary a komunistické partajní šéfy nahradilo veličenstvo Putin.
Pro naše rusofily mám jedno řešení. Chovejme se k nim tak jak, jejich vzor - ruský medvěd jedná se svými odpůrci. Takže třeba demonstrace protiradarových aktivistů, kteří se podle všeho nechávají financovat ruskými tajnými službami, zakazujme, protože tato hloupá telátka vůbec neporozuměla vládní politice České republiky vůči našemu nejvýznamnějšímu spojenci USA.
A navíc, ti, kteří nepřejí svobodu druhým a defacto souhlasí s omezováním základních lidských práv jiných lidí, si ji sami nezaslouží. -
Jak komunisté odporně kšeftují s lidským utrpením
Kuba odmítla americký dar pěti milionů dolarů, jež USA chtěly poslat obětem hurikánů Ike, při kterém v této zemi zahynulo sedm lidí. To je jen další důkaz toho, že komunistům na lidech vůbec nezáleží a místo pomoci trpícím bližním je jim nadevše jejich zvrácená ideologie. Historie však zná ještě otřesnější případy bolševické bezcitnosti.
Je smutné, že kubánští bolševičtí fanatici odmítli pomoc pro obyčejné Kubánce, kterou tato hurikánem i komunisty zdevastovaná země tolik potřebuje. Kubánské rudé vládě je jedno, co bude s nějakým obyčejným Miguelem z venkova, který kvůli řádění přírodního živlu přišel o všechno. Pro české rudokožce je příznačné, že jejich plátek Haló noviny napsal, že Kuba odmítla farizejský dar.
Ovšem daleko hrůznější bolševický zločin popisuje Alexandr Jakovlev ve své knize Rusko plné křížů. -
-
Na počátku dvacátých let minulého století zachvátil Rusko vinou bolševiků obrovský hladomor. Moskevský patriarcha Tichon nabídl Leninovi, že pravoslavná církev se vzdá části svého majetku ve prospěch hladovějících. Zločinec Uljanov si to však vyložil po svém a nařídil rabování církevního majetku prý ve prospěch ubohých lidí. Tato loupež vynesla bolševické vládě podle nejskromnějších odhadů čistý zisk za ve výši asi dvě a půl miliardy zlatých rublů.
Přitom jen pomoc, kterou hladovějícímu Rusku poslala americká organizace ARA v hodnotě 137 milionů dolarů, zachránila dvacet milionů lidí od smrti hladem. Takže je jasné, že církevní cennosti mohly zemi zcela ušetřit následků hrozivé katastrofy, při které zahynuly miliony lidí.
Ale teď přijde šílené vyvrcholení. Sovětská vláda nakoupila v letech 1922 a 1923 v zahraničí obilí za pouhých milion rublů a to ještě pouze na osivo. Kam tedy zmizely uloupené miliardy?
Anglický deník The Times napsal, že britští komunisté si tehdy koupili v centru Londýna dva luxusní šestipatrové domy za šest milionů liber šterlinků a kromě toho věnovali čtyři miliony liber šterlinků na pompézní sochu Karla Marxe na jeho hrobě. Tak končily peníze, které měly údajně pomoci nešťastným umírajícím lidem.
Komunisti nejsou žádní bojovníci za práva obyčejného lidu, jsou to docela obyčejné zrůdy, technologové moci, kterou chtějí získat a udržet i za cenu milionů lidských obětí. Kdo i v současné době zůstává přívržencem rudé ideologie, ten to nemůže mít v hlavě v pořádku.
-
-
Semjon Gayínek je na dně!!!
-
-
Já jsem hoka Simona. Vadí ti to? Tak jsi Gay spíše ty BTW *15* *15* *15* *15* *15*
Podvodníku s hlasováním. Pravdu nezměníš ani když si naklikáš sto bodů za vteřinu. -
-
Á naše sexuální pracovnice. Pravdu můžeš vykládat všelijak, ale skutečnost tvou kšivou prvdu nenahradíš. Tím, že budeš plivat špínu a lži nikomu nepomůžeš a ze sebe uděláš hauptku..u. Jen tak dále.
-
-
-
Znovu se ukázalo, že nacionální socialismus byl stejné zlo jako socialismus marxistické provenience. Podmínky k životu na územích okupovaných Německem a Sovětským svazem byly srovnatelné, deptaní Poláci v obou případech bojovali o holé přežití. Sovětští bolševici likvidovali své protivníky stejně bezohledně jako nacisté.
Filmová scéna, kdy manželka důstojníka, který byl zajat Rusy, musela i se svoji malou dcerou odjet ze sovětské okupační zóny do vyhnanství, má reálný podklad. Takových případů byly ve skutečnosti tisíce. Obě cestovaly v dobytčácích někam na Sibiř ve srovnatelných podmínkách jako Židé do Osvětimi. Lidé, které si bolševici vytipovali jako třídní nepřátele, neměli nárok se deportacím vyhnout.
Ve filmu byl ukázán i osud polské rodiny, kdy otce - vysokoškolského profesora zavraždili nacisté v koncentráku v Sachenhausenu, syna důstojníka pak bolševici v Katyni. Když se nad tím člověk zamyslí, tak oba diktátorské režimy sledovaly jeden cíl, zlikvidovat polskou inteligenci. Vždyť mezi zajatými polskými důstojníky převažovali tzv. záložáci, tedy v civilu lékaři, vědci, inženýři, učitelé apod. Působivý je závěr filmu ve kterém je ukázána masová vražda polských zajatců bolševickou sebrankou.
K vidění jsou i další důkazy komunistických zrůdností, například v poválečném Polsku bylo běžné, že rudá lůza ničila na hřbitovech náhrobky, na kterých bylo napsáno, že dotyčný umřel v roce 1940 v Katyni. To bylo nepřípustné, protože to odporovalo oficiální lži o tom, že vraždu polských důstojníků mají na svědomí nacisté. -
Další důkaz zločinnosti KSČM - oslava teroru a VŘSR
Výročí jednoho z nejhorších zločinů v dějinách lidstva - takzvaně Velkou říjnovou socialistickou revoluci - si připomínáme právě dnes. Tato událost, jejímž výsledkem bylo sto milionů mrtvých lidí, nechť je stále varováním všem slušným lidem. Skandální ovšem je, že pro české bolševiky je tento zločin důvodem k radosti.
Zpočátku to vypadalo na zoufalý pokus bolševiků, který bude brzy potlačen. Bohužel socialismus v takzvaném marxleninském provedení se začal po zeměkouli šířit jako rakovina. Zůstala po něm katastrofa, zabitých lidí bylo daleko více než obětí holocaustu. Vyhlazování Židů nacisty za II. světové války si nikdo rozumný jako skvělou událost nepřipomíná. Avšak srovnatelný zločin, akorát, že místo rasově nevhodných se stali terčem pronásledování třídní nepřátelé, je pro komunisty příležitosti k jásotu.
KSČM se prý od zločinů komunistů distancovala, ale skutky svědčí o něčem jiném -
-
Ruský autor Dimitrij Volkogonov napsal vynikající knihu „Lenin - počátek teroru" ve které skoncoval s pohádkou o hodném Leninovi a zlém Stalinovi. On totiž už soudruh Uljanov nebyl ničím jiným než násilníkem bažícím po moci za každou cenu. Vždyť ten jen pár měsíců po převratu v Rusku dal zřídit politickou policii zvanou ČEKA, která okamžitě zahájila represe proti odpůrcům bolševiků a už tehdy vznikaly v Rusku první koncentrační tábory. Byl to také Lenin, kdo na počátku roku 1918 nechal rozehnat historicky první demokraticky zvolený ruský parlament z toho důvodu, že bolševici volby prohráli a byli v něm v menšině.
Údajné skončení nelidského vykořisťování vypadalo tak, že pracující v Sovětském svazu a později i v dalších socialistických pracovali déle než jejich kolegové na Západě a také za míň peněz. Alexandr Granovskij v knize „Byl jsem agentem NKVD" dokazuje, že „nevykořisťování" sovětští dělníci a jejich rodiny trpěli ve třicátých letech minulého hlady a podvýživou.
Co se týče osvobození okupovaných zemí, tak o tom by obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska mohli vyprávět. Celé Pobaltí propuklo v jásot, když se v roce 1991 zbavilo ruské komunistické nadvlády, důsledku to VŘSR.
Komunisté a nejenom ti čeští lžou veřejnosti. Oslava největší lidské tragedie 20. století je plivnutím do tváře slušným lidem. Oni se nikdy nevzdali svého cíle po totálním ovládnutí lidstva, které by bylo zbaveno toho nejcennějšího - svobody. Pracující je ve skutečnosti nikdy nezajímali, protože ti měli rudým sloužit jen jako výtah k moci.
-
-
Čeští komunisté podporují řecké násilníky
Teror, pouliční výtržnosti a ničení majetku KSČM nevadí. Naši bolševici svoji podporou řeckým výtržníkům zveřejněnou v dnešních Haló novinách, kteří plení tamní krásná města, dávají najevo, že jsou jim dobré každé prostředky v boji o moc.
Ovšem podpora násilníků, kteří terorizují druhé lidi a ničí jejich majetky je nepřípustná. Anarchistické hordy rozbíjejí obchody majitelům, kteří s nešťastným incidentem nemají nic společného. Připravují tak o živobytí obchodníky, kteří často těžce pracují na tom, aby své živnosti přivedli k rozkvětu. A teď přijde jakási tlupa výtržníků a jejich dílo je v troskách. To policie v žádné zemi nesmí tolerovat. KSČM však svoji podporou násilí opět dokazuje, že se vylučuje se společnosti slušných lidí a musí být postavena mimo zákon. Vždyť komunisté jsou schopni tolerovat i genocidu a vraždy, jen proto, aby se dostali k moci.
Když veřejná bezpečnost a lidové milice střílely u nás v roce 1969 do neozbrojených lidí, kteří v klidu a nenásilně demonstrovali proti sovětské okupaci, tak to bylo v pořádku, to bolševikům nevadilo. Když však řečtí strážci pořádku zasahují proti gaunerům, kteří vypalují domy a obchody, je to brutalita.
Ne, s komunisty je potřeba rázně skoncovat. -
-
KSČM lže: Většina lidí komunisty nechtěla
Jistý Rudolf Fuksa po roce 1948 emigroval. Vrátil se coby agent-chodec, ale špatní lidé ho udali a on skončil na oprátce. Komunisté však tento zločin schvalují, čímž dokazují, že jejich údajné omluvy za devastaci republiky jsou pouhým podvodem, tak jak je to u rudochů běžné. Navíc lžou, že prý je v padesátých letech podporovala většina lidí.
Vyjádření mluvčí Komunistické strany Čech a Moravy Moniky Hoření zní: „Rudolf Fuksa se aktivně postavil proti systému, který zcela legitimně zvítězil a na počátku padesátých let byl podporován převážnou většinou obyvatel Československé republiky." -
-
tak pak by podle logiky soudružky mluvčí byl oprávněně trestný též protinacistický odboj, protože jeho protagonisté se postavili proti systému, který byl zcela legitimní, jelikož protektorát Čechy a Morava vznikl se souhlasem demokraticky zvoleného prezidenta II. Čs. republiky Emila Háchy a vlády.
Ale ona nám soudružka lže: Za prvé komunisté získali v relativně svobodných parlamentních volbách v roce 1946 v českých zemích 40% hlasů, a to pokud vím, není většina ani náhodou. Za druhé: Předvolební průzkumy na začátku roku 1948, kdy se měly konat další volby, potvrzovaly, že popularita komunistů klesá a oni by asi získali jen kolem třiceti procent hlasů a možná by volby vůbec nevyhráli.
A je nutné si také připomenout, že komunisté zvítězili ve volebním klání zásluhou velkého podvodu na voličích. Oni v roce 1946 slibovali, že zachovají živnostníky a soukromé vlastnictví, Vrchní bolševik - opilec a masový vrah Gottwald se dušoval zemědělcům, že u nás žádné kolchozy nebudou. Rudí nikde neříkali, že zadrátují hranice a budou zabíjet lidi kvůli jejich přesvědčení.
Brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek ve své knize V zajetí stalinismu potvrzuje, že už v oněch neslavných únorových dnech se mnoho lidí zúčastnilo komunistických demonstrací z donucení, což se týkalo třeba zaměstnanců brněnského magistrátu. Komunisté tedy v žádném případě neměli za sebou většinu národa, koneckonců to odkazují i události po měnové reformě v roce 1953, kdy proti likvidaci úspor obyčejných lidí protestovaly statisíce demonstrantů včetně dělníků.
-
-
-
Semjonu Gayínkovi došly tapety!!!
-
-
Chudáku. Semjon jsi totiž ty sám. ty jsi tuhle postavičku vytvořil multinicku.
A to tak že jsi zkomoil moje holčičí jméno Simona.
Tobě vadí že jsem holka takže do kategorie Gay spadáš spíše ty.
A naklikej si podvodníku za sekundu třeba tisíc bodů. Pravdu tím nezměníš nulo *15* *15*
-
-
Nedávno si Kuba připomněla smutné padesáté výročí castrovské revoluce. Znalci tamních poměrů to vidí jasně - není co slavit. Vývoj „ostrova svobody" zhodnotil výstižně Valtr Komárek v komentáři v MF DNES jako cestu od deseti k pěti. Obdivovatelé Kuby si berou za vzor známého komunistického podvodníka Julia Fučíka, který pro změnu kdysi pěl lživé ódy na Sovětský svaz.
Lidé, kteří mají moji velkou důvěru a Kubu navštívili popisují tamní situaci tristně. Například Markéta Pilátová popsala v Respektu jak v této perle Karibiku pila karcinogenní žlutou limonádu, a jedla maso do kterého bylo umleto snad všechno. V baru hotelu kde bydlela, byla svědkem scény, jak obstarožní Zápaďák hostil tři mladé Kubánky hamburgery, samozřejmě ne v rámci Armády Spásy. Chtěla mu vynadat, jenomže ta děvčata měla evidentně pořádný hlad, a tak to nakonec přešla. Poté navštívila manželku disidenta, které odevzdala léky pro jejího uvězněného muže. Ona žena je zamíchá do kakaa a odnese manželovi do věznice, protože jinak by její partner umřel. Dále Pilátová upozorňuje na skutečnost, že čtvrt, ve které ona nebohá žena žila by se všude jinde jmenovala slam.
Walter Komárek vzpomínal na to, jak jeho kubánští přátelé byli překvapeni z toho, že si z bytu odběhl do obchodu a obratem přinesl všechno, co je k pohoštění návštěvy potřeba. To totiž na Kubě v běžných obchodech není možné -
Protiústavní komunistický puč a jeho následky
Bolševický převrat v únoru 1948 nebyl v žádném případě demokratický a ústavní, jak se snaží namluvit zdejší rudokožci. Znamenal čtyřicetiletou společenskou, ekonomickou a kulturní devastaci země a cestu z ekonomicky vyspělé na úroveň rozvojové země. Tato fakta je potřeba si stále připomínat!
Pohádkám o tom, jak si to ti naši komunisté tenkrát vedli ústavně, mohou věřit jenom hlupáci anebo zatvrzelí ignoranti fakt. -
-
Existuje mnoho důkazů o tom, že se komunisté na státní převrat cíleně připravovali a došlo by k němu i v případě, kdyby nekomunističtí ministři nepodali demisi. Existuje rozkaz zemského velitele Sboru národní bezpečnosti z 9. února, který de facto znamenal ovládnutí bezpečnostních složek bolševiky. Dále byly uvedeny do pohotovosti vojenské útvary v Milovicích a tanková brigáda v Žatci. Tyto složky měly být nasazeny k případnému potlačení protikomunistických demonstrací. V rozporu s platnou Ústavou vznikly Akční výbory Národní fronty, které prováděly masové čistky ve školství, státní správě, kultuře. K zastrašení oponentů sloužili i nezákonné ozbrojené bandy zvané Lidové milice.
Brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek si do svého deníku, který byl vydán pod názvem V zajetí stalinismu, poznamenal, že 21. února byli na komunistické demonstrace za přijetí demise nekomunistických ministrů nakomandováni i veřejní zaměstnanci, takže nešlo tedy jen o čistě spontánní projevy pracujících. O sjezdu Ústřední rady odborů v Praze pak píše, že se vyznačoval stejnou nabubřelostí jako podobné nacistické akce a rovněž píše o masovém zatýkání a čistkách, které nastaly hned v poúnorových dnech.
O květnových volbách v roce 48 Jeřábek píše, že ve volebních komisích byli jenom komunističtí straníci a lidé měli strach jít za plentu,a by nebyli podezíráni, že do uren vhodili bílý lístek a hlasovali proti komunistům. Jedním slovem šaškárna. -
-
Ovšem stojí za to si přečíst i další Jeřábkovy vzpomínky z doby poúnorové. Tak například z 11. září 1950. „Bytová kalamita v Brně dosahuje katastrofálních rozměrů. Na bytovém úřadě leží dvacet tisíc nevyřízených žádostí. Nestaví se, na příkaz Moskvy je nutné se zaměřit na výrobu kanónů. A přitom mamutí byrokratický aparát sekretariátů KSČ zabírá stále nová místa." Zápis z druhého února 1950. „Manželka Zdenka stála půl druhé hodiny ve frontě na chleba. Žije se nám lépe a radostněji."
V únoru 1953 už autor tvrdí: „Hospodářská situace vypadá katastrofálně." Zápisků o tom, že obchody zejí prázdnotou, máslo a káva z nich zmizelo, maso je vzácnost, není čím topit a výpadky elektrického proudu jsou čím dál tím delší se pravidelně opakují. Takže ono „úspěšné budování socialismu" vypadalo jinak než líčila komunistická propaganda.
Výsledek komunistického vládnutí v Československu tak byl ekonomický úpadek o čemž svědčí i statistiky zahraničního obchodu z konce osmdesátých let. Do ekonomicky vyspělých západních zemích směřovalo jen 16% exportu ČSSR, z toho pouze 11% činily technologicky náročnější výrobky, jako stroje.
Je tedy jasné, že kromě masového porušování lidských práv navíc komunisté přivedli zemi k ekonomickému kolapsu. Socialismus sice hlásá lepší zítřky, ale díky své podstatě jich není schopen dosáhnout. Lidé jsou ve skutečnosti Sobci a to je potřeba si upřímně přiznat. Myšlenka na to, že společné vlastnictví výrobních prostředků je cestou k beztřídní společnosti je absolutně nezajímá.
-
-