Volba KSČM znamená volbu lží, korupce, podvodů a neschopnosti

Komunisté se rádi kasají svoji údajnou neúplatností, slušností a schopností v politice. To jsou ovšem lži první kategorie. Komunisté jsou stejně úplatní jako ti druzí a jejich starostové rozhodně nepatří k výkvětu České republiky. Spíše opak je pravdou a obce s rudým vedením moc nevzkvétají. Kraje, kde se rudí soudruzi podílejí na vládě, také nijak nezáří.

Komunistický předák Jiří Dolejš byl v září 2009 usvědčen novinářem z MF DNES z pokusu o korupci a praní špinavých peněz. Spolu s dalším tehdejším místopředsedou KSČM Čeňkem mIlotou byl ochoten lobovat za úplatek jednoho milionu korun za změnu loterijního zákona. Tyto peníze měly být vyprány přes inzerci v Haló novinách. Čili údajná neúplatnost komunistů patří do říše pohádek.

Pokrytectví českých pseudohumanistů především z řad extremistické levice nezná hranic. Zatímco Američanům jsou neustále předhazovány války s Indiány a zločiny ve Vietnamu, tak daleko horší zvěrstva ruská, a to jak v provedení carském i sovětském, jsou ze strany těchto lidí přecházeny mlčením.

Sovětská komunistická armáda se po vpádu do Afghánistánu v roce 1979 dopouštěla mnoha válečných zločinů. O tom velmi fundovaně psala Petra Procházková v Lidových novinách a také jsou tato smutná fakta popsána v Černé knize komunismu. Bývalí sovětští vojáci sami přiznávají, že v Afghánistánu se svými nepřáteli nijak nemazlili. Tak poru­čík Igor Kotov, který v osmdesátých letech válčil ve východním Afghá­nistánu, prohlásil zcela otevřeně:„Za­jatce jsme nelitovali, často jsme je mučili.“ Ten také přiznal, že Rusové běžně zabíjeli zajatce tak, že je shazovali z vrtulníků z velkých výšek.

I ruská média v současné době přiznávají, že ruští vojáci nejdřív hodili do vesnického domu granát a pak pro jistotu ještě postříleli všechny přítomné muže. To, jestli patřili k protikomunistickým bojovníkům nebo se jednalo o civilisty, samozřejmě nezjišťovali. Asi k nejhoršímu masakru došlo 20. prosince 1980, kdy byla zničena vesnice Tarinkot u Kandaháru. Sověti tam během jediného dne povraždili na tři tisíce lidí včetně žen a dětí. To bylo daleko víc obětí než v Američanům tolik předhazovaném vietnamském My – lai. Je jasné, že sovětské komunistické běsnění v Afghánistánu bylo první a hlavní příčinou vzniku fanatického muslimského Talibanu a rovněž radikála Usáma bin Ladina, zakladatele teroristické al-Káidy. Kdyby Rusové nechali Afghánistán na pokoji, muslimové by se nemuseli tak zradikalizovat.

Rusko ovládá mafie aneb mráz opět hrozí z Kremlu

Současná Ruská federace je rájem gaunerů všeho druhu, kteří pevně drží otěže v ruce, rabují nešťastnou zemi a obírají ji až o polovinu státního rozpočtu. Je neštěstím pro Českou republiku, že Miloš Zeman je ke této skutečnosti slepý a hluchý. Nebo, a to je horší, nechce vidět a slyšet.

. Každý by si měl přečíst vynikající knihu výborného britského komentátora a znalce Ruska Edwarda Lucase Klam, s podtitulkem špioni a lži aneb jak Rusko obelhává Západ, kterou nedávno vydalo pražské nakladatelství Mladá fronta (nemá nic společného s MFDNES).

Autor přesvědčivě dokazuje na faktech, že v současném Rusku je vysoká propojenost organizovaného zločinu a státní správy včetně tajné služby FSB. Lucas poukazuje na případ mladého právníka Sergeje Magnitského, který byl umučen v ruských věznicích jen proto, že hájil svého klienta a odhalil masivní daňový únik za asi 230 milionů dolarů, o které byli obráni ruští daňoví poplatníci. Měl ovšem smůlu, tyto peníze ukradli podle důkazů, které měl Magnitskij k dispozici, přední důstojníci FSB a protikorupční policie! Tito lidé mají nyní na kontech miliony dolarů, které by si ze svých platů nemohli pořídit a nikoho to v Putinově říši nevzrušuje.

Zeman ztrácí nervy, lže a lhář nepatří na Hrad!

Důchodce z Vysočiny a jeho fans tady evidentně ztrácí nervy a tak se opakovaně uchylují k nehorázným podpásovkám. Naposledy Miloš Zeman obvinil Karla Schwarzenberga, že ze svého zámku v Čimelicích vystěhoval ze služebního bytu nebohou učitelku. Ukázalo se, že to byla velká lež.

Dotyčná učitelka Táňa Bílá se sama důrazně ohradila proti Zemanově lži a médiím potvrdila, že z Čimelic se odstěhovala deset let předtím, než byl zámek vrácen rodině Schwarzenbergů. To nepotřebuje další komentář. Je to taktika zoufalců, kteří už neví kudy kam.

Na Miloše Zemana se to sype ze všech stran, jeho nejbližší spolupracovník pan Šlouf si vodil na úřad vlády v době Zemanova premiérství mafiána Mrázka, a také se zjistilo, že ochránce chudých - důchodce z Vysočiny, jenž prý zná trable obyčejných lidí, finančně podporují exekutoři, kteří posílali peníze na Zemanův účet, z toho co zabavili tzv. obyčejným lidem – potenciálním Zemanovým voličům. Ti tak nevědomky přispěli „svému“ kandidátovi. I když se obávám, že takhle to asi nechtěli.

Nejen agent StB Kučera, ale celá KSČM by měla skončit

Zločinnou podstatu komunistického režimu si musíme pořád připomínat. Jihočeské MFDNES se povedl husarský kousek, když odhalila bývalého majora pohraniční stráže, v současnosti jihočeského krajského radního pro venkov a životní prostředí a komunistu Václava Kučeru jako agenta StB. Takový člověk nemá na kraji co dělat.

Kučera byl velitelem roty pohraniční stráže v Horní Stropnici nedaleko rakouských hranic. Co to vlastně byla pohraniční stráž? Byla to ozbrojená složka komunistického režimu, která svým způsobem kopírovala jednotky SS, jež střežily koncentrační tábory. Podobnost je tady veliká, protože socialistické Československo se silně blížilo nacistickým vyhlazovacím lágrům. Na hranicích se Západem, tedy se svobodným světem, byly vztyčeny ostnaté dráty a další zátarasy a střílelo se a také se zabíjeli ti, kteří chtěli utéct za svobodou. V tom si esesáčtí strážci a rudí pohraničníci počínali stejně.

Dne 8. května právem a v pravdě slavíme vítězství nad nacismem

Je potřeba neustále zdůrazňovat naplno pro někoho krutou pravdu, že Rusové si v našem hlavním městě prakticky nezabojovali. Klíčový význam pro ukončení bojů mělo jednání České národní rady s německými veliteli a uzavření dohody o příměří 8. května 1945. Toto je datum skutečného osvobození Prahy, které oprávněně slavíme jako Den vítězství.

Rusko se víc než velmoci podobá rozvojovým zemím

Nedávno v rozhovoru pro Magazín Víkend MF DNES uvedl fotbalista Jan Koller, který hrál mimo jiné za ruskou Samaru, řekl, že v tomto městě na březích Volhy stojí sto metrů od luxusního hotelu Hilton chatrče bez elektřiny, ve kterých lidé jedí psi. Čili výjev bližší spíše třetímu světu než vyspělé Evropě.

A nejhorší je, že za sto let se v Rusku prakticky nic nezměnilo. Bývalý prvorepublikový politik Rudolf Beran navštívil tuto zemi začátkem 20. století. Města v okolí Volhy včetně Samary popsal takto: „Z přístavu vede ulice do centra města, po které jezdí tramvaj a stojí na ni krásné výstavné kupecké domy. Stačí však sejít do bočních ulic a člověk je v jiném světě, plném bídy a nuzných chatrčí.“

Rusko vyhrožuje Lotyšsku a hájí vrahy žen a dětí

Lotyšský parlament nedávno schválil vynikající zákon, který bychom potřebovali také. Ten zakazuje veřejnou propagaci nacistických a komunistických symbolů, jakožto hnutí, která potlačují lidská práva a svobody. Tím si ovšem vysloužilo nenávist Rusů

Komunisté chtějí jen moc a na lidi zvysoka - však víte

Je to jeden z největších podvodů lidských dějin v režii komunistů. Socialismus žádnou rovnost mezi lidmi nepřinesl, ale existovala kasta vyvolených a těch druhých, kteří prakticky neměli žádná práva. Tak zatímco například v padesátých letech si naši komunisté užívali západního luxusu, zároveň nebyly peníze na léky pro děti. Inu Sovětský svaz

Už ve třicátých letech byla od soudruha Gottwalda drzost kritizovat jiné lidi za nákladný život, když jeho spolusoudruzi, tedy respektive šéfové, v Sovětském svazu ve srovnatelné době v třicátých letech minulého století žili v přepychu, zatímco miliony obyvatel Stalinovy říše umíraly na hladomor. Nomenklaturní kádry bydlely v přepychových bytech, nakupovaly v pro ně vyhrazených obchodech s vybraným zbožím, k dispozici měly auta a na víkendy jezdily na luxusní dače, tedy chaty v okolí Moskvy.

Postřehy ze sjezdu komunistické strany (USA)
Komunistická strana USA nedávno uspořádala v Chicagu svůj XXX. celonárodní sjezd. Celkově se během víkendu 13.- 15. června sjelo téměř 375 delegátů a hostů, aby potvrdili strategickou politiku strany, pořádali výborové a plenární diskuse, vedli porady a nastínili nové oblasti organizačního zaměření - konkrétně rozšiřování a budování hnutí pracovníků rychlého občerstvení za 15 USD/h. a jejich odborový svaz, a zdvojnásobili naše snahy v boji za odvrácení klimatické katastrofy z globálního oteplování.
Sjezd byl impozantní událostí ukazující hloubku stranické práce ve hnutích za společenskou a ekonomickou spravedlnost. Byl nejen jedinečně různorodým shromážděním - mnohorasovým, mladých, starých, menšinových i konvenčních; byl také jedinečným shromážděním dělnictva.
Jak jsem se proplétal delegacemi z celé země, třídní charakter sjezdu byl stále zjevnější. Byl jsem představen odborovým předákům a funkcionářům, organizátorům a řadovým aktivistům, zástupcům pro stížnosti a vyjednávání, personálu rychlého občerstvení a domácí zdravotní péče, a mnoha dalším. Šiky předáků byly vskutku impozantní; znamenaly sepětí strany s lidmi na ulici, práci jejích členů mezi nimi k vytváření hnutí. Dokonce se odvážím tvrdit, že dělnictvo, většinou odborářští delegáti, představovalo myšlení desetitisíců - ne-li statisíců - dalších dělnických aktivistů a odborářů v mnoha svazech vedoucích útok proti globálnímu jednomu procentu.
Další jedinečnou věcí XXX. sjezdu byl počet nových členů, kteří byli na svém prvním sjezdu. Přijeli noví členové od Portlandu po Denver, od Orlanda po Atlantu, od St. Louis po Detroit, od New Havenu po New York. Jejich účast na sjezdu a snaha jít dopředu zajišťují pokračování úlohy strany ve výchově nové generace aktivistů a organizátorů, připravených se střetnout s výzvami zítřka. Jak si každým rokem podávají přihlášku do strany tisíce nových členů, je na nás nejen abychom hrdě oslavili 95letou historii, ale abychom vychovávali a školili přicházející členy a dávali jim rady, aby nás tak mohli vést dalších 95 let. Navíc se k nám přidalo množství hostů, mezi nimi i známí předáci celonárodního hnutí personálu rychlého občerstvení.
Tento sjezd byl nepochybně sjezdem předáků lidového hnutí. Byl velký rozsahem, nový složením a transparentní v debatách. Transparentní debaty a plánování tohoto sjezdu obsahovaly široký záběr členů z celé země. Dohromady stovky členů navrhovaly semináře, pracovaly ve výborech (k rezolucím, stanovám, kultuře, v porotách atd.), rozesílaly dopisy, dělaly sjezdové pořadatele, přispívaly diskusními dokumenty a podílely se na živé předsjezdové internetové debatě.
XXX. celonárodní sjezd KS USA také zvolil národní výbor, nové národní funkcionáře a nového národního předsedu, Johna Batchella.
Bylo by zanedbáním, kdybych se nezmínil o práci a vedení našeho bývalého národního předsedy, Sama Webba, který na sjezdu odstoupil - a spolu s ním další funkcionáři jako Jarvis Tyner, Juan Lopez a další - aby uvolnili místo nové generaci předáků. Kuráž a důvěra, jakou dali celé straně, novému předsedovi a novým národním funkcionářům, je skutečně obdivuhodná. Máme hodně co dělat, protože Sam, Jarvis a Juan stáli v čele úsilí za otevřenější, zvučnější, mladší a lépe zakotvenou komunistickou stranu 21. století.
Sjezd nepochybně měl pár menších otřesů, v přípravě i během sjezdu samotného. Někteří cítí - a já souhlasím - že jsme se snažili udělat příliš moc, že nebylo dost času si příležitostně udělat nové přátele a opět se shledat se starými. A potřebovali jsme samozřejmě víc kafe. Jako celek nicméně XXX. celonárodní sjezd komunistické strany, slavící své 95. výročí, byl sjezdem na roky, dělnický svým charakterem, nový a pestrý složením a transparentní v debatách.
Tony PECINOVSKY,