Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • V učebnicích železničního zeměpisu pro I. ročníky středních dopravních škol ze sedmdesátých let se psalo o tom, že klíčové tratě budou zmodernizovány a rychlost na nich zvýšena až na 160 kilometrů v hodině. V těch samých učebnicích z let osmdesátých let už o ničem takovém nebyla zmínka. Tehdy už se reálný socialismus nacházel v těžké ekonomické krizi a byl rád, že bude vůbec schopen udržet provoz na chátrajících železnicích a jakékoli zásadní modernizace šly k ledu.

    Radikální modernizace železničních koridorů začala teprve v roce 1994. Ta na nich umožnila zvýšení rychlostí až na zmíněných 160 kilometrů v hodině a v dohledné budoucnosti se na některých úsecích zvýší rychlost až na 200 kilometrů v hodině.

    České dráhy mají k dokonalosti samozřejmě ještě stále daleko, ovšem na některých tratích už nastalo radikální zlepšení a třeba soupravy EC mají solidní evropskou úroveň
  • Ve třicátých letech dvacátého století urazily klasické rychlíky s parní lokomotivou v čele trasu mezi oběma městy za čtyři hodiny. Ovšem pýchou první republiky se stala motorová souprava Slovenská Strela, která zhruba dvěstěšedesátikilometrový úsek zvládla bez zastávky za 2 hodiny 49 minut.

    Vlaky tedy nabíraly na tempu. Ovšem pozor! K moci se dostali komunisté a nastal neskutečný zvrat, v sedmdesátých letech rychlíky na této trati v rozporu s předchozím vývojem zpomalily a cesta nejrychlejšímu z nich expresu Hungaria trvala asi tři a půl hodiny, tedy o čtyřicet minut déle než Slovenské Strele.

    Prvorepublikovou rekordmanku překonaly až vlaky Eurocity někdy kolem roku 2000 a v současnosti Pendolina zvládnou tuto cestu s jednou zastávkou v Pardubicích za 2 hodiny 29 minut.

    Tato kauza je rovněž další důkaz ekonomického zaostávání socialismu. Komunistický režim nebyl schopen investovat do železniční dopravy potřebné í peníze, tak zatímco třeba v Německu a Francii vznikaly moderní rychlodráhy TGV a ICE, po nichž si to vlaky uhánějí i třistakilometrovou rychlostí, tak u nás jsme si o něčem takovém mohly nechat jen snít. Vlaky se „ploužily" po kolejích kvůli špatnému technickému stavu tratí a častým pomalým jízdám.
  • Komunistické světlé zítřky a kolabující železnice

    Minulý režim dokázal opravdu i nemožné, nikdo jiný před ním nedovedl přivést železnici do takového srabu jako on a současné České dráhy se z jeho devastačního působení stále nemohou vzpamatovat. Vlaky za jejich éry jezdily pomaleji než za první republiky, což je dalším důkazem krachu socialistické ekonomiky.

    V historii železniční dopravy se dlouhou dobu vlaky zrychlovaly, což se dá považovat za normální. Zaměřím se nyní na důležitý úsek mezi dvěma největšími městy České republiky Prahou a Brnem. Přímé železniční spojení dokončili stavbaři v roce 1849 a pokud se člověk z Brna rozhodl vyjet si do hlavního města Království českého, čekal ho celodenní výlet. Ovšem ve srovnání s érou dostavníků, kterým tato cesta trvala dva dny, to byl velký pokrok.

    V době I. světové války vzpomínal Karel Hašler na úmorné šestihodinové cestování přeplněným vlakem z brněnského hostování Národního divadla domů do Prahy.
  • Zachránění Varšavy

    Obrat ve válce nastal 15. srpna, v době, kdy už většina Evropy čekala, že Varšava padne každým dnem. Na tento datum připadá velký katolický svátek, Nanebevzetí Pany Marie a Poláci jako horliví katolíci přisuzují „Zázrak na Visle" právě přímluvě Matky Boží. Dokonce tehdy požádali papeže Benedikta XV., aby mohli Pannu Marii nazývat královnou Polska a tehdejší Svatý otce jejich žádosti vyhověl.

    Ve skutečnosti se oddíly Rudé armády vedené Tuchačevským vyčerpaly a jejich početní stav klesl ve srovnání s polskými jednotkami, ve kterých sloužilo na severní frontě na tři sta tisíc mužů, na polovinu.
    Plán protiofenzívy připravil Pilsudski ve spolupráci s francouzským generálem Weygandem a náčelníkem štábu polské armády generálem Tadeuszem Rozwadowskym. Britský historik Norman Davies přičítá hlavní zásluhy na porážce Rudé armády generálu Weygandovi. Každopádně však útok Poláků do boků bolševických sil znamenal obrat ve válce a během podzimu roku 1920 dostali ruští bolševici od Poláků ještě několik pořádných nakládaček. Rudá armáda byla silně zdecimovaná a nakonec byla Rižským mírem v březnu 1921 stanovena polsko-sovětská hranice v linii Desna-Slucz-Korzec-Zbrucz, která v podstatě kopírovala situaci při druhém dělení země v roce 1793.

    V každém případě si Poláci zaslouží velké uznání za zachránění Evropy před rudým morem. Datum 15. srpna 1920 bychom si měli dobře zapamatovat. Věčná sláva polským hrdinům.
  • ločiny rudé lůzy

    Bolševická Rudá armáda měla zpočátku navrch, její jednotky postupovala onoho léta dvacátého roku na Varšavu, polská armáda jen stěží odolávala náporu rudé lůzy. Ta válka byla vedena velmi krutě zvláště ze strany bolševiků, kteří neuznávali ženevskou konvenci o zacházení s válečnými zajatci.Například ve vsi Bystryk brutálně povraždili rudí kozáci mladé nezkušené polské vojáky, kteří se chtěli vzdát do zajetí. Píše o tom Karel Richter ve své knize válka začala v Polsku.

    Situace se v červenci pro mladý polský stát stala kritickou. Navíc evropští komunisté bránili v průjezdu vlaků s výzbrojí přes Německo a Československo do Polska, v tomto případě si zaslouží uznání československý ministr zahraničí Edvard Beneš, který zajistil dopravu zbrojních vlaků do Polska náhradní trasou přes Slovensko, když stávkující břeclavští železničáři zmateni rudou propagandou je nechtěli pouštět dál.

    Maršál Józef Pilsudski, náčelník státu a nejvyšší velitel armády vystoupil 3. července 1920 se zásadním projevem k polskému národu: „Občané Rzecipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás ze všech stran, soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, abys se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat k odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců i dědů srazili nepřítele Rzecipospolité k jejim nohám. Vše za vítězství vše! Do zbraně!".
  • Jak Polsko zachránilo Evropu před bolševickou chátrou

    Na tu dobu nesmíme zapomenout! Před 89 lety bojovalo Polsko o svoji holou existenci, nechybělo mnoho a ruští bolševici se rozlili po Evropě. Sám Lenin tehdy prohlásil: „Ještě několik dní vítězné ofenzívy a byla by dobyta nejenom Varšava, ale rozbit i versailleský mír." Vítězná ofenzíva polských vojsk však v srpnu 1919 zmařila komunistické naděje, rudá hydra byla na hlavu poražena.

    Plány ruských bolševiků byly jasné, zničení Polska a spojení jednotek Rudé armády s německými komunistickými bojůvkami a nastolení rudého teroru. Evropa by se dostala pod nadvládu tlup vřeštících paviánů zpitých krví svých obětí, kteří jsou hubiteli lidské civilizace. Tak správně nazval komunisty sir Winston Churchill.
  • Já jsem holka - demokratka Simona.

    Komunistických zločinců - Putinovců se tu zastáváš jen ty - multinicku zlej břehu putine
    BTW rybanno trolle. Podvodníku s hlasováním a IP adresama.
  • Moskva - nejlépe se jí vyhnout

    Přesně těmito slovy hodnotí jeden z turistických průvodců ruskou metropoli.

    Mizerné služby, vysoké ceny

    Desetimilionová Moskva není moc vlídná k návštěvníkům, vysoké ceny za nekvalitní služby jsou běžné, i v průměrné restauraci zaplatíte za nijak skvělý boršč dvě stě rublů (v přepočtu necelých sto padesát korun) a více rublů. Často taé čekáte dlouhé minuty než si vás někdo všimne a ani potom nemáte vyhráno.
  • Semjon Gayínek je zakládajícím členem KSČ a do strany museli vstoupit i jeho vnuci!!!
  • Komunistické zločiny aneb rudí stvořili veksláky

    Chronický nedostatek západních valut způsobil, že se legálně dováželo jen omezené množství žádaného západního zboží jako byly ledničky, auta, televizory, radiomagnetofony, luxusní oblečení, kosmetika atd. Lidé ovšem o ně měli zájem stejně jako o bony, marky a dolary a další valuty, takže se na scéně objevili tzv. veksláci, kteří nakupovali marky, libry, dolary, šilinky atd. od cizinců a obratem je prodávali místním zájemcům. Tito lidově řečení veksláci dováželi také pomocí různých kanálů nedostatkové kvalitní západní zboží, kterému československé a jiné východoevropské šunty nedokázaly konkurovat. Markantní to bylo například u aut a elektroniky.

    Takže veksláci vlastně suplovali směnárníky a obchodníky s exportním zbožím, čili činnosti, které jsou ve svobodné společnosti normální. Oni vlastně uspokojovali potřeby lidí a dokázali jim zajistit to, čeho bolševický režim není schopen. Dovoz často i obrovského množství televizí, radiokazetových magnetofonů či digitálních hodinek zajišťovaly dokonalé tajné organizace ve kterých působili též celníci, vysocí funkcionáři KSČ a špičky tehdejší policie tenkrát zvané SNB.
  • zbabělec jsi ty. Ty vo...e.
  • Braňme svobodu projevu proti neostalinistům

    Je to velká vymoženost současné doby, lidé svobodně diskutují o všem možném, a žádní komunisté je za to nemohou poslat na Bory. Nádhera. Některým stoupencům starých pořádků však takový Hydepark vadí a pokoušejí se zastrašovat své názorové oponenty.

    Potíž ovšem je, že omezení bolševici stále zastrašují druhé. Oni se sice dožadují svobody projevu v situaci kdy se jim to hodí, ale například už na Kubě podporují represe proti tamní disidentům s tím, že přece porušují tamní platné zákony.

    Takže je potřeba říct na rovinu, respektujme právo na svobodu projevu, ale zároveň se braňme těm, kteří nejen ji, ale i vůbec demokracii upírají druhým. To se týká stoupenců nacismu a komunismu. Proto je zákaz těchto stran a propagace názorů, které podněcují náboženskou, národnostní, třídní a rasovou nenávist, na místě.
  • Šikanování je důsledkem komunistické diktatury

    Tolik rudého řevu už tady dlouho nebylo. Drzost komunistů nezná mezí. Rudí darebáci, kteří ze šikany udělali běžnou součást života a desetitisícům dětí změnili život v peklo nemají právo pokrytecky naříkat nad dcerou bývalého místopředsedy KSČM.

    Komunisty takto šikanovali desetitisíce dětí, které se provinily jenom tím, že měly nesprávný třídní původ. Těm bylo ublíženo mimořádně hnusným způsobem. Pokud se zdejší rudá smečka těmto lidem neomluví, nemá morální právo ronit krokodýlí slzy nad soudem komunistovi potoka.

    Šikana je tak produktem komunistického režimu a důsledkem intoxikace společnosti třídní nenávistí. Naštěstí jeji šíření je v současné době trestným činem a hrozí za něj vězení.
  • Obě válčící strany zaznamenaly střídavé úspěchy. Modrým přilbám se zpočátku podařilo vytlačit Severokorejce z jižní Koreji, obsadit většinu severokorejského území včetně hlavního města Pchjongjangu a zahnat Kim Ir-senovu armádu až na čínské hranice.

    Pak se však do konfliktu zapojilo na milion vojáků Čínské lidově osvobozenecké armády. Ti společně ze Severokorejci vytěsnili Američany a jejich spojence zpátky až do jižní Koreje a znovu dobyli Soul. Pak následoval protiútok Američanů a spojenců a nakonec se konflikt ustálil zhruba v okolí demarkační linie na 38. rovnoběžce a v červenci roku 1953 bylo podepsáno příměří.

    Válka dopadla z vojenského hlediska nerozhodně, ale ve skutečnosti zvítězil Západ, protože se komunistickým agresorům ze severní Koreji nepodařilo dobýt jih. Výsledek tohoto střetu při kterém zahynuly statisíce lidí, a rovněž Stalinova smrt na jaře 1953, zabránily třetí světové válce. Bolševici, kteří zpočátku chtěli vojensky ovládnout západní Evropu, pod vlivem vývoje na korejských bojištích a také v souvislosti s katastrofální situací svých ekonomik od svého šíleného záměru nakonec upustili.
  • Naštěstí USA zareagovaly rychle a účinně. Energický prezident Harry Truman vydal rozkaz veliteli amerických dálněvýchodních vojsk armádnímu generálu Douglasi Mac Arturovi k maximální podpoře Jihokorejců. USA dále hned 25. června svolali Radu bezpečnosti OSN, která přepad odsoudila, označila severní Koreu jako agresora a vyzvala tamní komunistickou vládu, ať okamžitě stáhne své jednotky za demarkační linii. Když severokorejští komunisté neposlechli, vydala Rada bezpečnosti další rezoluci ve kterém vyzvala k formování vojsk OSN a vyzvala všechny státy, aby se podílely na formování mezinárodních sil pod patronací této organizace.

    Vydání obou rezolucí mohl zabránit sovětský zástupce v Radě bezpečnosti, který měl právo veta. Ten se však od ledna 1950 nezúčastňoval jejího jednání na protest proti tomu, že Čínu v OSN zastupovala Čankajškova nacionalistická vláda a nikoli Mao Ce-tungův pekingský komunistický režim. Těžko říct, ale proč SSSR v tomto případě pro něj důležitém případě bojkot nepřerušil a dopustil se obrovské chyby.

    Tehdy celkem 53 členských států severokorejskou agresi odsoudilo a 29 z nich nabídlo okamžitou pomoc. Většinu vojsk OSN tvořili Američané a jejich velitelem se stal generál Mac Artur.
  • Výročí severokorejské komunistické agrese

    Tento veliký poválečný konflikt byl výjimečný. Poprvé v historii došlo masovému nasazení tzv. modrých přileb, tedy jednotek OSN, které dostaly za úkol porazit severokorejská komunistická vojska, jež přepadla Korejskou republiku.

    Na počátku padesátých let studená válka nabírala na obrátkách a bolševický blok vedený Sovětským svazem se vážně zaobíral myšlenkou na zničení svobodného světa. Komunisté si vybrali korejský poloostrov rozdělený 38. rovnoběžkou na bolševickou severní Koreu a proamerickou Korejsko republiku jako test odolnosti Západu a zkoušeli co Američané a jejich spojenci dokážou snést.

    Na začátku roku 1950 dostává severokorejský diktátor Kim Ir-sen od Josefa Visarionoviče Stalina a čínského vůdce Mao Ce-tunga souhlas k útoku a dobytí jižné Koreje. O několik měsíců později 25. června 1950 severokorejská armáda podle přepadla svého souseda. Výsledek se zdál být předem jasný, vojska ze severu měla početní převahu, tvořilo ji 135 tisíc dobře ozbrojených a vycvičených mužů, vybavených dělostřelectvem, tanky T-34 a 180 letadly, mezi nimiž převažovaly stíhačky a bombardéry.

    Jihokorejské síly měly jen 95 tisíc mužů ve zbrani, daleko hůře vycvičených než jejich protivníci ze severu, letectvo tvořilo jen několik průzkumných a dopravních strojů, tanky neměly žádné. Nelze se tedy divit, že severokorejská armáda snadno prorazila jihokorejskou obranu a již 28. června dobyla hlavní město Korejské republiky Soul.
  • Já jsem holka Simona. Takže se jdi hlavně léčit holkofobe, lháři a podvodníku§
    s hlasováním. Multinicku zlej BTW soldere rybano putine trolle
  • No vidíš Simone Smraďochu a je po diskuzi, všechny si zapudil ty imbecile. Takže já ne tebe taky s e r u a jdu si lehnout blbe.
  • Jak šetřit? Sebrat estébákům a spol. jejich výsluhy!

    Cesta k rozpočtové zodpovědnosti je pro Českou republiku tou jedinou správnou, ovšem musíme využít všech možností, které se nabízejí. A tak komunistickým zločincům sáhněme na peníze. Bude to mít význam nejen finanční, ale především morální.

    Takový prokurátor Karel Vaš se za II. světové války příliš nevyznamenal. Sloužil sice ve Svobodově armádním sboru, ale byl zalezlý v týlu, nebojoval a o hrůzách války věděl akorát z vyprávění. Jeho spolubojovníci a skuteční hrdinové mají pro něj jen tvrdá slova-křivák a donašeč. Svůj podlý charakter pak Vaš prokázal po bolševickém puči v roce 1948, kdy se ve vykonstruovaném procesu coby vojenský prokurátor přičinil o šibenici pro generála Heliodora Píku. Tato lidská zrůda přitom pobírá vysoký důchod a užívá si v privátním domově pro seniory.

    Žijí mezi námi rovněž estébáci, kteří mučili lidi třeba tak, že je při výsleších pálili cigaretami, což zažil ještě několik let před něžnou revolucí třeba písničkář Vlasta Třešňák. Ještě horší to bylo v padesátých letech, když rudí vyšetřovatelé pouštěli do svých obětí elektrický proud, drtili jim varlata a mnoha dalšími krutými způsoby je brutálně týrali. Rovněž takové bestie pobírají nadprůměrné penze.
  • Komunisté sice hlásali, že všichni lidé jsou si rovni, a kasali se, že zatočí s chudobou, ovšem skutečnost byla jiná, chudí za nich byli všichni až na pár vyvolených. Tito vyvolení bolševici dostávali přednostně přidělené byty a někteří i luxusní vily, měli nárok na špičkovou zdravotní péči v SANOPSech, zatímco pro lid v podhradí potřebné léky často nebyly a nakupovat chodili do vybraných obchodů, kam plebs nesměl. On se pak kdysi prořekl bývalý vrchní komanč Milouš Jakeš, když stylem sobě vlastním v jedněch novinách prohlásil: „No jo, měli jsme svoje obchody, ale ty nebyly nic extra, tam bylo takové zboží, které si každý jiný občan mohl koupit v tuzexu.“

    Ještě dokonaleji vystihl zrůdnost bolševismu v jedné stati ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. „Diktatura proletariátu? Udělal bych takovou výstavu fotografií, na kterých by byly tlustí vyžraní papaláši, jak nasedají do svých luxusních limuzín, válí se na svých dačách (chatách) a užívají si na luxusních žranicích. To je ve skutečnosti ta jejich diktatura proletariátu.“ Ano, v Rusku ta situace za komunistů byla ještě horší než u nás, na jedné straně bída a miliony lidí umírajících hladem, na druhé straně neskutečný přepych. Rusko se totiž nezbavilo carismu, pouze vyměnilo cara a bojary za generálního tajemníka bolševické partaje a nomenklaturní kádry pohrdající zbytkem populace.

    Rovněž náš rudý poslanec Opálka dokázal, že ve skutečnosti jsou mu lidé, kterých se jindy slovy tak plamenně zastává, ukradeni. Já si budu létat a vy si dělejte co chcete. Jeho vysvětlení o tom, že musel letět letadlem, protože je invalidní důchodce je k popukání. Spousta invalidních důchodců běžně cestuje po vlastech českých, moravských a slezských vlaky nebo autobusy.

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit