Nikita Chruščov přijede navštívit pracující ruské kolchozníky.
„Tak copak, moji milí, jakpak se vám daří?” žertuje Nikita.
„Výborně, soudruhu,” žertují kolchozníci. *15* *15* *15*

Teď si mu to nandal, pěkná smeč. No nečum, píšu na tabletu.

Otázka na Rádio Jerevan: „Chceme ve škole uvést Schillerovu hru Vilém Tell. Můžeme?”
Odpověď: „V principu ano, ale kde chcete v SSSR vzít jablko?” *1* *1* *1*

Stalin se doslechl, že britská královna zveřejňuje každý rok zprávu o svém zdravotním stavu. Rozhodl se tedy k obdobnému kroku, ale s tím, že ne jednou za rok, ani ne jednou za měsíc, ale rovnou jednou za hodinu bude informovat sovětský lid, jak na tom je.
Zprávy v 6:00 moskevského času: „Stalin se právě vymočil.”
Zprávy v 7:00 moskevského času: „Stalin měl právě stolici.”
Zprávy v 8:00 moskevského času: „Stalin se právě probudil...” *15* *15* *15*

Za hluboké totality se konala schůze nižších stranických funkcionářů s vyššími. Když schůze skončila, zeptal se předseda strany: „Tak, soudruzi, máte ještě nějaké otázky?”
Ticho.
„No tak, soudruzi, nebojte se. Odpovíme na všechno.”
Přihlásil se soudruh Pokorný: „Tak já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou k dostání pomeranče?”
Předseda strany se zamyslel a povídá: „Velmi dobrá otázka, soudruhu. Příště vám na ni odpovíme.”
Po čase se opět koná schůze, stejný scénář, ale o pomerančích ani slovo. A opět předseda vybízí k dotazům. Přihlásí se soudruh Novotný a ptá se: „Já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou v obchodech k dostání pomeranče a banány?”
Předseda se opět zamyslí a říká: „Velmi dobrá otázka. Odpověď si musím promyslet, příště vám řeknu více.”
Za nějaký čas se opět koná schůze, o pomerančích a banánech ani slovo, opět vybízí předseda k otázkám. Přihlásí se soudruh Novák a velmi nesměle a s očima plnýma strachu se ptá: „Chtěl bych se tedy zeptat, ale je to jen maličkost. Kde jsou soudruzi Pokorný a Novotný?” *2* *2* *2* *2* *2* *2* *2* *2* *2* *2*

Už se udělal? Asi jo, a máme po ptákách...

Šrubuj prute, všichni ti tu fandíme.

Chcípnul Vobamgután a už tak zůstal, to howno ani prasata nežraly

V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů už to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Podezřele oblečený člověk, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů kdyby si někdo nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho...” a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu.
Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?”
„Je to ještě horší,” odpoví manžel. „Už jim došly i náboje!” *15* *15* *15* *15*

Poradce prezidenta Spojených států zatelefonuje do Kremlu a ptá se na výši průměrného platu sovětského občana. Asi pět minut nikdo neodpovídá, ze sluchátka je slyšet jen šramot a nesrozumitelné, vzrušené šeptání. Potom se ozve zoufalý hlas: „A vy zase diskriminujete černochy!” *2* *2* *2*