Byla to především zásluha jezuitů. Jedny s prvních měst, které se přihlásili ke katolické víře byla, Praha, Tábor, Louny. Ve městech, kde reformační komise narazily na odpor byly měšťanům odepírány některá práva. Kde byl odpor obzvlášť silný, tam bylo ubytováno vojsko.

Někteří šlechtici byli velmi horliví v rekatolizaci a dopouštěli se násilností na obyvatelstvu. Jednalo se především o šlechtice, kteří byli před tím horlivými protestanty.

Venkovské obyvatelstvo se muselo podrobit rozhodnutí vrchnosti. Podle tehdejších zvyklostí nemělo na výběr. Často docházelo k povstáním. Byla to vina především vrchnosti, která dříve dosazovala horlivé protestantské faráře. Několikaleté předsudky se nedaly hned odstranit.

Mezi významné emigranty patří Pavel Skála ze Zhoře, Jiří Třanovský, Václav Hollar, Pavel Stránský a v neposlední řadě i poslední biskup jednoty bratrské Jan Ámos Komenský.

Období rekatolizace skončilo asi okolo roku 1680, po 60 letech, kdy je drtivá většina obyvatelstva uváděna jako katolická.

Podíváme li se na počet emigrantů musíme konstatovat, že rekatolizace byla příliš násilná a poplatná své době, kdy se téměř vše řešilo násilím.

A budou se odečítat náklady na památky, které byly udržovány od r. 1948?
Kam až dosáhli "Dukovci" v "restitucích" ? Bílá Hora?

Cílený antislovanský, antičeský útok na tradice ČSR a pokus o zničení ideje naší státnosti v režii katolické církve. Tak popisují moravští váleční veteráni a odbojáři Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) oslavy 100. výročí smrti následníka rakousko uherského trůnu Ferdinanda ´d Este na zámku Konopiště a v Brně.
„Všechno to celebruje římská církev a velelupič restitucí Duka,“ říká Jiří Jaroš, expert ČSBS na historii a známý bojovník proti navrácení majetku šlechtickým rodům kolaborujícím za války s německými nacisty. „Dělají z Ferdinanda div ne mučedníka. A údajně česká média dělají ze Srbů fanatické vrahy a viníky 1. světové války. Mladí redaktoři a hubené redaktorky by si měli zopakovat dějepis pro základní školy. Válku začalo Rakousko a Německo, pro které byl sarajevský čin jenom záminkou. Kdyby nebylo jeho, našly by si něco jiného. Konečně i Hitler pracoval s provokacemi, kterými začínal své války,“ tvrdí s s poukazem na falešný polský útok v Gliwicích Jaroš. „Pro případ útoku na Československo Hitler dokonce plánoval jako záminku zavraždění vlastního velvyslance v Praze,“ upozornil Jaroš.

Dnes zde mají příslušníci Dukovi církevní tiskové inkvizice plnou bojovou pohotovost, když jim necháme volné ruce tak příští rok už budeme upalováni na hranicích za zpěvů nábožných písní.

Brněnský tyjátr
Další oslavy rakousko-uherského mocnářství, které už Karel Havlíček Borovský nazval „žalářem slovanských národů“ proběhly za zájmu médií v nedalekém Benešově a také tradičně prorakousky a proněmecky naladěným Brnu. Právě sem dorazil Jaroš spolu s dalším významným členem ČSBS a spisovatelem Janem Kuxem. Svou účast pojali jako svérázný happening proti oslavám rakouského trůnu. „Rozhodli jsme se, že u té maškarády rozhodně nesmíme chybět a také tam musí zaznít naše hlasy! Narazil jsem si do čela námořní čapku benátského kapitána Arsenálu, mocnosti nepřátelské Rakušanům a hajdy na brněnské hlavní nádraží,“ popisuje svou účast o víkendu v Brně Jaroš. „Vypadalo to jako o matějské pouti nebo o velkém cirkusovém představení. Některé dámy měly v rukou černožluté vlaječky. Brněnské historické tramvaje byly ozdobeny černožlutými stuhami a nádraží se zahemžilo uniformami rakouské c.k. armády i policejními, a také obleky klasických rakouských fízlů-detektivů v buřinkách, kteří dychtivě čekali na své velezrádce,“ doplnil Jaroše Kux.
Oba vlastenci se pak přesunuli na hradby brněnského Špilberku, kde oslava osoby Fedinanda ´d Este pokračovala. „Musím uznat, že atrakce v historickém dějišti řádění tajných rakouských komisí, které do zdejších vězeňských kobek dostaly desítky vlastenců a kde věznili a mučili odbojáře i Němci v letech 1939 až 1945, se celá atrakce byla dokonalá. Muselo to stát spoustu peněz,“ dodal Kux.