Relativizuje zlo.

poslouchal jsem dnes Zuzu na Radiožurnálu, nějaký úryvek a chtěla tam vysvětlení říkala ze sociologického (myslela asi spíše filozofického) a psychologického pohledu na touho po moci u člověka, možná se to dá spojit i s touhou po slávě jako dvěma negativními deviacemi (herostratismus, alkibiadismus, lidově se taky říká slavomanství)..

Filozofický pohled nabídl už třeba Friedrich Nietzsche, který postavil touhu (vůli) po moci jako základní podstatu jednání v životě jedince. To je nihilistický pohled, řeknete si. :)

Tak teda Alfred Adler.. Podle něj je mocenský pud hlavní silou individuálního směřování jedince. Jedinec touží zařadit se co nejlépe do společnosti a tomuto přizpůsobuje svůj životní styl.. 

Krom toho tedy postuloval 4 základní životní styly a nebyl taky příliš optimistický: panovačný, ziskuchtivý, vyhýbavý a soc. užitečný. První dva souvisí s tím, co tady probíráme. Protože mocenský pud se dá dát do souvislostí s pocity méněcennosti u jedince (znáte Napoleonský syndrom - malý,  panovačný, vzteklý Louis de Funes, každý známe někoho menšího vzrůstu, kdo má potřebu téhle kompenzace výšky přenesenou do soc. interakce v podobě nadřazeného chování..). A pocit méněcennosti definuje Adler jako ženskou slabost, kterou musí takový jedince překonat silou mužské vůle..Moc viděl Adler jako pudovou realitu jedince se snahou vyšplhat se v hierarchii dominance nad ostatní.

Konrád Lorenz mocenský pud vnímá jako součást vnitrodruhové agrese. Zkrátka  boj o teritorium, zdroje, samičky (tady se dá ještě připomenout Freudovo libido coby součást hnací síly jedince, kterého motivuje touha po moci, touha vlastnit třeba partnerku-y, většinou je to u těchto jedinců kombinace všech tří směrů, které uvádím)..

Tak alespoň pro Vás, Zuza to tady asi nepřečte. :)

". . . aby U.S.A. věděly, že stojíme na stráži . . ." 

Týýý voe - to je moudro . . .

Hmmm - a hradního opět nevyvezli...🤨

V případě uctění památky vykonavatelů atentátu  na  Reichsprotektora 

šlo o akt, na který jsme čekali prakticky od roku 1945.  

Po celou dobu 1948 - 89 byl význam atentátu na toho Reichsprotektora

zamlčován, ne-lli denunciován bolševickou věrchuškou!

Snad s výjimkou natočení filmu Atentát v roce 1964 panem režiserem 

 Jiřím Sequensem.  Film ovšem po roce 1969 byl "uložen" do tresoru,

místo toho  nám  KSČM vnucovala  "sovjetskaja  balada"  Osvobození....

Britský letoun musel zaskočit, protože ty dva naše  jsou na cvičení nad vsetínským okresem

Na Slovensku se dějí věci ... Bratislavská časť Staré mesto premenovala ulicu slovenského buditeľa Samuela Godru na Ulicu Borisa Nemcova. Na Godrovej ulici má totiž sídlo ruské veľvyslanectvo. Je to detinská provokácia.

V skutočnosti Boris Nemcov nebol žiaden priateľ Ukrajiny. Nemcov v 90. rokoch obhajoval ovládnutie Sevastopoľu Rusmi na úkor Ukrajiny. Ako kovaný neoliberál tvrdil, že získať toto ruské územie treba tak, že ruské firmy tam všetko odkúpia. Citujem Nemcova: „Historická spravodlivosť musí byť obnovená prostredníctvom kapitalistických metód.“ Mimochodom, podľa Nemcova by Rusko malo ovládnuť celý Krym – považoval to za navrátenie toho, čo Rusom patrí. Rovnako ako drvivá väčšina Rusov považuje Krym za ruský.

Diskuse k tématu atentátu na toho "Reichsprotektora" 

by měly být ukončeny.

Takové hlouposti, jaké v nich jsou - to je úděsné . . .