Ta zpráva na serveru iDNES nebyla ani tak překvapivá, pouze dokázala další rudý krach. Mladoboleslavská Škoda totiž vyráběla v éře socialismu spíše odpad než auta. Tři ze čtyř vozů značky Škoda vyvezené v osmdesátých letech na Západ, tedy 75%, zákazníci reklamovali kvůli vážným vadám. Socialistický průmysl si holt s kvalitou moc nerozuměl.

Nutno si přiznat, že pokud se Škodě Mladé Boleslav dařilo za komunistů prodávat auta na Západě, tak to bylo jen kvůli nízké ceně, která tak tak kopírovala výrobní náklady. Škoda 120 L a další patřily v zemích Jako Německo, Rakousko, Velká Británie a další k těm nejlevnějším.

Jasný příklad: v polovině osmdesátých let činil průměrný plat v Německu cca 2500 DM a již zmíněná Škoda 120 L stála kolem 7000 DM. Čili Němec si ji mohl koupit za necelé tři měsíční platy. Jenom pro srovnání. U nás se tehdy bralo kolem dvou a půl tisíc korun čistého, a toto auto stálo kolem 60 tisíc korun. Tento jasný důkaz čísel nepotřebuje další komentáře.

To, že ji Němci stejně moc nekupovali, je jasné. Jinak by byli pro smích širokému okolí. Tento výrobek našeho socialistického průmyslu byl na západ od našich hranic terčem moha vtipů. Pěkný je ten britský, proč že musí škodovka jezdit vždycky plná, aby když zůstane pod kopcem, ji měl kdo tlačit.
Legrace ovšem končí, když se člověk zamyslí nad tím, kam komunisté přivedli náš průmysl. K celkové zaostalosti. Za I. republiky patřila česká auta ke světové špičce. Rudá vrchnost to vzala sešupem za čtyřicet let až na samé automobilové dno. Ovšem nejen v tomto oboru, k totálnímu kolapsu přivedla celou zemi.

ty tvoje přesčasy a mimořádné nasazení zruinují CIA. celý její rozpočet praskne na tvou výplatu a nezbude ji na Mejdany a převraty ve světě...

V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Edvard Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Těžko však může být přítelem někdo, kdo mně okrade a teorizuje mé blízké. A přesně tak se choval bolševický SSSR, který se za II. světové války ztotožnil s velkoruským šovinismem. Viz Stalinovo vystoupení na začátku války s nacistickým Německem z června 1941, ve kterém se dovolával ruských válečných tradic a příkladu Suvorova, Kutuzova, Nachimova a dalších. Nejde tedy jen tak oddělit Sovětský svaz a Rusko, které bylo navíc jeho největší součástí.

Skutečný přítel poskytne nezištnou pomoc v nouzi. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To ruští bolševici brutálně porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na které po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k Sovětskému svazu, jež navíc historicky k carskému Rusku nikdy nepatřilo, ale od 11. století bylo součástí uherského království. Sovětská tajná policie NKVD (obdoba nacistického gestapa) v této nejvýchodnější části Československé republiky vraždila a zavírala do gulagů všechny, kteří chtěli obnovení předválečných poměrů.

Ze strany sovětské moci tak došlo k porušení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo a ruští komunisté prohlásili, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR, i když o jejich skutečný názor nikdo nestál. Podkarpatsko se za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení.
To dokazuje i příhoda špiona Augusta, který v roce 1966 cestoval s kolegy autem přes Podkarpatskou Rus a uviděl zde dvě ženy, které vykopaly ze země konzervy, které tam on se svými přáteli předtím zakopal, a vylizovaly z nich zbytky. Inu sovětský ráj.

Nelze ovšem nevzpomenout na květen 1945 v Praze, kdy NKVD začala unášet bývalé ruské emigranty, i když ti už v drtivé většině měli československé občanství, zpátky do Ruska, mnoho z nich zavraždila, další pak zavřela do gulagů, kde spousta z nich našla smrt.

To je doba, než americká filcka Semjon Gayínek, dá tapetu!!!


HNUS !!!

Nepokoje na Majdanu pochopí každý, kdo zná poměry na Ukrajině. Janukovyč a spol. dovedli zemi k totálnímu rozvratu a dospělo to tam daleko, že člověk bez protekce nesehnal ani postel v nemocnici. Těžko se divit zdejším lidem, že chtěli změnu. Vždyť naši odboráři protestovali proti Nečasově vládě ve srovnání s tím kvůli banalitám, a Ukrajinci si těžko mohli nechat líbit daleko horší zvěrstva. Zvláště, když vidí, že nejúspěšnější postsovětskou zemí je Estonsko, které se orientuje na Západ.

Simčo škoď rusku nejezdi na jejich benzin a netop jejich plynem *1* *1*

Krásný Krym je Ruský!!!



WOW !!!

Sympatický pokus dvou ruských mladíků. Zkoušeli reakci kolemjdoucích na situaci, když se vám na ulici udělá nevolno. Srovnávali reakci lidí v ruském Sankt Petěrburgu a americkém Miami. Pro Rusko dopadlo toto srovnání tragicky, kolabujícího na ulici lidé přehlíželi, a trvalo dlouho, než se o něj mladá slečna začala zajímat. Američané v takové situaci pomohli hned.

Tuto ruskou bezcitnost potvrdila v jednom čísle časopis Reflex v rubrice Vandr i mladá Češka žijící v Moskvě. Tato popsala natvrdo, když člověk omdlí na ulici a budou silné mrazy, má smůlu. Nikdo mu nepomůže, nikdo si ho nebude všímat, a pokud jej nenajdou včas policisté, má smůlu a zmrzne. Rusové si prostě myslí, že tu leží nějaký opilec, který přebral a nezajímá je to.

Režisér Otakar Vávra se kdysi v nějakém novinovém rozhovoru chlubil, že když natáčel masivní bitevní scénu na Vítkově v díle husitské trilogie Proti všem, tak se nikdo vážně nezranil a nezabil. „Ruští režiséři se tomu moc divili, v Rusku je to totiž jiné, tam mají i při natáčení válečných filmů povoleny pětiprocentní ztráty jako na manévrech,“ objasnil Vávra. Věřím, že za Sovětského svazu něco takového bylo možné, protože bolševikům na lidech nezáleželo,

Stačí jeden přelet naším strojem a hrdinní NAVY už lokají vodu a dezertují. V Sýrii jsme si trochu pohrali, Pentagon z toho nespí dodnes. Opravdu vážná hrozba to NATO. *15*

U nás v zemích Koruny české na to máme krásné přísloví, kážou vodu a pijí víno. V Rusku jsou na to specialisté Putin a spol., jak to krásně popsal v Reflexu č. 35 Petr Vavrouška v článku Naše děti do západních škol. Ruská věrchuška posílá své děti a příbuzné na Západ se slovy v Rusku Vás nic dobrého nečeká. Jenomže obyčejným Rusům tvrdí, že svoji vlast milují nade vše a totéž musí činit všichni kremelští poddaní.

Není to nic neobvyklého, už v padesátých letech minulého století manželka komunistického ober zločince a masového vraha Klementa Gottwalda soudružka Marta Gottwaldová zvaná též Marta prde.atá si nechala dovézt z Belgie krajky za osmdesát tisíc korun a v Brně seřvala organizátory jisté bolšánské recepce za to, že nesehnali nejlepší francouzské koňaky. To vše v době, když tehdejší rudé ministerstvo zdravotnictví odmítlo uvolnit devizy na lék pro malé dítě, které umíralo na tuberkulózu. Jinak soudružka Gottwaldová samozřejmě na veřejnosti chválila vše socialistické a haněla kapitalistické.

A našla zdatné následovníky v současné vládnoucí kremelské tlupě. Ti také navenek chválí vše ruské, jak je to nejlepší, jací jsou správní vlastenci a následníci Petra Velikého, kdežto prohnilý Západ je fuj, fuj a v žádném případě to není a nemůže být náš vzor. Jenomže jsou to pouze lživá prázdná slova, protože jejich příbuzní masově opouštějí Rusko a žijí na Západě.