Tak jasně že při hraní her přijímáš akt násilí, ale víš, že je to vymyšlený, nebo virtuální svět. Nechtěl bych zažít skutečnost, že jsem někde v zákopu a kolem hlavy mi sviští kulky. To člověka změní. Viděl jsem pár dokumentů z 1 světové, kde veteráni v nemocnicích jenom slyšeli hlas trubky a začali se hrozně třást strachem a šíleli, protože se neměli kam schovat.

kennyB: No dobre nebylo to zrovna nejstatesteji formulovano, ale porad mi jde o to jak, jak vnimas ten prozitek. Kdyz zabijis ncp nebo moby ve hrach, porad paradoxne prijimas akt nasili. Hry dost casto prave vychazi z udalosti jako byla Omaha a lidi se radi pres ne vraci ve virtualni realite. I Zaklinac by neexistoval kdyby ve stredoveku neexistovalo nasili (nejspis). Nekdy se mi zda, ze zaroven odsuzujeme nasili ktere probihalo nebo probiha ale stejne ho tak s klidem prijimame ve hrach. Jasne ze vysledek je jiny. Ve hrach doopravdy nikdo neumira,

Pokud se na to clovek bude divat z perspektivy vysledku tak jsou hry super, ale proces je porad stejny? Co treba sport? Kdybych mel nekoho agitovat, tak mne prijde sport jako super alternativa v lidskem zapoleni. Kdyby olimpiada v 1936 vyresila celou WWII bylo by to super ne? Jesse Owens by vyresil cely konflikt v jednom jedinem zavodu a vsichni by se pokojne rozesli domu.

Ted mne nejde o agitaci. Ja hraju hry, ale proste se jen zamyslim nad tim co delame. A o co prichazime. Kdyz clovek slisi ty veterany z WWII tak ty jejich vzpominky jsou dost intenzivni. Micha se v nich smutek, ale taky radost a pycha. Jejich hodnoty jsou mnohokrat mnohem hlubsi. Tohle podle mne proste hra nedela. Ja nechci valku, v zadnym pripade, ale stejne mam pocit, ze ten paradox existuje.

Ta první věta mi přijde dost divná *8*

hej hej...ty si fakt myslis, ze je lepsi vypravet si o tom jak zabijis lidi v realu ? Co takhle nejakeho psychiatra...ale jako rychle