Singlplayerové hry jsou, a to na konzolích. Koridorových stříleček moc není, protože jsou nudnější proti otevřenému světu. Dnes nás už omezený hw nenutí dělat koridory.

Pěkný článek, jen mi chybí zamyšlení, proč se herní svět vyvíjí tímto způsobem. Mimochodem nebyla za loňský rok zmíněná česká Kingdom Come, která dobyla vloni svět singlplayeru i bez magie a odstřelovacích pušek a se šíleným soubojovým systémem. Já jsem si prošel světem hraní od televizního tenisu, přes osmibitové Sinclairy až po dnešní mainstreamové MMORPG tituly, jako Tera a Aion.  Dodnes mám plnou skříň krabicových titulů (převážně adventury, RPG a střílečky). Otevřeně přiznávám, že jsem titul vždy někde stáhl, když se mi líbil, koupil jsem jej, když ne, smazal. Z mého pohledu současný svět multiplayerového hraní pouze zrcadlí ten reálný. Lidé se separují nejvíce v historii, společenské kontakty jsou omezené na svět sociálních sítích a v polarizované společnosti máte na vybranou - buď žít v názorově spřízněné bublině nebo být v neustálém stresujícím konfliktu. Není pak divu, že mnoho lidí hledá alternativní komunity ve světě her a dává přednost multiplayerům. Přitom i tam třeba díky mikrotransakcím (k velké radosti producentů) dochází ke stejným společenským jevům, jako v reálném životě. I tam se svět dělí na elity a socky, i tam je šikana, i tam se podvádí a krade. Ve skutečnosti mám MMORPG rád z jediného důvodu. Je to způsob,jak si udržovat znalost jazyků a jak rychle najít lidi z libovolné části světa a zeptat se jich na věci, které se z médií nedozvíte. V ostatních případech preferuji singleplayer. Nejste časově závislí, nikdo vám nevynadá, když něco zkazíte (případně vás nevyloučí z Rychlých šípů), můžete používat cheaty nebo celou hru modifikovat k obrazu svému. A pokud ji máte v krabici, je vaše. Neplatíte pouze pronájem, jako na Steamu, který vás o ni může kdykoliv připravit. Vlastně kreativní stránka možnosti upravovat hry (případně i modifikovat kód v době, kdy mi ještě schopnosti na nějaký reverzní engineering stačily) mě u her udržela několikanásobně déle, než příběh hry samotný. A nakonec proč by mne měly zajímat HW požadavky, počet pixelů a polygonů, latence a DPI mé myši, když jediné, co mě u hry zajímá, je zábava?

Ne, autore, i kdybys tam toho čtvrtého kváka zmínil ještě pětkrát a osmkrát k tomu zdůraznil, jak zrovna tahle hra byla ta přelomová, tak z toho pravdu neuděláš. Nebyla a akorát se blamuješ.

hry pro pamětníky. To mne celkem děsí. Když jsem byl dítě, tak v TV vždycky v neděli dávali filmy pro pamětníky, a byly to takové černobílé filmy z První republiky s Vlastou Burianem. Za dalších 40 let, až ze mne bude dědeček, se budu sem chodit dívat na hry pro pamětníky, kdy budeme se slzou vzpomínat na SP střílečky. 😂

nevím kdo je tenhle švára, ale fakt že nezmínil série resistance, killzone a halo aka nejlepší FPS série vůbec, je dostatečným důkazem toho, že tento článek má jalovou hodnotu.

A kritizovat pozdější medaly za klišé zasazení boje s terorismem a zároveň vychvalovat skrz na skrz otřepanou druhou světovou, to mě taky hlava nebere. Medal z roku 2010 považuji za jednu z vůbec nejlepších FPS zasazených do moderního bojiště, hned po trilogii MW.

Ta atmoška když v horách bojujete proti obrovské tlupě islámských teroristů, to byla lahůdka

No, říct o nejnovějším Medalu, že je klišé? To teda nevím, neznám žádnou jinou hru, která by měla podobnou kampaň jako ty dva nejnovější díly. A nemůžu si pomoct, obě dvě hry se mi líbily, až na pár nedostatků.

Jako výhradně singleplayer hráč (krom titulů jako Rainbow Six Siege, Payday, Killing Floor atd.) nějak moc nepobírám o čem článek vlastně je.

Ve všech žánrech jsou online hry spíše v menšině, což platí i pro střílečky. Tady je potřeba si všimnout, jak se střílečky vyvinuly do různých žánrů, přejaly různé prvky (RPG prvky, otevřený svět, příběhové prvky, sim/build prvky, uprgady postavy atp.) takže v tomto směru je na tom asi něco pravdy - koridorové FPS kde jdete a vraždíte (doom, quake, fear, soldier of fortune, serious sam, painkiller) už opravdu moc nejsou. Tedy nejsou ve své původní podobě - co třeba takový Fallout 4, Deus Ex, Metro, Far Cry, Wolfenstein připravovaný Doom 2 nebo Rage 2? First-person střílečky to jsou, jen často obohacené o nějakou tu omáčku okolo (viz. výše).

Mám pocit že autor se tak nějak rozhlédl okolo, a poté co zjistil že většina variací na slavné FPS tituly buď přešla do multiplayeru (quake, doom, CoD, MoH) nebo byla jejich série ukončena (Crysis, Bioshock). Následkem toho pak usoudil, že čisté singleplayer FPS prostě zmizely. No, já bych řekl že se vyvinuly v něco komplexnějšího, co by třeba bylo dříve žádoucí, ale prostě to tehdy nebylo technicky možné, přičemž uznávám, že koridorovky už fakt moc nejsou.

Tak určitě, SP FPS jsou mrtvý, proto je taky Doom Eternal jedna z nejočekávanějších her roku, že jo...

Neviem co by som na to napisal.

Singleplayer kampane by boli super, ale..

Pri fps hrach su vacsinou neskutocne kratke.   To take call of duty ma skor vytocilo ako zabavilo, myslim ten neskutocne rychly koniec.  Take Infinite warfare, celkom slusny dej, akcia, prostredie by si zasluzilo ovela hlbsie spracovanie a ovela dlhsiu hernu dobu.

Fakt ak kratke kampane tak radsej ziadne a radsej si zahram battleroyale. Mohli by blackout spravit ako samostatnu cast, a kazdy rok s novym call of duty by bola nova sezona blackout.  Ovela lepsie ako 4 hodinove kampane

Jasně XDDDD no to je čláááánek o vylhaném flusu :D Taková novinářská dojmologie v praxi XD