Obe časti Evil Within by tiež stáli za spomenutie 

Dead space není zas až tak hororový.  Je to střílečka s děsivou atmosférou. Víc mně vyděsil Resident Evil 7, ten jsem dohrál až na druhý pokus. Amnesia, kde se nemáte čím bránit je strašidelná až až. Zatím sbírám odvahu. 

Je to asi o tom, co ti zabrnká správně na nervy. A u mě to bylo právě to první setkání, kdy se ke mě z dálky začal potácet takovým hodně nepřirozeným ale familiárním způsobem a než ke mě došel, tak jsem to vypínal. Uncanny valley moment prostě. Ale na yt jsem se podival na všechny díly a je to skvělé

Byl to dost syrový a temný thriller, kdy honíš vraha. Za mě naprosto famózní :) ještě mi utkvěl začátek, kdy vytáhneš poprvé zbraň a střelíš toho bezďáka. Tíha zbraně, reakce těla na zásah, hodně realistické.

A souboják skvělý, z te doby měl něco podobného už jen Dark Messiah

Rozumím, taky sem to takhl hrál. Z toho důvodu mě to ze začátku tak chytlo u Outlastu, ale zkrátka se to kouzlo u mě vytratilo dřív než bych byl rád. :(
Blood West mám taky v hledáčku, díky za připomenutí! 

The Mortuary Assistant:)

Prosím vás, z čeho je ten bílej (ne)tvor na titulce?
Ať vím, že to nikdy nemám zkoušet ani zapínat 😅 Díky

Kdo by chtěl podobný zážitek jako ve starých survival hororech, tak bych dodal Tormented Souls a Crow Country. Nedávno vyšlo i Hollowbody.

Máš samozřejmě pravdu. Myšleno druhý od Frictional Games, upřesněno. Díky!

Amnesia Rebirth není druhý, ale třetí díl série. Druhým dílem byl A Machine for Pigs. A ten byl sakra povedenej po stránce příběhu a atmošky, jen v něm bohužel nebylo moc co dělat.

Zanechalo to ve mě dost podobné vzpomínky a pocity, když čtu co připomínáš tak mám suveréně husí kůži 😀.
Rozhodně nejsem žádný hardcore hráč a jenom pár her sem měl nutkání dohrát i na nejtěžší obtížnost a Condemned byl právě jedna z nich, právě dáky tomu soubojáku.
Nejhorší lekačka - vyšetřování v školníka ve skříncě šatny 😬 - tehdy jsem doslova nadskočil v křesle.
Ta hra uměla skvěle pracovat se strachem, protože ho pořad trochu měnila díky prostředí. Když jsem se na učil pracovat se strachem z "normálních" nepřátel, tak přišly figuríny... 😱

Tak tyhlety horrorové stealth hry typu Outlast jsou hlavně o zážitku. Pokud to hraješ v noci se sluchátky, tak si to dokážeš strašně užít, když přistoupíš na pravidla hry, že jsi vlastně strašpytlík, kterej se dostal do nějaký velmi nehezký situace, a v podstatě se snaží celou hru jen utéct. Je to taky hodně o prozkoumávaní a hledání cest.

Já můžu všechny druhy: hororové walking simulatory, stealth, i ty, kde se můžeš bránit a používáš inventář. Z poslední doby mě naprosto uhranul sandbox horror Blood West, kterej je dost o plížení, ale i bránění se a exploraci. Jedna z nej her, každý si v ní najde svůj styl.

Outlast byla přesně ta hra, který mě přesvědčila, že tenhlé žánr není pro mě. Ze začátku sem se zamiloval do prostředí a vizuálu, ale někde ve dvou třetinách mi došlo, že akorát pozoruju kudy chodí nepřátele, kterým nemůžu nic udělat a hledám schovky a to je vše. Takže jsem to prostě vypnul a zjistil, že už mě to vůbec neláká znovu zapnout.

Zmiňujes "popadnul bych prkno nebo trubku" - Tohle se mi hrozně líbilo v Condemned. Náboje došly hned na začátku mise, nebo jich bylo ve hře opravdu málo. Zbraně se opotřebovávaly bojem a muselo se se bojovat vším co bylo po ruce. Zlomilo se mi prkno, kterým sem rubal nepřitele? Rychle ho nakopnout, abych měl pár vteřin na to vyrvat ze zdi trubku nebo roxor, vykrýt přicházející úder a hned ho mydlit co se do něj vejde!

Undying byla opravdu pecka. Škoda, že se pobné žánry už nedělají (nebo o nich aspoň nevím). Clive Barkers Jericho, me taky bavilo, ale už to byla spíš Doomovka než horor.

Zrovna v Soma jsem umřel asi čtyřikrát a dvakrát z toho mě zabila ta hlubokomořská ryba kousek před koncem (což byla dost slabá a nepříjemná pasáž). Jinak mi to přišlo skvěle vyvážené, pokud budeš roleplayovat, hrát opatrně a vždy si hlídat únikovou cestu. Když to ale pojmeš jako běžnou akční adventuru, kde jdeš bezhlavě dopředu a když umřeš, zkusíš to znovu, tak je atmosféra hned fuč. V Soma mě víc vytrhl z atmosféry moment, kdy se hlubokomořský skafandr závažně poškodí (nebudu spoilerovat detaily) a vlastně se nic nestane. Přitom předtím strávíš celou část tím, jak se do něj dostat a zprovoznit ho, aby ses mohl ponořit až dolů.

já jsem strašný strašpytel, hlavně duchařiny mě vždycky děsily, naproti tomu vyšinutí vrazi mě spíš nechávají chladným. Některé horory si i tak užiju, když nejsou "moc".

Za mě RE2 remake super, a pak  Village taky jde, sedmička se mi hodně líbila, ale byla až moc děsivá....na 4ku se chystám. Trojka celkem slabá.

Alien Isolation super, děsivý tak akorát (lepší tohle monstrum než duch, no).

Takové "Amnesie" nebo Outcast ani nebudu zkoušet.

Taky se musím přidat. Tohle mě strašně štve a o to víc, protože si díky tomu nejsem schopnej užít některý hry, který jinak sklízí samou chválu.

SOMA, Observer nebo naposledy The Medium.

Vše mi přišo super, skvělá atmosféra a pak přijde stealth pasáž a instatnt smrt s checkpointem bůh ví kde.

Já pořád nevím, jak má být Dead space děsivý? Opravdu nejsem žádný nebojsa (Outlast ani nejsem schopný spustit), ale od prvního střetu s Necromorfem se na hráče ženou hromady odevšud. Žádný náznak něčeho tajemného, když první se objeví po asi minutě hraní. 

To byl spíš děsivý návrat na Ishimuru ve druhém díle, kde to bylo opuštěné a člověk nalézal jen útržky co se stalo.

Soma a Silent Hill jsou masterpiece.