Blasphemous 2 – recenze religiózní metroidvanie
-
Plošinková část hry je chytlavější jak jednička, jenže balanc bossů je na pytel.
Na začátku jsou bossy tak akorát, OK, pak přichází kupodivu na řadu několik dětsky snadných bossů, který je umění neporazit na první pokus. V 85% hry pak přijde docela hardcore boss ale ok, jenže pak přijde finální boss což je už stupeň jen pro Dark Souls fandy, obtížností několikanásobně všechno ostatní ve hře. WTF?
Výsledkem je pár dní hraní úplně k ničemu, tohle nedám ani ve snu.
-
Tak ve dvojce už to okamžitá smrt není. Dokonce je za to achievement.
-
Tak to je je jasný.
-
Někdo rád trpí no:D
-
Já to samé. Ale když pak to těch 20 pokusech toho bosse zabiješ....to je pocit :D
-
To je ten typ hry, která mě baví hrát. Svět, mechaniky, pěkná stylizace. Ale jsem prostě levej jako turecká šavle a ty nervy:D
-
To je možné, že neumřeš čistě při pádu z výšky, už je to nějaký pátek, ale pořád podle mě umřeš, když spadneš na nějaké trny nebo do pasti atd. V jiných metroidvaniích (Hollow Knight, Ori, Grime) akorát přijdeš o kus HP, v Blasphemous 1 je to okamžitá smrt.
-
Když v průběhu hry získáš Linen of Golden Thread, tak už při pádu nezemřeš. Autoři to asi tak zamýšleli.
-
Jedničku jsem hrál, líbila se velmi, akorát mě právě štvalo, že jakýkoli pád znamenal smrt, což normálně v metroidvaniích není. Tak sláva, že to změnili. Ale jinak grafika, námět, bossové atd. naprostá pecka. Těším se.