Dobrý den,

bohužel je to odpad. Hromada kolotočářských akcí, vizualizací, tabulek... Ale... vlastně nejde nic. Jeden super bonus střídá druhý super bonus. Ale v podstatě jde o to všechno zjednodušit, aby to mohlo odklikat desetileté dítě.

Pryč je přeskládávání polí na každý tah, podle toho jak se to hodí. Pryč je plánování. Prostě to tam naházejte, rychle něco pořešte, ono se to resetuje a jedeme znova. Stavět ve městě? Zbytečné, to nahází za tebe počítač.

Další super věc je, že polovina je zamknutá. To je jako schválně? V čem je to jako super to tupě hrát, abych odemykal vlastnosti jednotlivých postav? Nebo se to snad dá někde nastavit a můžu to hrát hned plnohodnotné?

Expy jendotek? Vůbec, dostaneš nové. Ale budeme levelovat vojevůdce. Ty jo a to jako je k čemu? Ty bonusy jsou uplně k ničemu, stačí to přetlačit hrubou silou bez bonusů... minimálně první tři éry...

Takže za cenu cca 2 000 Kč mám demoverzi, kdy odemknutí na plnou musím asi udělat tak, že budu tupě klikat.

Ale tohle mě nebaví... já chci u hry přemýšlet, ne jen tupě klikat.

Po 16 hodinách hraní  těžké zklamání. Dělá se z toho hra do moderní doby = spousta efektů, lehká obtížnost, úkolem je zbírat "achivmenty" např. 700 kol odehrát ( to znamená 700 x krát otočit tah - snad to zvládnete :D ) a to je na tahovou strategii opravdu hodně málo.

Bohuzel ta zmena narodu je neco co neprekousnu, takze nic pro me.

Ty mechanické změny i vizuál se mi moc líbí a vlastně bych si to chtěl zahrát, ale prostě se pořád nemůžu přenést přest to, že ta hra technologicky končí nědke v 50. letech. Mně tam prostě vysloveně chybí konec. Je to škoda. Asi si holt počkám až to vyjde v nějaké levnější antologii i s dlc.

Mimochodem to, že i třeba velká británie je dlc národ, to je taky dost úlet. Ta monetizační politika je tady fakt nenažraná. 

Na sérii Civilizace vždycky vzpomínal taťka, který ještě za svých mladých let hrál úplně první civilizace a které jsou nesporně rozdílné oproti dnešním, ať už kvůli vývoji techniky nebo změnám komplexností herních mechanik. Já kvůli jeho vzpomínkám zkusil asi před pěti lety, pro mě vzhledově lákavější, šestý díl a nemohl jsem se odtrhnout. Chytlo mě to asi podobně jako otce za mlada a byla to skvělá zábava na stovky hodin. Ale přesně jak se zmiňuje v článku. Šestka nebyla úplně dokonalá. V některých oblastech nebyla úplně přehledná, barbaři byly jen otravným prvkem, který focusoval hlavně vás, umělá inteligence na vyšší úrovni jen dostávála větší bonusy a ne že by byla nějak lepší, a souboje národů začínaly být v pozdějších fázích hry nudné. Zvládat za kolo posunout s 30 jednotkami po celém světě trvalo dlouho a u toho ještě odklikávat produkci u každého dobitého města. Možnost mini-restartu po každé éře mě hodně láká. Ikdyž mám trochu obavu z toho, že jsem byl vždy tak nějak hrdý na nějaký národ a líbilo se mi jak jsem s ním vzkvétal, tak jsem si jistý že stejně se můžu upnout i na nějakého vůdce, který mi během hry přiroste k srdci stejně jako odkaz, který zanechají civilizace z minulých ér. Počítám každý den do vydání a doufám že s tatíkem další díl pořádně otestujem 😀.

Civilizaci jsou zkoušel několikrát za ty roky, ale prostě mě to nebaví. Ani nevím proč, přitom mám tisíce hodin v europe universalis 3-4 nebo CK 2-3.