No není to tak úplně pravda. Byl jsem teď na casual games konferenci v Seattlu, kde se tohle téma hodně omílalo a upřímně, netroufl bych si tvrdit, to co tvrdí pan Poláček v článku. Chápu záměr, upozornit na rozdílnost přístupu k mikrotransakcí ve hrách a z toho vyplývající možná rizika pro hráče do budoucna, ale podchytit to nejednoznačným nikde pořádně nedefinovaným názvoslovím a ještě k tomu použít dementování referencí na článek, je krapet neprofesionální. Poprosil jsem pana googla, aby mi pomohl a různé zdroje uvádí různé výklady. I wiki je opatrná http://en.wikipedia.org/wiki/Free-to-play. A líbí se mi nejvíc. Freemium jako business model, F2P jako označení aplikace, která se dá hrát celá zdarma. Tak se to IMHO nejčastěji používá a dává to největší smysl. F2P hra může mít různé úrovně a metody, které uživatel více či méně nutí platit za obsah, ať už mu říkáme prémiový anebo základní. Je to prostě na tvůrcích a hráčích, ať si zvolí, co jim sedí více, tj. co budou tvůrci tvořit a hráči hrát - model je to ale pořád stejný.